Vstřebávání a endogenní ztráty vitaminů

U vitaminů rozpustných v tucích (vitamin A, D, E, K a karoteny) je při jejich vstřebávání velmi důležitý obsah tuků ve stravě. Ten by měl činit minimálně 20 % celkového energetického podílu. Pod tuto hodnotu mohou nastat problémy se vstřebáváním vitaminů rozpustných v tucích. Pro karoteny a karotenoidy se uvádí minimální hodnota tuku ve stravě, která ještě zaručí odpovídající vstřebávání, 5 - 10 g. Vstřebávání těchto vitaminů je výrazně narušeno při průjmech.

Vitamin A (retinol), přijímaný ve formě esteru retinolu, je již v žaludku a v tenkém střevě hydrolyzován a jako retinol je transportován do střevní sliznice. Kromě již zmíněné podmínky dostatku tuků ve stravě je další podmínkou přítomnost solí žlučových kyselin - pak může být RK retinolu vyšší než 80 %. Podobně se vstřebávají karoteny s RK o polovinu nižším. Při vyšším přívodu karotenů se RK snižuje a naopak. RK karotenů se také zvyšuje tepelnou úpravou potravin, což je přičítáno narušení buněčných membrán a tím lepšímu uvolnění těchto látek. Karoteny se v organismu štěpí a následně redukují na retinol. Stupeň konverze karotenu na retinol je zvyšován nebo snižován podle potřeby organismu. Při vysokém přívodu karotenů nedojde ke zvýšení obsahu vitaminu A v těle natolik, aby se vyskytlo riziko z nadbytku vitaminu A.

Vitamin D se jednak vytváří v pokožce z provitaminů, jednak se vstřebává ve střevě ze stravy za podpory vápníku a fosforu a za přítomnosti tuků. Vstřebávání vitaminu D snižuje vyšší hladina glukokortikoidů a vysoké množství vápníku v krvi.

Vitamin E je také vstřebáván při dostatku tuků ve stravě. Důležitým předpokladem dobrého vstřebávání je normální sekrece žluči. Při vstřebávání vitaminu E se vyskytují výrazné individuální rozdíly.

Vitamin K1, phylochinon, přichází z rostlinné stravy a vstřebává se ve střevě do lymfatického oběhu, ale resorpční koeficient je nízký. Vitamin K2 se vytváří ve střevě působením mikroflóry trávicího ústrojí a vstřebává se téměř stoprocentně.

Při vstřebávání vitaminů rozpustných ve vodě (vitaminy skupiny B a vitamin C) většinou nejsou problémy, kromě vitaminu B12, niacinu a kyseliny listové.

Vitamin B1 je vstřebáván v horních partiích tenkého střeva jako volný téměř ze 100 %, zejména při nízkých koncentracích ve stravě. Při vyšším přívodu se vstřebá s podstatně méně. Alkohol a oxid siřičitý výrazně snižují jeho vstřebávání a využití.

Vitamin B2 je ve stravě většinou vázán na bílkoviny nebo fosfáty. Při trávení dochází k enzymové hydrolýze a vzniklý volný riboflavin je aktivním procesem vstřebáván v tenkém střevě.

Vitamin B6, pokud se ve stravě vyskytuje ve formě fosfátů nebo glykosidů, musí být při trávení uvolněn a vstřebává se v tenkém střevě.

Vitamin B12 pro vstřebání z potravy vyžaduje "vnitřní faktor", což je glykoprotein, který se vytváří v žaludeční sliznici. Stupeň vstřebávání se řídí množstvím vitaminu B12 ve stravě. Z 0,5 µg se vstřebá 75 %, z 1 µg jen 50 %. Vitamin B12 se může ukládat v těle na velmi dlouhou dobu (více než 1 rok).

Niacin je v potravinách často ve formě koenzymů a z nich se po odštěpení dobře vstřebává jako volný nikotinamid nebo kyselina nikotinová. Často je, zejména v obilovinách vázán na bílkovinnou a sacharidickou složku v glykopeptidech (niacytin), které se velmi obtížně štěpí a využitelnost niacinu je z těchto zdrojů velmi nízká.

Kyselina listová se vyskytuje jako mono nebo polyglutamát. Ve formě monoglutamátu se vstřebává lépe. Vazba s pěti až šesti jednotkami kyseliny glutamové vede ke snížení vstřebatelnosti až na polovinu, zejména za přítomnosti látek, které brzdí její uvolnění.

Biotin se ve stravě často vyskytuje vázaný v enzymech. Při trávení musí být uvolněn specifickým enzymem biotinidázou, který je obsažen v pankreatické šťávě. Vstřebávání probíhá v horních partiích tenkého střeva aktivním transportem za pomoci sodíku. Ve spodních partiích tenkého střeva se vstřebávání snižuje, ale v tlustém střevě se vstřebává biotin vytvořený mikroflórou trávicího ústrojí a tedy množství vstřebaného biotinu může být vyšší než množství přijaté potravou.

Vitamin C se při přívodu do 100 mg za den vstřebává z 80 - 90 %. Při vyšším přívodu resorpční koeficient výrazně klesá. Resorpce se snižuje při zvýšení přívodu železa, mědi a zinku. Na druhé straně však vitamin C zvyšuje vstřebávání železa.