Asentra 50

Ahojky moji milí!!!Jsem moc ráda, že jsme se zase trochu rozepsali. Jíťo, věřím Ti, že se vyloženě těšíš k psych., !! Hele, já to měla a mám také tak, on je prostě odborník, lidí, jako jsme my má mraky a v podtstě je to u všech stejné, proto ví, co na to , když nezabere jedno, pomůže druhé.. Uvidíš, že časem bude vše lepší a lepší. Bohužel si myslím, že nebudeme asi nikdy stoprocentně ,,zdraví,,alepokud se stím smíříme, že jsme prostě takoví, tak vše budeme lépe a bez problémů snášet a brát, jak nám to život nadělil...Já se třesu kdysi zbavila, neměla jsem ho několik měsíců. Tak doufám, že zase zmizí. Je to však hodně nepříjemné. přesně, jak popisujete, nejhorší jsou rána, kdy se mozek nahodí a začne to. Ustoupí až odpoledne a večer je klid...Františku, jsi moje zlatíčko, dobře a asi po pravdě jsi to napsal. Opravdu jsou v mém životě veliké změny. Hlavně ten nový a krásný domov. Do toho Markétka. Do toho trochu strach, že letos nebudou kšefty a nic moc nevydělám..Nejvíc ale pociťuji tu změnu v bydlení,přestože je vše dokonalé, krásné,jsem z toho trochu paf..Zase ale uklízím, neustále upravuji a vše má své místo..Trvá mi to dýl, ale musím to prostě denně udělat......Chtěla bych se upřímně radovat, jako můj muž a dcera z toho nádherného bydlení..Ale také děkuji bihu, že nemám jiné potíže, jako loni-třes spojený s depkou, úzkostí a tragickýma myšlenkama..A ještě jedno jsem slyšela z úst odborníků-to, že jarní depky a vůbec psychické probléma jsou horší právě na jaře, ne, jak si mylně myslíme na podzim. Tak to nás snad může uklidnit:o)...Michale, nezapomenu, jak jsem také nejedla, klepala se jako ratlík-no to teď mám podobné bohužel-a byla ta rána strašná..Xanax jsem také brala, ale měla jsem dojem, že mi nezabírá tak, jako Neurol. Je pravda, že odborníci radí, že je to originální lék, sice zabere dýl, ale také déle působí na organismus... Tak lidi papa a myslím na vás !!

Tak odvykačka xanaxu skončila fiaskem-brutální ataka v práci, musel jsem odejít domů.Ubíral jsem holt moc prudce z 2mg na 0,25 za dva dny. Jinak asentru 100 prostě nesnesu, je mi po ní hrozně zle po všech zránkách takže jsem obět na 50. Stačí to? Ps:Pomáhá psychoterapie? Jaká konkrétně? dík za odpovědi.michal

Michale,já nevím kdo Ti poradil tak prudké vysazování Xanaxu.Pokud vím,tak snižování dávek má probíhat pozvolna,tzn.minimálně týden až deset dnů brát vždy sníženou dávku a to o 0,50mg nejvíce.Že se Ti udělalo mizerně,je vyloženě proto,že jsi to strašně uspěchal.Teď jsi rozhozenej a vrátil jsi se tím zase na začátek.A ještě něco,po každém zvýšení dávky AD,může dojít k přechodnému zhoršení stavu.Už jsem tady několikrát psal,že organismus si musí na tuhle vyšší dávku zvyknout a v podstatě se jí brání.Proto u někoho nastane přechodné zhoršení.Chce to trpělivost a vydržet,jestli si můžeš vzít nějaké volno,tak to udělej.Cítíš - li se doma nejbezpečněji,buď pár dnů doma a pak se zkus postupně vycházet ven.Já vím,jak se asi cítíš,prožíval jsem tyto stavy mnohokrát v minulých deseti letech a každá chyba,kterou jsem kdy v léčbě udělal,se mi šeredně nevyplatila.Jak jsi si možná přečetl,já jsem minulý týden taky přešel na jiná AD a o víkendu jsem se necítil nijak dobře,ale dalo se to ustát.Dneska už je mi o něco líp,je vidět,že si už na nové léky začínám zvykat.Jestli Ti bude stačit 50mg Asentry denně,to Ti tady nikdo nemůže zodpovědně říci,protože to je jen na Tobě,jen Ty víš,jak se cítíš.Co se týká psychoterapie,tak samozřejmě,že pomáhá.Ale jaká konkrétně,to záleží na dohodě Tvé a Tvého terapeuta.Každopádně je třeba mu vše po pravdě říci,přesně mu popsat své stavy a pocity při atace a podle toho on může volit terapii.K těmto problémům je opravdu třeba veliké dávky trpělivosti a sebezapření a v neposlední řadě i vlastní disciplíny.Musíš se naučit s tím žít,být stále ve střehu,ale rozhodně to nevzdávej,zlepšení už tady bylo a zase bude.Chci Ti v dobrém poradit ještě jednu věc.Nevyplácí se ordinovat si sám jakékoli regulace,či kombinace léků.Je vždycky na místě poradit se o tom s lékařem.Stačí třeba zvednout telefon a zavolat mu.Naše potíže jsou dlouhodobé a každá chyba v léčbě,je krokem zpátky.Držím Ti palce,ať je Ti líp.František.

Michale, František mám pravdu. Ale mně bylo, jako tobě při braní asentry 50 i 100 hrozně..to se snad ani nadá popsat..můj lékař už po 3 týdnech usoudil, že mi opravdu nesedne a změnil mi AD na Citalopram.. v tomto stavu musíš brát Xanax,či podobné léky..0,25 je málo..každopádně jsi psal, žes byl na něm závislý..takovou zkušenost nemám, mně ho dal až k AD...působí na mozek úplně jinak, než AD!!!!..zklidní a organismus odpočívá...než zaberou AD..někdy to trvá týdny!!! psychoterapie neznám, sama jsem se na ně tady ptala, ale myslím, že u mého doktora jsem zároveň u psychologa..dělá prostě obojí..vydrž, bude určitě líp!!!! držím moc palce všem!!!

Ahoj všem. Tak jsem tady delší dobu nebyla, protože mi nešel internet. Musím vám říct, že na mě snad nezabírá ani sen seroxat...prostě pocity úzkosti a hypochondrický stavy jsou pořád. Mám takový pocit, že i když se něco v mém životě podaří, tak se z toho prostě nemůžu radovat, protože mám tyhle psych.stavy se kterými si nevím rady. Po Asentře 100 mi bylo blbě, Seroxt asi taky nezabírá, takže co se mnou?Někdy mám takový myšlenky, že to třeba neni špatná psychika, ale že si to dělám sama, nevim jak to vyjádřit, třeba tomu někdo porozumí. Tak se mějte krásně a všem přeju krásný zbytek dne.

Ahoj Jano.Neskládej zbraně,opět použiju ono otřepané - chce to čas.Víš,ono to vědomí,že je mi pořád mizerně,člověka strašně sráží k zemi a o to hůř se z toho potom dostává.Víš,Ty už máš asi ty hypochondrické stavy natolik v sobě,že je velmi obtížné se z nich dostávat.Pokud jsi prošla několikero vyšetřeními Tvé fyzické schránky a žádné z nich neodhalilo nic závažného,je ten problém jen a jen v Tvojí psychice a z toho taky vyplývá Tvůj pocit,že si to děláš sama.Je to ale normální,všichni se tady zabýváme svými stavy a jejich příčinami a toužebně očekáváme nějaký pokrok.Pokud nepřichází,jsme z toho rozladění a přestáváme věřit v účinnost léčby.Já vím,že když člověk vyzkouší několik druhů AD a stále je mu na nic,že na něj padne skepse.Já už mám třeba třetí AD v kombinaci s Neurolem a stále věřím,že se jednou budu zase cítit plnohodnotně.Taky jsem byl na pochybách,vím o čem píšeš,prošel jsem si tím stejně,jako všichni tady.A taky vím,že jakmile přijde sebemenší zlepšení,hned to člověka nabije a posílí.Já vím,jen se toho už konečně dočkat,ale neboj bude líp,musíš si víc věřit.Doporučuji ti pořídit si knihu Agorafobie a panická porucha.Tady máš odkaz na netové stránky,já jsem si jí pořídil tamtéž.Je tam srozumitelně vysvětleno a popsáno vše,co této choroby týká,včetně léčby.http://www.kosmas.cz/knihy/136869/agorafobie-a-panicka-porucha/.Přeji Ti a všem ostatním,aby se vše zlepšovalo a bylo dobře.František.

Všechny opět zdravím.Za chvíli jdu k zubaři,tak se jdu trošku odreagovat,tak Vám alespon něco málo napíšu.Že mám špatné spaní jsem už psala mnohokrát,ale včera večer to bylo poprvé co jsem nemohla usnout už večer.Ve 20 jsem spolkla Asentru jako obvyklea za 30 minut strašné horko,psychicky jsem byla myslím v klidu a né zabrat.Něco málo po pulnoci jsam spolkla čtvrtinku neurolu a zadařilo,ještě jsem se probrala kolem 2 opět usla a ve 4 jsem stávala.Byla jsem s toho dost smutná i ráno,ale bohužel,tak nevím co to zas má znamenat,beru už 7 den čtvrtinku neurolu tak jak mi psal František,chci ho vysadit ,ale ta noc no nevím,jest-li se to stává i Vám některým.A to horko po asentře taky divné,já myslela,že nežádoucí příznaky by se neměly vracet,ale tělo je tělo a dělá si co chce.Tento měsíc jsem ještě neurol přes den neměla,tak si prožívám každou změnu a pořád nacházím nové situace.Třes ten je stále a dopoledne nechut k jídlu,taky pobolívání hlavy a sem tam žaludku,tak jsem zvědavá co na to psychiatrička.Co vlastně všechno tlumí Asentra,ví to někdo?Dík večer Vám napíšu vícVšem

Františku je normální abych necítila emoce? necítím strach u zubaře,radost i když se dokážu usmát,pocit hladu za celý den...napiš mi prosím co si otom myslíš?zažil jsi to někdy v léčbě?

