Trpím tím už léta a teprve po přečtení tohohle článku chápou souvislosti. Moc hezky napsané. Pište dál, at se nemusíme spolehát pouze na lékaře a jejich (někdy) smutnou schopnost komunikovat. Díky!
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
U lékaře
Počítejte s tím, že se Vás lékař začne nejprve vyptávat. Některé otázky Vám budou připadat „k věci“, jiné možná „úplně mimo mísu“. Ale i informace, které podle Vás nemají s Vaším nosem nic společného mohou být pro posouzení Vašich obtíží velký význam.
Po počátečním „oťukávání“ Vám lékař prohlédne Váš nos. Protože nos připomíná tmavou dutinu, kde není žádné světlo, vezme si lékař na pomoc takzvané nosní zrcátko (které však vypadá spíše jako kleště). Toto Vám vloží do nosní dírky a mírně ho roztáhne, do nosu si posvítí. Nebojte se, je to pouze dívání se, a to nebolí. Může provést z nosu výtěr tenkou štětičkou a zjistit tak, jaká škodlivá bakterie osídlila Váš nos.
Je možné, že si poté vezme na pomoc endoskop. To je vlastně tenká trubička, která se zavede do nosu. Tento přístroj sám svítí a zvětšuje obraz. Tak umožňuje lékaři řádně si prohlédnout celou nosní dutinu, včetně oblastí, kam ústí vedlejší nosní dutiny. Někdy před endoskopickým vyšetřením lékař do nosu nastříká či vloží na vatových tampóncích roztok, který nos znecitliví a stáhne v nose četně se vyskytující cévky.
Lékař Vám poklepe na kosti nad vedlejšími nosními dutinami. Případně zmáčkne určitá místa na obličeji, která mohou být zvýšeně citlivá.
Často je nutné zjistit rozsah postižení vedlejších nosních dutin pomocí rentgenového vyšetření.
Přidat nový komentář