Chodím k psychiatrovi, samozřejmě se za to stydím

Deprese stejně jako další dušení nemoci si absurdně ale vytrvale nesou cejch něčeho, za co si můžeme sami, co se přehání a co se s námi potáhne po zbytek života... A mluvit o nich otevřeně? Jsou prostě tabu.

shutterstock.com

Marie začala psát příspěvky do diskuse na našem webu v prosinci 2007 jako prosbu o pomoc a podporu. Jako mnozí z nás se se svým trápením bála a styděla svěřit svému okolí nebo lékaři. Marie se postupně rozhodla s nemocí bojovat, vyhledat odborníka a nakonec to byla ona, kdo podporoval ostatní diskutující. Před tím, než se odhodlala napsat první věty, ji deprese více než rok tlačila do stále tmavšího a beznadějnějšího kouta.

Marie svými slovy

Prosinec 2008

Chtěla bych Vás požádat o radu. Jsem introvertní, nerada jsem středem pozornosti, přitom bych byla ráda, aby za mnou někdo, koho si opravdu vážím, přišel a s vážností se zeptal, co mě trápí a vyslyšel by mě.

Svým blízkým o svých problémech říkat nechci, už tak mají starostí dost, navíc jejich odpověď bude určitě: "To přejde, prosim tě." A tahle odpověď mi opravdu nepomůže.

Už je to přes rok, co se nedokážu pořádně radovat, protože se neustále něčeho bojím. Bojím se budoucnosti, co se všechno může stát, co všechno pokazím. Ve škole je toho na mě příliš. Se svým přítelem se vídám strašně málo. Když vím, že se uvidíme třeba v sobotu na dvě hodiny, tak jsem zklamaná, že se uvidíme jenom dvě hodiny a ne déle a nad tím přemýšlím každý den. Každá negativní zpráva mi vrtá pořádně dlouho v hlavě a ty kladné si moc dlouho neužívám, protože pořád přemýšlím nad tím negativním. Dokážu třeba hodinu brečet v kuse nebo celý den nepromluvit a tvářit se, jakoby mi někdo umřel. Někdy třeba vůbec nejím, nejsem schopná nabrat sílu a něco dělat, někdy mi bývá špatně. Kolikrát jsem přemýšlela, jestli nebude lepší s tím vším skončit, že se předávkuju a budu mít klid, zatím jsem to ještě neudělala, ale vím, že jednou se o to určitě pokusím. Moc vás prosím o pomoc, chtěla bych vědět, jestli mě to někdy přejde nebo budu muset vyhledat nějakého drahého terapeuta, který mi snad pomůže, i když nevím, kde ty peníze na něj seženu. Na mé dotazy mi ještě nikdo nebyl schopen odpovědět... Snažně vás prosím o pomoc, moc mi na tom záleží.

Květen 2009

Před týdnem sem se odhodlala a řekla to mámě, že už je to hodně zlý a sama to nezvládnu, že s tím chci něco udělat - zajít se poradit s odborníkem. Máma mi domluvila schůzku s nějakou poradkyní, že ta pak řekne, co dál - jdu k ní za dva týdny, sice se trochu bojím, co se mnou bude, ale utěšuje mě fakt, že mi snad konečně někdo pomůže. Samozřejmě se za to stydím a nikdo kromě mě a mámy to neví.

Září 2009

Chodím k psychiatrovi. Oni ti všichni řeknou: mysli pozitivně. Jenže oni neví, co to je, když myslíš na to, co si uděláš, protože už to tak dál nemůžeš vydržet.

Marie se snaží ostatní v diskusi podporovat, píše:

Ty sama za to, že se na svého přítele netěšíš, nemůžeš, za to může ta hnusná deprese. Znám to, když prostě nemáš na nic náladu, když je ti fakt zle a chceš mít od toho všeho konečně svatej klid, chceš někam utýct a nad ničím už nepřemýšlet. Je jenom dobře, když máš někoho vedle sebe, když tě má kdo obejmout a snáší, když máš tyhle stavy. Toho si važ. Až ti začne nějaký lék zabírat, věř mi, že se všechno změní v lepší, budeš mit lepší náladu, budeš se cítit líp, budeš se těšit na svého přítele a všechno ti půjde líp. Přeju hodně štěstí!

Marie ještě přispěla do diskuse první jarní den loňského roku, věříme, že to byl pro ni nový začátek. Marie, prosím, pokud jste narazila na tyto řádky, ozvěte se nám, moc rádi bychom věděli, jak se Vám daří. Moc Vám držíme palce!

Co o depresi a nutnosti ji začít včas léčit říká odborník - MUDr. Tomáš Novák z Psychiatrického centra Praha

"Deprese je vážné a někdy i život ohrožující onemocnění. Příznaky deprese nemocnému omezují či mu znemožňují kvalitní fungování v osobním, sociálním a profesním životě. Až polovina nemocných navíc prožije během depresivní epizody vážné sebevražedné myšlenky, čtvrtina se o sebevraždu pokusí a část z nich sebevraždu dokoná. Včasná a intenzivní léčba deprese je proto nesmírně důležitá. Deprese má navíc tendenci se opakovat, léčba by proto neměla končit ihned po ústupu příznaků. V některých případech může být i celoživotní."

Více se dočtete v jeho zajímavých a poutavých odborných textech letos publikovaných na Ordinace.cz:

Jak jste na tom vy?

Přítomnost a závažnost deprese si může člověk sám orientačně stanovit pomocí některých sebeposuzovacích dotazníků. Zde si můžete stáhnout Zungův sebeposuzovací dotazník pro depresi: Zungvsebeposuzovacdotaznk.pdf. Hranice pro mírnou depresi je 40 bodů (40 – 47 b), pro depresi středně závažnou 48 bodů (48 – 55 bodů) a závažnou nad 55 bodů. Definitivní závěr je však vhodné ponechat až na konzultaci s odborníkem.

Právě poruch nálad, úzkostí i dalších závažných psychických potíží se ze zřejmých důvodů týká řada otázek, které lidé pokládají v naší internetové poradně. Pro klienty čtyř zdravotních pojišťoven, které službu plně hradí, je poradna první možností zorientovat se ve svém zdravotním problému. Může být i pro vás.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ A UŽITEČNÉ ZKUŠENOSTI NAŠICH ČTENÁŘŮ NAJDETE V DISKUSÍCH O ANTIDEPRESIVECH. Zapojte se, k dispozici je i diskuse pod tímto článkem.

Co je v oblasti zdraví a nemocí tabu pro vás? Napište nám, o čem chcete číst!