Ahoj Jitko(mimochodem jedna Jitka byla moje první velká láska.Ale to už je třicet let...) Ano,je normální,že necítíš žádné emoce.Zažil jsem to zejména v počátcích léčby,trvalo to až do doby,kdy se mi začalo znatelně ulevovat.Jako by v tom období mé "obrody" ze mne spadlo to vysoké napětí a najednou jsem měl chuť do úplně všeho.Začal jsem na sobě pozorovat vůli se prát s problémy,které mne omezovaly,dostal jsem chuť do jídla,bavilo mne čtení,kytara,prostě jsem začal mít pocit,že se vracím zpátky do života.Nebylo mi sice standartně dobře,stále jsem cítil,že zdaleka nemám vyhráno (to ostatně dodnes),ale přece jen jsem se dokázal upřímně zasmát a pobavit,postupně mne zase začala bavit moje práce atd.Člověk je vždy na začátku léčení tak trochu odevzdaný a svým způsobem apatický a z toho pramení jeho neemociální chování.Jediná věc,která člověka nějak emotivně zasahuje,je jeho vlastní nemoc,to neustálé čekání na zlepšení,které stále nepřichází,Vlastně jsem měl pocit,že vůbec nežiju,že si neumím nic užít,z ničeho mít radost,zkrátka,že jen přežívám a že je mi úplně fuk,jestli jsou obrazně řečeno dvě a dvě čtyři,anebo pět.Hodnotil bych to jako takovou dočasnou ztrátu vlastního já. Jinak co se týká Asentry,tak ta neutlumuje ( i když člověk se cítí ze začátku utlumený,unavený atd. ale to je tím zvykáním si na léky),ale dodává.Dodává Ti látku,která se jmenuje SEROTONIN.Serotonin umožňuje komunikaci mezi jednotlivými centry v mozku a ovlivňuje tak emoce, paměť,bolest, spánek, ale i apetit. Přispívá také k celkovému pocitu pohody.A pokud je této látky v mozku málo,(příčinu,proč k tomu dojde opravdu neznám,to by Ti vysvětlil odborník),spustí se znenadámí potíže,kterými my trpíme.A proto užíváme Asentru,nebo např.Citalec,kteréžto léky mozku tuhle látku dodávají a postupně jí pomáhají udržovat v takové míře,že se člověk začne cítit líp a líp.Tolik k Asentře.Pokud Ti mohu radit,zkus užívat Asentru ne večer,ale ráno.Tu čtvrtku Neurolu si zatím večer ber dál,třeba ještě dalších 14.dní a potom,budeš - li se na to cítit,začni postupně vysazovat i tu čtvrtku a to tak,že týden ji ber ob den,pak další týden ob dva dny atd.Až Ti vyjde jedna za týden,tak zkus vysadit úplně.Pokud bys měla zájem,mrkni na můj minulý příspěvek,tam je odkaz na stránky,kde nabízí knihu,která by Ti rozhodně osvětlila spoustu věcí,co se týká našich stavů.Já jí právě čtu a musím říct,že je skvěle napsaná,je tam spousta rad a návodů,jak se vším tím trápením,které máme bojovat.Doufám,že Tě zubař moc nepotrápil a přeju Ti klid a pohodu v co největší míře.To samé všem ostatním.František.

Františku děkuji moc za opětovné povzbuzení!!!Zase jsem se toho lekla,myslím tím,že nedokážu nic prožít,je to takový zvláštní pocit,když zjistíš u určitých věcí,které tě naplnovaly pocit prázdnoty.Žít bez emocí to je jako nežít,ale přežívat,tak snad máš pravdu,jako vždy.Asentra se dá přehodit z večera na ráno,to jsem nevěděla a to jako tu večerní dávku nebrat a vzít si ji ráno,nebo večer užít a ráno taky a pak pokračovat???Nikdo mi takovou informaci nedal! Co se týká té paměti,tak si myslím,že se mi taky ted zhoršila a že jsem měla Pamatováka!!!Je pravda,že oproti předešlým dnům taky zvládám daleko víc věcí v tom máš naprostou pravdu,ale všechno co dělám,dělám tak nějak jinak,snad kromě toho psaní,to cítím přesně,že Ti chci napsat:::DDD Děkuji,že si mi napsal,jak jsem se měla u zubaře.Zvládla jsem to všechno v pohodě,malinkaté myšlenky přišli,ale to bylo tím,že mě lékařka vzala na řadu,až 3 hodiny po stanoveném čase,ale zvládla jsem to.Vlastně jsem dnes byla na místě,kdy se mi před léčbou udělalo moc špatně a dnes mě to nerozhodilo,jen jsem si vzpoměla.Na odkaz určitě kouknu a děkuji Ti za něj.Měj se moc krásně a Vy ostatní také

Jitko,tu večerní dávku Asentry vezmi třeba o dvě hodiny dřív,než bereš nyní a pak vezmi normálně Neurol,jak jsi zvyklá.Ráno,třeba při snídani,to už je na Tobě v kolik hodin,ale ne dřív než v šest vezmi Asentru.A večer zase Neurol.A takhle to praktikuj každý další den.Ráno Asentru,večer Neurol.Já nevím proč jsi brala Asentru večer,jestli Ti to doporučil lékař,nebo jsi se k tomu rozhodla sama,ale mně moje doktorka řekla,že ráno je to ideální doba.Už proto,že Asentra Ti ke spánku nepomáhá,to spíš ten Neurol.A ráno je tělo odpočaté(no,alespoň by mělo být) a proto se látky z léků lépe a rychleji vstřebávají.Tak se měj hezky,František.

zítra na to najedu-jen jestli sem to pochopila dobře?Zítra Asentru večer místo 20 -v 18 hodin+neurol a pak hned ráno třeba v 8 a neurol večer pochopila jsem?Obvodačka mi kývla at ji beru večer, tak sem ji tak brala,ale to je ted jedno ještě jednou dík,krásný večer

Jitko,pochopila jsi to správně.I Tobě hezký večer.František.

Ahojky ,,kamarádi,,!!! Čtu tady vaši debatu. Já tedy beru AD rok a Jitko, bez emocí a radosti a bolesti jsem také. Je pravda, že to bylo mnohem horší, ale pořád jsem taková nemastná, neslaná. Já třeba vůbec nebrečím, prostě mi to nejde. Pak je to na prd v sexu.Ikdyž na začátku jsem se ani nemohla vzrušit, teď ano, ale ten finální pocit, to nejhezčí na tom se dostaví málokdy...ale to je známé...třeba časem se vše zlepší. Radši být v psychické pohodě!!! To je u nás k nezaplacení,že? Mně je celkem dobře, třes mám už málo, nicméně stále..hlavně po ránu. Zítra jdu na kontrolu k psych., řeknu mu to, ale už ho slyším, že si mám tedy občas vzít Neurol a brát AD tak, jak mi řekl, ne si po pár dnech klidu dávku snížit-což jsem dělávala a rychle se vrátila skoro na začátek,to už si nelajznu...Tak papa!!! Krásné dny bez strasů!!!!

Krásné odpoledneTi přeji a Všem ostatním také.Jsem ráda,že jsem četla ,že je Ti dobře,myslím ,že si to plně zasloužíš za dobu,kdy to nevzdáváš a bojuješ!!!Snad Ti to na kontrole dobře dopadne a budeš odcházet s pocitem uspokojení a klidu do dalších dnů.Trošku mě mrzí ,že emoce i v Tvém případě jsou takové,jak píšeš i po roku,ale opravdu je nejdůležitější psychická pohoda!A sex...?:D No to mám radost,ale vím ,že to je nadlidský výkon,ale co je to proti pohodě,snad se to všechno spraví a postupem delšího času urovná,budu doufat.Skoro nikdo nepíše,tak jsem moc ráda,že Ty a František nemyslíte jen na sebe a dokážete psát i přesto,že je Vám lépe a nezapomínate,že jsou tady lidičky co potřebují radu a podporu.Jsem za to moc vděčná a pocit,že tady na mě někdo čeká a podpoří je k nezaplacení,opravdu to myslím vážně a děkuji za to!!!Taky chci pozdravit Janu a Michala a věřím,že se držíte,třeba jen nemáte potřebu a chut psát a přesto čtete,tak hodně sil!No já mám ted větší problém ze spaním,tak asi ta čtvrtka neurolu,je předčasná,sice jsem před týdnem usla,ale ted asi 3 dny mám moc špatné spaní tak asi budu muset polykat spátky půlku,myslím,že to bude asi tím?Třeba mi dá psychiatrička prášky na spaní a já zas budu mít strach je polykat,že budu závislá,no už se vidím:D Datum 27 se blíží,tak jsem zvědavá,jest-li jsem kápla na nějakou lékařku,která dělá svoji práci opravdu ráda a nebudu ji obtěžovat,jsou přece jenom lidi a lidi,co si budem povídat,tak snad to vyjde na poprvé?! Tak já pro dnešek končím a budu se těšit na další řádky od Vás všech papá

