Rýmou nebo kašlem na podzim onemocní značná část dospělých a většina dětí navštěvujících kolektiv. Ve většině případů stojí za obtížemi běžná virová infekce, která během několika dnů až týdnů sama odezní. Ne vždy je ale dobré nemoc jen „přechodit“ a některé příznaky vyžadují lékařské vyšetření.
Volně přeloženo znamená těžké, náhle vzniklé onemocnění dýchacích cest.
V posledních desetiletích díky hlášení přenosných nemocí Světové zdravotnické organizaci (WHO), vešla ve všeobecnou známost celá řada "nových onemocnění". Za všechny lze jmenovat například AIDS nebo Lymeskou borreliozu.
Kdyby v roce 1918 existovalo hlášení přenosných nemocí WHO, bylo by nahlášeno "těžké, náhle vzniklé onemocnění dýchacích cest", tedy něco jako dnešní SARS. Toto onemocnění se bleskově rozšířilo po celém světě jako pandemie. Během roku 1918 - 1919 onemocněly stamiliony lidí a na 21 milion lidí zemřel. Je vysoce pravděpodobné že se jednalo o chřipku A. Je zajímavé, že pravlast tohoto onemocnění, podobně jako v případě dnešního SARS byla jihovýchodní Asie. K rychlému rozšíření po celém světě přispěla rozhodující měrou lodní doprava resp. cestování, i když v té době to zdaleka nebyla turistika v dnešním smyslu slova.
V případě SARS čínské ministerstvo zdravotnictví zaznamenalo od listopadu r. 2002 do února r. 2003 v jihočínské provincii Guangdong 305 případů těžkého onemocnění dýchacích cest. Toto onemocnění bylo přenosné mezi členy rodiny a na zdravotníky, kteří pacienty ošetřovali. Z těchto 305 případů skončilo 9 smrtí. Původce onemocnění se nepodařilo prokázat.
Do 19. března r. 2003 bylo hlášeno WHO 264 případů prokázaných či podezřelých na SARS z 11 zemí. Za další tři týdny vzrostl počet případů několikanásobně, ale ve srovnání s rychlostí šíření již zmíněné chřipky v letech 1918 - 1919 je tempo přibývajících nových onemocnění nesrovnatelně nižší. Když uvážíme dnešní možnosti cestování a dopravy je tento fakt povzbuzující.
V současné době víme o SARS to, že inkubační doba je 3 - 5 dnů s rozmezím od 2 do 7 dnů. Přenos od nemocného na zdravého člověka je možný kapénkami (podobně jako u chřipky), ale stále více se ukazuje, že nebezpečnější je přímý kontakt s tělními exkrety (sliny, nosní sekret ...) nemocného člověka, tedy přímý styk s nemocným. Tuto domněnku podporuje fakt, že téměř polovina nemocných mimo jihovýchodní Asii byli zdravotníci, kteří ošetřovali pacienty se SARS.
Vlastní onemocnění se projevuje náhle vzniklou horečkou, bolestí svalů, kloubů, mrazením a kašlem (tedy podobně jako u chřipky "bolí celý člověk"). Po tomto začátku se objeví dušnost, která může být tak těžká, že vyžaduje umělou plicní ventilaci. Na rentgenovém snímku plic jsou známky zánětu podobné jako u jiných plicních zánětů vyvolaných viry. Asi u poloviny případů se tato ataka dechové nedostatečnosti může opakovat.
Léčba antibiotiky není účinná. Určitý úspěch byl zaznamenán při léčbě ribavirinem (lék, který se užívá při léčbě některých virových onemocnění). To ale neznamená, že léčba pacientů se SARS není možná. Existuje celá řada možností takzvané symptomatické léčby.
Dosud nevíme, co onemocnění SARS způsobuje. Z výše uvedených skutečností lze předpokládat, že vyvolavatelem by mohl být virus. Mezi horkými favority jsou viry ze skupiny paramyxovirů, koronaviry či virus z rodu pneumovirů.
Aby bylo možné říci, že pacient má SARS nebo, že jeho onemocnění je podezřelé ze SARS musí být splněny zároveň všechny tyto podmínky:
- Teplota vyšší než 38 st. C.
- Příznaky respiračního onemocnění (kašel, dušnost, příznaky nedostatku kyslíku), nebo společně s nálezem zánětu plic na rentgenovém snímku u nemocného.
- Pacient byl v době do 10 dnů od začátku příznaků ve styku s nemocným postiženým SARS, nebo navštívil území, kde se SARS vyskytuje a přenáší mezi obyvateli.
Lze předpokládat, že v brzké době dojde k identifikaci původce onemocnění SARS. Potom bude možno daleko přesněji než je tomu nyní určit diagnózu, způsob léčby a protiepidemiologická opatření.
Přidat nový komentář