Mám kamaráda po transplantaci kostní dřeně při léčbě leukémie. Zdá se, že vše je na dobré cestě, i když kamarád má stále celou řadu různých obtíží, které se však lékařům daří úspěšně zvládat. Samotná transplantace byla úspěšná. Po celou dobu nemoci jsem s kamarádem v častém kontaktu a velmi obdivuji, v jaké dobré psychické formě tu dlouhou a velmi těžkou léčbu zvládal. Po propuštění z nemocnice domů se ale změnil, často reaguje velmi podrážděně a někdy až nepřátelsky, bývá smutný. Může to být deprese? Vím, že prodělal těžké stavy a chápu, že ho jistě trápí časté zdravotní komplikace, zřejmě ještě i nejistota a také dlouhodobá nečinnost. Mám ale obavy, co se to s ním najednou děje. Jeho občasnou nevrlost se snažím brát v klidu a potěší mě, když ho někdy zastihnu v lepší náladě. Jsou takové stavy při tak závažných onemocněních běžné? A jsou pouze dočasné? Můžeme doufat, že časem se zlepšujícím se stavem pominou? Moc mu držím palce, věřím, že se uzdraví, i když to bude asi dlouho trvat, a bude zase v pohodě na těle i na duši. Moc prosím, abyste můj dotaz nikde nezveřejňovali, a předem Vám děkuji za odpověď.
O tom, jaké podmínky musí člověk splňovat, pokud se chce stát dárcem kostní dřeně, co ho čeká a jak pak samotný odběr probíhá, si povídáme se Marií Kuříkovou z pražského Registru dárců kostní dřeně, kterou najdete v IKEMu.
Jak probíhá samotný odběr? Opravdu to tak bolí, jak se povídá?
„Klasický odběr se provádí pod narkózou z lopaty kosti kyčelní. Právě tam je kostní dřeň nejvhodnější – tekutá. Znamená to tři dny hospitalizace – nástup, samotný úkon a třetí den kontrola a propuštění. Není to nijak nebezpečný zákrok – jen jeden vpich do oblasti beder, naříznutí kůže. Někteří pacienti mohou pociťovat bolest v bedrech až 14 dní, ale do měsíce už jsou všichni zcela bez potíží.“
I když to není nic závažného, dárce může dostat přece jen strach. Stává se to?
„Osobně jsem to nezažila, aby někdo odstoupil až v této fázi. Informujeme dárce dopředu, co je čeká, pečlivě a podrobně jim vše vysvětlíme. Včetně toho, že pokud jednou kývnou a pak by si to rozmysleli, dávají v sázku život pacienta. Ten je současně s nimi připravován na transplantaci, asi čtrnáct dní předem dostává speciální léčbu, pokud by nedošlo k transplantaci, ohrožuje ho to. V této chvíli je prostě pozdě říci ne – i když bychom to museli respektovat.“
Málokdo ale ví, že k dispozici je i další metoda – separace kmenových buněk. Jak se od klasického odběru liší?
„ Stimulované kmenové buňky se separují z krve. Je to podobné, jako odběr krve z žíly – dárce je napojen na speciální přístroj. Odběr trvá asi 4 hodiny, poté můžete jít domů. Je ale nutné vědět, že čtyři dny před odběrem dostává dárce speciální injekce s látkou, která stimuluje tvorbu kmenových buněk. Někteří na tuto přípravu reagují hůř, nastupují u nich klasické chřipkové příznaky – bolest kloubů, svalů, hlavy. Všechno mizí již při odběru. Někteří dárci bývají následně malátní, unavení a potřebují alespoň krátkou rekonvalescenci. I proto probíhá separace na specializovaných místech, kde mají dárci speciální péči. Dárce si samozřejmě může vybrat, jaká metoda je pro něj přijatelnější.“
Jak se dostane dřeň k pacientovi do zahraničí? Jak rychle to musí být?
„K transplantaci musí dojít do 72 hodin od odběru. Materiál přitom musí být ve speciální schránce s předem nastavenou teplotou, která se nesmí rentgenovat, ani když na místo určení cestuje letadlem. Převáží je vždy vyškolený kurýr.“
První část rozhovoru najdete zde.