Ahoj Jitko,no mně přišlo divné,že bereš jen čtvrtku Neurolu.Ona ta 0,25mg tabletka,je strašně slaboučká,je to jen taková berlička k léčbě AD.Opravdu nemusíš mít strach,že by jsi spadla po téhle dávce do závislosti.Podívej,jsou lidé,kteří berou třeba 50mg tablety a vezmou třeba tři denně.A nejsou závislí,prostě jim to někdo tak naordinoval a oni to dodržují.Takže - nespěchej s jakýmkoli omezováním,či vysazováním léků.Jednak se to nevyplácí a jednak tím tu léčbu znehodnocuješ,Klidně se vrať k půlce tabletky večer a když Ti to nepomůže,začni zase brát celou.Není to ani ostuda,ani si nemusíš vyčítat,že jsi udělala krok zpátky.Neurol pomáhá Tvému organizmu k určitému ukidnění,malinko Tě utlumí,ale to je opravdu v těchto dávkách absolutně neškodné.Proto ho bereš večer,aby jsi v klidu usnula,aby se Ti nehonily hlavou myšlenky na to,jestli Ti už konečně zítra bude líp,jestli se zase probudíš ráno ve čtyři,anebo až vpět,jestli se budeš ráno klepat,jestli budeš mít chuť k jídlu.Upřímně řečeno,Neurol v 0,25mg dávce,působí v organizmu asi 5 - 6 hodin.Pak se jeho účinné látky vstřebají.Čili,když to shrnu,tak Ti vlastně pomáhá krátkodobě ke zklidnění a úlevě.Ale v žádném případě Ti nevyléčí třes,strach,paniku atd.On Ti je pomůže pouze na několik hodin utlumit s tím,že jakmile se člověk začne cítit lépe,nabyde takového sebevědomí,že po něm nemá potřebu sáhnout.A nikdy a to musím zdůraznit,nikdy se mu nebraň.Budeš - li mít pocit,že teď nastala ta chvíle,kdy se potřebuješ uklidnit,prospat,nebo si od všeho toho našeho trápení na chvíli odpočinout,bez váhání ho vezmi.Za sebe můžu říct,že mně zatím pokaždé pomohl.Věř "starému,zkušennému vlkovi".Všem přeji co nejvíce klidu a co nejméně stresu.František.

Ahoj Františku,opět dám na Tvou radu.Asi to bude opravdu tou nizkou dávkou neurolu,tak si ji dneska zvednu na tu půlku..Asentru jsem spolkla v 18 hodin a zítra naběhnu na ranní dávku,tak jak jsi mi poradil.Děkuji Ti

je hodně hodin....byla jsem dnes u psych., vše v poho, pak jsmemprobrali mojí milovanou holku a .....spolykala prášky demonstrativně a skončila na výplachu v nemocnici..nejsme tady ani měsíc a jsme tady bez ní..leží v nemocnici na pozorování...tak hodná a milá holka, co udělá kvůli klukovi...naštěstí je spolykala a šla mu to říct...tak ji nechal vyzvracet a odvezl na výplach...nechali si ji tam na pozorování, naštěstí ji nevezli do blázince..já se ze všeho po......, kamarádi moji tady, držte mi palce a hlavně jí, ať na něj konečně zapomene!!!! a ať odmaturuje...já paradoxně bez třesů...jen se mooc o ni bojím a tím jsem na dně..dobrou

No Kačenko naše zlatá,vydrž prosím a snaž se tomu nepoddávat i když je to vysilující,ale bude to dobré!!!Myslím si ,že to dcerka udělala s trucu,že si miláčka tímto připoutá k sobě zpět,ale tak to nebude a ona na to později příjde!!!Kačenko nejhorší je ,že se to odehrává u Tvých nejbližších,ale musíš se na to povznést,prostě to ber tak ,že se to stalo a je to pryč,jinak Ti to ublíží a to fakt nepotřebuješ,dcerka Tě ted bude moc potřebovat a Ty musíš být silná.Zvládneš to neboj.Láska a city to je nevyzpitatelný proces,jednou se tomu zasmějete,že byla tak zaslepená láskou,uvidíš ,že to tak bude,chce to jen čas.A aby na něj zapoměla?no tak to nebude tak brzy a Ty to sama moc dobře víš,ale postupem času to příjde a bude dobře.Není ten život jednoduchý,ale všechno co se děje i když je to v tu chvíli strašné,to všechno nám dává něco do sebe,máme s čeho čerpat a vlastně nás to posiluje a Tvoji holčičku taky!!!Určitě už ted ví a sama si říká,jaká je to blbost co udělala,možná,že Ti to ani neřekne,ale jistě ví,že to ji ke vztahu nepomůže.Ono to tak je holka se trápí a nakonec pro toho chlapce to stejně nic neznamená a ještě se jí může smát,nevím,jaký je povahou,ale to je v podstatě jedno.Záleží jen na tom at se stoho holka poučí a dostane!!!MOC VÁM DRŽÍM PALEČKY A VĚŘ,ŽE BUDE LÍP,UŽ JEN PROTO,ŽE I TY SAMA JSI NA TOM DOBŘE!!!Kačenko hlavu vzhůru a myslím na Tebe-Jitka a ostatní

Ahoj Kačko.Malé děti - malé starosti,velké děti - velké starosti.Je mi moc líto,že to Tvá dcera neustála.Myslím na Tebe a moc držím palce,aby to dopadlo dobře a dcera se z toho dostala.Jitka Ti to napsala moc hezky a výstižně,ani nemám co dodat.Buď silná a pamatuj,že my všichni za Tebou stojíme a podporujeme Tvou víru v to,že to bude zase dobré,že si dcera uvědomí,že jí ten kluk za takové trápení nestojí a že teď je nejdůležitější,aby odmaturovala.Já vím,že je těžké jí vysvětlovat,že každý rozchod a kor ten první v životě bolí,ale ona k tomu dospěje sama.Tak ještě jednou - moc držím palce ať je vše zase OK a myslíme na Tebe.František.

moji milí!!!! mnohokrát vám děkuji!!!! tak krásně a pravdivě jsi to Jituško napsala, i ty Ftantišku. Já tohle všechno vím!!! Už ji mám doma..Jsem ráda, zároveň nevím, jak šetrně s ní o všem mluvit..ale my to zvládneme. Vím a věřím, že odmaturuje a že se tomu opravdu jednou zasmějeme!!! je to moje jediné dítě a já pro ni dýchám!!!! papa, já zase napíšu, až budu mít sílu vše popsat!!! pěkný víkend!!

Ahoj Františku,chtěla bych se stebou podělit o své pocity a vlastně se i zeptat,jest-li si to někdy prožil.Tak asi takto:Myslím,že co se týká mé léčby je vidět zlepšení.Rána,která jsem prožívala z velkým třesem a velkou nervozitou,kdy sem nebyla schopna nic dělat,jsou rozhodně v menší míře.Smanželem ráno po probuzení ráda komunikuji,sem tam sem trošku mimo,když vnímám co mi říká,ale bylo to daleko horší,už se dokážu brzy ráno i zasmát,ale můj problém je,že po ránu stále nevím co dělat.Dělám to tak jak si mi před měsícem napsal,že nemám uvažovat nad sebou a nad tělem a prostě něco dělat.Vypiju teda kávu,to opravdu každý den stejně po probuzení a už přemýšlím co by?Jdu a peru třeba věci ručně ,když je nádobí ,tak ho umyji a pak se přistihnu u myšlenky jest-li je to v léčbě normální.Jest-li něco nedělám špatně,tím že vlastně nechodím do práce,nemám vlastně myšlenky se někam chystat,plánovat...tak nevím.Pořád se mi honí hlavou,jest-li se mi léčba nemění v mánii,ale pak se uklidním a říkám si,že to co dělám ráno po probuzení pramení z nervozity a tak se uklidním,co myslíš?Je skoro 7 ráno a jsem klidnější, než před hodinou.Jsou to zvlášní pocity a zvláštní myšlenky,ale asi to tak má být.Že já blázen sem toho tolik četla,pozdě jsem dala na Tvé rady,že je lepší neštudovat,ale bohužel,já toho přečetla tolik,že se ani nedivím,co všechno se mi honí hlavou.No ještě 2 dny a jsem u psychiatričky,tak snad mi porozumí a bude hlavně lidská.Zrovna ted si říkám,panebože co potom Františkovi vlastně chceš?Myslím opravdu pozitině,snažím se ze všech sil nepoddávat se ničemu co je špatné,myšlenky ,že jsem k ničemu a že mi nic nejde to prostě nemám,když cítím neklid přes den ,tím že jsem doma,mám možnost si kdykoliv zacvičit a ono je to lepší,pustím si hudbu,která mě uklidnuje a v myšlenkách si říkám,JSI V BEZPEČÍ A BUDE LÍP!!!A ono to zabírá.Včera i dnes je moc krásné počasí,vím ,že je krásně,jdu ven,nebojím se ,ale prostě si to musím říct,že se mám jít projít,není to spontání,tak já tomu nerozumím?Divné,že?A to samé s nákupy,když je to důležité,vyjdu a nakoupím,ale ,že bych šla s pocitem ,že si koupím něco na sebe co mě potěší,tak takový okamžik,ten teda fakt nepřišel.Ato jsem tak ráda chodila nakupovat,no jsem zvědavá,co mi napíšeš?!Vidíš a zas Tě zatěžuji ,jako kdyby jsi toho neměl málo,ale já vím,že Ty to nebereš ve špatném a taky vím,že mi odepíšeš,přece se už za tu dobu trošku známe.No tak jsem se rozepsala,ještě jsem Ti chtěla napsat,že ATAKU,nebo jak se tomu říká,takovou co Vy prožíváte,jako to bušení a motání hlavy,jsem od začátku léčby neměla ,ale nechtěla jsem otom psát a přivolávat,ale taky vím,že jsi psal,že se může kdykoliv,ukázat.Ale je taky možné,že mé Ataky,jsou odlišné od těch Vašich a já je prostě zaženu a zatím se daří,ale to je jedno zatím jsem stále na začátku léčby ,chce to čas a já k tomu tak přistupuji,jen se mi prostě stává,že jsou pocity ,kterým nerozumím a pak Tě otravuji:D Ale Ty to přežiješ a já Ti děkuji Tak zatím a krásný den Všem

