ukončení léčby antidepresivy

viz nadpis držim palce, zvládne to!!

Ja jsem brala citalec temer 2 roky, postupne jsem snizovala davku 3 mesice po skonceni se deprese vratila

Do padesati tri roku jsem bral spoustu psych.leku V dubnu r.2016 jsem postupne vysadil vsechny psych.leky.Pro mne to byla velka zatez ake ja jsem ji prekonal.Nahradil jsem psych.leky,opravdovymi ,pro me leky.Dnes je 16.8/2017.a citim se v poradku.

Dobrý večer ! Prosím Vás - jakými PRO VÁS LÉKY jste nahradil předepisované léky ? děkuji !

Dobrý den jakými léky jste to nahradil?

Ahojky,stejná antidepresiva jsem vysadila ,ale pozor po deseti letech.Postupně, po konzultaci s neuroložkou. Snižovala jsem dávky postupně. Hurá začala jsem i normálně spát.Při léčbě antidepresivy jsem dokázala až 4 noci nespat. Bylo to strašné.První týden úplně bez pohoda.Ale dále ouha! Začalo bušit srdce,bolet hlava, vysoký tlak předmrtvičné stavy.Už mi to připadalo, že každou chvíli musím umřít Nevěděla jsem totiž, že to může být to vysazení léku.Nervově jsem byla dost rozhozená, najednou se mi chtělo brečet, všechno mě rozčilovalo víc než předtím.Antidepresiva člověka totiž dost utlumí, takže je schopen tolerovat věci, které by jiný člověk nepřešel bez povšimnutí.U Vás to bude trochu jiný případ. Berete je krátce. Radím, bez konzultace s lékařem je sama nevysazujte.Držím palce. Lada

mam silene stavy, ze umru, zblaznim se, pocity kolabsu.., silene me boli ruce a nohy, bolestive tlaky, bolesti srdce.. , ted mam prujem a citim se na kolabs.. vysazuji po 7 letech... a je to necele 2 mesice bez uklidnovaku a AD jsem snizila na 10mg.. zatim cekam az se trochu uklidnim... uz kolikrat se bojim, ze mam rakovinu a nebo mrtvicku.. vysazeni je pro me silene...

Ahoj, na nic nečekejte a fofrem k lékaři ( pokud jste to už neudělala) tohle jsou projevy absťáku a je třeba to mít pod odbornou kontrolou. Držím palce , ať je to brzo lepší .

ahoj, ja jsem zacala vysadila před měsícem. A celý měsíc je to děsný. MImo to, že jsem pociťovala první dva týdny strašný nutkání si vzít něco- hlanvě ta představa, že si to vezmu a celý stavy napětí vymizí, to bylo nejhorší. Manželovi jsem doma dělala scény, první dva týdny tak 3x do týdne, teď jsem udělala další až po 14 dní. Jako je to děs. Návaly směsice pocitů, hrozný. Po 14 dnech bez jsem šla k mému Mudrovi a on říkal,ž e je to normální a že to nějakej čas potrvá. Dala jsem si kontrolu za měsíc.- Jako příjde mi, že jsem se trochu uklidnila, ale teĎ se třeba divím, že jsem zase udělala scénu. Připadám si hrozně nevyspytatelná...Je to děsný. Jako začaly mě i věci těšit, ale najednou dneska - buch, scéna zbytečná. Hrozně se stydím, ale říkám si, že jestli je to proces k uzdravení, tak to zvládnu. Jeslti jsem dokázala být 14 dní dobrá, tak si říkám, že to není návrat k horšímu, ale prostě se to zlepšuje. Ze snižování z 40 mg cipralexu až na 5 mg mám zkušenost zakovou, že to chce prostě čas na adaptaci. Úplně si vždycky zvyknu až tak za půl roku. Jako spíš se divím, že jsem byla prostě těch 14 dní relativně dobrá (říkám relativně, protože je fakt, že jsem se třeba míŇ smála a míŇ vnímala každodenní maličké radosti dne)...Sama vím, že to bude dobrý. I u Tebe to bude dobrý. U nás doma mi moc nevěří, že to zvládnu, tak se na mě dívají tak všelijak, jenže fakt je, že když mi můj doktor věří, tak to něco znamená. Protože si říkám, že to tomu prostě doma nikdo nerozumí. Jen jsem zvědavá, jestli to manžel vydrží. Prostě si říkám, že jestli chce být se mnou,tak mu nic jiného nezbyde a mě nezbyde nic jiného, než každý den pomaloučku a pomaloučku směřovat k uzdravení. Jako je fakt, že zamykám max 2, na smrt nemyslím a přehnaně se bojím jen věcí, který prostě jsou zatím reálný, a ty návaly emocí, z kterýma se musím srovnávat, to prostě snad jednou vymizí. Chjo. kdybych měla kouzelnej prsten, tak bych si přála, aby tohle šlo rychle. Ale kdyby to šlo rychle,tak přece by to nebylo pořádně, ne? tak zatím.Jdu něco dělat.

