Lupénka mě stála spoustu času, nervů i peněz!

Paní Aleně z Ústeckého kraje bylo dvanáct let, když se jí po těle začaly dělat malé flíčky. Protože nemizely, ale bylo jich čím dál víc a hodně svědily, ocitla se u lékaře. Diagnóza byla bohužel jasná – lupénka. "A to je ta chvíle, kdy jsem začala nosit dlouhé rukávy. Když se ptáte, co jsem musela lupénce obětovat, tak kromě času, peněz a nervů i to, že jsem nikdy nemohla chodit oblečená podle svého, ale jak mi dovolila nemoc," vypráví paní Alena (59 let).

Rudolfovi bylo třicet osm, když si po prodělané chřipce a velké psychické zátěži všiml asi deseti podivných fleků na kůži po těle i ve vlasech. I když byl právě na služební cestě, zašel k lékaři, který ale také neporadil. Až po návratu domů do Prahy se dostal ke specialistovi – kožnímu lékaři. Ten měl bohužel hned jasno a tak Rudolf skončil nečekaně v pražské Ústřední vojenské nemocnici s lupénkou. Od té chvíle s ní bojuje všemi prostředky, ke kterým v posledních měsících přibyla i biologická léčba.

Spoustu času proseděla ve svém pokoji a nechtěla mezi lidi, do školy, ani mezi kamarády. Zakrývala se dlouhými rukávy a roláky. Od patnácti do 23 let byla lupénka tím, co jí bránilo jít s chutí k vodě, na zábavu, ale i na vysokou. Ale před rokem nastal zvrat. Petra se díky biologické léčbě ve svých 23 letech znovu narodila.

Léto v roláku, neustálý stres z toho, co řekne okolí, časově náročná a nepříjemná léčba – to jsou jen střípky ze života pacienta s lupénkou. Není divu, že mnoho pacientů trpí depresemi, stahuje se do ústraní a někdy dokonce přemýšlí i o sebevraždě. O tom, že nevycházela z domu a trpěla depresemi se v našem videu přiznává i Petra, kterou ale jednoho dne většina chmurných myšlenek přešla. Podívejte se proč.