Kašlací reflex je aktivní obranou dýchacích cest proti infekci. Na sliznicích
se tvoří hlen, který je chrání před napadením infekcí. Infekční agens či jinou
škodlivinu obalí a umožní její odstranění z dýchacích cest.
Rostliny užívané při zánětech dýchacích cest se dělí do dvou skupin.
* Expektorancia působící reflexně
Ty především povzbuzují odkašlávání. Obsahují látky působící prostřednictvím nervů a ovlivněním svalů v dýchacích cestách, vyvolávají zvracivý reflex – např. ipekakuána, břečťan, divizna, lékořice.
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
* Expektorancia působící lokálně
Sem patří léčivé rostliny, které usnadňují odkašlávání. Obsahují látky rozpouštějící
hlenovité povlaky v dýchacích cestách, látky působící dráždivě na žlázy v dýchacích
cestách snižující hustotu hlenu, látky s účinkem dezinfekčním, podpořeným přítomností
silic nebo látky slizovité usnadňující svými místními účinky odkašlávání a tlumící
kašlací reflex – např. mateřídouška, tymián, kleč, fenykl, anýz.
Prostředky určené přímo k tlumení kašlacího reflexu jsou označována jako antitusika
– např.jitrocel, len, lišejník islandský, podběl.
Andělika lékařská (Archangelica officinalis)
Roste v Evropě a Asii. Používanými částmi jsou kořen a plody. Získávají se z 
pěstovaných rostlin. Andělika se dříve pěstovala také u nás. Čerstvý kořen i šťáva z rostliny mohou vyvolávat kontaktní alergii a fotosensibilizaci, tj.
přecitlivělost vůči slunečnímu záření. To způsobují v silici přítomné furanokumaríny.
Kořen i plody obsahují rovněž hořčiny a sacharidy. Andělika povzbuzuje trávení
a odstraňuje nadýmání, ale používá se také jako prostředek podporující reflexně
odkašlávání.
*K vnitřnímu použití lze připravit nálev: 1,5g na 2dcl vroucí vody, pije se
jedenkrát denně. Bývá součástí čajových směsí. Můžeme se ale setkat i s užíváním
lihového extraktu.
Bazalka pravá (Ocinium basalicum)
Pochází z jižní Asie. Někdy bývá pěstována v našich zahrádkách či v truhlících 
jako koření. Nať sbíráme v době květu tj. v květnu až září. Seřízneme jí 30cm
od vrcholu a sušíme v tenké vrstvě ve stínu nebo při umělém teple do 35°C. Je
oblíbeným lidovým prostředkem hlavně v Itálii, Francii, Španělsku či Portugalsku.
U nás se častěji než jako léčivá rostlina používá jako koření. Obsahuje zejména
silici a třísloviny. Má protikřečový, antibakteriální, protizánětlivý a znecitlivující
účinek. Zvyšuje žaludeční činnost a působí proti nadýmání. *Vnitřně se užívá
nálev připravený z: 5g sušené bazalkové natě, které se přelijí 4dcl vroucí vody.
Pije se jednou denně. Při dráždivém kašli bývala doporučována také jako kloktadlo.
Kombinuje se hlavně s heřmánkem a fenyklem.
Bedrník anýz (Pimpinella anisum)
Tato rostlina pochází z Přední Asie. V lidovém léčitelství i v medicíně se užívala 
a užívají sušená semena. Dnes se v mnohých zemích pěstuje. Používá se ode dávna
také jako koření. Anýz se ve farmacii používá k přípravě sirupů, lihů, léčivých
čajů a pastilek. Bývá součástí čajových směsí, do kterých se často přidává pro
zlepšení jejich chuti. Anýz má protikřečový účinek podobně jako příbuzný fenykl
a kmín. Odstraňuje nadýmání, zvyšuje tvorbu mléka u kojících žen rovněž usnadňuje
odkašlávání. Silice, které semena anýzu obsahují, se částečně vylučují dýchacími
cestami a působí dráždivě na hlenotvorné žlázky. Sekret těchto žláz se stává
tekutým a je snáze vykašlán nebo vstřebán. Tento přírodní prostředek lze s výhodou
použít u dětí.