Milá Jitko,vůbec si neber do hlavy,že bys mne jakkoli otravovala.Jsme tu proto,abychom se navzájem podpořili,abychom si poradili,abychom se podělili o svoje pocity.Je naprosto v pořádku,že jsi napsala.Těší mne Tvoje důvěra v moje zkušennosti.Kdykoli budeš mít pocit,že prožíváš něco,s čím zápasíš,klidně napiš,rád se s Tebou a stejně tak s kýmkoli dalším podělím o svoje názory a prožitky.Všechno,co prožíváš v souvislosti s léčbou,včetně všech těch myšlenek,které se Ti honí v hlavě,je důsledkem toho,že se necítíš plnohodnotmě zdravá.Nebo - li,víš,že máš nějaké psychické potíže a to je v Tobě zakódované.Sama pociťuješ určité zlepšení,lepší náladu atd. ale ještě to stále není to pravé ořechové.Píšeš,že se do spousty věcí musíš nutit,mám tu samou zkušennost,někdy cítím obrovskou nechuť něco dělat,ale prostě není zbytí,MUSÍM to udělat.A pak zjistím,že jsem to zvládnul úplně v pohodě a ještě mně to vlastně povzbudí.Čili - je to běžný jev při léčbě.Tvůj problém je asi v tom,že jsi v domácnosti,to jsi vystihla velice dobře.Co třeba nějaké kamarádky,se kterýma by ses scházela,takové to ženské povídání,když tady čtu,jak komunikujete navzájem s Kačkou,cítím z toho takovou tu ženskost,to ženské pochopení mezi Vámi.A třeba by zrovna tohle Tobě taky pomohlo.Sejít se někde s nějakou kámoškou na kávě a popovídat si o čemkoli.Ty potřebuješ vyhnat z hlavy všechny ty myšlenky o mánii,o tom že Tvoje chování není standartní,že se ke všemu musíš nutit.Rozumově víš,že jsou to všechno věci,kterými se Tvoje nemoc jenom projevuje,ale jak jsem napsal na začátku,v té hlavě to pořád je.A další věc,nesoustřeď se na to,co bude.Žij tím,co je.Totiž ty myšlenky,že se nudíš,že nemáš co dělat,že teď sice vypereš,ale co budeš dělat potom,Tě systematicky ničí.Nemysli na to,prostě vyper a pak se uvidí.Zkus si třeba některé věci naplánovat.Např:Dneska budu žehlit v 10.hodin.A než bude deset,tak si třeba jen tak dojdi ven,nebo si zacvič,nebo si něco přečti.Zkrátka naplánuj si nějakou povinnost a mezi tím se věnuj něčemu,co Tě naplňuje duševně.Nebo si třeba zkuste dát s manželem schůzku před nějakým obchodem,kam půjdete společně nakupovat,třeba až on půjde z práce,tak se domluvte že např.ve čtyři se sejdete tam a tam.Já vím,že to vypadá směšně,ale věř,že je to účinné.Někdy se člověk při našich potížích musí chovat jako malé děcko,aby sám sobě pomohl ke zlepšení.To,že jsi ráno nervózní a pak se uklidníš,je normální.Nevíš totiž,co od toho dne můžeš čekat a když zjistíš,že jde vše normálně,bez větších potíží,tak se postupně zklidňuješ.Možná by Ti opravdu pomohlo,kdyby sis našla nějaké zaměstnání,třeba jen na půl úvazku anebo nějakou práci z domova.Mám zkušennost,že když je člověk v zápřahu,nemá čas se zabývat sám sebou a cítí se tudíž mnohem líp.Mohu za sebe říct,že pokud jak se říká jezdím po zadku,cítím se skoro normálně,ale pak přijdu domů,sednu si ke kávě,zapnu si televizi a najednou se mi začnou honit hlavou myškenky typu:zas mi nějak buší srdce,celej den mi bylo dobře a teď je mi zas hůř,atd.Přitom jsem relativně v klidu,žádná zátěž.A to je právě ono,zjistil jsem,že mnohem snadněji moje léčba probíhá,pokud mám nějakou činnost.Že jsi neprožila takovou ataku jako třeba já,je dobře.Ten stav je strašně skličující,ale nebudu Tě tím dál unavovat.U každého,se může ataka projevit jinak,ale já si myslím,že u Tebe se neprojevila vůbec.A to je pozitivní.Ty máš zkrátka plnou hlavu myšlenek,které Tě pořádně ubíjejí,je to takový Tvůj strašák.Řekl bych,že jsi někdy až přemotivovaná,že bys strašně chtěla,aby to bylo zase jako dřív,ale ono se to o to víc nedaří.Víš,on si člověk někdy může tisíckrát říkat,že ví,že to chce čas,že musí být trpělivý,ale ta touha po tom rychlém zlepšení,tam někde v koutku je a ta všechnu tu vůli po trpělivosti dokáže přebít.Lidská duše,je nevyzpytatelná a stejně tak jak rychle a z nenadání přišly naše potíže,můžou zase pominout.Nikde není napsáno,že ten zlom nemůže přijít třeba už zítra,nebo ještě dnes.Tak snad jsem Ti alespoň trochu pomohl,přeji Ti,aby jsi si dnešní krásný jarní den užila co možná nejlépe a samozřejmě i dny příští.Totéž všem ostatním.Všechny zdraví František.

Ahoj Františku,děkovat pokaždé to asi nemá smysl,Ty sám jistě víš,že za radu jsem neskutečně ráda.Asi máš pravdu,ono všeho moc škodí,tak jak jsi napsal,asi opravdu moc chci a ono se to nedaří tak rychle!Zítra ráno je můj den D,tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat a jest-li mi to dá něco do sebe.Taky jsem Ti chtěla napsat,že jsem asi měla včera 1 ataku po 2 měsících,a představ si ,že zase u vaření,ale nebylo to hrozné,zamotala se mi hlava,trošičku tlak,mžitky a já sem to ustála,byla jsem moc ráda ,že jsem to zvládla a ani sem moc nepanikařila,ale vím,že není všem dnům konec.Je to všechno o psychice a dnes ráno ,když jsem stanula,samo,že první myšlenka byla,že mě to zas chytne,ale pustila,jsem si písničky a nějak to odeznělo do povzdálí.Nejvíc ze všeho mě mrzí ta moje noha,prostě v ní nemám cit,respektive,já ji cítím,ale když se chci postavit ve stoje na špičky v pohodě,ae když na paty,jako by mě neposlouchala,tak se na to zítra zeptám,jinak budu muset naneurologii,začlo mi to až u Asentry,možná ,že je to z nervů,mravenčí,jako kdyby byla na nártu nějaká namrzlá nebo co.No jsem vědavá,asi jsem s toho rozhozená,protože,kamkoliv jdu,tak mi ta nožka dělá problém,někdy víc a někdy mín,pořád mi v ní brní.Takže pořád něco Františku,no nuda to rozhodně není co?Jinak jsem zvědavá,jak je na tom naše milá Kačka,snad to bude lepší.Tak mě napadlo co vlastně AD a sluníčko,asi nic moc?Opalování asi nehrozí,já jsem totiž ten typ,celý den voda a slunce,ale letos to tak nebude,ale hlavně zdraví,než nějaká krása,že jo?Jo,jo člověk sám na sobě vidí,jak dokáže přehodnotit situace,když je třeba,ale asi to tak má být.No měj se zatím pěkně a vzpomen si zítra na mě a Vy všichni také,zdravím Jitka

Ahoj Jitko,zítra Ti budu držet palce,ozvi se,jak jsi dopadla.Jinajk sluníčko a AD je individuální věc.Já osbně velká vedra v poslední době nemusím,ale to může být i věkem.Taky jsem měl rád opalování a den u vody.Ale teď mně to nějak moc nebere.Je fajn,že máš snahu a vůli bojovat,uvidíš,že se Ti to časem vyplatí.Tak ještě jednou - držím palce.František.

