Dobrá zpráva: Existují sladkosti, po kterých se netloustne

Za vším hledej cukr

Jako makrobiotik jsem měla chutě na sladké s cukrem ještě asi dva roky při změně stravování. To byla doba, po kterou se můj organismus čistil, začal fungovat správný metabolismus. Dospěl k tomu, že uspokojuje sladkou chuť zeleninou, luštěninami, fermentovanými potravinami a jinými produkty.

Kdo se rozhodne, že přestane se sladkostmi z řepného či třtinového cukru, z fruktózy, ale jinak dál jí průmyslově vyráběnou stravu, potraviny z fastfoodů , z pekáren, uzeniny (do nich se přidává cukr též), každý den má mléčný výrobek i maso atd., ten se nemůže závislosti na cukr zbavit. Téměř v každé průmyslově vyráběné potravině je cukr. Skrytý cukr.

Co s chutěmi na sladké při přechodu na makrobiotickou stravu?

V makrobiotice se řeší potřeba a spotřeba cukru i sladké chutě několika způsoby. Oproti vegetariánství má výhodu, že jsou daná pravidla do začátku. Vegetariáni jedí často sladkého mnoho.

1. Protože makrobiotické stravováni je zároveň i detoxikací organismu, tělo vylučuje přirozeně, co je nadbytečné, čeho je moc. To je první výhoda.

2. Makrobiotická strava nezatěžuje tělo nadbytečnými tuky. Nezatěžuje tudíž játra, která při špatném fungování jsou první předzvěstí nemocí.

3.  Potraviny, které se denně používají, například sojové fermentované omáčky, miso i jiné produkty, jsou sladké pomocí fermentace, ale zcela bez cukru. 

4. Sladkou chuť později, po vyčištění organismu, což může trvat i dva roky, dodají ořechy, luštěniny, oleje a další potraviny.

Při přechodu na jiný systém stravování se užívají jiná sladidla. Sladké je třeba jíst každý týden, ba i den, ale s jinými sladidly.  Já jsem při přecházení na makrobiotiku několik měsíců jedla nejméně týdně jednou, spíše vícekrát, různé pufované chlebíčky polité čokoládou nebo tyčinky musli,ve kterých je též cukr. Je to menší zlo, než jíst každý den tatranky, čokolády či dortíky, koblihy.