Vysoce účinná antiretrovirová terapie zřejmě umožňuje přerušit standardní léčbu ...
HIV
HIV je zkratka anglického Human Immunodeficiency Virus, tedy vir selhání lidské imunity. Tento vir se přenáší zejména nebezpečnými sexuálními praktikami (nechráněným sexem). Může vést k propuknutí AIDS.
Existují 2 základní typy HIV: HIV1 a HIV2. Agresivnější je typ HIV1, který je v západní a střední Evropě nejvíce rozšířen.
Jestliže se HIV neléčí, může dojít k nenapravitelnému poškození imunitního systému. Dojde-li k takovému stavu, říkáme že člověk má AIDS.
AIDS
AIDS, z anglického Acquired Immuno Deficiency Syndrome, je syndrom získaného selhání imunity. Přes značný pokrok medicíny se bohužel jedná o stále smrtelné ´onemocnění´ způsobené HIV. AIDS není v podstatě nemoc, ale stav, kdy organizmus není, díky zničenému imunitnímu systému, schopen čelit nemocem, s kterými by si jinak pravděpodobně poradil. Lidé tak de facto neumírají na AIDS, ale například na zápal plic.
AIDS je na světě v současné době čtvrtá nejčastější příčina úmrtí; v Africe dokonce předstihl malárii a stal se nejčastější příčinou úmrtí. V uplynulých dvaceti letech, více než 20 milionů lidí na celém světě umřelo na AIDS.
Nicméně nová léčba a nové léky dramaticky snížily počet úmrtí na AIDS. V Evropě se počet lidí, kteří umřeli na AIDS snížil v posledních pěti letech o dvě třetiny. Rovněž počet osob, kterým se HIV infekce rozvine v AIDS zaznamenává podobný pokles.
Čtěte také: Chci si nechat udělat test na AIDS. Kam se obrátit a uhradí ho pojišťovna?
Jak se může vir na člověka přenést?
Virus HIV není odolný. Mimo organismus přežívá velmi špatně a pouze krátkodobě. Tento virus je velmi citlivý zvláště na teplo, přičemž teplotu 60 °C nepřežije. Aby virus mohl organismus infikovat, musí do něj proniknout a přijít do styku s krví vnímavého jedince.
Vše nasvědčuje tomu, že při přenosu je k vyvolání infekce zapotřebí minimálního nebo-li "prahového" množství viru. Proti "podprahovému" množství je organismus totiž schopen se bránit a nedovolí viru, aby se v něm usídlil.
Virus se vyskytuje hlavně v krvi, spermatu, preejakulátu a vaginálních sekretech infikovaných osob. Tyto tekutiny jsou hlavním prostředníkem přenosu viru.
Virus byl v nepatrném množství zjištěn i v dalších tělních tekutinách (ve slinách, slzách, potu apod.). V nich se však zpravidla vyskytuje pouze v podprahovém množství, které k vyvolání infekce nestačí. I když by tyto tekutiny "teoreticky" mohly být zdrojem infekce, a to v případě, že by se dostaly do styku s krví daného jedince, zdá se, že v praxi se na šíření viru nepodílejí. Při píchnutí nebo poranění předměty kontaminovanými krví (jako např. jehlami) může k přenosu viru rovněž dojít.
V praxi dochází ke čtyřem způsobům přenosu:
- POHLAVNÍM STYKEM (heterosexuálním, homosexuálním, vaginálním i análním)
- PŘI PŮJČOVÁNÍ INJEKČNÍCH STŘÍKAČEK NEBO JEHEL A DALŠÍCH PŘEDMĚTŮ
- PŘI KREVNÍ TRANSFÚZI A INJEKČNÍM PODÁVÁNÍ KREVNÍCH DERIVÁTŮ - v současnosti u nás k tomuto způsobu přenosu prakticky nedochází
- Z INFIKOVANÉ MATKY NA PLOD
Sexuální přenos HIV infekce (hlavní způsob přenosu)
K přenosu viru HIV může dojít při sexuálním styku vaginálním nebo análním, ať už hetero - nebo homosexuálním. Přirozená zranitelnost sliznic pohlavního ústrojí má za následek, že jsou častým sídlem mikroskopických lézí a zánětů. Snáze se lze infikovat prostřednictvím mikroskopických lézí a drobných poranění sliznice, k jejichž vzniku dochází v průběhu sexuálního aktu. Umožní se tak styk viru přítomného ve spermatu nebo vaginálním sekretu s krví nebo lymfocyty příjemce. Všechny sexuální praktiky, které přispívají k porušení sliznice, zvyšují riziko přenosu. K přenosu však může dojít, i když jsou sliznice neporušené. Riziko přenosu HIV infekce mezi sexuálními partnery také velmi zvyšují pohlavní nákazy a zejména pak infekce s vředovitými projevy (herpes, ulcerace na genitálu, gonokokové infekce, syfilis, chlamydie, mykoplazmata). Léze v oblasti předkožky (balanitida) usnadňují přenos infekce u mužů.
