Plicní mor je vzácná a zároveň nejnebezpečnější forma morové infekce. Šíří se především kapénkami od nakaženého člověka a bez rychlé léčby může vést k úmrtí. Jaké má příznaky a jak probíhá léčba?
Co je to empatie a kde jsou její hranice?
Zůstaňme u fenoménu bolesti ještě chvíli; tento prožitek se odehrává v určitém sociálním kontextu. Jak již bylo uvedeno v předchozím textu (Psychosomatická medicína I), bolestivé chování má svůj význam a má za úkol upozornit okolí (partnera, skupinu), že jedinec trpí a že potřebuje pomoc. Altruistickou pomoc při bolesti a nemohoucnosti si navzájem poskytují nejen lidé, ale jak ukazují četné etologické studie, také příslušníci nižších druhů (já se stále nedomnívám, že delfíni by byli nižší druh, než člověk, ale ti jsou tím přímo pověstní), především zvířat sociálně žijících. Nádherné příklady o této spolupráci zejména mezi šimpanzi přináší knížka Dobráci od přírody (Frans de Waal: Dobráci od přírody. Praha, Academia, edice Galileo, 2006. ISBN: 80-200-1421-7). Tam, kde se tak děje bez nároků na odměnu, je pravděpodobně mechanismus empatického vnímání bolesti přinejmenším analogický jako u lidí.
Empatie je proces „vcítění“, tedy spoluprožívání pocitů druhé bytosti
Zobrazovací metody nám umožňují zachytit, které části mozku jsou aktivovány během určitých situací a činností. Velice významnou roli v tomto ději hraje oblast mozku, která se nazývá cingulární kůra, odpovědná za pocitové zpracování bolestivých vjemů. Jeden z prvních experimentů prověřoval empatii u zamilovaných párů. Vědci v laboratoři nejprve zajistili snímání mozkové aktivity, potom oběma partnerům aplikovali na předloktí lehký elektrošok o síle 45 voltů a sledovali, v kterých oblastech se mozek aktivuje. Potom odvedli mladou ženu do místnosti oddělené dvoucestným zrcadlem, které z jejího pohledu bylo průhledné a odtud ona sledovala, jak ve vedlejší místnosti je jejímu partnerovi aplikován další elektrošok. Ačkoli sama žádnou ránu nedostala, aktivoval se její mozek téměř stejně, jako při skutečné aplikaci elektrošoku. Vědci se domnívali, že ženy budou empatičtější a proto zvolili takovéto uspořádání, jak ale ukazuje realita, ani muži nejsou jednoznačně „natvrdlí“ vůči trápení druhých.
Zde už proto můžeme naprosto nenásilně udělat odbočku do klinické medicíny.
Muž trpící těhotenstvím?
Nejméně 20 procent budoucích tatínků během prvního těhotenství své partnerky, zejména pak v posledních třech měsících, trpí tím, co je v psychiatrické literatuře označeno jako Couvade syndrom (čti kúvád); jméno pochází od baskického výrazu „vysedět, vylíhnout“ a tyto obtíže jsou známé již několik tisíciletí, dokonce ve středověku za to bylo upáleno několik čarodějnic, které „přesunuly obtíže těhotné ženy na jejího muže“ (dnes tento problém najdeme na internetu např. také pod heslem: syndrom těhotného tatínka). Pálí je žáha, mají chutě na okurky, bolí je zuby bez jakéhokoli nálezu a po ránu je jim na zvracení. Prostě přebírají příznaky, jimiž trpí jejich těhotná partnerka. Navštíví-li se svými obtížemi lékaře, ten na nich nenajde žádné objektivní změny, které by vysvětlovaly uváděné potíže a vysvětlí jim, „že jim nic není“, přestože oni trpí.
Jak mohou bolet zuby bez kazů? Jak se mohou objevit návaly na zvracení bez nálezu na žaludku? Zvláště když bylo provedeno několik vyšetření v úhrnné hodnotě několika tisíc korun?!?! Psychosomaticky orientovaný lékař, který se orientuje v celkové situaci, zjistí, že se jedná o zásadní změny v psychosociálním poli pacienta a pokud dojde k závěru, že budoucí tatínek je v napětí a úzkosti a sdílí své obavy s budoucí maminkou, připustí že pacient není simulant, ani hysterik, ale že uvedenou bolestí SKUTEČNĚ trpí, tak jako trpěla v předchozím odstavci partnerka hledící na to, jak jejího milého mlátí elektřinou.
Důsledky přehnaného vcítění nebo frustrace?
Dokonce i profesionálně vycvičený personál (sestřičky na porodnických a novorozeneckých pracovištích) může sdílet obtíže s rodičkou nebo se šestinedělkou a mít obtíže podobné jejím; odborná literatura již pro to má speciální výraz: „kompatie“, což znamená přehnaná a nezvládnutá empatie.
Bolet však může také zklamání, neúspěch a všechno to, co je ve vznešené literatuře označováno pojmem frustrace, což většinou bývá popisováno jako „překážka, která mi zabránila dosažení cíle“. V pokusném uspořádání, kdy byla sledována aktivita mozku po odměně a „neodměně“. Pokusným osobám – u nichž byla registrována mozková aktivita – byly z obrazovky, jako projev přízně, „házeny míče“. Jestliže přestala pokusná osoba dostávat míč, „rozsvítily“ se oblasti typické pro vnímání bolesti. Psychické utrpení (= frustrace) tak člověk může prožívat jako tělesnou bolest. Objevily se už zprávy, že podobným zklamáním reagují počítačoví maniaci, když jim přestane docházet elektronická pošta. Na druhé straně tento nepříjemný prožitek je možné utišit nikoli práškem proti bolesti, ale třeba čokoládou, jak dokládá text umístěný na www.cukrar.cz: „Tučné směsi kromě toho oživily cingulární kůru, tedy oblast mozku, která se rovněž aktivuje dalšími příjemnými zážitky, jako jsou něžnosti, svůdné vůně nebo výhra v loterii.“
Přidat nový komentář