„Zrakové podněty do oka přicházejí normálně z venku, ale mohou vznikat i z různých změn uvnitř oka, třeba ze zákalů ve sklivci.
Všechno má své mouchy … i zrak
„Ležela jsem na trávě a dívala se na oblohu. Bylo krásné letní odpoledne, jasno a obloha zářila blankytnou modří…najednou jsem si všimla poletujících mušek…žádné tam ale ve skutečnosti nebyly…jenom já jsem je viděla. Převalovaly se z místa na místo vždycky, když jsem pohnula očima. Když jsem se na ně chtěla podívat, převalily se kousek vedle… A tak jsem přišla do vaší ordinace“, řekla mladá dívka, „není to něco nebezpečného?“
Potom, co jsem pacientku vyšetřila, jsem ji mohla uklidnit a potvrdit svůj původní diagnostický odhad, který jsem si vytvořila na základě popisu jejích obtíží: „Jsou to létající mušky, muscae volitantes, toho se bát nemusíte.“
Abych mohla vysvětlit, co je příčinou těchto takzvaných létajících mušek, musím trochu uvést, jak to vypadá uvnitř oka.
Oční koule je tvořena oční stěnou, jejíž vnitřní vrstvu tvoří sítnice, světločivná vrstva. Tato vrstva vnímá zrakové vjemy. Zrakové podněty do oka přicházejí normálně z venku, ale mohou vznikat i z různých změn uvnitř oka, třeba ze zákalů ve sklivci.
Vnitřní prostor oční koule vyplňuje sklivec. Latinský název sklivce je „corpus vitreum,“ to v překladu znamená skleněné těleso. I tento název napovídá, že sklivec je průhledná hmota, kterou za normálních okolností vůbec nevnímáme. Sklivec je gelovitá čirá hmota, v dětství je tuhý asi jako řidší pudink.