Krásný večer Františku.Tak Ti chci napsat,jak jsem dnes pořídila na mé první návštěvě psychiatrie.Místo lékařky,tam na mě čekal lékař,který byl v celku příjemný,spíš jsem tedy mluvila já a lékař psal,a nakonec mi teda řekl,že skoro všechno vím,že si to umím odvodit a že se o tuto problematiku zajímám.Řekla jsem mu,že jsem hodně v začátcích léčby četla a ,že píšu na forum,jest.li v tom vidí problém,řekl,že v mém případě ne a dal mi ještě brožurky,které sice už znám,ale vzala jsem si je.Na poprvé jsem se toho moc nedozvěděla,kontrolu mám za 14 dní.A co se týká léčby,napsal mi místo Asentry-Zoloft a zvýšil z 50 na 100 1x denně ráno.Taky mi řekl,že je moc dobře ,že jsem užívání Asentry z večera změnila na ráno-tak Ti opět děkuji za radu a pomoc,sám řekl at Ti poděkuji a smál se,tak tak činím:D Dále mi napsal na žaludek a pocit nechutenství nějaký Prosulpin-50,půl ráno a půl večer,tak jak jsem si četla leták,je to všechno spojené s psychikou a udajně návykové léky to nejsou!!!No a co se týká neurolu mám to nechat na té půlce večer,říkal sice,že je to jako placebo efekt,ale nemám to zatím zvyšovat a přes den nebrat,že je dobře, když si stím poradím sama a že jsem toho hodně vydržela,když jsem ho neměla celý měsíc.Na spaní mi zatím nic nedal,že i ten Prosulpin by mohl trošku zabrat.No nevím,dneska jsem stanula 2.15 a už jsem nezabrala.Udajně ty moje rána a to brzské stávání jsou uzkosti.No jsem zvědavá,jak se bude vyvíjet další léčba se zvýšením.Trošičku obavy mám z vedlejších učinků,ale snad to bude dobrý,vím co tady lidé prožívali se zvýšením,ale je to opravdu individuální,tak se ukáže.Nic k tomu ani neřekl,třeba možnost průjmu atd.ale tak nechám to být.Dneska jsem toho zvládla tolik co celé 2 měsíce ne a jsem moc ráda.Ráno cesta k lékaři,nákupy odpoledne opět nakup a holič,pošta ,ale unavená jsem fest,ale jsem za to moc ráda.A co se týká mé chůze ,lékař si myslí ,že je to nedostatkem impulsu z mozku a že po navýšení prášku,by to mělo přejít,ale ještě se stím prý nesetkal,tak uvidím,je to moc nepříjemné,když jdeš a napadáš na nohu,nemáš jistý krok,ale nebudu to rezepisovat znova,už jsem Ti psala,tak asi takhle jsem dnes dopadla.Panická porucha je snad pryč,lépe řečeno zaléčená a depresi jsem asi měla,ale jen chvíli.Tak to je dnes vše ,takse zatím měj pěkně a měj se moc krásně spolu ze Všemi ostatními,kteří tady nahlížejí

Ahoj Jitko,mám radost,že jsi našla lékaře,který Ti dokáže poradit a nacházíš u něj pochopení.Myslím,že jsi si tím pozitivně dobila baterky,člověk se vždycky po tak pozitivní návštěvě cítí mnohem líp.I proto jsi toho dnes tolik zvládla.Jsem rád,že se potvrdilo,že máš ve způsobu léčby jasno a že Tvoje vůle bojovat je bez přehánění mimořádná.Neboj se změny léků,možná to bude trochu pomalejší rozjezd,ale Ty máš v sobě dost rozumu a trpělivosti,abys to překonala.Já to teď prožívám taky,zrovna dneska se necítím zrovna nejlépe,ale zatínám zuby a říkám si,že musím vydržet.Je to cesta trnitá,ale s vůlí a odhodláním bojovat je schůdná.Věřím,že i to spaní se Ti upraví,já vím,jak je to unavující,taky jsem ze začátku špatně spal,pořád jsem se v noci budil,někdy jsem se převaloval v posteli třeba dvě hodiny,než se mi povedlo usnout.Ale časem se to srovnalo a dneska až na vyjímky,které jsou běžné i u lidí,kteří našimi potížemi netrpí,spím docela dobře a musím podotknout,že strašně rád.....Taky jsem dnes zvládl hodně pracovních povinností,najezdil jsem služebně skoro 200 kilometrů a přesto,že jsem od rána cítil jakýsi vnitřní neklid,jsem to zvládl.Cítím se v poslední době strašně unavený,všechno to běhání po nemocnici a starost o otce mne dost vyčerpává,ale musím vydržet,už kvůli němu,aby on mohl čerpat pozitivní energii a optimismus ode mne.Přeji Ti klidné noci a pohodová rána,jakož i dny příští.František.

Ahoj Františku,začetla jsem se do Tvých řádků a říkám si ,jak si pozoruhodný syn.Je to velíce milé,ale i přesto to není běžné,aby se někdo tak houževnatě a bezelstně staral o svého rodiče.Ano má to tak být,ale bohužel není.Vím očem píšu,pracovala jsem v zařízeních jako je LDN atd.Měla jsem to tam moc ráda,ale vidět všechny ty lidičky,kteří jsou uplně nemohoucí,to mi na psychice asi taky moc nepřidalo.Ale o tom psát nechci,nějak mi to nedělá dobře,ale nikdy na ty okamžiky nezapomenu i když to bylo opravdu hrozné a zvlášt pro lidi,kteří tohle povolání dělali s láskou!!!Věřím,že jsi vyčerpaný a vůbec se nedivím,ale v těch lepších chvílích si jistě říkáš,co všechno zvládáš na rozdíl od lidí,kteří jsou zdraví a to Tě musí moc,moc těšit a tak to má být.No si šikula a k tomu moudrý a laskavý člověk.No to je kombinace:D A co kytara ,hraješ si potěšení,nebo nestíháš?No máš toho hodně,ale vidíš,zvládáš a to je moc dobře.Moc Ti to přeji a často na Tebe myslím.Frantiku měj se zatím moc pěkně,krásnou a klidnou noc Ti přeji a zase napiš

Ahoj Jitko a všichni ostatní.Jitko,děkuji za Tvé povzbudivé řádky.Před chvílí jsem se vrátil z nemocnice,taťku dnes pomaloučku byť s oporou postavili na nohy.Je vidět,že rehabilitace zatím zabírá.Mám z toho velikou radost.Na kytaru pochopitelně pilně cvičím,já už si život bez těch šesti strun ani nedovedu představit.V jedné písni,kterou jsem své kytaře věnoval,zpívám:Ona je ta z mála,která mne nezradí a když mi smutno je tak pohladí.A tak já to opravdu cítím.Nechtěl bych to nějak zakřiknout,ale dnes odpoledne se cítím o maličko líp,než ve dnech minulých.Možná je to tím taťkou,ale já už jsem tam šel v takové lepší pohodě a to jsem ještě nevěděl,že ho uvidím stát na nohou.Ono je to někdy jako s malými dětmi,musíš chválit a povzbuzovat,nějak ho zabavit,číst si s ním,nebo mu něco vyprávět z minulosti,aby si oživoval paměť,protože ta mu zatím funguje mizerně.Beru to jako normální věc,on mně vychovával a živil a já mu teď vracím,podle mne to takhle má fungovat.Všem přeju pohodu a klid.František.

Tak co lidi,jak se máte?Debata vázne,nikdo nepíše,ale i to je vlastně normální.Třeba nemáte čas,chut a taky máte jistě každý své starosti,ale je to škoda.Ale já věřím,že se zase ozvete.Vlastně jsme tu zůstali jen 3.Já,František a Kačka.No snad jste v pořádku a opravdu jen nemáte tu správnou chut si psát.Františku,že je to s tatínkem lepší,je moc dobře a jistě to tak půjde i dál.Zrovna jsem se tak zamyslela,jak se má ta naše Kačka a její dcerka,no je nesmyslné myslet si,že se mají tak či tak,po posledních článcích,které psala,ale doufám v to,že se to sklidnilo a celá rodina je v pohodě!!!No tak jest-li se Vám někomu bude chtít ,tak napište,jak se Vám daří a co děláte.Zatím se mějte a pište-pá!

Ahoj lidi, jen vás chci pozdravit..čtu tady průběžně příspěvky, ale vidím, že už si dopisujete jen vy dva a ostatní nic...máš pravdu Jíťo, moc se mi spíš nechce, ale jen v rychlosti-u nás je líp, Markéta šla hned 2.den domů, naštěstí to vzali tak, že to udělala demonstrativně a neposlali ji rovnou do Bohnic, ach jo...jde tento týden k mému psych., jinak ji možná nepustí k maturitě, neboť ji chybí1,5 % docházky z češtiny a to dnes dostávali známky z maturitní písemky a má 2,2...bože můj, co jsme komu udělali, že se to s ní tak se...., tak zítra se to dozví, jestli ho ukecá, když ne, jde v září..sama je ještě zblblá z toho magora, kvůli kterému se to vše děje..já jsem celkem v poho, co se týe psychiky, jen mám občas ten třes, o kterém v podstatě píšu pořád..třeba o víkendu to bylo hrozný, měla jsem každý den Neurol 0,25 a byl klid, vzpomněla jsem si na Tebe Františku a řekla si, že se nebudu trápit a klepat, když mi to pomůže..no a dnes nic..možná na mě vždy dolehne nějaká blbá myšlenka posledních dní a jede to... Co se týká negativních myšlenek, špatných pocitů, nervozity, tak musím říct, že to je momentálně pryč a za to jsem opravdu ráda, protože ještě toto ke všemu, tak se nechám odvézt :o))..to dobré je, že už bydlíme měsíc v baráku a je to super, to můj mozek přijal dobře, přece jsem se moc bála, když jsem sem jezdila, tak to tady na mě padalo, bála jsem se té změny...přeji všem dobré dny a hlavně bez stresů!!! papa

