prosím o pomoc

Ahoj, je mi hrozně moc líto, co prožíváš, protože já jsem si prošla úplně tím samým. Lékařka - psychiatrička mi předepsala léky, které mi moc dobře nezabíraly a tak mi je ze dne na den změnila na jiné. Po spolknutí prášku jsem po hodině proděla to samé, co popisuješ. Manžel mi volal záchranku. Koukali na mě jako na cvoka.Znovu jsem navštívila psychiatričku a ta mi zkusila nasadit jiný lék, opět ta samá reakce a pak ještě jednou a znovu to samé. Začala mi tvrdit, že trpím serotoninovým syndromem a že tedy antidepresiva nemohu užívat. Jenže život byl úplně hrozný. Neustálý strach ze smrti, strach že se stane něco hrozného. Po půl roce tohoto stavu jsem se nechala hospitalizovat na psychiatrii. Diagnostikovali u mě panickou úzkostnou poruchu. Nasadili léky a za tři týdny jsem šla domů celkem v pohodě. V nemocnici se ukázalo, že netrpím žádným syndromem, ale šíleným strachem z léků. A víš jak to na mě otestovali? Jednoduše mi dali spolknout prášek a za 1 hodinu se mě zeptali jak mi je. To viš, že mi bylo hrozně. Opět žár v celém těle, třes, bušení srdce. Když jsem to doktorovi popsala, oznámil mi, že prášek byl naplněn jen vzduchem. Tedy takový ten želatinový obal. Prostě mi museli dokázat, že se opravdu bojím těch léků. Totiž u panické poruchy ´je právě problém, že člověk velmi citlivě reaguje na léky. U mě se i teď objevuje většina nežádoucích účinků při změně léků, ale teď už to celkem zvládám. Mě velice vyhovoval lék, který se jmenuje Efectin. Po něm mi odeznělo nejvíce problémů. Důležité ale je brát léky pravidelně a dodržovat dávkování. Určitě si najdi psychiatra, ke kterému budeš chodit na pravidelné kontroli. Léčba je sice na delší lokte, ale věř že určitě zabere a pomůže ti abyste si společně s manželkou užívali miminka, které čekáte. Určitě máš v manželce podporu a i ona se bude snažit ti pomoci všechno to zlé přestát. Moc ti držím palce. Jen ten, kdo si sám panické záchvaty prožil ví a chápe jak je to hrozné. Chce to určitě zpomalit tempo. Vím někdy to moc dobře nejde. My jsme teď taky zrovna přestavovali. Ale věř, že je mnohem důležitější dát se dohromady a nabrat sílu. Ta práce neuteče. Sama jsem workoholik, ale prostě nemáme na vybranou. Budu na tebe myslet. Drž se. Ahoj Iveta

Zažil jsem nebo zažívám něco podobného. Je mi 26 a pěkně mi to otravuje. Přišli jsme o dítě ale v osmém měsíci. Moje stavy byly údajně kvůli této věci co se přihodila. Jenom že teď máme sedmiměsíční mimčo,já jsem OK a zle je pořád. Asi jsem tě nepotěšil co... Ale třeba to bude u tebe jinak. Držím palce.

Ahoj, já sám jsem rekonstruoval a ještě rekonstruuji byt. Po 6 měsíců jsem tam byl od rána do večera o víkendech a od 15 do 20 v pracovních dnech. Potom jsem musel vysadit na cca 10 dní kvůli angíně. Protože jsem tak makal a navíc těžce způsobil jsem si svalovou disbalanci a zhroucení páteře - to jsou ty první pocity tísně na hrudi a tzv. falešný infarkt. Poté, co se mi objevili i závratě, jsem zjistil, že mám bloklou krční a hrudní páteř. "Skvělá" neuroložka mi naordiniovala uvolňující prášky na svaly bez nápravy stavu páteře a já jsem strávil 14 dní na lůžku jako nemohoucí člověk. Pak začala úzkost - co bude dál, mám 3-leté dítě, práce .... Nyní to vypadá už o něco lépe, svaly a páteř pomalu rozcvičuji, ale úzkost zůstala. Bojuju s ní, nechci se cpát práškama, nejslabší neurol 0,25 beru jen výjimečně podle potřeby, ale mám pocit, že svůj boj prohrávám. antidepresiva jsem ještě nevzal, i když mi je radí doktoři, kterým věřím, mám strach z návyku. jestli máš pořád ty bolesti na hrudi, zkus si nechat vyšetřit u dobrého ortopeda nebo chiroprektika stav páteře. Mě to pomohlo, a kdybych se pak v tom nezačal topit, protože jsem cvičení přehnal, asi by mi to i stačilo. Chce se to určitě zklidnit a zvolnit. Když to dokážu, stav se zlepší. Jakýkoli stres stav zhoršuje. Drž se a dík - vím že podobný problém neřeším sám. Honza

