Vředová choroba

Léky užívané u žaludečních vředů
Podle způsobu účinku lze léky používané u žaludečních a dvanáctníkových vředů rozdělit do následujících skupin: antacida, která neutralizují kyselinu chlorovodíkovou v žaludku; cytoprotektiva, která chrání buňky sliznice trávicího traktu; léky tlumící sekreci žaludeční kyseliny chlorovodíkové; antibiotika používaná k případné eradikaci Helicobacter pylori.
Režimová opatření u žaludečních a dvanáctníkových vředů
Vředová choroba může být léčena režimovými opatřeními, léky, nebo chirurgicky. Léčebný režim zahrnuje fyzický klid, duševní klid a dostatek spánku, dietu a pravidelný stravovací režim a další opatření. Fyzický klid -- u některých osob může být pouze relativní, někteří nemocní jej však vzhledem k tomu, že i menší fyzická námaha jejich potíže iniciuje nebo potencuje, dodržují až absolutně.
Komplikace vředu
Přestože díky přesnější diagnostice a účinným lékům komplikací vředové nemoci ubylo, patří mezi velice závažné stavy. Mezi významné komplikace vředové nemoci patří krvácení, proniknutí do okolních orgánů (penetrace), proděravění stěny žaludku, nebo střeva (perforace) a zúžení trávicí trubice (stenóza).
Jak se vředová nemoc projevuje?
Projevy onemocnění se poněkud liší u osob s lokalizací vředu v žaludku a v dvanáctníku. Typickým projevem dvanáctníkového vředu, který nacházíme mnohem častěji než vřed žaludeční, je bolest. Lokalizována je ve středním epigastriu, nejčastěji vpravo od pupku. Vyskytuje se minimálně u 75 % osob s vředovou nemocí dvanáctníku.
Jak vzniká vředová nemoc?
Vředová nemoc postihuje přibližně 10, 0 % populace. Roční prevalence v západních zemích je udávána v rozmezí 1, 0--2, 5 % u mužů ve věku 25--60 let. U žen je prevalence přibližně stejná, dle některých pramenů mírně nižší. Výskyt vředové nemoci je geograficky rozdílný. Velice nízký výskyt vředové nemoci je uváděn u Eskymáků, naopak vysoký výskyt byl zaznamenán v Asii a Africe.