Všechny zdravím.Měl jsem víkend plný pracovních aktivit a tak jsem se odmlčel.V pátek jsem byl na čarodějnicích,moc pěkně jsem si zahrál a zazpíval.V sobotu jsem trochu odpočíval,ale pak mne odvolali do práce a přišel jsem až pozdě v noci.V neděli jsem byl za taťkou,něco jsem pak doma poklidil,večer kouknul na televizi a pak jsem padnul do postele a probudil mne až ráno budík.V pondělí mi převezli taťku do krajské nemocnice,(bylo to tak naplánované) bude tam rehabilitovat asi měsíc.Tak tam za ním budu jezdit,není to daleko,jen asi 60 kilometrů.Jinak já se v posledních dnech cítím zase o malinko líp.Kačko,je mi líto,že to všechno takhle dopadá,s mladými je to někdy opravdu těžké,já mám to štěstí,že s mou dcerou v tomto ohledu nikdy potíže nebyly.Nemohu si na ní stěžovat.A tak Ti moc a moc držím palce,aby to dopadlo dobře,aby dcerka mohla ještě teď odmaturovat aby se co nejdříve vylízala i ze svých citových problémů.Jsi statečná žena,musela a musíš toho v poslední době mnoho zvládat a přesto píšeš,že je Ti celkem obstojně.A to mne velmi těší.Někdy se stává,že při našich potížích,člověka zvládnutí problému posiluje,i když je to opravdu problém,který je těžký. Mně se to stává poměrně často.Vždycky,když si uvědomím,v jakém napětí oproti jiným žiju,když mne napadá,že se musím vypořádat nejen se situacemi,které jsou mnohdy až deptající,ale také sám se sebou,říkám si,že na to v jakém stavu se nacházím,to vlastně zvládám na jedničku.A takhle by jste to měli pociťovat všichni,je to důležité,protože tím člověk nabývá sebevědomí,sebedůvěry a v neposlední řadě i utlumuje stavy,které by mohly vézt k prohlubování psychických potíží.Není to žádná sebechvála,je to jen metoda,kterou si lze dopomoci k úspěchu v léčení.Vždycky je nějaká naděje na zlepšení a to platí nejen v léčbě,ale i v životě samém.Jitko a jak se cítíš Ty?Pociťuješ nějaké zlepšení od úpravy léčby od psych. a co Tvoje spaní?Já myslím,že u Tebe ta léčba půjde dopředu,protože Ty máš takový dar poznávání a ráda si cokoli nastuduješ,aby jsi měla co možná nejvíc informací.Jen je třeba je od sebe oddělit a nezabývat se tím,co není podstatné.Ale to už víš.Jsme v tomhle stejní,taky jsem ze začátku hledal a pátral,shromažďoval informace,protože se mi zdálo,že to co jsem se dozvěděl od lékaře,jsou sice informace a rady,ale veskrze velmi kusé.A pak jsem přišel na to,že musím žít ze svých pocitů.z toho,jak se já cítím,že se zkrátka tomu musím podřídit a po čase začít vzpírat.Jedině tak,můžu tuhle bitvu vyhrát.Jsem stále na cestě za vítězstvím,stejně jako Ty,nebo Kačka,anebo kdokoli jiný,kdo má podobné problémy.Je to ta nejdelší cesta v našich životech,ale je schůdná a má svůj dobrý konec.A to si musíme uvědomovat hlavně ve chvílích,kdy se nebudeme cítit úplně dobře.Všem Vám přeji krásný Máj,plný lásky,porozumění a klidu na duši.František.

Moc Vás všechny zdravím.Jsem moc ráda,že si se Kačenko ozvala a že jste v pořádku.Taky Ti moc přeji aby jsi se v domečku cítila stále tak krásně jako ted,je to vlastně taková naše malá virtualní kolaudace:)) Františku,jak vidím a čtu si opravdu zaneprázdněn,máš toho tolik a zvládáš,to je moc dobře.Ze srdíčka Ti přeji ,at je ti stále lépe a lépe,je moc dobře ,že si pocítil změnu,jistě máš s toho zaslouženou radost.Jsi silný muž,zažíváš jisté změny léčby a nic nezahazuješ za hlavu,věříš v lepší dny a ono se Ti to vrací a to je moc dobře.Bojovat se musí,já se taky snažím nic nevzdávat!!! Ptáš se ,jak se cítím já po zvýšení dávky? Nevím zda se zvýšení léku,už může projevit,na to nejsem odborník,ale rozhodně je všechno lepší.Já to snad ani neřeším,smířila jsem se za ty 2 měsíce,že je to každý den jiné a tak to tak beru a ono je to asi nejlepší.Rána mám klidnější oproti tomu co jsem prožívala a naučila jsem se opravdu neřešit,kolik je hodin ,co budu dělat,tak jak jsi mi psal! Začalo mě bavit skládání puzzlí a tak si to v průběhu dne vychutnávám,pouštím hudbu a jsem za to nesmírně vděčná a štastná!!! Ale jinak jsem celý den taková otupělá,nebo unavená,já nevím jak to popsat,ale nevadí,snad to přejde a bude to postupem léčby lepší,možná je to ospalost s prášku,ale prostě si řeknu,musíš jít tam a tam a jde to,není stejně zbytí,vyřizovat se musí.Zase jsem byla včera i dnes u zubaře,vypadla mi zase plombička,no daří se ,tak to mám spravené,tak snad bude pokoj.A co se týká spánku-už se v noci tolik nebudím a vstávám v 5 a i za to jsem ráda,že je to všechno omalinko lepší.No snad to půjde pořád kupředu uvidím co bude dál.Je toho ještě hodně na vylepšení,ale i takový stav ,který momentálně prožívám,je k nezaplacení od toho,čím jsem prošla a asi každý z nás.Opravdu je třeba žít momentální chvíli a nic neplánovat,pokud to není nutné a ta léčba je daleko snesitelnější,člověk pak nevidí,co nedokáže zvládnout a naopak si řekně,jak dokázal krásně prožít den i smenšími ustupky.Jinak třes a brnění stále je v menší míře a né tak často,ale v klidu to stále není,ikdyž i takové chvilky by se našly.No nebudu dál pitvat snad to půjde dál stále a možná,že navýšení teprve poznám a nebo se to projevuje v těchto okamžicích a mě to tak unavuje at je to jak chce je mi opravdu lépe než dřív! Mlží se mi písmenka tak skončím a zase se ozvu a Vy se držte a zase nepište.Jitka

Dobré ráno,píšu ještě jednou,možná proto,že včera jsem byla dost unavená a možná ,že i proto,že mám zrovna chut Vám ještě napsat.Jistě se nebudete zlobit a třeba si zrovna řeknete,že máte alespon co číst.Vy jste asi ted v práci,já přišla od lékaře,chodím na injekce B12,polykám hořčík 4xza den,nějaký ten vápník,a až doberu B12,začnu chodit na B1,to mi napsal psychiatr.Jinak probuzení v pohodě,spala jsem pěkně,třes a brnění malinko,hlavně v té noze stále ,ale dá se to.Jen mě mrzí,že když spolknu ten Prosulpin,jsem taková omámená,utlumená,alespon myslím,že je to s toho prášku.Ale co asi to tak má být,za týden jdu k psychiatrovi,tak se ho zeptám.A co jinak mé pocity?Náladu v průběhu dne mám fajn,dokážu se smát,ale pořád cítím,že žiju jako bez duše,chybí ta kapička radosti,nebo jak to nazvat,je to takový zvláštní pocit prázdnoty.V tom se prostě stále nevyznám,proč to tak je.Ale jinak si nestěžuji,jak jsem psala včera,stále je to jiné a stále nacházím nové a nové situace.Františku chci se Tě zeptat na takovou maličkost:) oba kouříme,zažil si někdy,že když si zapálíš cigaretu a dokouříš,není ten požitek s toho takový,jako před tím.Připadá mi ,jako kdyby ty cigarety byly nějaké slabé nebo co,divné že?Normálně jsem si po vykouřené cigaretě,nikdy neřekla ,že si dám další,chci Ti to přiblížit,necítím ,že bych byla překouřená,no jsem zmatená a tak to mám i s jídlem,jím ted hodně snažím se jíst v určitém čase,ale i když se najím s chutí,necítím,že jsem plná,dávám si porce,na které jsem byla zvyklá,abych to nepřeháněla,ale trošku se toho děsím,jsem docela zvědavá,co mi k tomu napíšeš,třeba jsi to neprožil a možná to nepochopíš,ale věř,že je to zvláštní?!!!No jak se tak dívám na hodiny měla bych jít vařit,tak já končím a budu se těšit,že se ozvete.Všem krásný den a hlavně klidný-pá JITKA

