Každý pěstitel máku setého má dvě možnosti. Buď nechat makovice dozrát a mák z nich získaný nacpat do buchet, nebo začít sklizeň o něco dříve, když jsou ještě makovice zelené.
Každý pěstitel máku setého má dvě možnosti. Buď nechat makovice dozrát a mák z nich získaný nacpat do buchet, nebo začít sklizeň o něco dříve, když jsou ještě makovice zelené. Pokud se nezralá makovice správně nařízne, začne rána ronit bílou šťávu, která za 24 hodin zaschne a zbarví se dohněda. Po vyválení malé kuličky ze sebrané šťávy se ze zemědělce rázem stane výrobce opia.
Díky čilým odběratelsko-dodavatelským vztahům mezi jihovýchodní Asií a zbytkem světa se všeobecně vžila představa, že domovem opia je Čína. Není tomu tak. Kolébkou opia je Mezopotámie, další zastávkou Egypt, kde dostalo opium název "lék zapomnění". Podle některých pramenů je ovšem lékem zapomnění nazýván odvar z nezralých makovic. Opium zmiňuje Homér v eposu o Odysseovi, jako lék proti bolesti ho používali římští lékaři. Znali ho i Židé, kteří jím zmírňovali utrpení odsouzenců na kříži. V Číně se s pěstováním máku začalo až o mnoho později (kolem roku 1000 n.l.) a tinktura z opia se oproti zvyklostem z jiných zemí užívala hlavně jako lék proti průjmu. V Evropě byly účinky opia téměř neznámé. Teprve kolem roku 1530 doktor Paracelsus rozpustil opium v alkoholu a vzniklou tinkturu nazval laudanum. Tu potom používal ke zmírnění bolesti. Kouření opia a zvýšení produkce máku začalo v Číně v 17. století, jako důsledek úředního zákazu kouření tabáku. V letech 1840 -- 1842 Anglie paradoxně bojovala v tzv. opiové válce s čínským císařem, aby bylo možné dodávat opium do Evropy. Dnes jde o problém zcela opačný -- jak tomu zabránit.
Největším producentem opia byla donedávna Barma, respektive země zlatého trojúhelníku (hornaté pomezí Thajska, Barmy a Laosu). Nyní se na první místo vyšvihl Afghánistán, který z loňské produkce 6000t opia vyrobil celých 4600t. Z každé tuny opia lze vyrobit přibližně 100kg čistého heroinu. Do Evropy se heroin dostává buď přes Irán a Turecko, nověji přes středoasijské země bývalého Sovětského svazu. Česká republika se po roce 1989 stala tranzitní zemí, odkud nejen heroin, ale i ostatní drogy proudí dát do západní Evropy.
Všechny složky zainteresované na obchodu s opiem sledují se zájmem předpověď počasí pro Afghánistán. Jestliže bude počasí dobré a vegetační podmínky příznivé, lze očekávat i velkou úrodu máku, hodně opia a zlepšení životní úrovně místního obyvatelstva, které si pěstování máku velmi oblíbilo. O mák se téměř nemusí starat, roste prakticky sám a hlavně, není problém s tím, jak a komu ho prodat. Překupníci většinou přicházejí až do domu.
Z opia se podařilo v roce 1815 německému lékárníkovi Sertürnerovi izolovat hlavní obsahovou látku -- alkaloid morfin. Pojmenoval ho po bohu snů Morpheovi a sám se stal jeho první obětí. Morfin jako jediný z trojice opium, morfin, heroin je běžně využíván v medicíně.
Chemickou úpravou morfinu byl získán heroin, jako lék používaný v léčbě astmatu, tuberkulózy, kašle a hlavně během 1. světové války jako spolehlivý prostředek proti bolesti . Když lékaři zjistili, že si v ničem nezadá s morfinem, naopak je návykovější, závislost vzniká dříve a abstinenční příznaky jsou po něm horší, bylo již pro mnohé pacienty pozdě. Z terapie byl proto vyřazen a celosvětově bylo zakázáno jeho používání. Pro dosažení účinku srovnatelného s morfinem stačí pětkrát až desetkrát menší dávka heroinu. Působí velmi rychle, ale jeho účinek je kratší. V řetězu prodejců každý "řízne" dávku nějakou přísadou, takže jeho výsledná koncentrace kolísá a je proto těžké odhadnout relativně bezpečné množství. V okamžiku, kdy se narkoman setká s čistým heroinem, většinou končí smrtí. Ta přichází velmi rychle, útlumem dechového centra. Mrtvého většinou najdeme ještě s jehlou v žíle. Kromě nitrožilní aplikace lze heroin píchat i do svalu, šňupat nebo inhalovat.
Obecnou vlastností opiátů je, že snižují práh pro vnímání bolesti a tak jsou schopny utlumit bolest jakéhokoliv druhu. Ve vyšších dávkách se vyznačují narkotickým účinkem, t.j. navozují snovou euforii - příjemné sny. Opiáty se nazývají únikovou drogou, při jejich užívání se člověk vzdaluje realitě a svým každodenním problémům. V Číně na začátku století se tato droga dokonce používala co by prostředek, který změní stereotypní práci v zajímavý zážitek.
Již po několika dávkách morfinu (emko) nebo heroinu (háčko, herodes, eič) vzniká velké riziko jak psychické tak fyzické závislosti. V psychické sféře se rozvíjí neodolatelné touha po euforizujícím účinku. Ta nutí narkomana shánět si drogu za každou cenu a tomu podřizuje veškerou svoji činnost. Při delším užívání se ovšem tlumí v těle produkce vlastních látek , které mají za úkol mírnit vnímání bolesti a nepříjemných pocitů. Pokud se droga z užívání vysadí, tělo reaguje na jinak normální podnět z vnějšího prostředí pocitem bolesti. Rozvíjí se fyzická závislost a uživatel drogy se cítí fyzicky velmi špatně. Kromě toho se při vysazení objevuje zimnice, křeče, zvracení, pocení a nezvládnutelný třes. Při předávkování dochází k zástavě dechu, oběhovému kolapsu a smrti. K závislosti přispívá i získávání odolnosti vůči stále se zvyšujícím se dávkám.
Heroinismus je pokládán za jednu z nejtěžších toxikománií. Odvykání probíhá pod lékařským dohledem, jako náhražka drogy je používán preparát metadon.Jedná se o syntetický opiát, jehož účinky nejsou tak drastické. Je podáván s předpokladem, že návyk na metadon vytěsní návyk na heroin a průběh pozdějšího odvykání na metadon bude mírnější než by tomu bylo u heroinu. Metadonová substituce není spolehlivou cestou ze závislosti na opiáty, je to pouze pokus o nalezení cesty. Kromě příznivců má i mnoho odpůrců. Pokud však umožní návrat do normálního života alespoň malému počtu narkomanů, myslím, že má svůj smysl.
Přidat nový komentář