Vyšetření zrakové ostrosti patří mezi základní oční vyšetření. Lékař vyšetřením může posoudit, zda oči vyšetřovaného netrpí tzv. refrakční vadou, tj. zda není schopno zaostřit blízký nebo vzdálený bod.
Kdy Vám lékař doporučí vyšetření zrakové ostrosti?
V oku se nachází rohovka (průhledná část přední plochy oka), čočka (elipsovitá struktura schopná měnit své zakřivení), sítnice (vnitřní vrstva oční koule zpracovávající světelné podněty) a zrakový nerv (nervové buňky vedoucí informaci ze sítnice k dalšímu zpracování do mozku). V optimálním případě světelné paprsky vstupující do oka přes rohovku a čočku a sbíhají se přesně na sítnici. Pokud se paprsky sbíhají před sítnicí, je výsledkem neostrý obraz. Tato porucha se nazývá krátkozrakost. Pacient s touto vadou nevidí dobře na dálku, čte většinou bez obtíží. Krátkozrakost je způsobena příliš dlouhým okem nebo vysokou optickou mohutností rohovky a čočky. Vada vzniká často ve školním věku a zvětšuje se v průběhu růstu a dospívání. Úprava se provádí minusovými (rozptylnými) skly nebo kontaktními čočkami. Sbíhají-li se paprsky za sítnicí a pacient nevidí dobře na čtení, jde o tzv. dalekozrakost. Dalekozraké oko je naopak příliš krátké nebo optická mohutnost rohovky a čočky příliš nízká. Vyšší vady se projeví již v dětství, nižší často až v dospělosti . Tato vada je obvykle korigována plusovými (spojnými) skly nebo kontaktními čočkami.