Anální styk, při kterém vlastně nejčastěji dochází k poranění, je spojen s nejvyšším rizikem infekce – rektální sliznice je zranitelnější než sliznice vaginální.
Riziko infekce pochopitelně stoupá s počtem pohlavních styků, ale infikovat se lze i jediným stykem, tedy i prvním.
Orálně - genitální styk (mezi ústy a pohlavním orgánem) může teoreticky také vést k přenosu HIV, a to v případě poranění v ústech nebo na pohlavním orgánu. V praxi je však tento způsob přenosu HIV poměrně vzácný.
Čtěte také: Desatero bezpečného sexu aneb jak minimalizovat riziko nákazy HIV?
Přenos krví
K přenosu HIV infekce při transfúzi nebo podávání krevních derivátů dochází dnes skutečně výjimečně, protože od června 1987 v ČR podléhají všechny vzorky krve povinné kontrole. K transfúzím se používá pouze séronegativních vzorků. Jisté nepatrné riziko (1:200 000) však nelze zcela vyloučit, protože čerstvě infikovaný dárce může při vyšetření vyjít jako negativní.
Všichni, kdo vědí, že byli v nedávné době vystaveni riziku infekce, by měli upustit od dárcovství krve nebo orgánů.
Virus lze přenést při společném sdílení kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel. K tomu dochází u injekčních uživatelů drog, kteří používají stejnou jehlu nebo injekční stříkačku. Máme na mysli nejen narkomany, ale třeba také atlety, kteří si píchají steroidy. Dále může být kontaminovaná také lžíce a další předměty, kterých se používá při přípravě drogy.
Dosud nebyl popsán případ přenosu HIV infekce akupunkturními a tetovacími jehlami nebo při piercingu. Existuje však teoretické riziko, že by k němu mohlo dojít. Nástroje sloužící k probodnutí (akupunkturní a tetovací jehly, jehla na propichování uší, piercing) je nutno před každým použitím dezinfikovat jako ostatně všechny lékařské nástroje.
Nástroje určené k péči o tělo (holičské nůžky, pinzety apod.) je nutno před každým použitím dezinfikovat dezinfekčním roztokem nebo teplem.
Přenos z matky na dítě
K takovému přenosu může dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. U HIV pozitivní matky existuje 20 až 30% riziko, že se její dítě infikuje (8% při léčebné terapii). Proto je těhotenství u těchto žen pro jejich dítě rizikem.
Po porodu je potenciálním zdrojem HIV kojení. Proto se dnes ve vyspělých zemích doporučuje, aby HIV pozitivní ženy nekojily. V rozvojových zemích, kde je při umělé výživě dítěte riziko střevní infekce vyšší než riziko přenosu HIV mateřským mlékem, však SZO kojení doporučuje.
Jak se HIV infekce nepřenáší
Těmito způsoby se v rámci běžného společenského styku HIV nepřenáší:
- stiskem ruky
- přátelským polibkem na tvář nebo na ústa
- nápojem v restauraci
- na záchodě a v koupelně
- u pítka
- penězi
- ve sprchách
- telefonováním společným přístrojem (telefonní budky apod.)
- v kině
- v bazénu
- v tělocvičně a v posilovně
- na pracovišti
- při přijímání návstěv
- při návštěvách v nemocnici
- při návštěvě u lékaře
- společným používáním příborů
- ložním a spodním prádlem
- (u dětí) ve škole
- na pracovišti
- při otvírání dveří
- v taxíku
- v autobuse, ve vlaku
- v metru a jiných dopravních prostředcích
- při dárcovství krve
Těmito způsoby se HIV nepřenáší, pokud se dodržují určitá pravidla:
- při ošetření u zubního lékaře
- při tetování
- propichováním uší, piercingem
- akupunkturou
- při manikůře a pedikůře
Čtěte také: Nemocní s HIV nejsou hrozbou, pokud respektují pravidla
Zdroj: www.hiv-prevence.cz