Pojmu "žloutenka" se běžně používá ve dvojím významu: jednak správně pro příznak, spočívající ve žluté barvě kůže a sliznic (latinsky ikterus) v důsledku ukládání žlučového barviva, jednak nesprávně pro jednu z příčin žloutenky, virovou hepatitidu ("infekční žloutenka"). Zde se budeme věnovat prvnímu případu.
Příběh pacientky
Ivona Trnková se hepatitidou C nakazila před 36 lety.
„Bylo to v roce 1981, buď v průběhu těhotenství, nebo při porodu dcery, kdy jsem při operačních zákrocích dostávala krevní transfuze. Tehdy ještě tento virus lékaři neznali. Já příznakům možné nákazy, tedy únavě, nechutenství a úbytku váhy, ani nevěnovala pozornost, protože jsem měla dost starostí s péčí o dvě malé děti.“
V roce 1997 její dcera onemocněla infekční mononukleózou a při hospitalizaci u ní objevili hepatitidu C (virus vědci objevili v roce 1989).
„Při screeningu rodiny byla hepatitida zjištěna i u mě. U syna, který je o dva roky starší než dcera, nikoliv. Když mi lékaři sdělili diagnózu, byla jsem šokovaná a cítila velký strach z budoucnosti. Navíc jsem zažívala pocit ponížení, protože hepatitida C byla rozšířena mezi lidmi pohybujícími se na okraji společnosti – narkomany, bezdomovci a prostitutkami, vězni. Pocit maximální potupy posílil výslech na tehdejší okresní hygienické stanici, kde mne označili za narkomanku a prostitutku,“ popisuje Ivona Trnková dobu, kdy o hepatitidě C neměli správné informace ani mnozí lékaři.
„Zubní lékař mne odmítl ošetřit, problémy byly i s odběry krve,“ dodává.
Hepatitida C se v běžném kontaktu nepřenáší, přesto byla Ivona Trnková ponoukána k nesmyslným opatřením.
„V domácnosti jsem musela přísně oddělit hygienické potřeby, nádobí i prádlo členů domácnosti. Velký strach jsem měla z prozrazení své diagnózy v práci. Můj zaměstnavatel netoleroval žádné zdravotní problémy, proto jsem veškerá vyšetření a hospitalizace musela absolvovat v době dovolené,“ vzpomíná.
Ivona Trnková během patnácti let čtyřikrát absolvovala takzvanou interferonovou léčbu, pokaždé neúspěšně.
„Poprvé mi třikrát týdně píchali injekce, trpěla jsem horečkami, nevolností, únavou, ztrátou vlasů a zhubla jsem o patnáct kilogramů. Podruhé léčba skončila předčasně kvůli nulovému efektu. Alespoň u dcery byla naštěstí úspěšná. Třetí léčba u mne sice snížila počet virů, avšak k jejich úplnému vymizení nedošlo. A po čtvrté jsem měla hned od začátku velmi nepříjemné vedlejší účinky – horečku, nevolnost, únavu, ekzém, následně mi otekl krk a obličej, až jsem ani nemohla polykat a skončila jsem v nemocnici,“ popisuje Ivona Trnková léčbu, která pomáhala pouze zhruba polovině nemocných a provázely ji závažné nežádoucí účinky.
Ivona Trnková se uzdravila až napopáté. Před nedávnem se totiž začalo léčit novými přímo působícími antivirotiky bez interferonu, které vyléčí až sto procent nemocných a nezpůsobují žádné závažné zdravotní komplikace.
„Bezinterferonová léčba začala loni v březnu a už po čtyřech týdnech byl virus pryč. Tablety jsem užívala předepsaných 12 týdnů a nic mi z nich nebylo. Po dlouhých 36 letech od nákazy jsem vyléčena, zažívám pocity zdravého člověka, který neohrožuje své blízké ani další lidi a nemusí mít strach z budoucnosti. Už se prostě nemusím bát, že mi hepatitida C nakonec způsobí cirhózu nebo rakovinu jater,“ uzavírá svůj příběh Ivona Trnková.