Vas doktor Vam musi,, věřit '' uz jen kvůli Hypokratove prisaze a faktu ze placebo efekt je ověřená vec. Ale jinak diky za perspektivu kterou mi dal ten Vas,, román.,"

Ahoj všichni, já se teď snažím vysadit cipralex skoro po 8 letech,nejdříve jsem brala celý prášek a teď 5 let pouze půl. Zkouším to už po třetí a jsem rozhodnutá vydržet ačkoli úzkostně-depresivní porucha je mrcha! Mám teď ale úplně stejné pocity jaké tu líčíte.. Léky mě relativně tlumily, hlavně mé citové prožívání, ale hůře se mi učilo a celkově myslelo... Teď je týden neberu a velmi mě bolí hlava, motá se mi, má závratě a dojímám se nad vším ažaž... Mám samozřejmě strach, až přijde nějaká nepříjemnost či krize (ztráta zaměstnání, nevydařený vztah)abych vydržela a nežádala o nasazení, ale doživotně na nich nechci být závislá, ono totiž vše má své klady a zápory... Držím vám všem pěsti a přeji pevnou vůli a spoustu pozitivní energie! Držte se! :)

Eli Fuego, chci se Tě zeptat, jak dlouho ti trvaly ty abstinenční stavy (jestli se to tak jmenuje) po odvykání antidepresiv? Mám totiž přesně tyhle samé. Moc díky :-)

Příspěvek byl odstraněn administrátorem diskuse z důvodu porušení Pravidel diskuse Ordinace.cz.

Loni na podzim jsem zkoušela vysadit citalek, Přestala jem citalek jíst ze dne na den. Lékař mi předepsal místo něj ze dne na den trittico, protože mi bylo docela dobře, jen jsem hůř spala, po pár dnech horor, po měsíci jsem se vrátila k citaleku, teď bych ho měla postupně začít vysazovat, ale udělalo se mi snad z té obyvy hůř, tak jsme to odložili... Držím palce.

Ahoj všichni!Já už několikrát brala antidepresiva a vysazovala.Vím,že když se vysadí dřív spíš to uškodí než pomůže,každý musí tak trochu pozorovat jestli,i přesto,že niní je lépe bude i po vysazení,já to zatím neuměla nikdy odhadnout přesně proto se k užívání vždy vrátím.Teď beru cipralex od půlky listopadu,už mi je lépe,ale vím,že po tom co se ti udělá lépe ho musíš ještě nejméně půl roku brát(podle dohody s lékařem)Nechtěla bych to tentokrát zanedbat.Naučila jsem se relaxovat cvičit dechovou gymnastiku,DOPORUČUJI....Udě lejte nějaký zlom něco nového,jeďte do psych.léčebny(jako lázně),začněte běhat,malovat,učit se na flétnu,kupte si kameru a zkuste si moderovat....Pokud nic neuděláte,nepůjde to nikdy(z vlastní zkušenosti)Po vysazení antidepresiv se neupínejte na to,že jste je vysadily,ale zkuste nějakou činnost....novou...Já bych antidepresiva vysadila teprv když bych si myslela,že zvládnu nemyslet na to,že je nemám atd.....Pokud máte nadměrný strach z toho co bude až vysadíte prášky,asi nejste ještě tak ůplně zdraví,toď názor lajka a člověka který v tom jede podobně jako vy...

vysadil jsem po dvou letech zoloft a po pul roce vsechno zpet. Malem jsem to odskakal. Nastesti mi jeste nejake prasky zbyly tak jsem je vzal a nastesti zabraly behem 48 h. Doporucuji mit v zaloze neurol. Funguje okamzite.

Když jsem vysazoval před lety Seroxat , který je spolu s Efectinem a Fevarinem antidepresivem s nejnesnesitelnějším syndromem z vysazení, dostavily se příšerné absťáky, oproti kterým byla předchozí deprese pouze slabej odvar !!! Řešil jsem to chlastem a nárazovými dávkami toho Seroxatu. Během čtrnácti dní to začalo být snesitelnější.

Ahoj také beru Zoloft 50,místo Remoodu který mi nevyhovoal a zdá se být dobrý.

ahoj všichni.už je to rok a půl co beru antidepresiva Velaxin 150mg,tzn. nejvyšší možné dávky tohoto léku.Na přelomu lonského roku jsem si sama naordinovala ukončení léčby,což bylo to nejhorší co jsem mohla svému tělu provést.zhruba po 3dnech od vysazení jsem začala mít nesnesitelné abstinenční příznaky.Bolesti hlavy,zvracení,silné zavratě,uzkost,unava,opět deprese,destruktivní myšlenky.........Měsíc jsem se takto trápila s tím,že to PŘECE MUSÍM ZVLADNOUT SAMA.Nezvládla.Manžel mě nakonec musel odvézt jako malé dítě na psychiatrickou ambulanci,protože ja bych tam sama prostě nedošla.Dostala lsem serotoninovy sok.Dnes už beru jen 50mg,opravdu už se snažím být vzorný pacient,protože deprese byly ve srovnání s abstakem prochazka růžovou zahradou..............

Reaguju jen na některé příspěvky. Bože lidičky, vy si ubližujete. Pokud se někdo rozhodne přestat úžívat, u těchto léků je potřeba pomalu snižovat dávku, min. po 3 týdnech vždy snížit, jinak se projeví nejen absťák, ale podle druhu třeba i další problémy!!! U některých léků je navíc doporučeno přestat např. až s jarem, tedy se zvýšeným slunečním svitem. Vysazovat na podzim a v zimě je přivolávání problému, v těchto ročních obdobích to padá i na silnou z dravou část lidí.

mas pravdu,ja vysazuji cipralex po 7 letech a to ted 4 mesic,brala jsem 10mg rano a 10mg vecer,ted jsem ze beru 2,5 mg rano a 2,5 mg vecer a to 4 mesice tak snizuji a mela bych skoncit v rijnu.A neni me nic,krome teda silene unavy ale snazim se jist a hybat ...jasne kdyz nekdo vysadi antidep.ze dne na den,je jasny ze se muze zblaznit...preji vsem to nej a vydrzet

