Úsměvné historky se nevyhýbají žádnému lékařskému oboru

Příběhy z lékařské praxe nejsou jen smutné či se šťastným koncem. Bývají i úsměvné, někdy přímo neuvěřitelné či bizardní. Jelikož se v dobré společnosti o zdraví žertovat nemá, bývají pro posluchače o to víc zajímavé.

Svlékněte se do půl těla a odložte si za plentou, říká lékař pacientovi, aby si ho mohl „poslechnout“. Když pak zvedá hlavu od lékařské dokumentace, nevěří vlastním očím. Pacient je svlečen do půl těla, ovšem od pasu dolů.

Není důležité, zda se do této prekérní situace dostal jen jeden lékař, či se to stalo mnohým z nich. V každém případě úsměvné lékařské historky jsou populární. Když jde totiž o zdraví, nesluší se propadat v hlasitý smích. Jenže kolikrát to moc nejde. Své vědí samotní odborníci, medici, studující sestry na praxi, své však vyprávějí i samotní pacienti na konto lékařů.

Senioři budou tvořit třetinu obyvatel naší země. Proto je nutné zabývat se i tím, co bychom měli učinit, aby naše stáří bylo obdobím prožitým ve zdraví, spokojenosti a přiměřené aktivitě. I ve zralém věku ke možné se naučit novým věcem. Ne každý však takto ke starším lidem přistupuje.

„Kolegyně, která v našem oboru pracuje, si toto dobře uvědomovala. Po letech strávených v lékařské praxi se rozhodla zamíchat svým profesním životem. Již v mládí toužila po práci na univerzitě, proto se přihlásila do postgraduálního doktorského studia,“ vypráví Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze 8.

Po několika letech vcelku náročného studování, se přiblížila chvíle slavnostní promoce. Celá rodina se tento velký den babiččina života chystala. Vnučka Bětuška - v první třídě - důležitě sdělovala paní učitelce, že nebude ve škole, protože všichni jedou do Prahy, babičce na promoci. Paní učitelka byla laskavá, nicméně dívku poopravila: „Bětuško, tomu se neříká promoce, víš, tomu se říká kremace“.