Ahoj, ráda bych se vyjádřila k příspěvku od jisté jj. Mám trošku jiný problém, ale ráda bych si popovídala s někým, kdo by mi mohl rozumnět. zatím nemám s lexaurinem dlouhodobé zkušenosti, ale užívám ho v poslední době asi 14 dní. Moje úzkostné stavy už začínají hraničit s šílenstvím,(zatím ne však z lexaurinu), mám celkově spíš špatné než dobré vzpomínky, zažila jsem spoustu zklamání už v dětství (rozvod rodičů, domácí násilí rodičů atd.)a od svých 14 let mám deprese(moje máma byla věčně nervózní a asi to mám po ní, ten chronický strach a stres).V 18 jsem odešla z domu a našla si přítele, kterého jsem považovala za smysl života( je dominantní, sebevědomý a mohl by se o mě postarat, tátu jsem neměla) Přítel je však dost komplikovaný,v minulosti bral drogy a s těmi lehčími pokračuje dodnes.Je to úplný opak mě, má spoustu kamarádů, je rád středem pozornosti a celkově si život docela užívá. Bohužel mě to k takovým lidem táhne a Bohužel i já jsem do toho spadla(kouřím marihuanu ve velkých dávkách už skoro 3 roky)Celkově mám vztah k závislostem, ať užse jedná o lidi nebo prášky, alkohol., cigarety.
Ale mé stavy se stále zhoršují a už sama sobě vůbec nerozumím:Nevím, jestli je problém v mém příteli, že jsem se na něj moc upnula a tím se moje stavy zhoršují, ale deprese jsem měla už předtím, jen né takové. Jsem se sebou hrozně nespokojená, začala jsem ještě ke všemu chorobně žárlit až jsem se z toho dočista pomátla a už nerozeznám realitu od mých představ. Jediné co mě uspokojuje je moje práce, bez ní bych byla úplně na dně, jakmile ale zkončím a čeká mě cesta domů, hned mám nutkání si něco dát, protože vím, co mě čeká, věčný strach,úzkost a nenávist ke světu. Jiní by třeba šlli ven s přáteli, já se jich ale spíš straním a nevěřím celkově lidem. Nedokážu se chodit bavit mezi lidi, jsem pořád doma nebo v práci, pořád brečim a nevím kvůli čemu, stačí aby se na mě někdo jen špatně podíval a začnu hned o sobě pochybovat a nebaví mě ten život takhle marnit, stal se ze mě hroznej pesimista a tak jsem si od toho chtěla alespoň trošku pomoct. Marihuana už ale nezabírá, vždycky mě to zklidnilo a neřešila jsem problémy, co mám v hlavě, ale ráda bych s tím přestala,nedělá mi to na druhou stranu vůbec dobře, když účinky odezní, je to jako u všeho, jste opět na dně a navíc to nedělá dobře krátkodobé paměti.... tak jsem chtěla zkusit něco tvrdšího, ale drogy jako drogy mě nelákají, tak jsem chtěla zkusit něco přímo na deprese, narazila na Lexaurin a nerada bych na něm získala závislost, jelikož mi velice vyhovuje a stačí mi 2 dávky denně, když na mě přichází schýza, jak tomu říkám. Jsem pak v úplném rauši.Tenhle můj problém asi moc nezapadá do téhle kategorie, jsem ale celkově apatická k životu, z ničeho nemám radost a tak bych ráda věděla, jestli miLexaurin může pomoct. ráda bych se poradila s lidmi, co tento přípravek užívají, jestli to zkrátka není jen další cesta ke dnu.Nevím, jestli se radši nemám nechat dobrovolně zavřít do cvokárny, možná by to bylo lepší. Jestli se cítíte podobně a zklamaně životem, tak mi prosím poraďte, co vám pomáhá aspoň trochu normálně žít. Já už nevím jak dál .Díky všem o omlouvám se takový pesimismus.
Přidat nový komentář