Ahoj všem "kolegům a kolegyním" v hemoroidu.
Sdílené starosti dokážou trochu pomoci nebo ulehčit tím, že v tom člověk není sám, a tak také trochu přispěji. Píšu to vleže a tak mi snad prominete občasné překlepy.
Na kancelářské židli jsem si za cca 6 let vyseděl vnitřní HEM IV s občsanným prolabováním ven. Musím podotknout že jsem netrpěl žádnými zásadnímy potížemi jako je krvácení, pálení, bolení stolice atd , jen občas trochu "zduřelé" okolí kolem análu, které jsem si občas namazal a bylo. K diagnóze jsem přišel při prventivním vyšetření tl.střeva, které je k mému věku standardní preventivní procedurou. Byla mi doporučena operce, neboť rozsah nedával naději na nějaké ambulantni řešení. Zkusil jsem to ještě intenzivněji léčit 3 měsíce, ale bez razantního posunu k lepšímu, nezhoršovalo se to, v podstatě by se s tím dalo žít s hygienou, mastičkami, čípky apod. Rozhodl jsem se pro operaci metodou HAL-RAR se spoluúčastí 10tis CZK s tím, že vynaložené prostředky se vrátí kratší dobou léčení popř. mírnějšími pooperačními bolestmi. Našel jsem si k tomu nějaké informace a kouknul na video (na NETu jsou k nalezení) abych věděl do čeho jdu. Operace byla naplánována na 15.4.2016 cca kolem 11 dopoledne, bylo nás víc. 14.4. klasika projímadlo picoprep a do půlnoci běhání na WC. 15. 7:00 nástup, přijímací kancelář ubytován a procedury, které všichni znáte. Kolem 10 té přišla paní doktorka anesteoložka a popovídali jsme si o tom,co bude následovat. Zavedli jsem řeč i na spinální(lokální od pasu dolů) anestezii, i když jsem byl rozhodnutý pro CA. Dostal jsem prášek na uklidnění (jak říkala že je to moje první anesteze v životě abych neměl strach) a lehnul si do postele, že si pro mne přijedou. Koukal jsem chvíli na televizi a pak jsem usnul. Probudím se na pokoji, vrčí tlakoměr TK, nade mnou prázdný pytlík od infuze a sestřička zda mne něco nebolí, že už jsem po opearci. Začal jsem teda hledat nějakou bolest, ale kromě tlaku v konečníku nic. Přesto mi dala něco málo do žíly preventivně kdyby něco. Bylo cca 13:30 a já jsem si uvědomil , že jsem vše prospal , jak tady někdo psal totálně vypnul. Kolem 18 ti to začalo přicházet k sobě, ale pořád jen slabě, žádná extrémní bolest, jen tlak. Hodně jsem začal pít a čaj spolu s větry začaly tlačit a nutkání na močení se zvětšovalo. V leže jsem to ani na 10 tý pokus nedal a tak jsem začal metodou „jak jsi zvyklý“, zkrátka ve stoje u postele do bažanta. Pomalu se to začalo rozbíhat, sice po kapkách, ale progres. Ve 22 přišla sestřička že mi píchne morfin na bolest, i když bolesti byly snesitelné, tak jsem si řekl že jo. Určitě to mělo vliv na svěrač moč měchýře neboť v 1 v noci jsem se sice ve stoje, ale vpoho vymořil a do rána by bažant 2/3 plný. 16. Ráno vizita sundání bandáže a doktor že se to hojí a jestli jsou bolesti. Jen slabé, tak Ibalgin a kdyby to nestčilo tak že si mám říct. Snídně kakao , oběd vývar večeře vývar, večer vizita a že mne pustí v neděli domů k tomu Ibalgin na bolest, který jsem si ale ani nevzal protože, mne nic nebolelo, jen ten známý tlak v konečníků. Kolem 1 v noci jsem vypnul telku a probudil jsem se až dnes 17.4. ráno kdy mi přišli měřit tlak. Kolem 9:30 mne propustili a já dojel v sedě v autě domů. Teď ležím dám si jenom tekutou stravu a zkusím vydržet bez stolice do zítřka aby byla co nejdelší doba od operce. Nedělám si iluze,nějak se ten dosavadní hladký průběh kompenzovat musí(smích). Uvidím a napíšu.
Přidat nový komentář