*Vnitřně bývá anýz doporučován jako nálev připravený: přelitím 10g sušených
semen 2dcl vroucí vody. Takto připravenou směs necháme 15 minut zakrytou stát
a po té přecedíme.
Rozdrcená anýzová semena je možné podávat jako prášek třikrát denně 1g jako
prostředek proti kašli při zánětech dýchacích cest, odstranění křečí trávicího
traktu či nadýmání.
Pozor na předávkování
Není vhodné překračovat uvedené léčebné dávky. Předávkování může vést k otravě,
která se projevuje jako svalová ochablost, euforie, poději se dostavuje ospalost.
Stav může vyvrcholit otokem mozku a poškozením plic vedoucím ke smrti.
Bedrník větší (Pimpinella major)
Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
Tyto vytrvalé byliny můžeme nalézt po celé Evropě a Přední Asii.
Rostou na pastvinách,
lukách, na mezích či v křovinách. V lidovém léčitelství se používá kořen, který
se sbírá buď na jaře a to v březnu či dubnu, případně na podzim zejména v září
a říjnu. Suší se šetrně při teplotách do 35°C. Obsahuje zejména silice, saponiny,
kumaríny (pimpinellin) a třísloviny. Zvyšuje sekreci žláz hlavně v dýchacích
cestách a tak usnadňuje odkašlávání. Furanokumaríny působí přecitlivělost vůči
slunečnímu záření.
*Vnitřně ho podáváme v nálevu připraveném: přelitím 2,5g sušeného bedrníkového
kořene šálkem vroucí vody nejlépe dvakrát denně. Sekretolytický účinek bedrníku
je z výhodou užíván při katarálním zánětu horních cest dýchacích. Někdy se užívají
lihové výtažky.
Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus)
Tento strom je původem z Austrálie a Tasmánie, ale dnes se pěstuje po celém
světě. Roste velmi rychle. Pro léčebné účely se používají listy nebo silice,
která se z nich získává. Listy obsahují vedle silice, deriváty kyseliny ursulové,
deriváty kyseliny elagové, třísloviny, flavonoidy. Silice působí protizánětlivě,
podporuje odkašlávání. Užívá se při infekcích dýchacích cest jako kloktadlo,
obkladům, masážím, inhalacím apod..
Při angínách a zánětech nosohltanu lze eukaplyptovou silici použít *ke kloktání:
5 kapek silice se nakape do sklenice vody, dobře promíchá a kloktá alespoň třikrát,
lépe víckrát, denně.
Při infekcích dýchacích cest mohou být příjemné a prospěšné *masáže krku a hrudníku:
do 20ml oleje nakapeme 1ml eukalyptové silice. Tímto olejem masírujeme hrudník
a krk několikrát denně. Pozor aby nedošlo k zčervenání a nepříjemnému podráždění
pokožky. Nahradíme-li olej vodou lze připravit obklad. Eukalyptová silice se
výborně hodí * k inhalacím při rýmě, zánětech nosohltanu a průdušek: 10 kapek
silice se přidá do vroucí vody, již se nevaří. Inhaluje se horká vodní pára
prosycená silicí.
Borovice lesní (Pinus silvestris)
Borové lesy jsou charakteristické pro naše nížiny, ovšem borovice nalezneme 
i v horských lesích. V dubnu, ještě před rozvinutím, se sbírají borové pupeny.
Suší se v tenkých vrstvách ve stínu přirozeným teplem. Sušené pupeny silně voní
po pryskyřici. Borovicové pupeny obsahují hlavně silici s alfa pinenem. Terpentýnový
olej, který je přítomný ve dřevě, dráždí kůži i sliznice. Vnitřně, v malých
dávkách ve formě inhalací nebo aerosolových směsích, ulehčuje odkašlávání. Používá
se při akutních zánětech dýchacích cest a bronchiektaziích.
Kdy se aplikaci raději vyhnout
Jeho použití by se měli vyhnout lidé s chorobami ledvin.
