Lymfatický systém se léčí pohlazením

Co vás čeká, jestliže máte vážné podezření, že trpíte poruchou funkce lymfatického systému, a rozhodnete se navštívit lymfocentrum? Nejprve pochopitelně absolvujete vstupní prohlídku. Pokud se vaše podezření potvrdí, postoupíte dále. Bude vám stanovena léčba. Je potěšitelné, že v dobrém lymfocentru se nesetkáte s nějakým standardizovaným postupem, který by se bezhlavě aplikoval na všechny pacienty, ať je jejich problém s lymfatickým systémem jakýkoli. Je to přesně naopak ‒ z různých jednotlivých postupů a procedur vám sestaví léčebný plán přesně a jen pro vás. Pravda, existuje tu jakýsi "posloupný žebříček úkonů", který byl vytvořen na základě několika desítek let zkušeností, ale i tak platí, že v lymfocentru je přístup k pacientovi skutečně individuální.

Vychází se z toho, co již o lymfedému bylo řečeno, tedy že podle patologických změn rozlišujeme dva typy:

Primární lymfedém – podmíněný poruchou vývoje mízních cév, a sekundární lymfedém – podmíněný druhotným postižením mízního systému vedoucím k blokádě mízního řečiště (zánětem, úrazem, poškozením při diagnostických a terapeutických výkonech a podobně).

Jak vypadá diagnostika, která vás v lymfocentru čeká?

Ve většině případů postačuje základní klinické vyšetření (zhodnocení anamnézy a fyzikální vyšetření končetin inspekcí a palpací). Interní vyšetření vyloučí otoky jiné etiologie (kardiální, hepatální, nefrotický, hypoproteinemický a jiné).

Když lékař usoudí, že je to potřebné, použije ještě doplňující vyšetření. Hlavně jde o zobrazení, a to se dělá především metodou radionuklidové lymfoscintigrafie. Vyhodnocením snímků lékař získá přehled o kvalitativním a kvantitativním průtoku mízy mízním řečištěm a o její kumulaci v mízních uzlinách.

Tímto je diagnostika hotova a lékař přistoupí ke stanovení léčebného plánu.

Základem je komplexní dekongestivní (protiotoková) fyzioterapie a navazující léčebné postupy. Základní dekongestivní  fyzioterapie se opírá o čtyři pilíře. Jsou to:

1. Péče o kůži a úprava životního režimu. Lymfedém je velmi často spojen s kožními problémy, a ty je nutné léčit. Žádoucí je také vyloučit ze životního režimu všechno, co zatěžuje mízní oběh, a naopak podpořit to, co transport mízy podporuje.

2. Lymfatické drenáže manuální a přístrojové. Manuální lymfatická drenáž (MLD) je jemná technika, která zvyšuje resorpci lymfy a její transport mízním řečištěm. Stimuluje pohyb lymfy a zabraňuje městnání bílkovin v řečišti a vzniku fibrotických změn. V lymfocentru se aplikuje také přístrojová lymfodrenáž. Při ní se používají vícekomorové nafukovací vaky, jež pomáhají vytvářet tzv. vlnu, která doplňuje MLD.

3. Zevní komprese lymfedematózní tkáně. Tato komprese se provádí pomocí vícevrstevnaté bandáže nebo elastických návleků, anebo takzvaným lymfotapingem.

4. Podpůrná pohybová a dechová cvičení, která stimulují tok mízy. Nejde o nějaké běžné "zacvičení si". Jsou to speciální cvičení prováděná zásadně s kompresí.

Z časového hlediska je možné rozdělit celou léčbu na dvě fáze:

Nejprve je to intenzivní redukce otoku (ta trvá 4–6 týdnů, někdy za hospitalizace). V tét fázi se manuální lymfatická drenáž provádí dvakrát, ale někdy až sedmkrát denně v týdnu – frekvence manuální drenáže ordinuje lékař na základě předchozích vyšetření, podle stavu postižení.

Potom přichází druhá, takzvaná udržovací fáze. V této fázi se provádí MLD, jejíž frekvence se sníží až např. na jednou za 14 dní; zevní komprese zůstává stále nezbytná, ale je možné ji nahradit lymfotapingem (samozřejmě, vždy jen po ordinaci lékařem).

Až absolvujete toto všechno, tedy vstupní vyšetření, stanovení léčebného plánu a obě léčebné fáze (intenzivní redukci a udržovací léčbu), můžete s lékařem konzultovat ještě některé doplňky léčby: služby výživového poradce, psychoterapii, vodoléčbu.

Chcete se dozvědět víc o tom, při jakých potížích zabírá manuální mízní drenáž? Přečtěte si v další kapitole článku názory předního českého lymfologa, profesora Bendy.