Nenápadné „céčko“: 3 největší mýty o žloutence typu C

1. Žloutenka typu C je nemoc narkomanů

Přenos žloutenky typu C probíhá primárně krví, proto je tato nemoc často spojována s narkomany. Ti ale zdaleka nejsou jediní, koho se hepatitida C může týkat. Do rizikové skupiny spadají také osoby často střídající sexuální partnery, zdravotnický personál nebo osoby s tetováním či piercingem (zejména pokud k němu došlo v nevyhovujících hygienických podmínkách). Zvláštní skupinu tvoří lidé, kterým byla podána krevní transfuze před rokem 1992. V té době se totiž krev dárců netestovala na přítomnost viru žloutenky typu C. V ojedinělých případech se pak žloutenka typu C může přenést i při porodu z matky na dítě.

2. Proti žloutence typu C je možné očkování

Není. Očkování existuje pouze pro typ A, který je známý také jako „nemoc špinavých rukou“, a pro typ B. Ten se stejně jako hepatitida typu C šíří především krví. Ačkoliv není k dispozici očkování, je žloutenku typu C možné zcela vyléčit. Starou léčbu pomocí interferonu a antivirotik postupně nahrazují moderní metody, které jsou k pacientům mnohem šetrnější a vyznačují se i větší účinností.

3. Žloutenku typu C je možné spolehlivě rozpoznat podle toho, že zežloutneme

Toto tvrzení není zcela mylné. Nažloutlá kůže nebo oční bělmo skutečně mohou být průvodním příznakem, který vzniká v důsledku poškození jater. V případě typu C se však jedná spíše o výjimky. Tato nemoc se totiž projevuje velmi nenápadně, mnohdy dokonce nemá příznaky vůbec žádné. V počátečních fázích onemocnění se mohou objevit nespecifické projevy, jako je horečka, zvýšená únava, poruchy soustředění, svědění kůže nebo bolesti svalů a kloubů. Hepatitidu C může prozradit i tmavá moč, šedá stolice nebo napětí v pravém podžebří. U většiny nakažených jsou však i tyto projevy velmi nenápadné a lékaři nemoc nezřídka objeví během zcela jiných vyšetření. Každý, kdo se nachází v rizikové skupině, by tak měl podstoupit speciální test na hepatitidu C.

Patříte do rizikové skupiny? Otestujte se na www.hepatest.cz