Hlavěnka dávivá, Brazilská ipekakuána (Cephaëlis ipecacuanha)
Hlavěnka pochází z Brazílie, kde se pěstuje i roste ve volné přírodě. Obdobné 
účinky má také Cephaëlis acuminata, která pochází ze Střední Ameriky, ale pěstuje
se také v Indii a Malajsii. Obě rostliny jsou stále zelené, dřevnatějící byliny
20-40 cm vysoké. Používanou částí bývají kořeny, které se sbírají ze 3-4letých
exemplářů v období květu. Suší se rychle na slunci či nad ohněm. Obsahují alkaloidy
především emetín, cephaelín, saponiny a škroby. Tyto alkaloidy reflexně usnadňují
odkašlávání a působí sekretolyticky. Extrakt nebo čistý emetín bývají složkou
přípravků tišících kašel a usnadňujících odkašlávání.
Pozor na dávkování a alergii
Vyšší dávky způsobují zvracení. Sušený kořen a hlavně z něho připravený prášek
dráždí kůži, sliznice, může způsobit zánět spojivek či astmatický záchvat u
citlivých osob.
Brčál barvínek (Vinca minor)
K nám se rozšířil ze Středomoří, často se pěstuje v našich zahrádkách a může 
zplanět. V červnu a červenci se sbírá kvetoucí nať. Suší se při teplotách do
45°C. Obsahuje zejména alkaloidy (vinkamin,vinkanorín, vinblastin, vinkristin
a mnoho dalších), saponiny, třísloviny, pektín, hořčinu vincín, flavony, deriváty
kyseliny ursolové. V lidovém léčitelství se používal k tlumení kašle.
Pozor na bezpečnost
Rostlina je silně účinná a mohla by způsobit při nesprávném užití otravu. Protože
známe řadu bezpečnějších rostlinných prostředků, dávkování nati brčálu barvínku
neuvádíme.
Brukev černohořčice (Brassica nigra)
Tato rostlina se k nám rozšířila ze Středomoří. U nás se pěstuje a získává se 
z ní semeno. Občas se můžeme v přírodě setkat se zplanělými rostlinami. Hořčičné
semeno obsahuje olej, bílkoviny, sinigrin, jehož štěpením vzniká typicky štiplavá
chuť hořčice. V lidovém léčitelství se používá při dýchacích obtížích, k vyvolání
zvracení, při nadýmání, při zadržování tekutin v těle, při bolestech svalů,
při revmatických a kloubních onemocněních. Používala se buď na kaší rozemletá
semena k obkladům, případně byla celá semena složkou čajových směsí. Při dýchacích
obtížích byla někdy doporučována inhalace neředěné silice.
Pozor při těhotenství
Užívání přípravků z hořčice není vhodné pro těhotné a kojící ženy.
Břečťan popínavý (Hedera helix)
Roste v Evropě i Asii. U nás se pěstuje jako okrasná popínavá rostlina v parcích 
či zahradách. Zplanělý břečťan se vyskytuje občas ve stinných lesích. Na jaře
nebo v létě se sbírají listy, které se suší. Při sušení nesmí zhnědnout. Zhnědlé
listy je třeba odstranit. Listy břečťanu obsahují saponiny, glykosidy, třísloviny,
kyselinu chlorogenovou a jód. Množství obsahových látek se může lišit podle
stanoviště, kde rostlina roste. *Vnitřně se užívá odvar připravený z: 1,5g sušeného
listu břečťanu, který vložíme do šálku studené vody. Přivedeme k varu a v zakryté
nádobě vaříme 10-15 minut. Pak necháme dalších 15 minut stát a přecedíme. Odvar
se pije obden ráno nalačno nebo večer před spaním.
Pozor při srdečně-cévních onemocněních
Čerstvé listy mohou při sběru vyvolat podráždění kůže V terapeutických dávkách
nemá vedlejší účinky. Tyto dávky ale není vhodné překračovat, neboť by mohlo
dojít k otravě. Po požití větších dávek může dojít u postižené osoby ke zúžení
cév a zpomalení srdeční činnosti. Užívání břečťanu proto také není vhodné pro
pacienty se srdečními a cévními chorobami.
