Uzlíky na hlasivkách nepostihují jen zpěváky

Zpěvácký či hlasový uzlík je vazivové ztluštění nejvíce namáhaného místa hlasivek. Uzlík vznikne po nadměrném zatěžování oslabených hlasivek u pacientů se zvýšenou hlasovou námahou, ať už u hlasových profesionálů, nebo u běžné populace. Zřídka postihuje i mladistvé.
Toto onemocnění není nebezpečné, ale projevuje se chrapotem, který už může znamenat i závažné nádorové onemocnění. Při déletrvajícím chrapotu (více než tři týdny), je důležité zjistit jeho příčinu. Je nutné především vyloučit jiné postižení hlasivek, zvláště možnost zhoubných nádorů hlasivek, zejména u dlouhodobých silných kuřáků.

Jak vzniká hlas?

Na vlastní tvorbě hlasu se podílí dechové úsilí, které žene mezi hlasivky vzduch z plicní tkáně. Proud vzduchu rozkmitá hlasivky a jejich pohybem vzniká základní tón, jehož výška je dána rychlostí kmitání hlasivek.
Barva a charakter hlasu se utváří v rezonančních prostorách nad hlasivkami (hrtan, hltan, ústa a nosní dutina).
Vlastní slovní projev vzniká pohyby mluvidel, zejména jazyka.

Poruchy funkce hlasu

Zpěvácké uzlíky patří mezi funkční poruchy hlasu, což znamená, že se na jejich vzniku podílí špatná funkce hlasového ústrojí se současným přemáháním hlasivek. Tři základní poruchy z přemáhání hlasu jsou:

• hyperkinetická dysfonie
• hlasové uzlíky
• dětská hyperkinetická dysfonie

Poruchy z přemáhání hlasu

Řadí se mezi funkční i přesto, že lze na hlasivkách nalézt charakteristické organické změny. Tyto změny se však objevují až po určité době chybného užívání hlasu. Poruchy z přemáhání vznikají jak u dospělých pacientů, tak u dětí. Onemocnění je označováno jako hyperkinetická dysfonie. Podkladem vzniku je nadměrné přetěžování hlasivek mluvním nebo zpěvním hlasem, většinou při špatné hlasové technice. Toto onemocnění může postihnout jak hlasy neškolené, tak i hlasové profesionály. U neškolených hlasů je příčinou příliš hlasité a nadměrné mluvení nebo křik. Na hlasivkách nejsou zprvu patrné žádné změny, pacient udává hlasovou únavu, zastření v hlase, později až chrapot. V tu dobu již hlasivky reagují na nadměrnou zátěž postupným ztlušťováním do typického vřetenovitého tvaru.

Pokud hlasová zátěž a špatná hlasová technika trvá dále, v místě největšího zesílení hlasivek dochází k vytvoření polokulovitých nerovností, které se označují jako hlasové uzlíky. Vytvářejí se v místě největšího rozkmitu hlasivek, což je u dospělého mluvního hlasu zhruba v jedné třetině až v polovině délky hlasivek. Zesílení a pozdější uzlíky nedovolují vytvoření správného hlasového závěru, hlas je chraptivý, slabší, tvořený s větším fonačním tlakem. Tím se nadále zvětšuje nepřirozená zátěž hlasového ústrojí a vytváří se bludný kruh – snahou o zlepšení hlasu pomocí většího hlasového úsilí totiž dochází k dalšímu zhoršování stavu.

U dětí vzniká dětská hyperkinetická dysfonie často po vstupu do kolektivního zařízení, např. do mateřské školy, kdy se snaží navzájem překřikovat, nebo při společných hrách, na dětských táborech atd. Nález na hlasivkách je obdobný. Vřetenovitá zesílení s nedomykavostí v zadní a později i přední části hlasivkové štěrbiny zvětšují nerovnosti na hlasivkách. Dítě se je kvůli dosažení větší intenzity hlasu snaží kompenzovat použitím nadměrného fonačního tlaku. I u dětí se tedy mohou trvalým přemáháním hlasivek vyvinout hlasové uzlíky.

Kdo onemocnění rozpozná?

Vzhledem ke špatné dostupnosti hlasivek pro přímý pohled je nutno navštívit lékaře specialistu, a to buď ORL nebo foniatra. Vyšetření hlasivek není bolestivé, ale pro některé pacienty může být, vzhledem ke zvýšenému dávivému reflexu, hůře tolerováno. Hlasivky se vyšetřují nepřímým pohledem pomocí laryngoskopického zrcátka, lépe pak pomocí zvětšovací endoskopické techniky. Ta může být napojena přes kameru na monitor, kde pacient může sledovat pohyb vlastních hlasivek na obrazovce. Specializovaná foniatrické pracoviště disponují pro detailnější posouzení stavu hlasivek dalšími specializovaný vyšetřeními jako jsou například: videostroboskopie, vyšetření hlasového pole, délky fonační doby, EMG hrtanových svalů, případně multidimenzionální analýza hlasu.

Jak se hlasové uzlíky léčí?

Nejlepší terapii hlasových uzlíků je vždy prevence jejich vzniku. Již od dětství je třeba naučit se správně používat svůj hlas. Úloha rodiny je pro dítě nezastupitelná - hluční rodiče se nemohou divit, že jejich ratolesti mají „vykřičený“ hlas. Součástí terapie je foniatrické léčba, která pacienta vede ke správnému používání hlasu – nácvik hlasové hygieny. Medikamentózní a inhalační terapie je podpůrnou součástí léčby. Hlavní úlohu má chirurgická léčba, která vede k odstranění uzlíku a tím k možnosti opětovné tvorby čistého hlasu. Operace se provádí v lokální anestézii za použití endoskopické techniky v kombinaci s laserem.
Standardní chirurgickou terapií zůstává přímá laryngoskopie v celkové anestézii, což znamená zavedení kovového tubusu nad oblast hlasivek a odstranění uzlíků mikrochirurgickými nástroji pod kontrolou operačního mikroskopu. Po operaci by mělo být samozřejmostí foniatrické hlasové cvičení.