Ahoj Jitko,utlumená jsi po lécích,ale je to normální.Až si na ně tělo zvykne,bude to dobré.Co se týká jídla a kouření,byl jsem na tom ze začátku léčby stejně.I když musím říct,že na úplném začátku,mi nechutnalo ani jíst ani kouřit.Ale to bylo způsobeno tím,jak jsem se cítil psychicky.Pak přišla ta fáze,ve které jsi nyní Ty,totiž,že jsem měl chuť do jídla(Já jídlo miluju,i když to na mne není vidět.Jím prakticky všechno a vždycky ve srandě říkám,že mne jídlo baví).Cítil jsem se nenasycený ale řekl jsem si,že se nemůžu přejídat a jedl stále stejné porce.Po čase se to zase srovnalo a dneska je to úplně v normě.Co se týká kouření,tak i tam jsme na tom podobně,ze začátku jsem cítil,že to není ono,že si tu cigaretu nevychutnám,jako dřív,nutilo mne to kouřit mnohem víc,než bylo obvyklé a tak jsem si dal denní limit a snažil jsem se ho nepřekročit.Většinou se mi to dařilo a dnes jsem zase tam,kde jsem byl před tím,než jsem začal s léčbou.Když jsem začínal s těmito pocity,konzultoval jsem to s lékařem a ten mi potvrdil,že je to běžná věc,taky jsem z toho měl obavy,ale on mne uklidnil.Takže shrnu - li to,nemusíš se ničeho děsit,je to celkem normální.Ten průběh léčby je velmi různorodý,člověk nikdy nemůže dopředu předvídat,v jakých situacích se ocitne.Chápu Tvoje obavy,jsme přeci citliví lidé a naše cítění je oproti těm zdravým posunuté do jiné dimenze,ale já jsem se za tu dobu léčení naučil,že když něco takového přijde,tak je nejlepší se nad tím v klidu zamyslet a vzít si z toho to pozitivní a ta negativa odstrčit stranou.Já vím,že se to pokaždé nemusí dařit,ale je to jedno z možných řešení našich stavů.Tahle nemoc stále něčím překvapuje,v tom je její záludnost.Ale Ty máš dost sil s ní bojovat a to je veliké plus.A skloubíš - li svou sílu se svou inteligencí,bude ten boj probíhat o mnoho snadněji.Vůbec o Tobě nepochybuji,vím,že sílu máš a jsi velmi inteligentní žena a proto věřím,že Tvoje stavy se budou jen a jen zlepšovat.A kdyby jsi měla pocit,že tomu tak není,neber to jako krok zpátky,někdy člověk ustrne na jednom bodě a než se pohne dál,tak to chvíli trvá.Je to ůplně běžné.Přeju Ti a samozřejmě všem ostatním mnoho sil a klidných dnů a nocí.František.

Ahoj Františku a hned v uvodu Ti děkuji za odpovědi,které se mi dostaly.Jsem moc ráda,že jsi zareagoval.Máš pravdu,že citliví lidé jako jsme my všichni tady,to mají složitější.Taky bych Ti chtěla poděkovat zaTvé komplimenty k mé osobě,tak hezky se to čte,jak jsem inteligentní a silná,pěkně mě hýčkáš?!Jsi moc milý:) Taky Ti chci napsat,že je za mnou další noc,kterou ,jsem strávila klidným spánkem,až do rána.Představ si ,že dnes poprvé,jsem ráno nevařila kávu já,ale když jsem přišla do kuchyně,čekala mě na stole i s manželem,který se chystal do práce,to bylo radosti!!! To jen tak at víš,že je to s tím spánkem lepší,sice jistě na tom má zásluhu pravděpodobně ten Prosulpin 50mg,ale nevadí ,beru půl ráno a půl večer+pul neurolu,ale at je to jak chce ,hlavně ,že je to takhle a časem bude opět lépe.Ale nechci předbíhat,prostě se těším s každého zdaru a chtěla jsem se s Tebou o tu radost podělit.Taky ještě pozdravím Kačku a ostatní a půjdu si poskládat puzzle.Tak se zatím všichni mějte moc krásně.Jitka-Děkuji

Ahoj, potřebuju se nutně poradit....Beru Asentru asi tak 4měsíce...necítila jsem mnoho vedlejších příznaků...spíš mě asi docela pomohla dostat se z dlouhodobé megadeprese... Občas si dám skleničku vína a neměla jsem s tím problém..Ale včera jsem pila trochu více, bylajsem na koncertě a vypila jsem cca 1,2l červeného vína...A stav, který jsem zažila byl tak příšernej, že ani nevím jak to popsat...Stručně tohle: Ve třech opakujících se cyklech které se střídali s úlevou a zhruba 15minutovými krizemi, jsem prožívala cca prní krizi po dobu 15minut šílené bušení srdce, orosilo se mi čelo, bylo mi příšerně psychicky,brněli mě strašně ruce, nohy, měla jsem hrozný tlak v polštářcích u prstů,nemohla jsem popadnout dech, dýchala jsem strašně zrychleně... Nemohla jsem se hýbat... Nevíte někdo jestli by to mohlo být kvůli kombinaci s alkoholem nebo stalo se tohle někomu???.... +druhá otazka je jen doplnková: Má Asentra vliv na nárust hmotnosti??stalo se to někomu z Vás? Děkuju za reakci.. Karolína

Milá Jitko,jsem rád,že Tvoje spaní se postupně upravuje,uvidíš,že to bude pořád lepší.Taky jsem od Tebe četl několik komplimentů,které mne potěšily,je opravdu příjemné se o sobě dočíst něco milého.Sice se fyzicky neznáme,ale spojuje nás pouto našich potíží a myslím,že je správné se navzájem podpořit a pomoci si a to i v těch chvílích,kdy se člověk cítí docela dobře.Je moc dobře,že se těšíš z každého zdaru,z každého sebemenšího pokroku,dodává Ti to tolik potřebné sebevědomí a utvrzuje v tom,že léčba probíhá úspěšně.A ještě něco,je moc prima,že máš tak hodného a chápavého manžela,v dnešní době je to opravdu vzácnost.Takže - klobouk dolů.Máš v něm oporu a to je pro léčení velmi důležité.Já sice mám přítelkyni,ale žiju sám a tak se obyčejně se svými peripetiemi musím prokousávat bez toho,že by mne někdo v ten daný moment,kdy mi fakt není dobře podržel.Pochopitelně,že o mých problémech ví,taky si před lety prožila něco podobného,mluvíme spolu o tom a to mne posiluje,ona mi opravdu rozumí,ale já v těch kritických chvílích radši zůstávám sám a zalezu si domů a prostě si to protrpím,bez toho,že bych to házel ještě na ní.Pak se jí svěřím,třeba druhý den a ona se mnou o tom mluví a dodává mi tolik potřebnou sílu.Já už bych ani snad po těch letech,co jsem sám,nedokázal žít ve dvou,až tak jsem si zvykl na samotu,na to že vlastně nic nemusím,že si život organizuju sám,že si tady v tom svém bytě udělám pohodičku bez toho,že by tu byl někdo se mnou.Moje přítelkyně,je na tom podobně,taky žije léta sama a tak jsme se shodli na téhle formě.Navíc to k sobě vůbec nemáme daleko,stačí jen vyběhnout jedno poschodí,ona má byt nad mým,takže kdykoli se nám zachce,můžeme být spolu.Možná je to trochu pohodlné,ne - li sobecké,ale nám to takhle vyhovuje.Máme se rádi a to je na tom to hlavní a je úplně jedno,jestli se vidíme celý den,nebo jen hodinu,důležité je,že si máme stálo co říci,že máme podobné zájmy,smysl pro humor a hlavně - naše životní zásady a filosofie,jsou totožné.A na tom já stavím vztah mezi mužem a ženou.Přeji Ti příjemný večer a klidnou noc.Taky na dálku zdravím Kačku a věřím,že se brzo ozve,co je u ní nového.František.

Ahoj Karolíno.Obecně se alkohol nesnáší se žádnými léky,snižuje jejich účinnost a umocňuje potíže,na které je bereš.Píšeš - li o skleničce vína,nevidím v tom až takový problém,i když - neměla by být ani ta sklenička.Ale i já si občas dám dvě decky,nebo vinný střik,zatím to se mnou nikdy nezamávalo.Něco jiného je množství,které jsi napsala.Vypít přes litr vína,je vyloženě hazard.Vůbec se nedivím,že Ti bylo tak mizerně.Všechny ty příznaky,které jsi měla,měly s alkoholem souvislost.Alkohol přeci obecně zvyšuje krevní tlak a v kombinaci s léky se to ještě umocňuje.Záleží i na tělesné konstrukci,jak tělo alkohol spaluje,ale buď si jistá,že ty potíže,byly v souvislosti s ním.Nezmínila jsi se,jakou formu deprese léčíš,ale jestli stavy,které jsi prožila neznáš,tak je tady nebezpečí,že se Ti Tvé stavy mohou rozrůst ještě o Ty,se kterými jsi se potýkala po víně.Mozek je totiž v tomhle ohledu "zmetek" a moc dobře si pamatuje,co špatného se mu kdy přihodilo a obyčejně Ti to v tu nejnevhodnější chvíli připomene.Ale nevěš hlavu,vždycky se dá všechno napravit.Když budeš disciplinovaně dodržovat to,co Ti naordinuje a poradí lékař,určitě dojde v brzké době ke zlepšování.Je škoda,že to přišlo v tuto dobu,myslím tím po čtyřech měsících léčení,protože teď už by Ti Asentra měla plně zabírat a tím alkoholem jsi udělala spíš krok zpět.Neber prosím ve zlém,co jsem Ti napsal,snažím se jen každému,kdo se na něco na tomto fóru poptá,pomoci a odpovědět.Mám bohaté zkušennosti s antidepresivy,již několik let se střídavě léčím,můj problém se jmenuje panická porucha.Momentálně se cítím jakž takž dobře,ale chvíle,jaké jsi prožila Ty po víně,jsem prožíval dlouhé měsíce denně,bez toho,že bych vypil kapku alkoholu.Snažím se jen každého pochopit a pomoci mu svou zkušenností.Přeji Ti,aby Tvá léčba probíhala bez komplikací a co možná v největší pohodě.František.

