Meningokoková meningitida je akutní nemoc, u které jde o minuty. K nezvratnému poškození organizmu dojde nezřídka už za několik hodin od prvních příznaků. Ty přitom nemusí být nijak závažné ani specifické, onemocnění může být na začátku mylně považováno za běžnou virózu s nechutenstvím, nevolností a rýmou.
Invazivní meningokokové infekce patří mezi nejrychleji probíhající onemocnění infekčního původu. Způsobuje je bakterie Neisseria meningitidis, která se přenáší kapénkami tak jako rýma, nebo chřipka. Nejčastějším projevem této nákazy je zánět mozkových blan (meningitida), otrava krve (sepse), nebo kombinace obou. Důsledky bývají tragické – až 30 % končí závažnými trvalými následky jako je ztráta sluchu, amputace končetin, zjizvení kůže, deprese, epilepsie atd., cca 10 % úmrtím.
V prvních 4 hodinách se toto onemocnění zpravidla projevuje bolestí hlavy, horečkou nebo nevolnostmi. Přibližně po 8 hodinách se mohou dostavit potíže s dýcháním, v případě zánětu mozkových blan pak následně tuhnutí šíje, či citlivost na světlo. Přibližně po 16 hodinách může nastat zmatenost a bezvědomí. V případě meningokokové sepse ale mohou být příznaky dlouho nenápadné, tzv. chřipkové. Čím včasnější je lékařská pomoc, tím lépe. Onemocnění ale zpravidla postupuje tak rychle, že i přes včasný zásah lékaře, mohou být následky závažné.
Onemocnění mohou, ale nemusí, provázet petechie (mnohočetné tečkovité krvácení do kůže) či skvrny na kůži, které nezblednou ani tehdy, když na ně přitlačíme. Test můžete provést pomocí něčeho průsvitného – například sklenice. Přesto nelze na tento test spoléhat a je dobré vyhledat lékaře vždy, když máme podezření.
Veliké riziko nákazy představují nosiči, kteří mají bakterii v sobě, mohou ji šířit, ale onemocnění u nich nepropukne. V tomto ohledu představují největší zdroj infekce pro ostatní věkové skupiny mladí dospělí. Až 24 % z nich jsou nosiči bakterie bez projevu příznaků, a proto důrazně apeluji na to, aby rodiče své děti a rizikové skupiny, mezi něž se právě mladí dospělí řadí, očkovali.
Na otázku odpovídala MUDr. Alena Šebková,
předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP.