ahoj, říkal jsi, že psychologové a psychiatři by si měli to samé prožít. Tak já to teď zažívám. Měla jsem panické ataky a trpím úzkostí stejně jako ty. Zatím jsem bez léků, ale psychiatr mi chce nasadit tu nejvyšší dávku Zoloftu. Mám z toho hrozný strach. Pravda ale je, že když budeš jíst delší dobu léky, je možné, že se vyléčíš a předejdeš tzv. relapsům, což je navrácení původního stavu. Prostě hladina serotoninu v tvým mozku by zase mohla začít normálně fungovat. U panické poruchy se doporučuje začínat tou nejmenší vhodnou dávkou. Pokud máš strach, že nemůžeš dýchat a udusíš se, tak věř tomu, že když můžeš vydechovat, není s tvými dýchacími cestami nic v nepořádku, tohle pomáhá mně. Je to logický že jo, když je např. astma nebo máš oteklý dýchací cesty, nemůže vzduch ani tam ani ven. Přečti si příručku panická úzkostná porucha od Dr. Praška, je volně prodejná. Mě tahle knížka moc pomohla. Píše se tam, že se dá každá ataka zvládnout správným dýcháním a musím říct, že je to pravda. Zatím nedovedu zabránit, aby na mě nepřicházely, ale většinou jí rozdýchám do půl minuty a ani se nerozvine tak velká. Bušení srdce je naprosto běžným vedlejším účinkem u antidepresiv. Tyhle vedlejší účinky trvají kol. 14 ti dnů a prostě se musejí vydržet. Možná je dobrý si na to vzít dovolenou. Z dlouhodobějšího hlediska je nejlepší kombinovat léky s psychoterapií, nejlepší na to je tzv. KBT, kognitivně behaviorální terapie. Taky moc doporučuju jógu. Cvičím jí každý den večer asi 30 minut. Jejím účinkem je to, že prohlubuje dech, což mi panikáři nutně potřebujeme. Držím palce tobě i všem s podobnými problémy.

Ahoj, jmenuji se Veronika a chtěla jsem se informovat zda antibiotika při době používání 1roku mohou ovlivnit plod. V současné době jsem otěhotněla a antibiotika neužívám, ale přesto mám z toho obavy. Prosím poradte mi . Děkuji za odpověd

Dobrý den, tak si čtu všechny příspěvky se zájmem, prožívala jsem deprese v posledních několika měsících..Začalo to v říjnu velkým množstvím práce( která trvá stále), takže jsem zůstávala v práci několik dnů v týdnu do večera.Do toho jsem měla tři zkoušky na VŠ.Před vánoci se u mě začaly objevovat depresivní stavy a to dost silné, dokonce jsem si říkala, že by mně i všem bylo lépe, kdybych tady nebyla. Jak jsem chápala v lednu Karla Svobodu! Psychiatrička mně nasadila Remeron 30 mg na noc a Atarax 25mg půl tablety ráno a půl tablety odpoledne. Upozornila mě na to, že přiberu asi 2kg.Teprve začátkem února jsem se začala cítit dobře.Ale v okamžiku, kdy mně bylo lépe psychicky, začala jsem mít opravdu velkou chuť na jídlo. Najím se a za hodinu ani ne musím jíst nanovo.Na večer je mně už z toho jídla úplně těžkoV minulosti jsem měla velké problémy s přibýváním na váze , ale potom se mně podařilo zhubnout 33 kg. Je mi 51 let, měřím 165cm a nyní vážím 60kg ( nabrala jsem už 2,5kg od toho začátku února). Může mi nějaký lékař poradit, jestli se nedá Remeron nahradit něčím jiným? ( moje lékařka o tom asi nebude chtít slyšet) ale ta chuť k jídlu mě opravdu vyvádí z míry. Cítila jsem se velmi dobře, když jsem tolik kilo shodila, měla jsem i lepší sebevědomí( což je pro mě dost důležité, mám dost komplexy) nebo by pomohlo snížit dávku? Jaká dávka je ještě terapeutická?Ještě bych chtěla uvést, že jsem se v minulosti (před 12 a 18 roky léčila pro alkoholovou a lékovou závislost.Studuji vysokou školu, chodím do práce a tak potřebuji, aby mě léky netlumily... děkuji

Ahoj Lidičky, jak tady čtu tyto stránky,tak mě naskakuje husý kůže, kolik lidí má tyto problrmy. Loni v létě jsem měla dvě práce nějak jsem si nepřipouštěla, že je toho na mě moc, říkala jsem si to není problém, když se moc nenadřu, tak to budu zvládat, ale po nějaké tobě se mi začínalo dělat zle bud jsem se začla strašně třebat a začlo mě strašně bušit srdíčko, nebo jsem mala hrozný pálivý polesti u srdce nebo na hrudníku, třepot v rukou a v nohách, vždycky jsem zůstavala jeden den doma, že si odpočnu a pak jsem šla zase do práce a to stejný. Vnitře jsem se bála že mám infark nebo že to jsou moje poslední minuty. Chodila jsem na vyšetření se srdíčkem a vše bylo O.K. Celé noci jsem nespala, jak mi bušelo a bolelo na srdíčku, Přes půl roku jsem byla na neschopence po třech měsících jsem začla mít výčitku , že jsem k ničemu jen ležím, když někam jdu tak se mi hned udělá špatně furt si jen stěžuju jak mi je zle. Doktorka mě napsala antidepresiva aposertrál, které ted beru.. Po půl roce doma jsem se začla cítít dobře, tak jsem začla chodit do práce bylo to fajn, pak jsem si řekla že začnu mít zase dvě práce když už je mi dobře a po týdnu mě začlo to samé pálivá bolest na srdci a začalo se mi zase dělat zle, týden jsem byla doma a ted chodím jen do jedné práce a říkam si že peníze nejsou vše. Kdyby si chtěl někdo psát o podobných situacích ,tak tohle je můj mail.:[email protected], tak se klidně ozvite, ráda vám pomůžu, protože jaké to je.

