Přispěvek č.1

Dobrý den,

ráda bych Vám napsala pár úvah k Vaší dnešní otázce. Když jsem byla mladší, nevěřila jsem své milé mamince, že nemůže spát, nechápala jsem, proč ráno vstává tak brzy, když nemusí, ale na druhou stranu mi bylo často líto, že večer po deváté, max. desáté hodině usíná, bývá tak unavená, že si musí jít lehnout. Dnes už vím, že jsem úplně stejná, spaní je pro mne velmi důležité, a přesto, že vím, že každý člověk je jinak "nastaven", nevěřím na dohnání spánkového dluhu. Jistě je možné se tzv. dospat, když jsme na cestách, z jakéhokoliv důvodu občas opravdu nemůžeme jít spát včas, ne vždy se to daří podle našeho přání, ale pravidelný spánek se nedožene ničím. Vím o čem mluvím, protože já si svůj spánek opravdu hlídám (vč. každovečerní četby před spaním) všude, jak jen trochu to mohu sama ovlivnit a snažím se svých 6,5 až 7 hodin prospat. Nepovede-li se mi to, vím, jak se minimálně půl příštího dne budu cítit a já potřebuji být celý den plná energie, a to nejen do zaměstnání, ale hlavně pro sebe, abych tu svoji energii s úsměvem mohla šířit dál a myslím, že se mi to daří. Opět Vám děkuji za krásné webové stránky, přeji pěkné dny a hodně příjemných "čtenářů".

S pozdravem Ivana V.