Deprese po transplantaci kostní dřeně

Mám kamaráda po transplantaci kostní dřeně při léčbě leukémie. Zdá se, že vše je na dobré cestě, i když kamarád má stále celou řadu různých obtíží, které se však lékařům daří úspěšně zvládat. Samotná transplantace byla úspěšná. Po celou dobu nemoci jsem s kamarádem v častém kontaktu a velmi obdivuji, v jaké dobré psychické formě tu dlouhou a velmi těžkou léčbu zvládal. Po propuštění z nemocnice domů se ale změnil, často reaguje velmi podrážděně a někdy až nepřátelsky, bývá smutný. Může to být deprese? Vím, že prodělal těžké stavy a chápu, že ho jistě trápí časté zdravotní komplikace, zřejmě ještě i nejistota a také dlouhodobá nečinnost. Mám ale obavy, co se to s ním najednou děje. Jeho občasnou nevrlost se snažím brát v klidu a potěší mě, když ho někdy zastihnu v lepší náladě. Jsou takové stavy při tak závažných onemocněních běžné? A jsou pouze dočasné? Můžeme doufat, že časem se zlepšujícím se stavem pominou? Moc mu držím palce, věřím, že se uzdraví, i když to bude asi dlouho trvat, a bude zase v pohodě na těle i na duši. Moc prosím, abyste můj dotaz nikde nezveřejňovali, a předem Vám děkuji za odpověď.

Ano, je pravda, že řada tělesných onemocnění je doprovázena klinickými projevy deprese. Také se často stává, že lékaři se úzce věnují tělesným problémům a duševní nechávají stranou. Problém někdy bývá také v tom, že sám pacient změny nálady a aktivity přičítá tělesné chorobě. Také je pravda, že se člověk může změnit ve smyslu charakterových vlastností vlivem dlouhotrvající nemoci. V podobných případech je vždy vhodné celou věc konzultovat s odborníkem nebo přimět nemocného, aby své duševní potíže oznámil ošetřujícímu lékaři. Ten by potom měl zajistit případný kontakt se specialistou. Pokud k tomu nebude nakloněn, může specialistu kontaktovat sám pacient a ten by se již měl spojit s ošetřujícím lékařem. Čím dříve bude případná duševní potíží diagnostikována, tím větší šance, že se dříve odstraní. anders