Tady čtu samé tragédie, dětí je sice na světě jako máku, ale přijít o dítě musí být dost strašná osobní zkušenost. Nějaké lidské pinožení ani nemá smysl, lidi jsou hnusný, a když mě nikdo nemá rád, tak nadužívám benzodiazepiny. Zabíraj velice těžce, pomalu, spíš vůbec, toleranci mám už velkou, 26 mg Rivotrilu, stonásobek dávky, s kterou jsem začínal, mi nic už nedělá. Zkusím Diazepam, aspoň těch 50 mg pro začátek, maximálně to pak navýším na 100 a rizika jsou mi volný. Mně už na ničem nezáleží.

DRŽTE SE, TENTO PROBLÉM JE VELMI TEŽKÝ PRO KAŽDÉHO KDO SI TO ZAŽIL. ale.... BOJUJTE!!!!!!!!!!!!!

Zdravím všechny, je mi 24 let, minulý rok jsem měl při sportovním výkonu infarkt. Po něm jsem se stal velice přecitlivělý v oblasti hrudníku. Několikrát jsem byl hospitalizován s podezřením na špatnou srdeční činnost. Během předešlého měsíce se ukázalo, že problém je spíše v mé hlavě. Krom léků na srdce jsem obdržel i Frontin. Mám brávat jednu tabletu večer.Je fakt, že jeho účinek se rychle snižuje. Na začátku, když jsem byl v častém stresu, stávalo se mi, že se mi špatně dýchalo, srdce mi divně bušilo, celá hruď se mi svírala, hlava se mi točila. Již dvakrát jsem si myslel, že se jedná o moje poslední vteřiny a již jen při myšlení na to, že se mi to blíží opakovat, je to tu hned! Po oralní aplikaci Frontinu, jsem měl pocity v tu ránu ok, měl jsem pocit, že se rozletím a bylo mi do úsměvu chvíli po požití. Nyní, když to na mě příjde mi tak tak vystačí i dva. Moje slabé chvilky se často stavají navečer, při fyzickém a psychickém vyčerpání. Své dělá i zúžený prostor a šero v místnosti se špatným vzduchem. Své dělá i kofein, který je příšernou kombinací se zbytkovým alkoholem v krvi. Nyní již nesnesu ani pět 10° piv, aniž bych se druhý den večer nemusel předávkovat právě Frontinem. Alkohol jsem tudíž, stejně jako energetické nápoje vymazal ze života. Poslední můj háček je, že si jako stop kuřák někdy musím zapálit a místo abstinenčí deprese se dostaví opět panická úzkost, protože vím, že jako kardiak kouřit nesmím. Je to hazard. Strach ze smrti je mým každodením chlebem a už nevím co dělat dál. Zřejmě budu potřebavat pomoc, ale nevím kde ji hledat. Kdyby někdo věděl, budu rád - [email protected]

Ahoj všem, ráda bych možná přispěla ke zlepšení zdravotního stavu všech - také trpím psychyckým onemocněním už dlouhá léta - workoholik, velké starosti o zdraví dětí a problémy - v dvou slovech - dlouholetý stres, mě dohnal na psychiatrii, užíval jsem léky 8 let bez toho abych poznala den, kdy bych mohla říct, že je mi fajn, osm let jsem se nezasmála, po teto době jsem šla znovu na přeléčení do nemocnice(Opava) a neočekávala jsem vůbec žádné zlepsení. Nebudu už více popisovat negativa, ale po 2 měsících jsem vyšla z nemocnice jako úplně nový člověk - dali mi léky, které mi dobře sedí(obrovské konzultace s lékařem) a také jsem pochopila význam Terapie - a to je asi to co by měl každy vyzkoušet - možná neočekávat změnu, ale terapii brát jako pozitivum pro sebe - začala jsem se mít ráda taková jaká jsem (a to doopravdy, ne jen říkat, že to tak je), začala jsem na sebe myslet jako na človíčka, který si dobro zaslouží -( odpustila jsem všem a odpustila jsem hlavně sama sobě). Nyní vím, že jsou věci, které jiným nedovolím, aby mi ubližovali a já neubližuji jiným a hlavně sobě. Držím všem pěsti a výhru v tomhle boji. Jana