Vyšetřování ultrazvukem je v současnosti základní a pravděpodobně i nejrozšířenější zobrazovací diagnostickou metodou. Má totiž mnoho předností: nezatěžuje vyšetřovaný organizmus pronikavým zářením ani nutností podávat kontrastní látku jako metody rentgenové, a vyšetřovací přístroj není zdaleka tak drahý jako u počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR). Navíc lze, je-li to potřeba, vyšetřovat přímo u lůžka nemocného. Vyšetření je možno dokumentovat: jednotlivé záběry na speciální papír nebo celý průběh na videokazetu.
Uzlem ve štítné žláze se rozumí jakýkoliv kulovitý (uzlovitý) útvar ve štítné žláze bez ohledu na to, jaká je jeho biologická povaha. Naprostá většina z nich (90–95 %) je benigního nenádorového charakteru – jde o tzv. koloidní či hyperplastické uzly nebo pseudocysty (dutiny vyplněné tekutinou) Tyto uzly jsou častější v oblastech s nedostatkem jodu. Jen malá část uzlů (maximálně 5–10 %) jsou pravé nádory – benigní adenomy nebo zhoubné karcinomy, lymfomy, metastázy či poměrně vzácné sarkomy. Důvod vzniku uzlů může být různý. V minulosti byl nejčastější příčinou nedostatečný přísun jódu v potravě, po zavedení plošné jodace jedlé soli vstupují do popředí další příčiny vzniku uzlů, jako jsou především genetické vlivy (např. mutace některých genů ovlivňujících růst a funkci buněk štítné žlázy), vliv určitých látek v potravě, změny v životním prostředí a jiné.
Příznaky uzlů ve štítné žláze
Převážná většina uzlů na štítné žláze nevyvolává žádné příznaky a nepředstavuje závažný zdravotní problém. Často se stává, že pacient o svém uzlu ani neví, dokud vám ho lékař neobjevil při náhodném vyšetření. Některé uzly však mohou narůst do takové velikosti, že se dají na krku rozeznat jako mírný otok, případně mohou způsobovat problémy při dýchání či polykání.
V některých případech mohou uzly ve zvýšené míře tvořit hormon tyroxin a způsobit tak příznaky takzvané hypertyreózy. Hypertyreóza, také známá jako tyreotoxikóza, se vyznačuje příznaky jako rychlý srdeční tep, bušení srdce, nervozita, nespavost, únava, svalová slabost, hubnutí a zvýšená citlivost na teplo. Dalšími příznaky mohou být zvýšená chuť k jídlu, nadměrné pocení, problémy s očima (podráždění, vykulené oči) a u žen nepravidelný menstruační cyklus.
Pokud u sebe zaznamenáte výše uvedené příznaky, navštivte svého lékaře, aby vás mohl důkladně vyšetřit, i když pouze malé procento uzlů způsobuje rakovinu, přesto je důležité tuto možnost vyloučit.
Vyšetření štítné žlázy
Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlů ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzel menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit.
Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý, doporučí lékař tzv. punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením. Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlu. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Hormonálně aktivní uzly se od neaktivních mohou odlišit i pomocí scintigrafického vyšetření, při kterém se sleduje vychytávání radionuklidu v uzlech.
Možnosti léčby
„Uzly ve štítné žláze jsou časté zejména ve vyšším věku. Vyskytují se u 30–40 % žen nad 50 let. Většina z nich není zhoubná a nevyžaduje žádnou léčbu. Pokud ale uzly rostou a tlačí na okolní tkáně nebo způsobují polykací či kosmetické problémy, případně tvoří hormony, doporučujeme pacientům jejich odstranění,“ říká doc. MUDr. Jan Jiskra, Ph.D., z III. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Operace štítné žlázy
Ještě donedávna platilo, že uzel na štítné žláze se řeší především chirurgickou operací (tyreoidektomii), kdy chirurg zpravidla odstraní celý postižený lalok nebo i celou štítnou žlázu, zvláště pokud hrozí zhoubné onemocnění. Operace probíhá v celkové anestezii a vyžaduje několikadenní pobyt v nemocnici. Klasický řez na krku zanechává viditelnou jizvu a pacienti musí často dlouhodobě užívat hormony štítné žlázy.
Moderní miniinvazivní zákrok
V současné době už existují méně invazivní metody, tzv. termické ablace. Jednou z nich je tzv. radiofrekvenční ablace, která je založena na tepelných účincích vysokofrekvenčního elektrického proudu na tkáně.
„Zákrok trvá asi hodinu a pacient je během něj celou dobu při vědomí. Pod kontrolou ultrazvuku zavedeme přímo do uzlu elektrodu. Ta vysílá vysokofrekvenční elektrický proud, který se přeměňuje na teplo. Uzel postupně ,opálíme‘,“ popisuje doc. Jiskra. Nemocní se tak vyhnou celkové narkóze – lékaři totiž lokálně umrtví pouze místo, kde se uzel nachází. Po zákroku mohou pacienti odejít domů a hned druhý den se vrací k běžným činnostem.
„Po klasické operaci trvá rekonvalescence mnohem déle. Dochází při ní navíc k odstranění jednoho nebo obou laloků štítné žlázy. Tomu chceme miniinvazivními zákroky předcházet,“ říká předseda České endokrinologické společnosti (ČES) prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., MBA. V Česku zatím termální ablaci podstoupily přibližně dvě desítky pacientů. Kromě Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se tento typ zákroku v současné době provádí ještě v Pardubické nemocnici a ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.
Uzly nejsou to jediné, kvůli čemu už pacienti nemusí na operaci – miniinvazivně se provádí například i léčba cyst ve štítné žláze, pomocí aplikace koncentrovaného alkoholu. Miniinvazivní výkony tak podle odborníků začínají být u řady pacientů vhodnou alternativou k operacím – ty ale nikdy úplně nenahradí.
„Operace je nutná u pacientů se zhoubnými nádory nebo v případech, kdy nezabírá běžná terapie některých forem zvýšené funkce štítné žlázy,“ vysvětluje doc. Jiskra.
Se štítnou žlázou se v Česku léčí přes 620 000 lidí, většinou ženy ve vyšším věku. Nejběžnější poruchou je snížená funkce tohoto orgánu, jejíž příčinou bývá většinou autoimunitní onemocnění. Na problémy se štítnou žlázou pacienty ale v řadě případů dopředu nic neupozorňuje.
„Nemocných tak může být ve skutečnosti až milion. Ideální by bylo, kdyby praktičtí lékaři kontrolovali funkci štítné žlázy při preventivních prohlídkách. Jednoznačné doporučení, zda a od jakého věku by měla být taková kontrola součástí prevence, ale u nás stále neexistuje,“ říká prof. Kršek. Vhodné by to podle něj bylo zejména u vyšších věkových skupin a těhotných žen.
Pokud máte dotazy k volbě léků, dávkování či kontraindikacím, zeptejte se lékárníků v online poradně na Lékárna.cz. Zeptejte se jich sami, nebo se podívejte na dotazy, které už zodpověděli.