Bledost v obličeji, studené ruce a nohy, výkyvy nálad, lámavé nehty nebo i touha jíst led či hlínu. Příznaky nedostatku železa bývají nenápadné – a přesto jimi trpí podle odhadů až třetina žen.
Taky jsem to zažila, poprvé před třemi roky. I já jsem ty projevy mívala už dříve, jen asi mírnější a vždycky jsem to rozchodila. Před třemi lety jsem to už nezvládla. Po nějakých poměrně banálních zdravotních potížích jsem se složila (zemřely mi v té době v průběhu dvou měsíců dvě kámošky, jedna na rakovinu, druhá náhle na embolku, obě v mém věku - kolem čtyřicítky, trochu víc stresu), záchvaty úzkosti jako z učebnice, strašně jsem se bála smrti (jsem sama s dnes patnáctiletou dcerou), málem jsem psala závěť. Nejdřív jsem brala asi rok prothiaden, pak se to mírně zase zhoršilo, tak od té doby jsem na citaleku. Je to mnohem lepší, občas si vezmu neurol nebo lexaurin, ale opravdu jen občas. Naučila jsem se dýchání - pomalý dlouhý nádech, zatjit dech, přesunout vzduch z plic do břicha, pomalý výdech. Když cítím že to na mě jde, tak to hned zkusím a většinou to zabere. Docela to teď jde, ale je to běh na dlouhou trať. Věř že bude líp, nezaškodí taky tablety hořčíku, má to prý velkou spojitost. Zdar a sílu!
Přidat nový komentář