deprese

Deprese:je mi 50let v roce 2004 jsem prodělal,ženskou operaci a v roce 2005 jsem,chtěla spáchat sebevraždu,zabránila mě v ním moje starší dcera,která vycítila,že se se mnou něco děje ten den,přijela, když mě našla,uplakanou na dně,naložila ,odvezla do Bohnic,nic si nepamatuji jen,jsem se probudula v noëmocnici,pobyla jsme tam 6týdnů pak jsem si sama řekla,že si člověk musí pomoci sám ne jen léky. V roce 2006 jsem udělalä kurz na sanitářku,ošetřovatelku,na stoupila v nemocnici pod Petřínem na internu za necelý rok jsme se zhroutila,hrozný nával na samotnu sanitářku jak fyzicky i psychicky,umírali pacienti,nejhorší pro mě bylo je chodit,úmývat pro odvoz do márnice v únoru mi zemřela v náručí 20dívčina a já se zhroutila.Paní doktorka mě vystavila neschopenku a předeäla mě na psychiatrii,dostal jsme plný inv.důchod,rok ¨beru antidepresiva za tím nic moc,špatně usínám v noci se několikrát budím,mám strach ¨z lidí,když mám někam dojet od rána mi je zle a klepu se,nebo zvracím.Nemám se ráda jsem silnější postavy,nevěřím si.Myšlenky na sebevraždu?Ne,protože jsme v Bohnicích zažila,lidičky kterým se nepovedla sebevražda jedna dívčina spolikal prý 150prášku a oslepla,přežila.Kdybych 100% věděla,že by se mi to povedlo?Mám dvě dospělé dcery 32 a 21let,vnuka 5let,muže 63 ten má svůj svět a mojí nemoc neuznává je uzavřený sám do sebe a jen televize ho zajímá,přesto,že paní doktroky mu vysvětlila co mi je,vše tam odsuhlasil,ale to bylo vše. Bývala jsme komunikativní,měla ráda lidi,legraci teď nejdu pomalu ani vysypat odpad,dcery mi koupily jokšírka tak ten se mnu jde ven,protože se musí vyvenčit,ale hledám místa kde nejsou lidi.Mám 訚anci na uzdravení.Myslím,že je to následe mého mládí,naši s erozvedli bylo mi 8let,máma mě nechtěla,nechala mě oti,vnitrák,alkoholik,bil,zn� �silňoval