Neplaťte za léky více, než je potřeba

Je to trochu paradox. Lidé na jedné straně neváhají utrácet až stovky korun za volně prodejné léky a potravinové doplňky, na straně druhé se jim ovšem mnohdy nechce dát třeba jen pár korun coby doplatky za léky. Někdy by přitom mohli na obou těchto výdajích ušetřit, kdyby užívali jen léky, které skutečně potřebují.

V průměru se v Česku vydá za rok za léky téměř padesát miliard korun, ovšem lidé sami ze svého doplácejí jen zhruba sedm procent této sumy, což je ve srovnání se ostatními evropskými zeměmi, včetně některých postkomunistických, výrazně méně. V EU se doplatky běžně pohybují v průměrné výši 35 až 40 procent. Z toho je zřejmé, že se i u nás pravděpodobně časem doplatky za léky zvýší.

Nejspíše půjde o vyšší úhradu u běžných léků na banální virózy a podobně, protože za ty zatím lidé často nedoplácejí nic – pokud jim je lékař předepíše, hradí je pojišťovna. „Úspora na těchto lécích by umožnila přesunout prostředky na dražší léky,“ potvrdil mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Suttner. Podotkl, že lékaře nic nemotivuje k tomu, aby běžné léky nepředepisovali. Ukazuje se přitom, že mnohé z těchto léků ve skutečnosti lidé nepotřebují: „Tisíce těchto léků pak končí ve sběrných kontejnerech,“ řekl Suttner.

To samé navíc někdy platí i o mnohem dražších lécích, bez ohledu na to, zda si za ně pacienti připlácejí nebo ne. Lidé nejspíše některé ze svých léků berou zbytečně. „Moderní medicína se někdy snaží dávat na všechno kvantum těch nejlepších léků, což není vždy optimální,“ potvrdil neurolog Karel Šonka z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Situaci dále komplikuje také to, že lidé někdy se stejnými potížemi obcházejí více lékařů a nechávají si od nich předepisovat další přípravky, aniž by jim řekli o těch, které již užívají. Navíc si mnohé další ordinují sami. Sčítají se tak doplatky za léky na předpis s jejich vlastními výdaji a může jít až o stovky korun měsíčně. Nejde navíc jen peníze, ale rovněž o fakt, že léky se mohou navzájem ovlivňovat a tak člověku spíše škodí.

Podle Šonky je proto rozhodně na místě zvážit, zda lidé skutečně potřebují vše, co polykají, v případě léků na předpis by ovšem neměli přestávat nic užívat bez porady s lékařem. Někdy se však na lécích šetřit nevyplatí: v mnoha případech sice existují alternativy léků, které jsou plně hrazené, ale mohou mít vedlejší účinky případně nemusí pacientům tak zabírat. Pak se vyplatí dát raději peníze za doplatky. Může jít třeba o léky na bolest, na nemoci srdce a cév či na duševní potíže. I v takovém případě je však na místě se alespoň orientačně zeptat na výši doplatku hned u lékaře, případně si zjistit, zda se lék v některé lékárně nedá pořídit levněji – to se vyplatí v případě těch, kde doplatky činí až několik set korun.