Léčivé rostliny používané při zánětech dýchacích cest 6. část Š-Y

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Používanou částí jsou listy nebo nať, které se sbírají v květnu a červnu za slunného počasí. Při sběru nesmí být vlhké, jinak při sušení snadno hnědnou. Sušené i čerstvé šalvějové listy se užívají nejenom pro své léčivé vlastnosti, ale také pro svou vůni a chuť jako oblíbené koření. Obsahují silici s monoterpeny tujonem, cineolem, dále seskviterpeny, třísloviny, triterpeny, diterpenové hořčiny, flavonoidy, abietanové kyseliny a jejich deriváty, vitamín B1 a další látky. Šalvějová silice má výrazné protizánětlivé účinky. Třísloviny mají stahující účinky, což působí příznivě na zanícené sliznice. Abietanové kyseliny a jejich deriváty mají antibakteriální a antivirové účinky. Zevně se šalvěj s výhodou používá jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní, zánětech nosohltanu, angínách nebo k inhalacím při rýmě a při zánětech hrtanu či průdušek. Nálev pro tento účel připravíme z: 5 g sušené šalvěje, které přelijeme čtvrt litrem vroucí vody. Inhalujeme takto uvolněnou silici s vodní párou. Nebo necháme zakryté stát na teplém místě 15 minut. Po té scedíme a použijeme ke kloktání. Nálev připravujeme vždy v čas potřeby, aby byl čerstvý. Vnitřně se šalvěj užívá při zánětech průdušek a kašli, ovšem většinou spolu s dalšími bylinkami jako součást čajových směsí.

Na co si dát pozor

Šalvěj by, pro její obsah tujónu, neměly používat těhotné, kojící ženy a malé děti. Šalvěj rovněž snižuje tvorbu a vylučování mateřského mléka. Ani pro ostatní skupiny pacientů není vhodné užívat šalvěj vnitřně bez přerušení po dobu delší než 14 dní.

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris)

Tato zajímavá trvalá bylina roste na chudých rašelinných půdách a svoji výživu vylepšuje chytáním hmyzu. Pasivními pastmi jsou podlouhle vejčité, lepkavé listy se speciálními žlázkami. Na vrcholu stonku vykvétají v červnu a červenci.V minulosti se sbírala nať, která se sušila. Rostlina je zákonem chráněná. Obsahuje organické kyseliny, proteolytické enzymy, látky podobné katechinu. Přítomné látky zmírňují křeče a zvyšují sekreci dýchacích cest. Vnitřně se užíval nálev připravený z: 5g řezané sušené nati se přelijí čtvrt litrem vroucí vody a vše se nechá zakryté stát 15 minut. Přinášela úlevu při záchvatovitém kašli.

Tymián obecný (Thymus vulgaris)

Ve volné přírodě se s ním lze setkat ve Středozemí, ale dnes se pěstuje na polích jako v zahrádkách v mnoha zemích i u nás. Používá se nať někdy jen sdrhnuté listy a květy. Tymiánová nať je oblíbeným kořením. Sbírají se krátce před květem, v květnu nebo červnu za suchého počasí. Suší se šetrně tedy rychle ve stínu. Obsahuje hlavně silici s vysokým procentem tymolu, karvakrolu, dále pak třísloviny, hořčiny, flavonoidy, saponiny a organické kyseliny. Má protizánětlivé, dezinfekční účinky. Usnadňuje vykašlávání sekretů z dýchacích cest, uvolňuje křeče hladkých svalů dýchacích cest i ostatních orgánů. Vnitřně se užívá ve formě nálevu, odvaru, sirupů. Lze ho s úspěchem použít také k inhalacím při rýmě. Nálev se připraví ze: 7g sušené řezané nati na čtvrt litr vroucí vody na den. Rozdělí se do čtyř až pěti denních dávek. Doporučená jednotlivá denní dávka je 1,5g sušené nati.

Na co si dát pozor

Tymián by neměli užívat těhotné či kojící ženy, malé děti, lidé s akutními střevními záněty, kardiaci. Tymiánová silice hlavně její součást tymol je při vnitřním užití toxická. I při vnějším použití dochází k jejímu částečnému vstřebávání, proto jí neužíváme na velké plochu ani dlouhodobě. Tymol může vyvolat poškození štítné žlázy.

Vitod hořký (Polygala amara)

S touto rostlinou se můžeme setkat na suchých loukách. V minulosti byla tato zajímavá rostlina a její příbuzné druhy rozšířené. Intenzivním zemědělským využíváním luk se stává vitod hořký a jeho příbuzné druhy stále vzácnějšími. Dorůstá až 30cm a lodyha nese květenství modrofialových květů. Sbíranou částí je nať s kořenem. Suší se rychle ve stínu nebo umělým teplem do 45°C. Obsahuje třísloviny, malé množství silice, saponiny (senegín), glykosid gaulterín a hořčinu polygamarín. I když množství obsažených saponinů není velké, přesto příznivě působí při zánětech dýchacích cest. Při vnitřním použití ve formě nálevu působí na sliznici žaludku a reflexně zvyšuje vylučování řidších hlenů v dýchacích cestách. K snadnějšímu odkašlávání přispívají silice a glykosid. Nálev je vhodné připravit z: 10g sušeného vitodu, kterou spaříme 4dcl vroucí vody a necháme nejméně 15 minut stát. Před každým hlavním jídlem a těsně před spaním se doporučuje 1dcl nálevu. Při výrazném zahlenění a úpornějších infekcích je možné dávkování zvýšit a připravit odvar:25g sušeného vítodu a 2dcl studené vody se přivede k varu a krátce povaří. Doporučené dávkování je jedna polévková lžíce každé tři hodiny.

