Markéto,v první řadě gratulace k svátku.A nyní k věci.Popisuješ přesně ty stavy,které jsem na začátku léčení měl i já.Je to opravdu šílené,absolutně chápu,jak ses cítila,Vím,jak je člověk naprosto ochromený strachem ze smrti,z toho,že tam někde omdlí a nikdo mu nepomůže,že se na něj budou všichni dívat jako na blázna a nebudou chápat,co se s ním děje.Ano,je to příšerně skličující a člověk si nepřeje nic jiného,než aby už to bylo za ním.Jenomže,mne nikdy nenapadlo,že bych léky vysadil,naopak,vždycky jsem věřil,že mi pomohou,i když mi bylo stejně mizerně,jako Tobě.První věc,která asi byla chybou,je,že jsi si naplánovala dovolenou mimo domov.V těchto stavech,se člověk necítí nikde bezpečně,kromě domova(alespoň u mne to tak je).Je lepší,si doma zalézt někam do kouta a tiše a beze svědků si to protrpět.Bušení srdce Tě na životě neohrožuje,je to jenom průvodní jev panické poruchy,stejně tak jako celková slabost,vnitřní třes,pocení,atd.To všechno způsobuje to,co tady tak krásně a trefně popsal Petr,tedy strach ze strachu.Další věc,kterou Ti poradím,je aby sis došla k lékařce a nechala jsi si napsat neschopenku.Všechno kolem Tebe,Tě nyní bude nervovat a Ty potřebuješ klid - svůj vlastní klid.Já když jsem začínal s léčbou,měl jsem neschopenku dva měsíce,potom jsem se musel pomalu znovu začleňovat do společnosti,protože ze začátku jsem si nebyl schopen dojít ani pro rohlíky.Ať je to s Tvými panickými stavy jakkoli zlé,léky jsi vysazovat neměla,měla jsi dát na radu lékařů.Ty léky Ti neubližují,to nejsou ony,které Ti způsobují ty strašné pocity.To je Tvé tělo,které se brání změnám,které léčení chemickou cestou přináší.Ty teď musíš přestát tohle šílené období,proto Ti radím,abys raději zůstala doma z práce.Dělej jen to,na co se budeš cítit a pokud se nebudeš cítit na nic,nedělej nic.Vůbec nemá smysl tlačit na pilu,prostě se musíš naučit žít takhle omezeně,budeš to v budoucnu moc potřebovat,protože léčení je dlouhé a takových situací(nic ve zlém) ještě pár zažiješ.Ty teď mysli především na sebe,na to,aby ses dokázala nějak uklidnit,když budeš mít pocit,že Ti není dobře.Tohle není nic sobeckého,Tvoji blízcí by měli vědět,co se s Tebou děje,že jsi prostě nemocná a že na Tebe musí brát ohledy.A věř mi,že bez léků,tohle nevyřešíš,možná se Ti teď díky myšlenkám,že jsi se léků zbavila udělalo přechodně trochu líp,ale věz,že se to vrátí a že to bude možná mnohem horší.Bez léků,budeš muset být možná i hospitalizovaná v nemocnici a tam Ti stejně léky naordinují.Je to velice tvrdé,co Ti tady popisuji,ale bohužel,je to realita naší choroby.A já Ti přece nemohu mazat med kolem pusy a psát o tom,jak to sama bez léčení zvládneš,jen proto,aby ses na chvíli uklidnila.To by bylo ode mne nefér a falešné.A já Ti chci pomoct,chci,aby jsi věděla,že jsem si prošel úplně stejným martýriem jako nyní Ty a snažím se Ti zde předat svoje dlouholeté zkušennosti.Spousta lidí mi zde píše,jak dají na mé rady a jak se jim to vyplácí.A tak Tě prosím,aby ses zařadila mezi ně.Vím,jak je to složité,ale uvědom si,že samoléčbou,ničíš sama sebe a zároveň všechny,kteří Tě mají rádi.Dej na mé rady,zajdi si pro neschopenku a začni se řádně léčit.Kdyby jsi si chtěla o čemkoli popovídat mimo tyto stránky,jsem ochoten Ti dát své číslo na ICQ.Držím Ti palce.František
Přidat nový komentář