Zdravím vás, reaguju na tento příspěvek sice se zpožděním ale pro mne momentálně aktuálním stavem, mě to nikdo neřekl, měl by to snad vědět a doporučit lékař který léky ordinuje, mě ukončil léčbu mirzatenem tím že mi řekl už jej neberte a teď mám už tři týdny pocit že mi praskne hlava a nemohu se najíst jaký mám pocit na zvracení podívám se na jídlo a nemohu otevřít pusu a nemohu spát, vždycky až je únava katastrofální tak zaberu na pár hodin, v sobotu a neděli jsem měl teplotu 38,5 tak jsem šel k doktorce snad s nachlazením a když nic nezjistila tak se vyptávala a vyptávala až nakonec zjistila že to spíš vypadá na "absťák" z vysazených léků, mirzaten beru už několik let (asi pět, nevím přesně) jenže vždycky ráno mi bylo ne nejlíp sedl jsem po probuzení na posteli a motala se mi hlava a viděl jsem hvezdičky -příznaky nízkého tlaku ale při měření u doktora už se tlak upravil a byl normální takže se to neřešilo, až letos jsem si koupil měřák domů protože už mě rozčilovalo jak je mi ráno nanic a nikoho to nezajímá a zjistil že ráno tlak 90/70 a proto mi ten mirzatem doktor vysadil ale nic o pomalém snižování neřekl, takže dnes jsem si vzal tabletku mirzatenu, to že je mi špatně ráno to nebylo až tak tragické to se rozchodilo ale tohle celodení nevolno je tak obtěžující že mám chuť skočit pod vlak, teda to jsem přehnal tak to není ale mám pocit že bych měl co nejdřív uklidit v pokoji a kolem domu aby po mé smrti neměli spolubydlící tolik práce

tak dnes po třech týdnech je mi obstojně, nevolnost pryč akorád trochu motolice spal jsem 13hodin v kuse, krásně jsem se vyspal, paráda, jdu vybílit lednici, opatrně, jsem tři týdny pořádně nejed tak aby mi nebylo zle od žaludku zase, no a zítra jedu k doktorovi ať mi nějak upraví dávky pro ukončení léčby tím mirzatenem a zkusit jiný lék co mi nebude tolik snižovat krevní tlak a taky ať mi to nějak odůvodní to náhlé vysazení co to jako mělo znamenat přece jako vystudovaný doktor medicíny Mudr pudr měl vědět co to se mnou udělá a ne abych já si někde na internetu zháněl informace proč je mi na blití

Ahoj všem nemocným, chtěl bych Vám zdělit několik mých poznatků. Moje matka je dlouhodobě (16 let) "nemocná" s depresemi. Začala když jí bylo 17let. Měla těžký život a její tehdejší lékeř ji poslal k psychyatrovi, který podle jejiho vykladu jak to probihalo, lekar vyslechl jaké má problémya předepsal prášky. Nyní je jí 46 let a její stav se vůbec nezlepšil. Právě naopak, natolik se zhoršil že nemůže vycházet na ulici a když už tak s obrovským odporem. Dnes jsem mluvil s jejím lekářem, u kterého jsem byl matce léky vyzvednou protože ji lékař dal venlafaxin mylan 150mg, který na ní měl řadu nechativních účínků, z příbalového letáku kde jsou popsány nežádoucí účinky řádově dvě desítky příznaků, které se v minulosti nevyskytovaly v takové míře, například skřípání zubů, třes, únava, výbuchy vzteku, podrážděnost, svědění, zmatenost, bolest hlavy a mohl bych pokračovat a nebyla schopná dojít k doktorovi. Musím ještě upozornit že se jednalo o nežádoucí účinky v době užívaní léku. Při komunikaci s lékařem mi bylo zděleno, že matka dochází dlouhodobě a že její duševní stav není v pořádku (což víme), řekl že vystřídala řadu léků (neurol, agrofan...) , ale žádný neměl kýžený výsledek. Zdělil jsem matčiny potíže lékaři a také to že matka se sama nemůže dostavit k lékaři a že ho prosí o vypsání předpisu na lék agrofan, který jí "vyhovoval". Řekl že nemůže vystavit předpis že se musí dostavit odůvodnění bylo že neví jaké to má na ní účinky a že se potřebuje domluvit sní, i když informace mnou zdělené vycházely z úst mé matky. Důležitá informace, která mi do celé situace vnesla zmatek je, že léky, které užívá mají téměř totožné složení. V opačném případě, pokud tedy nemůže vycházet má se rovnou přesunout do psychyatrické léčebny k intenzivní "léčbě". Nutno podotknout že tyto léčebny už navštívila několikrát. Na to sem odešel a vzal ji zpět venlafaxin mylan 150, který jsem donesl jako závadný. Lekář byl ujištěn že už nemá žádné leky. Proto se ptám, jaký smyls měla léčba 16 let, když pacient je stále nemocný. Težko si představuji situaci že bych měl 16 let v kuse angínu nebo jiné infekční onemocnění. Plně si uvědomuji fakt že se nejedná o fyzické onemocnění, ALE 16 let je dost na to aby se nedostavil výsledek léčby. Navíc jaký to musí mít dopad na její organismus játra atd. Při pročtení příbalové informace sem myslel že mě postihne srdeční kolaps. Pokud ste nikdy nečetly u antidepresiv "možné nežádoucí účinky" je to rozhodně chyba. Jaký smysl má lék, který má v informaci napsáno v nežádoucích učincích jako časté ( 1-10 pacientu ze 100) psychyatrické poruchy, když to má být přesně naopak, uvádím nejzávažnější - bizardní sny, nespavost, nervozita, útlum. sebevražedné sklony při prvním užití, při užívání, při vysazení. HLAVNĚ PSYCHYATRICKÉ PORUCHY V PRVNÍCH DNECH UŽÍVÁNÍ A INFORMACE ŽE LÉK SE MUSÍ BRÁT DÉLE NEŽ DVA TÝDNY ABY SE DOSTAVIL ÚČINEK. CO JE TEDY ÚČINEK A PRAVY SMYSL LÉKU ? OTAZKA JE JAK VÁM, NEBO MÉ MATCE BYLO PŘED UŽÍVANÍM, KAŽDÝ VČETNĚ MĚ MÁM OBČAS POCITY SKLÍČENOSTI, SMUTKU, ŽE STOJÍM ZA PRD A CO JÁ VÍM CO JEŠTĚ A KDYBYCH ŠEL ZA PSYCHYATREM TAK BY MI DAL NA TO PRÁŠEK A JÁ PAK MEL S VYSAZENÍM LEKU VETSI POTIZE NEZ SE SAMOTNYM PROBLEMEM!! DEKUJI ZA RELEVANTI ODPOVEDI JAK VYSADIT LEKY A TO NEJLEPE BEZ DALSIHO PSYCHYATRICKEHO SAZAHU. DEKUJI DMACAK@SEZNAM.CZ