Vítod seneca (Polygala senega)

Tento druh se vyskytuje ve světlých lesích Severní Ameriky, bývá pěstován také v Evropě a některých asijských zemích. Na rozdíl od předchozího druhu bývá užívanou částí pouze kořen, obsahující hlavně saponiny, kyselina salicylové a její estery, fytosteroly a sacharidy (polygalit). V současné době bývá tento druh doporučován k usnadnění odkašlávání a jako sekretolytikum při zánětech dýchacích cest. Působí stejnými mechanismy jako vítod hořký. Prášek připravený ze sušeného kořene se užívá třikrát denně v dávkách 0,3g. Odvar je doporučováno připravit z: 10g sušeného práškovaného kořene a čtvrt litru studené vody. Přivedeme k varu a vaříme 10 minut, po té scedíme. Podává se jedna lžíce po třech hodinách. Vítod se používá v kombinaci s dalšími podobným mechanismem působícími rostlinami. Vítod seneca se nikdy nesmí užívat na lačný žaludek, podáváme ho vždy po jídle. Někdy bývá připravován také sirup.

Dodržet předepsané dávky je nezbytné. Jejich překročení vede obvykle k nevolnosti, zvracení a průjmům, stejně jako podávání nalačno.

Violka vonná (Viola odorata)

Tento druh je domácí nejen v Evropě, ale také v Japonsku a Číně. Roste na křovitých stráních, zahradách či parcích. Používanou částí bývá oddenek i nať. Oddenek se sbírá v září a říjnu. Nať se odřezává v období květu rostliny. Rychle se suší. Umělá teplota nemá překročit 40°C. Oddenek i nať obsahují alkaloid violin, který dráždí ke zvracení. V malých dávkách reflexně stimuluje produkci řídkého sekretu žlázkami dýchacích cest. Tak usnadňuje odkašlávání a tlumí dráždění ke kašli. Saponiny, které jsou také v nati i oddenku přítomné, také zlepšují vylučování hlenu a ulehčují jeho odstraňování z dýchacích cest. Dále je přítomná v malém množství také silice. K vnitřnímu užívání se doporučuje macerát připravený ze: 3g oddenku či nati, která se maceruje 6 hodin ve 2dcl studené vody.

Violka trojbarevná (Viola tricolora)

Tento druh je rozšířený v Evropě, Severní Americe a Asii. Roste na polích, mezích i zahrádkách jako plevel. Kvetoucí nať se sbírá od května do září. Suší se rychle ve stínu , umělá teplota při sušení nemá překročit 50°C. Sušená nať obsahuje hlavně saponiny, silici se sloučeninami kyseliny salicylové, alkaloid violin, sliz a třísloviny. V květech bývají přítomny anthokyanové glykosidy a flavonoidy. Účinné látky usnadňují odkašlávání. Pro vnitřní použití lze připravit nálev z: 5g sušené nati, které přelijeme 4dcl vroucí vody. Při onemocnění dýchacích cest se pije rozděleně v průběhu celého dne. Většinou bývá součástí různých čajových směsí, sama se používá zřídka.

Vlčí mák (Papaver rhoeas)

Tato jednoletá bylina, rozšířená téměř po celém světě, bývá častým plevelem na našich polích i v zahrádkách. Může být až půl metru vysoká s ochlupenou lodyhou i listy. Při poranění rostliny vytéká bílá hustá šťáva –latex, která na vzduchu žloutne až hnědne. Květ tvoří se čtyři červené okvětní plátky s černou skvrnou při bázi. Kvete od května do srpna. Plodem tobolka-makovice. K léčebným účelům se používají sušené okvětní plátky. Obsahují antokyanová barviva, alkaloidy, sliz a organické kyseliny. Sliz chrání sliznice při zánětech dýchacích cest. Alkaloidy svými účinky tlumí dráždivý kašel. Vnitřně lze užívat nálev připravený z: 1g sušených okvětních plátků zalitých 1dcl vroucí vody. Nechá se v teple stát 10 minut. Nálev je možné smísit s dvěma lžícemi medu a případně ještě zahřát až se med rozpustí. Užívá se jedna čajová lžička při záchvatu dráždivého kašle.

Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)

Planě roste ve Středomoří a doma je také ve střední Asii. U nás bývá občas pěstován v zahrádkách. Tato vytrvalá, hojně větvená bylina v dolní části dřevnatějící, kvete fialově od července do září. V tomto období se také nať sbírá. Seřezává se bez spodní dřevnaté části. Nať se suší ve stínu, při sušení umělým teplem nesmí být překročena teplota 35°C, jinak by došlo k poklesu obsahu silice, která je hlavní účinnou složkou. Silice je tvořena zejména pinokamfenem, pinenem. Dalšími důležitými obsahovými látkami jsou flavonoidní glykosidy hesperidin a diosmin i třísloviny. Podporuje odkašlávání. Často se užívá v kombinaci s anýzem a fenyklem. K vnitřnímu použití je doporučován nálev, připravený ze: 3g sušené nati yzopu, která se přelije šálkem vroucí vody a nechá se 10-15 minut stát. Pijí se dva šálky denně. Má příjemnou nahořklou chuť. Mladé lístky se přidávají do polévek, omáček a rybích pokrmů jako zelené koření.

autor: