Ahoj moje milé bolavé dušičky. Vždy jsem si myslela, že deprese je jen dočasná pitomá epizoda v životě. Mě se to stalo v dospělém věku, kdy jsem měla za sebou spoustu životních kotrmelců, kopanců, včetně rozvodu, smrti rodičů, stěhování, prodeje domu, odchodu do předč. důchodu. atd..Pořád jsem byla silná a vše zvládala jako chlap. A když jsem vše vyřešila, tak to na mne padlo jako černá plachta a mně se nechtělo ráno vůbec vstát, na nic jsem se netěšila a přemýšlela o té černé s kosou. Svěřila jsem se s tím doktorovi (praktickému), předepsal mi Asentru 50mg. Po počátečních nepřijemnostech mi začalo být lépe, ale tak nějak jsem si připadala plochá , bez radosti a i smutků. Takže jsem po nějakém čase po poradé s dr. začala asentru po kouskách vysazovat. Dva roky mi bylo fajn, dovolená, vnoučata, přátelé,koncerty atd...A pak zase propad, ale děsný, bolel každý krok, něco udělat, nadživotní výkon, obléknout se a dojít nakoupit -bolest v každém kousku těla, v noci děsivé sny, ráno zpocená a umlácená. Dr. mi předepsal Ithakem, ale měsíc jsem se s ním snažila skamarádit, leč nešlo to, bylo mi hůř. I když moje kamarádka byla po něm správně vychechtaná a naprosto v pohodě.Pak jsem na internetu našla ve svém okolí psychiatričku, objednala se, vypovídala se, dostala jsem Magrilan50mg, beru jej 4 měsíce. Sice to není žádná hitparáda, ale občas mám super náladu, zvládám opatrovat vnoučata bez hroucení z jejich blbůstek. Tož tak, věřte, že vám AD pomohou. Když ne tato, zkuste jiná. Blbá zkušenost je, že alkohol se s nimi nemá rád.
Přidat nový komentář