Deprese je v některých případech, bohužel i v mém, chronické onemocnění, se kterým se pacient potýká po většinu života. Já beru antidepresiva 15 let, tak jako jiní lidé berou léky proti vysokému krevnímu tlaku, cukrovce, srdečním chorobám apod. Možnými vedlejšími účinky léků bych se až tak moc neznepokojovala, na příbalovém letáku kteréhokoliv léku je jich uvedeno nejméně deset...

Ahojky, ještě jednou,podle zkušeností, které mám, viz. minulý příspěvek, si myslím, že bude pro nás jediným řešením snížení dávek na nejnižší možné minimum, ale nepřestávat brát.Držte se!!!

Ahoj, Citalec jsem brala cca rok, vysadila jsem je sama v létě, cítila jsem se dobře a i nyní se cítím dobře a spokojená, trpěla jsem více na migrény, nyní po vysazení Citalecu jsem zahájila léčbu Topimarkem (prevent.léčba migrény) a migrénu mám tak max. 2x měsíčně. Bývalo to i častěji. Psychicky se fakt cítím dobře, myslím, že depresi u mě tehdy vyvolalo nakupení starostí, potíží, dlouhá zima.... Přeju Ti hodně zdraví, trpělivosti a držím palce.

Ahoj beru citalec na panickou poruchu a je to v pohodě, ale mám vysoký tlak z toho..předtíám jsem ho měl normální a ted mám kolem 145/95 vcera jsem měl 150/100 co s tim mám dělat? Napiste mi prosim na mail biteking@seznam.cz dik

Jestli je to ještě aktuální, tak to raději řekněte svému lékaři. Předepíše vám něco na snížení - váš tlak není zase tak extrémní, aby vám jej léky nedokázaly vrátit do normálu. Anitdepresiva jsou svinstvo, můj osobní názor je, že na deprese je lepší vzít třebas silnej Neurol a jít do hajan, pravidelné užívání léků je v tomto případě víc placebo, narozdíl od něj je to ale chemka, která někdy nadělá víc škody než užitku. Plácám se v tom přes patnáct let a AD způsobí jen to, že pocítíte touhu žít bez nich a jste tam, kde jste byl. Odezva minimální a vedlejší účinky maximální. Jsou hodně nenápadné, ale po vysazení si uvědomíte, že je lepší si to hodit než ty sr*čky brát.

NEUROL VÁM NA DEPKY NIKDY NEPOMŮŽE, JEN VÁS UTLUMÍ A TŘEBA USNETE.. NEUROL JE NA AGITACI, STRES, NERVOZITU.. NA DEPRESE NEÚČINNÝ. .probudíte se a jedete znovu, depka není o zuřivosti, stresu, ale je o beznaději, smutku, dnu až po myšlenky uniku sebevraždou.. pletete si dve ruzne infikace a dva ruzne ucinky leku

jdi do háje a nic nepiš, je to nesmysl !

Taky jsem vysadil před pár dny Citalec a dneska začaly áčka. Projevují se zatím jen absolutní asociálností a pocitem v hlavě jako kdyby mi tam řádil šílenec s mixérem. Nebo jakoby se mi mozek v hlavě otáčel a zároveň vibroval. Děs běs, snažím se to přechlastat. To samé jsem prožíval před pár měsíci, kdy jsem vysadil Cipralex, proto jsem si jistý, že jsou to příznaky z vysazení SSRI antidepresiv. Na druhou stranu jsem začal víc prožívat pocity, znovu obejvuji naprosto běžné věci a hlavně hudbu, kterou jsem nedokázal na AD prožívat jako před nimi. A popravdě - na tomto světě neexistuje moc věcí, pro které stojí za to žít, navíc trpím dost silnými bolestmi zad, na které mi pomáhají jen opioidy, kterých mi lékařka předepisuje zoufale málo, takže celý dny můžu tak akorát poléhávat a čučet do stropu (i z práce jsem musel odejít) a tak budu asi docela rád, když se mi deprese vrátí a budu to konečně moct ukončit :) Ne, nelituju se, jen cítím potřebu někomu sdělit své pocity. Mějte se krásně.

