Stalo se vám někdy, že po vás chtěl lékař poplatek, se kterým jste nepočítali? Před neoprávněnými platbami varují pojišťovny i pacientské organizace. Lékaři jimi podmiňují třeba přijetí do péče nebo zákroky, které by mělo hradit pojištění.
Hned úvodem je třeba zdůraznit, že pojišťovna nemůže dodatečně proplatit zdravotnický prostředek, který si klient sám zakoupil. Jestliže špatně pohyblivý pacient potřebuje ze zdravotních důvodů určitou pomůcku, která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, vystaví mu na ni lékař poukaz a pojišťovna uhradí stanovenou částku výdejci zdravotních potřeb. Případný rozdíl mezi úhradou od pojišťovny a cenou platí pacient, podobně jako u léků.
V souladu s platnou legislativou již nejsou zařazeny jako zdravotnické prostředky, a tedy ani nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění hole (nejedná se ale o hole pro nevidomé, ty hrazeny jsou), sedačky na vanu či do sprchy, sprchové židle, klozetová křesla. Také různé typy madel, kterými je doporučováno vybavit v domácnosti špatně pohyblivého člověka zejména koupelnu a WC, musíte zakoupit sami.
Zdravotnické prostředky hrazené pojišťovnou
Mezi hrazené zdravotnické prostředky patří berle, chodítka či nástavce na WC. Jejich indikace a úhrada nepodléhá schválení revizním lékařem. U těchto pomůcek vystavuje lékař pacientovi rovnou Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku a na základě poukazu je pak pomůcka vydána výdejnou zdravotnických potřeb (s případným doplatkem pacienta).
Berle podpažní a předloketní předepisuje praktický lékař, lékař odbornosti interní lékařství, traumatologie, geriatrie, chirurgie, diabetologie, neurologie, ortopedická protetika, ortopedie, rehabilitace nebo revmatologie (u berlí předloketních speciálních vyjma diabetologa, internisty a traumatologa). Ze zdravotního pojištění je hrazen maximálně 1 pár berlí podpažních za 2 roky, 2 kusy berlí předloketních za 2 roky, 1 kus nebo 1 pár berlí předloketních speciálních za 2 roky.
Chodítka jsou pro špatně pohyblivého člověka velkou pomocí jak doma, tak i venku. Existuje jich spousta variant (dvou-, tří- nebo čtyřkolová, čtyřbodová, kloubová či s podpažními podporami), takže lékař musí podle postižení pacienta vybrat to správné. Chodítko může být předepsáno pacientům při nemožnosti, omezení nebo významném zhoršení jedné nebo více každodenních činností, jestliže tento deficit nelze řešit pomocí hole nebo berlí. Ze zdravotního pojištění je hrazen maximálně 1 kus za 5 let. Chodítka kolová nebo bodová předepisuje lékař odbornosti geriatrie, chirurgie, neurologie, ortopedická protetika, ortopedie, rehabilitace, revmatologie nebo praktický lékař (u chodítek kolových s podpůrnými prvky vyjma praktického lékaře a chirurga). Dětská chodítka může předepsat jen lékař odbornosti ortopedie, chirurgie, neurologie, ortopedická protetika nebo rehabilitace.
Nástavec na WC předepisuje smluvní lékař odbornosti geriatrie, rehabilitace, ortopedie, neurologie, revmatologie nebo praktický lékař, hrazen je max. 1x za 3 roky.
Některé pomůcky musí schválit revizní lékař
Existuje i řada dalších pomůcek, které mohou usnadnit život v domácnosti nepohyblivému pacientovi, např. mechanický vozík, polohovací lůžko, antidekubitní matrace, vanový nebo pojízdný zvedák. V návaznosti na zdravotní stav pacienta je předepisuje lékař zákonem stanovené odbornosti (většinou interní lékařství, ortopedie, rehabilitace, neurologie) a vždy je musí předem schválit revizní lékař zdravotní pojišťovny. Lékař tedy nejdřív vystaví Žádanku o schválení/povolení a požádá tak revizního lékaře o souhlas s úhradou. Požadavek musí z medicínského hlediska zdůvodnit, což znamená, že uvede hlavně aktuální zdravotní stav s podrobným popisem hybnosti a pohybových schopností. Až následně může vystavit Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku.
Zdroj: www.vzp.cz
