Potápění - naléhavé stavy a barotrauma

Velké množství nehod při potápění se stává většinou u rekreačních potápěčů, kteří používají různé druhy dýchacích přístrojů, které jsou označovány obecně zkratkou SCUBA (self-contained underwater breathing apparatus). Z množství naléhavých situací, které mohou nastat u tohoto druhu sportu, se jedná zejména o stavy blízké tonutí, dekompresní nemoc, ušní barotrauma (prasklý ušní bubínek), plicní barotrauma (prasklá plíce), a stav nazývaný dusíková narkóza ("hloubková extáze" nebo "narkóza").

Těmto stavům lze předcházet odpovídajícím tréninkem, správnou péčí o dýchací přístroj a přísným dodržováním správných a bezpečných postupů, které si laik může osvojit pouze pod vedením zkušeného lektora.

Zásady bezpečnosti lze rozdělit do třech kategorií:

1. předcházení nebezpečným situacím (prevence),
2. správné vyproštění zraněného nebo postiženého z vody aniž bychom ohrozili sebe,
3. správné a včasné poskytnutí první pomoci.

Tonutí

Tonutí a první pomoci při něm je věnován samostatný článek. Trénovaný potápěč by měl být schopen poskytnout první pomoc a v jejím rámci zejména oživování a měl by být schopen v každé situaci pomoci svým kolegům. Oživování musí být provedeno pokud možno bez prodlevy. Rychlost v poskytnutí první pomoci při tonutí je předpokladem úspěšnosti a ovlivňuje výskyt dalších možných i pozdních komplikací.

Ušní barotrauma - prasklý ušní bubínek

Tato nehoda při potápění je způsobena nevyrovnaným tlakem v uchu potápěče. Zkušený potápěč vyrovnává tlak v uchu tzv. Valsalvovým manévrem: stištění nosu a "fouknutí" do nosu proti odporu, přičemž se vyrovná tlak tzv. Eustachovou tubou, která spojuje dsutinu nosní a střední ucho. Jestliže není potápěč schopen úspěšně tento manévr provést, potom vysoký tlak na bubínek může způsobit jeho protržení, jestliže tlaková zátěž překročí 0,5 baru. K tomu může dojít již v hloubce 5 metrů.

K příznakům této potápěčské nehody patří: náhlá prudká bolest v uchu, zhoršení sluchu, závrať, následuje tupá silná bolest v uchu a přilehlých dutinách. Potápěči postižení touto příhodou by měli být vyšetřeni příslušným odborníkem, aby se vyhnuli komplikacím, které by mohly vést k hluchotě.

První pomocí je pouze překrytí ucha krycím mulovým polštářkem. Je nutno se v rámci první pomoci vyvarovat podání ušních kapek do postiženého ucha a používání vatových či jiných ucpávek. Pokud dojde k prasknutí ušního bubínku je naprosto nevhodné provádět výše popsaný Valsalvův manévr.

Plicní barotrauma - prasklá plíce, pneumotorax

Je nebezpečnou komplikací nejen při potápění. Vzniká při rychlém vynoření (panika), kdy dojde vlivem rychlého vynoření při současně zadrženém dechu k náhlému zvýšení nitrohrudního objemu a tím i tlaku. Objem vzduchu v plicích překročí plicní kapacitu a plíce praská. Tento stav nazýváme plicním barotraumatem a výsledkem je vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny a plicní kolaps (pneumotorax).

Příznaky pneumotoraxu jsou: bolest na hrudi, obtížné dýchání, kašel, zmodrání, vlhká a lepkavá pokožka, neklid a pocit strachu. Ve vážných případech může postižený vykašlávat zpěněnou krev. Bolesti v zádech mohou být též příznakem vážného poškození plic. Vážnou komplikací může být stejně jako u potápěčské nemoci embolizace (ucpání) mozkových cév vzduchovými bublinkami.

Máme-li u postiženého podezření na uvedenou příhodu, je nutné ho okamžitě co nejrychleji transportovat do nemocnice. První pomocí je nemocného zklidnit a uložit do polohy v sedě. U bezvědomého je vhodnější stabilizovaná poloha s postiženou stranou dolů (víme-li, která to je). Většinou poznáme postiženou stranu podle dýchacích pohybů, které jsou na této straně omezeny, nebo chybí. U postiženého je nutno trvale sledovat životní funkce, abychom mohli v případě nutnosti oživovat.