Ahoj všem "postiženým" :-) Jak čtu vaše příspěvky, nedá mi to, abych taky něco"moudrého"nepřidala. Třeba mé poznatky pomůžou někomu dalšímu v boji s vysazováním ADéček. Momentálně si ale nejsem jistá, jestli to vůbec dopíšu,protože na mě jde další nával:-) Ale vezmu to od začátku. Asi před třema rokama jsem se rozvedla. Nechtěla jsem se rozvádět, ale nedokázala jsem ani žít s manželem. Prostě mě celá ta situace srazila a já jsem se náhle ocitla v psychiatrické poradně. Paní doktorka mi naordinovala Citalopram a já začala s užíváním. Tak nějak jsem to zvládla,ale že by se můj stav nějak výrazně zlepšil, to ne. Po nějaké době jsem si našla novýho chlapa a vypadalo to slibně. Jenže jsem nebrala na vědomí rady okolí, ať si ho nepouštim k tělu, že je to ku..vník atd. a začala jsem s nim žít. Byl o 13 let starší a já věřila, že vše bude OK. Když pominu, že mojí dceři trvalo půl roku než ho začala brát na vědomí a mému nejbližšímu okolí taky, byla jsem s ním celkem šťastná. ADéčka jsem brala dál a zvládala jsem vše, co bylo potřeba. Ovšem po dvou letech naší známosti, mě čekalo nemalé a nemilé překvapení. Jednoho hezkého,sluněčného odpoledne u našich vrátek zazvonila docela pěkná blondýnka, která mi sdělila už ne tak docela pěknou novinku, a to, že je již 2,5 roku přítelkyní "mého" přítele a že už ji to přestává bavit a že už toho jeho zapířání má dost. No, nedivila jsem se jí. Kdo by toho, po tolika letech, neměl dost, že? Zvlašť, když ona o mě věděla, kdežto já jsem jenom tušila, že nejsem jediná. Ale hezky jsme si s paní pokecaly...ona mě přivítala v klubu JEHO "padlých žen" a já jsem se jí jen zeptala, jestli si HO nechá. Ona řekla, že ne, já jsem, kupodivu, taky řekla, že si ho nenechám, a bylo hotovo. Ale nehroutila jsem se. Namlátila jsem mu líp, než mistr světa v boxu a ještě jsem munaházela přes plot jeho zbraně a dalekohledy (je totiž vášnivý myslivec), takže se mi pěkně ulevilo, když jsem mu udělala škodu alespoň finanční....:-) Pak jsem si našla kluka, kterýho žádná nechtěla. Ale byl tak roztomilej a o hlavu menší než já, že jsem se nakonec do něj zamilovala a za chvíli si ho nastěhovala domů. Bohužel se mi tentokrát nevyplatila má smyšlená představa o"správném" vztahu (brala jsem to vždycky jak před sto lety...aspoň pár týdnů chození za ručičku a pak teprve sex!)Jak jsem byla blbá! Po osmi měsících bez sexu, a bez jakékoliv jeho snahy se mnou sex mít, jsem se zhroutila a skončila jsem na psychiatrickém oddělení jedné fakultní nemocnice. Změnili mi tam léčbu na Argofan(nebo taky Venlafaxin) a vedli se mnou různé hovory a terapie. Kdo tam byl, tak jistě ví.

prominte ale to je bomba příspěvek:) hlavne ten styl a nadhled jinak myslivce to snad ne, to jsou ubozaci uz tim co delaji..

Tak to je masakrP

Děsně jsem se trápila tím, proč se mnou můj přítel nechce spát. Pochopila jsem až ve chvíli, kdy mi můj ošetřující lékař řekl doslova větu, která mi vyrazila dech: ..."syn se svojí matkou taky nepíchá" A mě se náhle rozsvítilo!Vždyť ten malej, roztomilej chlapeček, kterýho jsem se ujala,když ho nikdo nechtěl, si ze mě udělal prostě maminku... Kdo by si teď lámal hlavu nad tím, jak to s ním dopadlo, musím říct, že jsme se rozešli... bééé! ... HURÁ :-)))) A chlapeček si ze stavebního spoření koupil nabušnou 307 a novej noťas, aby mohl pařit hry až do smrti!.... Ale koukám, že píšu můj životopis a nic moc k tématu. Ale vlastně jo. Celej život válčim se vztahama. Tak moooc chci krásnej vztah, až mě to ničí a sráží k zami a já musim žrát ADéčka. Před 14ti dny mi doktorka změnila léčbu. Necítila jsem se moc dobře(protože jsem měla zase problém ve vztahu) a tak mi ze dne na den vysadila Venlafaxin a dala mi tři úplně jiný léky - Valproat, Aurorix a Quetiapin. Brala jsem"to" 3 dny a bylo mi šíleně! Bolela mi hlava, motala se mi, bylo mi na zvracení, dostala jsem průjem, byla jsem jak po třídenním flámu! Přestala jsem to brát a šla jsem opět k paní dotorce. Řekla mi ať to všechno tedy vysadim. Už je to týden, co nic neberu, a je to ještě horší. K tomu všemu se přidalo brnění rtů a vlasně i celýho obličeje, brnění rukou, rozostřené vidění, návaly horka, za chvíli pak zimnice...prostě šílený! Podle toho, co jsem se tu dočetla, tak to budou nejspíš abstinenční přiznaky z vysazení antidepresiv po třech letech. TAKŽE: všem, kdo vysadí ze dne na den ADéčka, chci říct, že tyhle stavy jsou NORMÁLNÍ a že není třeba se domnívat, že máte např.mrtvici, nádory v hlavě, žaludeční vředy, dámy, že jste těhotné atd. Zajímavý ale je, že nepocituju žádné psychické projevy, jako že bych chtěla skákat pod vlak a tak podobně, ale jen ty fyzické.Jen jsem zvědavá, jak to bude dloho trvat a co mi řekne paní doktorka až půjdu v pondělí na kontrolu. Příští týden už musim jít do práce, ale v tomhle stavu to fakt nejde! A to mě štve nejvíc! Mějte se fajn lidička a neztrácejte naději. Je to boj člověka sama se sebou, ale "MY" to nevzdáme! Nesmíme to vzdát, protože máme šanci to přežít! Držim všem pěsti a každému posílám spoustu sluníčka do života :-)

