Zánět močových cest je typickou letní infekcí, která též postihuje zejména ženy. Mezi její příznaky patří především bolest v podbřišku, časté nutkání k močení či bolest při močení, někdy se v moči může objevit i malé množství krve. Způsobují ho bakterie, které se dostávají z vnějšího okolí až do močového měchýře, kde se usazují a množí.
Proskurník a sléz jsou rostliny, které mají stejnou obsahovou látku -- sliz. Používají se velmi často v léčbě kašle, jsou nenahraditelnou součástí čajových směsí. Slavnější z této dvojce je ibišek, vedle kterého působí sléz jako chudý příbuzný -- inu sléz přehlížený.
Proskurník lékařský (Althaea officinalis) byl používán již řeckými lékaři k léčbě řady chorob, zejména dýchacích cest. Císař Karel Veliký jej zahrnul do soupisu léčivých rostlin, které musely být pěstovány v klášterních zahradách. Patřil tedy mezi nejdůležitější léčivé rostliny té doby.
Ibišek je vytrvalá bylina vysoká až 1,5 m, celá je šedě plstnatá. Lodyha je přímá, velmi málo větvená. V prvním roce nekvete, v dalších letech v úžlabí listů vyrůstají červené květy. Kvete od června do začátku září. Roste v teplých krajích zejména na Balkáně, v Maďarsku, Belgii, Francii a teplých místech na Slovensku. U nás je chráněn, pro farmaceutické účely je pěstován na Břeclavsku a Hodonínsku.
Drogu mohou tvořit všechny části rostliny -- květ (Flos althaeae), list (Folium althaeae), kořen (Radix althaeae) a kvetoucí nať (Herba althaeae). Nejhodnotnější je na podzim sbíraný kořen (říjen a listopad), tehdy obsahuje nejvíce slizu.Vykopaný kořen je nutné nasucho očistit kartáčem. Voda by vyluhovala sliz. Kořeny se rozkrojí na polovinu a suší se při teplotě do 50oC, nejlépe navlečené na provázku. Není nutné je loupat. Správně usušené kořeny jsou bělavé, kořeny sušené při teplotě vyšší jsou nažloutlé. Květ je nutné sbírat těsně před rozvitím (10-11 hodina ranní). List se sbírá těsně před květem kolem osmé hodiny ranní. Nesmí být napaden rzí slézovou, která tvoří na listech tmavé skvrny.
Hlavní účinnou látkou je sliz, tvořící až 35 % obsahových látek, dále škrob, sacharóza (dává kořeni nasládlou chuť), flavonoidy, silice a další.
Sliz vytváří na zanícené sliznici ochranou vrstvu. Proskurník se používá vnitřně (léčba nemocí průdušek a plic, močových cest, ledvin, trávicího traktu, průjmu), zevně ke kloktání, při poleptání, popálení, na nehojící se rány atd. Droga je většinou součástí čajových směsí. Nejčastěji ho doprovází divizna, černý bez, sléz, podběl, jitrocel a lékořice. Pokud použijeme drogu samotnou, dosáhneme projímavého účinku. V Americe je oblíben proskurníkový sirup (proskurníkový kořen, med, pomerančová šťáva). Velmi lahodně chutná a účinkuje proti kašli a angíně. Obsahové látky proskurníku nemají žádné vedlejší účinky, proto se proskurník používá velmi často v pediatrii.
 |
 |
Přidat nový komentář