Výsledek hledání:

PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ DEN, našla jsem tuto stránku a rozhodla se napsat sem taky pár svých osobních zkušeností . Nevím zda přímo s panickou poruchou , ale daleko k ní nebylo . Všechno začalo změnou zaměstnání a stresem , který začal asi dávno před tím. Vždycky jsem v sobě všechno dusila a pro všechny v okolí byla v pohodě , pro rodinu pro přátele nikdy jsem neměla pocit , že si musím na něco stěžovat a své…

ahojte.v poslední době mívám podobné stavy - pocit maximální úzkosti, bušení srdce, strach z odpadnutí, pocení a to všechno jen když jsem někde sama. Mám šílený strach a nevím z čeho to je. Snad z toho, že jsem letos v lednu potratila ?

zdravim, to co tady ctu, se vsím můzu souhlasit...je mi 19 let..mam pritelkyni a nedavno se mi narodil syn...ja vim je to moc brzo ale zacnu od zacatku....Vse bylo v poradku do te doby nez jsme s pritelkyni slavili u kamose jeho narozky...hodne jsme pili atd...druhej den bylo strasny vedro...byl sem dehydratovanej nic sem nepil a desne se potil...jeli jsme tehdy autobusem k rodicum...v prubehu cesty se mi zacala motat hlava a ja mel strasnou…

byla jsem hodinu v práci a najednou mi bylo hrozně,naprosto bezvýchodně, trochu na mě lezla nějaká chřipka a motala se mi hlava. Ale ten příšernej pocit byl naprosto nepopsatelnej. Po hodině jsem tam musela nehcat své sotva stíhající kolegyně a utéct domů, kde se můj stav strašně zhoršil, velké závratě, absolutní neklid, nucení stále se pohybovat, kopat nohama, mmlátila jsme pěstí do dlaně, průjem, a zoufalý a…

Díky, díky, díky Bohu za vás všechny, kteří prožíváte i chápete...Žiju s tím skoro půl století. Souhlasím, že jsme se s tím už narodili, i s tím, že je dobré toho hodně vědět, abychom předešli panice. Je to sice projev obrany dříve, než přijde panika. Ale pokud chceme žít a ne živořit, je třeba vyzkoušet všechno. Taky souhlasím s tím, že všeho moc škodí - není radno vědět všechno. Přesto díky…

Ajo, zkus si najít psychoterapeuta. Chce to někoho, kdo má s léčením úzkostných stavů zkušenost. Jakmile pochopíš ten mechanismus, jakým sama sebe vytočíš do maximálních obrátek, naučíš se s tím i pracovat. Já to znám. Nikdy to nepřestane úplně, člověk by se měl smířit s tím, že se sklonem k úzkosti se už narodil a samozřejmě se i naučil trochu bát od mámy, úzkostné matky vychovávají úzkostné…

ahojte, ked sa clovek s tym stavom stretne prvy krat je v soku ... ale s pribudajucimi epizodami si na to trosku zvyknete a nie je to tak hrozostrasne ako prvy krat ... osvedcilo sa mi ignorovanie ... ale v kazdom pripade sa nam vycerpal serotonin a treba ho nejakym stylom doplnit ... bud nejakym tym liekom ... ale tiez asi treba zapojit do toho aj rozne fyzicke cvicenia, ktore ho sami uvolnuju .. vyhladavat pozitivne situacie ... pozitivnych…

jsem rada, ze jsem objevila tuto stranku. nevim uz jak dal, mam panicky strach z nemoci. Prosla jsem spoustu vysetreni a stale me pronasleduje to, ze nejsem zdrava a ze umru. Obcas to jde a pak dostanu nejaky impuls a zcnu se stasne bat, potit, soatne dychat a jsem nervozni. Musim to zaspat, ale mam male dite a to nejde. nevim co s tim a jak dal. Doktor me vzdy vita, a dobry den..copak mame dnes?

cau lidi,.na jednu stranu davam za pravdu ze ignorace je ten nejlepsi lek,ignoroval jsem tyto stavy asi 5 let,a musim rict ze ve vetsine pripadu kdyz jsem zacal pocitovat prve priznaky jem to dokazal silou vule zahnat.v mym pripade me se ataky dostavovali v zdy po delsi parbe.jenomze asi pred mesicem mi dosla asi vule protoze aniz by jsem se asi mesic napil alkoholu prisli tak brutalni ataky ze jsem 2krat slozil v praci.to by jeste slo ale kdyz…

ahoj...souhlasim s tebou...jsem si jist ze je to kvuli tomu...nic si z buseni srdce nedelej pokud nemas zadnou vadu nic se ti nestane...to je normalní...lidi co se maximalne zatezuji ve sportu jim taky busi a zase se to vsechno uklidní..jsi jen trochu rozrusená a nad vsim moc premýslis co kdyby jsem si toho maliho nechala vid?...uz se stalo pokud si to udelala tak na to zapomen..zivot jde dal...nejhorsi je ze kdyz se snazis myslet na neco…