Klaudia tieto psychicke stavy co opisujes, som mala aj ja teraz cez vianoce t. j. zimnica, navaly tepla, triaska, bolest hlavy, bolest oci, rozmazane videnie, trpnutie tvare, bolest u srdca, trpnutie prstov. Vsetko mi to sposobili AD Noveril. Brala som ich asi 5 rokov, zrazu pred vianocami prestali dodavat NOVERIL do lekarni. Takze z jedneho dna na druhy som ho prestala uzivat, cele vianoce mi bolo zle, aj ked som brala okrem noverilu este 1 amitriptylin a na noc 1,5 mg lexaurin- noveril mi to nenahradilo. Lexaurin som si musela davat aj cez den. Takze nahle vysadenie ADsa neodporuca. Prajem skore uzdravenie, aj ked je to tazke.

Ahoj KLAUDIE,tvůj příběh mě velice zaujal. Na chlapy jsem měla štěstí jako ty. Ted mám hodného muže, ale rapidně se zhoršila moje 21let stará agorafobie s pp. Jestli máš zájem, napiš mi, jak nadále válčíš,třeba n můj meil. novotni68@seznam.cz Zdravím Tě IVA

za jak dlouho vymizi ten syndrom z vysazeni? 4 Esprital 30....prestala jsem brat 3 mesice na z 5 ale porad me boli zaludek, nemuzu spat, v noci navaly horka des...

Ahoj vysadila sem Velaxin před 3 dny je mi pořád zle, točí se mi celý svět a neudržím rovnováhu. Neví někdo za jak dlouho to přejde? Děkuju

Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jestli může mít vysazení antidepresiv vliv i na city k druhému člověku? Moje přítelkyně užívala dlouhou dobu antidepresiva, protože trpí spánkovou poruchou. Nedávno se je rozhodla vysadit a v poslední době její vztah ke mně značně ochladl... Možná je to blbost, ale nevím, co jiného by se mohlo stát a dal jsem si to do souvislosti s touto skutečností. Děkuju

Dobrý den, Je mi 17let ... rok jsem brala sertralin na agorafobii (nejdřiv 100mg, ted 50mg) před třemi dny jsem vysadila protože mi bylo nějak špatně..zvracela jsem a pocitovala jsem strašnou uzkost. Jakmile jsem vysadila, je to lepší ale ted mám hroznou úzkost. Mám strach,klepu se, a někdy mě popadne i záchvat. Jsou to abstinenční příznaky? Kdy to odezní?

potřebuješ léčit CPN najdi si to na netu

CPN?

V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nevysazujte, jen tak, bez konzulatce, bez opory. RISKUJETE ŽIVOT. Mám osobní zkušenosti. Málem jsem umřela. Abych se dostala zpět, musela jsem se obrovsky nadřít, musela jsem se fackovat 2 měsíce. A to je jen část. V žádném případě.

Před deseti lety jsem se dostala do těžkých depresí - problémy ve firmě a v rodině. Pořád jsem neovladatelně brečela, utápěla jsem se v nejčernějších myšlenkách, nebyla jsem schopná cokoli dělat. Skončila jsem u psychologa, který mi diagnostikoval syndrom vyhoření a řekl, že mi antidepresiva zatím nenapíše, ať se z toho zkusím dostat sama. Šla jsem od něj a najednou se mi rozsvítilo v hlavě, přeci nejsem tak pitomá, abych se takhle složila. Bylo to těžké a trvalo to nějaký čas, ale dodnes jsem tomu pánovi nesmírně vděčná za to, jak si se mnou popovídal a přesvědčil mě, že si můžu pomoct sama. Vrátila jsem se zpátky, za těch deset let jsem prožila spoustu radosti i smutku (zkrachovala nám firma, zemřelo mi pár hodně blízkých lidí). Dál to všechno prožívám tak, jak to prožívat mám, deprese zmizely, jsem plná života a optimismu. Antidepresiva jsou strašná, jakmile s tím začnete, stane se z vás řízená troska bez emocí. Raději se pořádně vybrečím u hrobu svých rodičů a manžela, ale pak přijdu domů, podívám se z okna a vidím, jak je na světě krásně ať prší, nebo svítí sluníčko, to všechno patří k životu. Všechno se musí umět doopravdy prožít a hlavně si to člověk vždycky musí srovnat v sobě a musí si věřit. Nebrat žádné prášky, ale rozdávat optimismus kolem sebe. Všechno, co děláme a prožíváme je důležité prožít se vším všudy. Jen to člověku pomůže dál překonávat všechny překážky a já se s nimi dneska už ráda poperu, protože jsem zatím vždycky vyhrála. S antidepresivy bych už nikdy nebyla tak šťastná a vyrovnaná.

