Plicní mor je vzácná a zároveň nejnebezpečnější forma morové infekce. Šíří se především kapénkami od nakaženého člověka a bez rychlé léčby může vést k úmrtí. Jaké má příznaky a jak probíhá léčba?
Slatina proti zdravotním obtížím
V lázeňství se slatina, která patří do skupiny tzv. peloidů, již po staletí využívá pro koupele a zábaly při termoterapii (metodě, která aplikuje teplo na organismus) chronických revmatických onemocnění a chorobách pohybového aparátu. Používání peloidů sahá nejen do dob starého Řecka a Říma, ale až do starého Egypta. V Evropě se objevují zmínky o léčbě peloidy od
16. století. Léčivými účinky slatiny se lidé těšili již v 18. století – první zpráva pochází z roku 1793 ze Švédska, poté se slatinné lázně rozšířily přes Německo na naše území.
„Zpracováním sirnoželezité slatiny vzniká materiál, který je pro lidské tělo velmi prospěšný. Slatina kromě chemického působení předává teplo do lidského organizmu postupně a účinek tepla je tak větší než u běžné koupelové procedury,“ uvádí MUDr. Věra Svášková, balneotechnik Slatinných lázní Toušeň, které provozuje Nemocnice Na Bulovce.
Čtěte také: Rehabilitace nebo lázně?
Jak se tvoří slatina?
Peloidy, mezi které se řadí slatina, jsou vždy soustavou složenou z pevné, kapalné a plynné fáze, procedury z nich připravované by měly být bez plynné fáze. Sirnoželezitá slatina používaná ve Slatinných lázních Toušeň vznikla organogenní výplní slepého ramene Labe, při jižním okraji údolní nivy u Čelákovic. Na tvorbě slatiny se kromě poříční vody výrazně podílely i výstupy puklinových vod křídy. Tyto vody s obsahem hydroxiuhličitanu vápenatého vytvořily vhodné prostředí pro tvorbu pyritu (velmi hojný minerál a důležitá železná ruda) v organické hmotě. Sedimentační prostor peloidu je vyplněn především rákosovo-ostřicovou slatinou, která je bohatá na obsah pyritu a limonitu (směs oxidů a hydroxidů železa) a má příměs vápenatých minerálů.
Jak a kde účinkuje slatina?
Při vstupu do horké peloidní koupele dostává pacient větší tepelný náraz než v teplé vodní koupeli, ale jakmile se obalová vrstva (cca 10 cm) kolem těla pacienta ustálí, klesne teplota peloidní koupele na kůži a velmi dobře se snáší. Má-li být počet teplotních nárazů omezen na minimum, nesmí se pacient v peloidní koupeli příliš pohybovat. Proto je v praxi lépe začínat s peloidními procedurami o nižší teplotě a podle reakce organizmu teplotu dalších procedur zvyšovat. Další účinek slatiny kromě tepelného je mechanický a chemický.
„Během ustalování chemické rovnováhy dochází k vylučování vícemocných kationtů ve formě síranů. Tento proces je provázen snížením pH potu u pacienta. Působení slatinných procedur má pozitivní vliv na prokrvení organizmu, tlumí bolest, organizmus při nich vstřebává léčivé látky a současně způsobuje také uvolnění hladkého svalstva. Slatinné koupele by však měly být předepisovány pacientovi, který nemá žádné kardiovaskulární problémy. Vliv tepla a tlaku slatiny by mu totiž nemusel prospět. Pro pacienty s kardiovaskulární zátěží jsou vhodné částečné slatinné zábaly, předpis procedury záleží vždy na ošetřujícím lázeňském lékaři,“ radí MUDr. Věra Svášková.
Slatina se využívá v léčbě:
- degenerativních kloubních nemocí,
- degenerativních procesů páteře,
- chorob trávicího traktu,
- chronických gynekologických zánětů,
- chronických chorob močových cest.
„Další blahodárné vlastnosti slatiny vyplývají z jejího chemického složení. Slatina má vysoký obsah huminových kyselin – přírodních organických látek vznikajících rozkladem převážně rostlinných zbytků, které se chovají jako přírodní antibiotika, a její nízké pH má také výrazný antibakteriální účinek,“ doplňuje MUDr. Věra Svášková.
Čtěte také: Aby klouby dlouho vydržely
Jak se slatina dostane až k pacientům?
Příprava slatiny k lázeňským účelům je velmi náročná. Slatina se těží v ložisku pomocí bagrů, poté se na ložisku navrší do homole ke „zrání“. Měsíc po těžbě se provádí odběr natěžené slatiny k rozboru v referenční laboratoři. Následně se natěžená surovina převáží dle potřeby do areálu lázní, kde je uchovávána v krytém skladu. Slatina se pro přípravu ke koupelím a zábalům drtí ve speciálním drtiči, následně se prosívá, aby se odstranily větší kousky větviček eventuálně kamínků, a teprve potom se může použít k přípravě slatinné vany nebo slatinného zábalu. Slatina se vloží do modřínové vany, kde je smíchána s vodou a nechá se bobtnat. Před podáváním koupele se připravená koupelová směs zahřívá párou pod tlakem na teplotu předepsanou lázeňským lékařem (38°C – 40°C). Směs na zábaly se připravuje v nerezovém dvouplášťovém mísícím zařízení, kde se peloid míchá s vodou na zábalovou konzistenci a zahřívá se na teplotu 45°C.
Kouzlo slatinných zábalů a koupelí
Nejčastějšími podobami využití slatiny v lázeňství jsou zábaly a koupele. Aby ale slatina měla ten správný účinek, musí být nejdříve správně zpracována.
„Přírodní slatinné zábaly jsou jednou z nejuznávanějších forem tepelné terapie, při které dochází k uvolnění svalových kontrakcí a příjemné relaxaci celého těla. Slatina obsahuje velké množství organických a minerálních látek, které se za pomoci tepelné podpory dostávají do našeho těla, působí protizánětlivě, antibakteriálně, regeneračně a mají rovněž blahodárný vliv na pokožku,“ uzavírá MUDr. Věra Svášková.
