Stalo se vám někdy, že po vás chtěl lékař poplatek, se kterým jste nepočítali? Před neoprávněnými platbami varují pojišťovny i pacientské organizace. Lékaři jimi podmiňují třeba přijetí do péče nebo zákroky, které by mělo hradit pojištění.
Především, je potřeba, abyste o svém přání informovali nemocnici včas. Podle situace zvažte, zda postačí probrat celou záležitost s operujícím lékařem, nebo zda bude lepší promluvit si i s anesteziologem, který vás při operaci bude „mít na starosti“. Zjistěte si, co vše je ve vaší konkrétní situaci možné udělat pro to, abyste mohli být operováni bez krve; vyptejte se i svého lékaře, a udělejte to s dostatečným časovým předstihem.
Dále, při nástupu do nemocnice budete vyplňovat přijímací formulář. Tady můžete také své přání napsat, máte totiž právo ve formuláři škrtnout, označit nebo oznámit všechno, s čím nesouhlasíte nebo k čemu máte výhrady.
A podobně i matky před porodem mohou svůj požadavek bezkrevní léčby včas oznámit, a je-li to možné, nechat ho zaznamenat do dokumentu typu „Sepsání k porodu“.
Lékaři se nejspíš budou také zajímat o to, jak bude finančně uhrazena zvláštní léčebná péče v případě, že budete potřebovat například podpůrnou léčbu speciálními preparáty. Dostatečné finanční krytí často rozhoduje o tom, jaká služba bude poskytnuta a jak rádi budou lékaři při bezkrevní léčbě spolupracovat, nebo zda bude nemocnice souhlasit s převozem a podobně. Jestliže tedy o bezkrevní léčbě vážně uvažujete, bude dobré uzavřít odpovídající pojištění.
Na následujících řádcích si přečtete vyjádření několika pacientů, kteří mají s bezkrevní léčbou osobní zkušenost:
Helena, 59 let: Před dvěma lety mi lékaři zjistili zhoubný nádor na ledvině. Po konzultaci s lékařem mi byla provedena robotická operace, vzali mi celou ledvinu s nádorem. Dnes jsem klinicky zdravá, bez potíží. Jsem přesvědčena, že k hladkému průběhu pooperačního období i rekonvalescence významně přispělo to, že oprace byla provedena bezkrevní metodou, a tělo tedy nebylo zatěžováno tím, že by se muselo vyrovnávat nejen s operačním zákrokem, ale navíc ještě i s náročnými stavy, které s sebou nese transfuze krve."
J. T., Ústí nad Labem: Moje sedmdesátiletá sestra onemocněla B-chronickou lymfatickou leukémií. Potřebovala operaci páteře. Ve svém věku pochopitelně raději chtěla operovat bezkrevně, jenže jí pořád klesalo množství hemoglobinu, postupně až na 76 g/l, hematokrit na 0,257. Na hematologii stále slyšela, že operace bez transfuze nebude možná, až anesteziolog slíbil, že když se dosáhne hladina hemoglobinu 100, on sám bude při operaci a bude se postupovat bez krve. Sestru skutečně odoperovali bez transfuze krve, operace byla úspěšná a sestra je dnes zdravá a svěží.
I. S., Děčín, 28 let: Loni mě porazilo auto a způsobilo mi kromě jiného tříštivou zlomeninu nohy nad kotníkem. Šlo o dost rozsáhlé zranění, reálně hrozila amputace a kromě toho jsem také ztratila mnoho krve. Převezli mě na traumatologické oddělení a během následujících týdnů jsem podstoupila několik operací. Jsem moc ráda, že lékaři respektovali mé přání, aby se všechny zákroky dělaly bez použití transfúze krve. Byli vstřícní i přesto, že hladina hemoglobinu byla taková, že "podle doporučujících tabulek" měli krev použít (při příjezdu do nemocnice jsem měla hladinu hemoglobinu pouhých 60 gramů na litr krve). Oznámili mi: "Respektujeme vaše přání. Teprve tehdy, kdyby Hmg klesl na 50, budeme hledat alternativní řešení."
Ž., 38 let, Praha: Potřebovala jsem TEP (totální endoprotézu) kyčle. Moje situace byla poněkud komplikovaná, protože třikrát týdně docházím na dialýzu a ještě jsem chtěla šetrnou, tedy bezkrevní operaci. Nikde v Praze mě nechtěli operovat, netroufali si na to. Nakonec jsme to ve spolupráci s lékaři vyřešili tak, že jsme dohodli převoz na ortopedii v Ústí nad Labem (kde mi také zajistili dialýzu), ale v pražské nemocnici mě na operaci "připravili" tím, že mi krevní obraz vylepšili. Pak už všechno běželo hladce a já jsem velice vděčná lékařům, kteří mi takhle vyšli vstříc."
M. E.: U dcery byla před narozením zjištěna vrozená vývojová vada ledvin. Původně to vypadalo, že bude operována ještě před narozením, v děloze, ale pak lékaři podle výsledků usoudili, že je možné počkat a operovat klasicky až po narození. Vada to nebyla nějak výjimečná, ale přesto šlo o vážnou záležitost: Jeden močovod byl neprůchodný úplně, druhý zčásti. Pokud by operace nebyla provedena včas, hrozilo, že bude fungovat jen jedna ledvina, a to ještě pouze na nějakých 30 %, protože parenchym, který je nezbytný pro správné fungování ledviny, by později už nedorostl. Dcera byla od narození sledována a připravována na operaci. Zajímali jsme se, jaké jsou v tomto případě možnosti, a rozhodli jsme se požádat o bezkrevní laparoskopický zákrok. Dceru přijel operovat MUDr. Šodek, český nefrolog působící v Německu. Od samotného počátku až do konce jsme se setkávali s neuvěřitelně vstřícným přístupem nemocničního personálu, po operaci se dceři věnovalo střídavě několik odborníků. Všechno proběhlo bez komplikací, naprosto hladce. Probuzení z narkózy a pooperační zotavování bylo nezvykle rychlé a bezbolestné. Ledvinový parenchym zdárně dorostl, takže dnes (po 11 letech) obě ledviny dobře fungují, a i z kosmetického hlediska je všechno perfektní: Zůstaly jen dvě jizvičky, ovšem tak malé, že skoro ani nejsou vidět.