Dobry den, prosim o radu, kto ma skusenosti s uzivanim Citaleci 10mg u deti. Z dovodu sebaposkodzovania...stalo sa to raz, psychiater naordinoval mojmu 15 rocnemu synovi tieto lieky, ktore uzil iba 4 dni pocas hosptalizacie. Sme doma a uvazujem tie lieky vysadit. Napiste mi prosim svoj nazor.

Mila Viki. Jsem moc rada, ze ctu v teto prehrsli v podstate "hruzostrasnych" informaci o uzivani s AD neco tak krasneho, co pisete Vy. Tez se divam, ze je to pomerne aktualni, tyden stary prispevek. Dovolte prosim muj pribeh. Nikdy jsem nebyla zadna sušinka, co se rozbreci, mivala jsem od puberty stavy uzkosti, ale v te dobe jsem nevedela (tenkrat se o tom otevrene nemluvilo a v podtstate ani nevim o tom, ze by to v te dobe se mnou nekdo probiral az na jednu navstevu lekare, kdy jsem 4 dny nespala - ten mi tehdy napsala nejaky "overeny" let a ja jsem ve stavu naproste nevedomosti sla k oknu, kde me kdosi lakal a rikal pojd ven.......) tenkrat to dopadlo dobre, v posledni chvilce jsem si uvedomila, ze to budou asi nejake vedlejsi priznaky z toho drijaku (a tenkrat to opravdu drijaky byly)..... Pak jsem mela na dlouhych 20 let klid a musim rici, ze se mi darilo jak ve studiu, cestovani a po studiich jsem potkala muze, s kt jsem zakotvila v manzelstvi z ktereho mame krasne kluky).............. samozrejme, ze zivot neni pohadka a cca po 6 letech manzelstvi se objevily prvni trhliny, to ovsem byla prochazka ruzovym sadem, kt nas teprve cekal ................ nasli jsme si stary dum, zacali ho rekonstruoval, vse sami, v podtstae bez prostredku, ale tez bez hypoteky.... nalsedovala vypoved meho muze ze zamestnani (jako postihlo ostatne mnoho lidi pred cca 4 lety)... ja jsem ukocila podnikani, kt prestalo prinaset, ale spise jen bralo............. to vse jsem nesla statecne, kdyz vsak muj drahy propadl alkoholu (nemluvim o dennim chozeni na pivo s kamarady) a prisel po par dnech domu s usmevem na rtech, ze byl s kamarady a ze si prece porebuje take odpocinout, kdyz tehdy usinal po nekolikadennich tazich prede dvermi domu a ja ho tahla za kucu, aby ho alespon deti nevidely, tak to byl moment, kt me silnou zenu tehdy zkolil............... byla bych v te dobe vdecna za jakoukoli psychologickou pomoc, tak jak se dostale pani viki, u nas to vsak probihalo jinak, manzelovi jsem oznamila ze uvazuji o rozvodu, nebot s alkoholikem uz opravdu dal zit nedokazu - načež se manzel pokusil o sebevrazdu................ uz asi ani nepamatuji jak probihal dalsi den, slislo se mi to v nevzhledne obdobi plne bolesti, pani tchyne si pro neho prijela a tyden s nim pobyvala v klastere, pak mi zavolala at si pro neho prijedu, ze ma to nejhorsi za sebou................. kdo neco vi o abstinencnich priznacich, musi se prave nyni pousmat.......... byla jsem plna obav kdyz jsem pro neho tenkrat i s detmi, kt se na tatinka tesily................. po dvou tydnech se muj manzel rozhodl, ze musi za kamarady a pribeh tentokrate bez pokusu o sebevrazdu se opakoval jeste cely rok................ ten rok ze me odchazela nadeje i sila a kdo zil nekdy s alkohoilikem vi co jsou to sliby, kt prichazeji vzdy po obdobi vystrizliveni.......... a naslednem kolobehu ............... (muj muz stale nechodil celou domu nikam do zamestnani a me sily na uziveni nas vsech rychle ubivaly)......... po roce jsem se rozhodla ho opustit, bylo to strasne, nebyla jsem presvedcena zda delam dobre, nechtela jsem kluky o tatu pripravit............. a pak se to stalo..............

