Téma, o kterém se dlouho mlčelo, už dnes není schované v koutě – mluví se o něm otevřeně a bez ostychu. Spolu s tím ale přichází i záplava doporučení, co dělat a co ne. Není tak těžké získat pocit, že je třeba držet přísné diety, potlačovat únavu a zvládat všechno stejně jako dřív. Ve skutečnosti je ale klíčem naslouchat svému tělu – a nebát se hledat povzbuzení v příbězích druhých.
Potíže jako má Váš tatínek, mám přesně po této operaci i já. Už jedenáct let. Naučila jsem se s tím žít a plánovat jídla a činnost, aby mě to nezatěžovalo. Navíc si všude zjišťuji dostupnost WC.Největší problém je po polévkách a mase. Když někde jedu apod. jím raději syrové věci a suché pečivo. Co s tím, také nevím, ale žít se s tím dá.






Přidat nový komentář