Mám kamaráda po transplantaci kostní dřeně při léčbě leukémie. Zdá se, že vše je na dobré cestě, i když kamarád má stále celou řadu různých obtíží, které se však lékařům daří úspěšně zvládat. Samotná transplantace byla úspěšná. Po celou dobu nemoci jsem s kamarádem v častém kontaktu a velmi obdivuji, v jaké dobré psychické formě tu dlouhou a velmi těžkou léčbu zvládal. Po propuštění z nemocnice domů se ale změnil, často reaguje velmi podrážděně a někdy až nepřátelsky, bývá smutný. Může to být deprese? Vím, že prodělal těžké stavy a chápu, že ho jistě trápí časté zdravotní komplikace, zřejmě ještě i nejistota a také dlouhodobá nečinnost. Mám ale obavy, co se to s ním najednou děje. Jeho občasnou nevrlost se snažím brát v klidu a potěší mě, když ho někdy zastihnu v lepší náladě. Jsou takové stavy při tak závažných onemocněních běžné? A jsou pouze dočasné? Můžeme doufat, že časem se zlepšujícím se stavem pominou? Moc mu držím palce, věřím, že se uzdraví, i když to bude asi dlouho trvat, a bude zase v pohodě na těle i na duši. Moc prosím, abyste můj dotaz nikde nezveřejňovali, a předem Vám děkuji za odpověď.

Jak se získává transplantovaný štěp?
Odebírá-li se štěp od dárce, je nutné nejdříve pečlivě otypovat shodnost určitých znaků mezi dárcem a příjemcem. Tyto znaky se účastní imunitních reakcí a jejich typizace lze provést z krve odebrané ze žíly. Teprve když je jednoznačně rozhodnuto o transplantaci, se dárci odebírá kostní dřeň. Místo odběru je lopata kyčelní kosti (pánev), odebírá se z mnoha opakovaných vpichů. Dárce je při tom uspán v celkové anestesii. Odebraná dřeň se u zdravého dárce velmi rychle sama nahradí.
Kromě kostní dřeně se někdy mohou použít dřeňové buňky vyplavené do periferního oběhu. Tyto se potom sbírají, většinou po přípravě dárce, zvláštními přístroji ze žilní krve, která se dárci po oddělení potřebných buněk vrací. Tato separace není spojena s nutností celkové anestesie. Štěp je možno uchovávat ve specielně zmraženém stavu po dobu několika let.
Přidat nový komentář