Deprese? Jakoby zhaslo světlo, které osvěcuje cestu a přestal být vidět smysl. Jakoby zmizel důvod, proč být. Jakoby se člověk ocitl ve studni, kterou někdo přikryl víkem. Každé ráno začíná nekonečně dlouhý boj o bití. Čľověk neví, proč má být, být ho tak bolí, že ani dál být nechce. A na druhou stranu má strach si něco udělat. Je třeba neodvážit se, je třeba poslechnout svůj strach a vydržet to utrpení - celé měsíce, někdy roky. Když díky svému strachu ze sebevraždy vydrží setrvávat v tom polo(ne)živém stavu, nemůže se nedočkat okamžiku, zcela nečekaného, kdy najednou, vprostřed té dlouhé, předlouhé, bolestné cesty, zasvítí na něj sluneční tvář. Láska. Opravdová. Třeba přátelská. Hlavně však ta pravá, nefalešná, nepokrytecká, co na dlani nabídne svůj čas, opravdový zájem, a sdílenou radost.
Deprese v rukou "pokrokové" psychiatrické léčby je se vší svou tragikomikou motivační i inovační zmonitorována např. zde (dlouhé video si lze pustit třeba až v 1:00:00. ))
http://www.youtube.com/watch?v=oyTb67-61ho#t=21
Tak hodně odvahy při čekání na svítání (před ním je totiž tma beznadějně nejčernější. )
Přidat nový komentář