Mezi lidmi jsou refrakční vady spíš známé jako oční nebo optické vady.
Parkinsonova choroba ovlivňuje centrální nervový systém. Určité nervové buňky odumírají, a tím způsobují nedostatek dopaminu. Důsledkem jsou symptomy, jako nekontrolovaný svalový třes, svalová neovladatelnost a omezený pohyb.
Čtěte také: První příznaky Parkinsonovy choroby jsou nenápadné
Vzhledem k povaze onemocnění je zřejmé, že nejčastější oční potíže zasáhnou neuromuskulární oblast. Je to hlavně pohyb očí do stran, schopnost oka vidět ostře různě vzdálené předměty a pohyby víček.
V časných stádiích nemoci mívají pacienti s Parkinsonem často vedle známých symptomů také potíže s očima. Stěžují si na špatný zrak a problémy se čtením; tři čtvrtiny všech oční problémů jsou suché oči. Objevuje se omezené mrkání a nekvalitní slzná tekutina. Často je také snížena produkce slz.
Choroba zasahuje i svaly ovládající motoriku očí. Příznaky mohou mít projevy v podobě nystagmu, pomalých a nepřesných sakadických pohybů a trhavých klouzavých pohybů oka, snížené schopnosti očního souhybu a šilhání. Problémy zrakového systému nejsou základní obtíží tohoto onemocnění, avšak s dalšími přidruženými projevy, jako je světloplachost a někdy i zrakové halucinace, jsou velmi významnou komplikací života nemocného.
Onemocnění samo o sobě nevyvolává změnu refrakční vady. Problémem je ale např. vliv na barevné vidění a na kontrastní citlivost, které značně ovlivňují kvalitu obrazu.
Postiženy a objektivně pozorovány mohou být i poruchy hybnosti pomalých klouzavých sledovacích pohybů. Problém spočívá v tom, že oko je ve svém postižení schopné se pohybovat podstatně pomaleji, než by bylo třeba k udržení sledování obrazu. Zatímco u roztroušené sklerózy dochází v tomto případě ke zpoždění sledování a obraz se rozdvojí, v případě Parkinsonovy choroby postižený vyrovnává vadu kmitem. Obraz se rozostřuje v důsledku chybné lokalizace.
Čtěte také: Léčba Parkinsonovy choroby - hluboká mozková stimulace a Duodopová pumpa
Kmitavé oční pohyby napomáhají dalšímu potížím u Parkinsonovy choroby, tzv. zrakovým halucinacím. Postižený většinou „vidí“ osoby nebo zvířata v periferii zorného pole. Většina postižených jsou osoby staršího věku. Halucinace jsou podporovány stíny, které vyvolává šedý zákal nebo VPMD (Věkem podmíněné makulární degenerace). Porucha může být přisuzována také snížené ostrosti vidění nebo může vzniknout vlivem užívaných léků. Je zajímavé, že nemocní, kteří mají zrakové halucinace, mají i halucinace sluchové. Postižený si je většinou vědom toho, že obrazy nejsou skutečné, nicméně jsou obtěžující a rušivé.
S poruchami očního souhybu jsou zase spojeny potíže s prací do blízka, obzvláště se čtením.
Abnormální víčkové pohyby spočívají hlavně ve zpomalení akce. Oproti běžným 16–18 mrknutím za minutu, nemocný mrká 1–2x za minutu. Víčko však může být i těžko zdvihatelné. Zatímco pro víčkovou obrnu je typické široce otevřené oko, u Parkinsonovy choroby dochází spíše k poklesu víček. Impulz k mrknutí je sice vysílán, avšak reakce je chybná a vyvolá křeč očních víček.
Čtěte také: Test pro včasné rozpoznání Parkinsonovy choroby
Odpovídající dávkování a včasná úprava léčby mohou přispět k minimalizaci těchto vizuálních problémů. Pokud dochází ke snížené frekvenci mrkání a oči jsou důsledkem toho suché nebo zarudlé, může lékař předepsat tzv. umělé slzy (methylcelulozové oční kapky).
Zdroj: www.4oci.cz