vecer kdy jsem ho opustila a dorazila ke svemu tatinkovi na chatu mi lidove receno !preskocilo" dostala jsem panicky zachvat a po odvezeni sanitou mi na ambulanci oznamili, ze to neni infarkt, ale ataka z prepracovani, ci rozvodu, ze to byva obvykle..... pamatuji si, ze jsem se jeste dve hodiny na chotbe trasla zimou a oni mi rikali at jdu domu............. jenze predtsava, ze v tomto stavu budu sama na chate sveho tatinka pecovat o deti byla dost nerealna a tak jsem se enchala odvezt na psychiatrii v domeni, ze mi tak pomuzou........... pan doktor byl hodny ale evidentene na me nemel moc casu, jen mi vyjmenoval vsechny psychicke a fyzicke potize a shrnul to diagnozy panicke ataky. Rekl mi at si vemu sedativa jakysi frontin a pak si najdu psychiatra ve svem miste bydliste.......... prvni dny se sedativy a nasledne antidepresivy byly horsi nez peklo, vsechny vise zminovane priznaky, strachy, buseni strdce,klepani, stavy agrese...................... bohuzel to u me trvalo dalsich nekolik mesicu a v te dobe jsem byla opravdu "mimo sebe" jak se na to krasne hodi lidove rceni ..... sedativa jsem mela 3 x a nic horsiho jsem dosud v zivote nezazila........... abych dopovedela nas pribeh, manzel pro nas druhy den prisel pesky (v te dobe nemel ani praci, ani uz vozidlo) a to necelych 80 km ...... presto jsem si nebyla jista zda to spolu znovu zvladneme.............. vedela jsem, ze v te dobe uz jsem pacientem spise ja nez on a ze jeden rodic musi vzdy fungovat............... nebylo to hned ale cca po mesici co jsem an doporuceni dosla na psychiatrickou ambulanci a vylicila vse co nas potkalo, mi pani psychiatricka sdelila, ze diky hypertenzi, kt uz v te dobe manzel trpel a po jeho prodelanem inforkatu v jeho 31 letech mu v temtu jeho alkoholickem zivote mnoho casu nezbyva at se na to pripravim............. po tomto sezeni jsem mu doma pretlumocila vse a to do detailu.......... nevim co se v nem pohlo, strach?o sebe? o nas? nevim, ale druhy tyden sel za mou dr. a nechal se u ni lecit........................ zacalo to antabusem a pokracovalo asentrou (sertralinem), kt mu zachranili zivot .............. v kombinaci s leky na hypertenzi coz ne vsichni vi, je tato lecba velmi ucinna, hypertonik se diky ad uklidni a nema jiz potrebu pit alkohol, kt ho pomalu zabiji, byt na cas utlumi a uklidni ..... muj manzel jiz 4 roky nepije a dochazi an ambulanci, nasel si praci a musim rici, ze v jeho pripade nas antidepresiva zachranila................ v mem pripade se zjistilo, ze mam hypofunkci stitne zlazy a s tim souvisejici unavovy syndrom, kt zpusobil dlouhodoby stres .......... ale pohadky to nebyla.................. presne na dalsi rok se prihodila nasemu mladsimu synkovi nestesti, priotravil se a cestovali jsme do faklultni detske nemocnice cernopoli, popalil si jicen a zaludek, mesic byl na cevkach, po propusteni se jiz tretim rokem do Cernopoli pravidelne vracime, zakrok dilatace podstopul jiz 24 x........................ nemame jeste vyhrano, ale jsme statsni za to jak to je ...................... tesime se z kazdeho dne a spolecneho okamziku ...................... u me diagnostikovali rakovinu delozniho cipku a vzhledem k tomu, ze na tuto diagnozu zemrela jak ma maminka, tak jeji sestra jsem se rozhodla spolu s panem primarem pro hysterektomii.................. jsem 3 tydny po hysterektomii a skoncila jsem se lecit antidepresivy ............. vim, ze uz je nepotrebuji, ale abstinencni priznaky se stale obcas objevi, neni to stale, ale telo se zbavuje postupne zbytku z jater a ledvina proto ty fyzicke projevy.................... pro vsechny kt jsou v teto fazy bych rada vzkzala: Zivot neni drama, zivot je takovy jaky je a je krasny!!!! myslete na to v tezkych chvilych, kt mame obcas vsichni ................. me osobne zivot zmenil asi pred pul rokem vztah k Bohu, kt jsem dosud hledala, dnes se niceho nebojim, pt vim, ze je tu ON, kt mi pomuze a ze k nemu mohu upinam vsechny sve bolesti, ale i radosti ........... tento prozitek u me vsak neprisel ze dne na den, byla to DLOUHA a STRASTIPLNNA CESTA .............. ale co neni obtizne, nebyva opravdove ............... na zaver bych jen rada dodala, NEBOJTE SE, nikdy nejste skutecne sami a vzdy je tu nekdo kdo VAS miluje a kdo stoji po VASEM boku..................rika se, ze jsou dva druhy pacientu, jedni maji sveho psychiatra, ti druzi sveho faraře ................. :o) at tak ci onak, jedine Vy sami vite co pomaha zrovna Vam, nepropadejte panice, to Vam vzkazuje zena, kt se s nim potykala 3 roky............... neni totiz skutecna, je jen ve Vasi hlave a hlava a myslenky se daji zmenit!!!! nezapominejte na to*********** drzim palce vsem odvaznym nemocnym, vzdyt nemoc DUŠE tu byla odjakziva co je svet svetem a lide lidmi, ale nezapominejte, ze kazda nemoc at jde o nemoc duše či těla je léčitelná********** s uctou k vam ke vsem trpicim i prave vyhravajicim juvalka*

Milá Juvalko,právě zažívám velice těžké životní období,mám pocit,že už mi hůř nemůže být.Trpím úzkostnou poruchou a depresí,proć jsem onemocněla nebudu ani psát,protože to stále vstřebávám.Totální beznaděj.Začala jsem číst váš článek a až jsem se za sebe styděla.Já si nemám co zoufat,jsem nemocná,ale to se změní-vyléčím se.To co jste napsala a popsala mnou zatřáslo,nejspíš jsem to potřebovala přečíst,abych se vzpamatovala a udělala vše pro vyléčení.Prožila jste si neuvěřitelné peklo a NEVZDALA JSTE TO!To si zaslouží veliký obdiv.Kéž si váš článek přečte spousta lidí,kteří momentálě tápou ve tmě a nakopne je to jako mě!Tohle jsem si potřebovala přečíst!!!!!Přeju vám už jen klid a pohodu,milující rodinu už jen dny plné sluníčka-ZASLOUŽÍTE SI TO!!!!!HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!!!!!