Rýmou nebo kašlem na podzim onemocní značná část dospělých a většina dětí navštěvujících kolektiv. Ve většině případů stojí za obtížemi běžná virová infekce, která během několika dnů až týdnů sama odezní. Ne vždy je ale dobré nemoc jen „přechodit“ a některé příznaky vyžadují lékařské vyšetření.
Vyšetření otoakustických emisí
Tato nejnovější metoda, prováděná teprve v několika posledních letech, využívá objevu týkajícího se funkce vnitřního ucha. Bylo totiž zjištěno, že při přenosu zvuku do vnitřního ucha dochází ve sluchovém orgánu k pohybu vláskových buněk, které »vyrábějí« první nervové vzruchy. Pohyb vnějších vláskových buněk je aktivní a dokáže zpětně přes kůstky převodního systému rozkmitat bubínek. Bubínek tak vlastně pracuje jako miniaturní reproduktor – jeho kmitáním ve zvukovodu vznikají velmi slabé zvuky, které se nazývají otoakustické emise.
V případě nedoslýchavosti či hluchoty u nitroušních poruch emise nevznikají proto, že je porušena aktivita vláskových buněk; při převodních poruchách proto, že slabý pohyb buněk nelze (stejně jako při onemocnění bubínku samotného) přes hůře fungující převodní aparát na bubínek přenést.
Vyšetření otoakustických emisí se provádí speciálním aparátem zakončeným malou sondičkou, která se vloží do zvukovodu pacienta. Sonda jednak produkuje krátké opakující se zvuky do vyšetřovaného ucha (podobně jako u vyšetření sluchových potenciálů), jednak snímá citlivým mikrofonem zvukové emise. Opět je nezbytné, aby vyšetřovaná osoba zachovávala absolutní klid, neboť jinak by byl citlivý mikrofon rušen nepatřičnými hluky. Z téhož důvodu je nutné vyšetření provádět v tiché místnosti. Pacienty (především děti) je opět možno uvést do spánku vhodnými léky, zejména proto, aby se během vyšetření nepohybovali. Vyšetření může ztížit i hlasitější chrápání. Před zavedením měřicí sondy je nezbytné provést ušní vyšetření, aby bylo zřejmé, že výsledek nemůže být negativně ovlivněn např. nahromaděným ušním mazem ve zvukovodu. Především u dětí může působit potíže i rýma, dojde-li při ní k zalehnutí uší. Při dobrých podmínkách trvá vyšetření jen několik málo minut a lze je provést i u dítěte již druhý den po narození. V některých zemích se provádí standardně jako jedno z preventivních vyšetření přímo na novorozeneckých odděleních v době, kdy kojenci po nakrmení klidně spí.
I tato metoda má však své úskalí. Pokud přístroj prokáže přítomnost otoakustických emisí, je téměř stoprocentní jistota, že sluch je zcela v pořádku. Pokud se však emise nezachytí, nelze přesněji určit, o jak těžkou nedoslýchavost (či dokonce hluchotu) se jedná. Pak je nutné doplnit vyšetření výše uvedenou metodou registrace evokovaných sluchových potenciálů, aby bylo možno přesně stanovit práh sluchu. Vzhledem k rychlosti provedení a nenáročnosti postupu je však vyšetření otoakustických emisí velmi vhodné jako preventivní nebo první vyšetření především v nejútlejším věku.
Objektivních metod vyšetření sluchu se využívá především u malých dětí, u nichž nelze provést klasický tónový audiogram. Cílem je získat maximální možné údaje k určení velikosti sluchového prahu, aby v případě nutnosti bylo možno včas zvolit vhodnou korekci sluchu – sluchadlo. Vždy je však nezbytné tónový audiogram v patřičném věku doplnit, což se po několika nácvicích daří asi od 3 let. Dobře provedený audiogram dává přesný obraz o sluchovém prahu na všech slyšitelných frekvencích.
Zdaleka ne všechna ušní pracoviště ovšem mohou být vybavena přístroji pro objektivní testy, a tak je dobře, že stav sluchu lze sledovat a hodnotit i mnohem jednoduššími metodami. Využívají jich např. dětští lékaři v rámci preventivních prohlídek, kdy vycházejí z hodnocení běžných reakcí na zvuk. Už brzy po narození dítě reaguje na hlasité nepříjemné zvuky pláčem, na zajímavé a příjemné naopak zvýšením pozornosti či zklidněním. Na náhlý hlasitý zvuk by dítě mělo vždy reagovat mrknutím očních víček. V dalším období je u dítěte přítomna pátrací reakce – při vyšetřování zvukovými hračkami (trumpetka, chřestítko, řehtačka, pískací gumové hračky, zvoneček) dítě hledá zdroj zvuku otočením očí nebo celé hlavy. Točí se za hlasem rodičů. Jeho vlastní hlas má při broukání a žvatlání úměrnou hlasitost a produkované zvuky jsou melodické. Pokud tyto reakce a příznaky chybějí či jsou nejisté, nebo pokud se nerozvíjí řeč dítěte, je třeba provést objektivní vyšetření sluchu na odborném pracovišti. Totéž platí u dětí, v jejichž rodině se vyskytuje vrozená sluchová vada. Pozdní diagnostika sluchové vady může mít negativní dopad na vývoj řeči dítěte, a tím přeneseně i na jeho celkový psychický rozvoj.
"\nMiroslav Hroboň,Ivan Jedlička, Jaroslav Hořejší
převzato z knihy Trápí nás nedoslýchavost
vydané v nakladatelství Makropulos
Přidat nový komentář