Krásné ranko kamarádi!!!Chci pozdravit Karolínu i přesto,že si myslím,že psát asi nebude,že potřebovala jen radu,ale pozdrav není na závadu.Vyjadřovat se k problému AD s alkoholem nechci,nemám s tím zkušenosti a ani jako zdravá alkoholu neholduji,nemám potřebu pití,ale i přesto příležitostně jsem taky pila ,slavila,ale fakt ho nemusím.Já mám jiné neřesti jako je cigárko a kávička,to mi vyhovuje i přesto,že vím jak to škodí,ale bohužel.To rozebírat nechci.Takže Karolíno bojuj dál a ten alkohol asi nebude to pravé ořechové v takové míře k práškům,to má František naprostou pravdu!!! Milý Františku,není přece vůbec důležité,jest-li s partnerkou bydlíte spolu,nebo né,hlavní je jak to vyhovuje Vám a to nejdůležitější jako láska a porozumění,to se nedá ve vztahu nahradit ničím jiným.Ano máš naprostou pravdu,že v léčbě je strašně důležité mít OPORU těch nejbližších i když to nejdůležitější je na nás samotných.Já třeba na začátku léčby v dobách,kdy jsem byla pořád v noci vzhůru,taky chtěla být raději sama,bylo mi líto a zároven moc nepříjemné budit manžela,tak moc jsem chtěla at se po práci v klidu vyspí a né vždy to vyšlo,ale nikdy mi nedal najevo,že bych ho tím obtěžovala a za to si ho vážím víc a víc.Ale taky je pravda,že se snažím rodinu co nejméně zatěžovat tím jak mi je,taky vždy čekám na příležitost,kdy je mi lépe a pak to probereme.Vzpomínám si jak jsi mi na začátku psal ,že je ta naše léčba na dlouho no a já si tenkrát myslela,že spolknu pár prášků a bude fajn,jo no tak to byl velký omyl,ale člověk se učí stále.Ted už vím ,že to není nic tak jednoduchého a hlavně ,že je to na dlouho,bohužel.Hlavně at je stále lépe a lépe,to je snad největší přání každého z nás.Tak se těším na okamžik,jest-li teda příjde,že ucítím potřebu jít na procházku,nebo mít chut si něco pěkného koupit na sebe a ono stále nic.Je to takový zvláštní pocit prázdnoty v těle a přitom náladu mám celkem v pořádku,komunikuji,nejsem uzavřená do sebe ani omylem a pořád to tak cítím.Jak je krásné si tady přečíst,že toho baví to a to ,že se dokáže radovat a cítí,jak je život fajn.No a já to všechno vím,ale necítím nic,tak to až jednou příjde,tak to bude super a jistě velký pokrok,alespon něco málo s toho bych si přála a místo toho krásného,jen duto.Ale žádné smutnění,já vím moc dobře ,že to chce čas.Jinak opět jsem spala bez probuzení,tak jsem ráda.Ve čtvrtek jdu na psych.tak uvidím co bude,co pěkného mi lékař řekne.Františku a Tobě je stále dobře,snad ano?Já jsem ted bojovala 2 dny s upornou bolestí hlavy i dnes se trošku ozývá,ale dá se to,drželo mě to od rána do večera,no hrůza,prášek jsem si nevzala,tak jsem si to vychutnala.No jak píšu,hlavně at je lépe a lépe co jiného si přát!!!Tak zatím všem hezký den a papá Jitka

Ahoj Jitko,je mi v poslední době docela dobře.Není to to pravé ořechové,ale dá se s tím žít.Ve čtvrtek přijela na celý víkend dcera se svým přítelem.Vzal jsem si dovolenou a musím říct,že jsem si docela odpočinul od všedních starostí.Sice jsem se musel postarat o jídlo atd. ale to mi nevadí,to bych musel i kdyby nepřijeli,navíc mne vaření baví.Prožili jsme pohodový víkend a mně to zase posunulo kousek dopředu.S bolestí hlavy bojuji zrovna dnes,ale to bude tou změnou tlaku.Já na to mám asi nějaký barometr,téměř pokaždé,když se tlak mění,mne rozbolí hlava.Ale dá se to vydržet.Věř,že až se budeš cítit ještě plnohodnotněji,ten Tvůj vytoužený okamžik přijde a ty si třeba zrovna tu procházku,nebo nákup užiješ se vším všudy.Mám zkušennost,že to přijde z ničeho nic,až je z toho člověk překvapený.Ale opravdu to stojí za trpělivost.Záleží i na povaze,na tom,v jakém stádiu léčby zrovna jsi,na vlastní víře v to,že to přijde,že se naše stavy stále vylepšují a že i když občas nějak klopýtneme,nesmí nás to srazit k zemi.No,Kačka se stále neozývá,tak doufám,že je v pohodě.Krásný a klidný den přeje František.

Ahojky, ozývám se po delší době. Přiznám se, že v pohodě moc nejsem. Dcera k maturitě jde až v září, ale to už neřeším, z 26 lidí, jich nejde 12.Kvůli docházce...ale já se dost klepu, ráno vstávám s bolestí do rukou a brněním. Od páteře to není, evidentně nervy.Asi to ten mozek vnímá víc, než si myslím, nervový systém dává takové signály a pamatuje si to vše. Vlastně si užívám domečku a přitom se chvěju..ach jo, Měla jsem to před rokem, ale k tomu deprese a úzkosti, debilní myšlenky..ale to teď nemám..na to jsou AD dobrá..má to z vás někdo? těším se na klid,,papa a přeji vše hezké!!

Ahoj Kačenko,nevím jest-li Ti zrovna já můžu poradit,léčím se krátce,ale po ránu se taky klepu,brním a tak různě,ale neřeším to,snad to přejde všechno časem!!!Ani nevím,zda Ti někdo krom Františka poradí,nikdo nepíše,ale já myslím,že to přejde,neboj se.Já sem taky vším novým vždy zmatená,ale bojuji dál,protože stejně se nedá nic dělat.Pořád mi brní nohy a sama nevím,jest-li by to mělo po AD přejít,nebo jsou slabé,nebo...?Prostě každý den nějaké nové otázky.Vydrž a jistě bude líp.Snad Ti dobře poradí František a nebo psychiatr,bude dobře neboj!Zatím papá Jitka

Milé dámy,zdravím Vás.Co se týká Jitčiných třesů,je to prostě tím,že je zatím na začátku a tělo i mysl stále bojuje a brání se změnám,které léky přinášejí.Je to strašně složité období Jitko,kdy jsi jednou nahoře a jednou dole.Dnes to například cítím celý den,není mi nijak dobře,taky mám mírný třes.Ale to jsou situace,které se budou ještě nějakou dobu objevovat.Máš opravdu ten správně pozitivní přístup k léčbě a to je veliké plus.Skláním se před Tvou bojovností a vůlí vše přestát.Kačko,už jsme tady mnohokrát psali o tom,jak je tahle nemoc záludná a jak nikdy nebudeme stoprocentně vědět,že jsme se uzdravili.Zátěž,kterou momentálně procházíš,je obrovská,Tvoje psychika se teď potácí na hranici dobrých a mizerných stavů.V podvědomí stále zůstává vše,co jsi v minulosti prožívala a při takovéhle zátěži se to prostě snaží vracet.Ale Ty už máš dost sebevědomí na to,aby ses s tím dokázala poprat a já vím,že máš v sobě podobně jako Jitka veliký potenciál síly a vzdoru a nepochybuju o tom,že se z toho zase brzo dostaneš.Třes pramení z nervozity,která Tvůj život nyní provází na každém kroku.Z toho se není třeba bortit,protože to dokážeš přestát,nehledě na to,že to prožívá každý člověk,jen my si to po všech těch zkušennostech z minula uvědomujeme mnohem víc,protože máme strach,že se zase začneme cítit bídně se vším všudy.Je třeba hledat podporu a porozumění u svých nejbližších,u kamarádů,zkrátka nemít pocit,že jsi na všechno sama a že už to dál nezvládáš.Je to velice těžké,vím,že se to snadno napíše a realizovat to je ohromně vysilující,ale zároveň je to cesta,která vede k úlevě.Je smutné,co se událo s Tvou dcerou,ale život musí běžet dál,určitě to pro ní bude škola života,na kterou nezapomene a ze které se jistě poučí.Každý z nás prožívá neúspěchy svých dětí možná mnohem dramatičtěji,než oni samotní,máme tendenci obviňovat sami sebe,že jsme je víc nepřitáhli,že jsme se o ně nestarali tak,aby vše dopadlo podle našich představ.Ale tohle sebemrskačství,si nesmíš připustit,vedlo by to k dalšímu zhoršení Tvé psychiky.Buď hrdá sama na sebe,že jsi jí dala život a že jsi jí vychovávala,že jsi jí krmila a v noci hýčkala,když poplakávala,nevyčítej si,co jsi mohla udělat,aby k téhle situaci nedošlo.Teď je to prostě na ní,je dospělá a musí bojovat především sama o sebe a o svojí budoucnost.Měj na paměti,že Ty a Tvůj muž jste jí dali vše,co bylo ve Vašich silách.A bojuj Kačko,bojuj,moc Ti držím palce.František.

moji milí!!! děkuji za povzbuzení!!! já to všechno vím, ale ráda se podělím s někým, kdo to zná a ví, jak mi je..dnes to bylo zase lepší, ani neurol jsem neměla, protože třes byl zanedbatelný..Jituško, jsi opravdu statečná a dobře jsi vše pochopila a víš, že se musí bojovat dlouho a že se zlepšení určitě dostaví...Františku, díky, jako vždy máš pravdu..prostě se s námi život nemazlí a naděluje nám i špatné dny..pravdou je, že toho blbého je u nás teď více, ale hlavně, ať jsme zdraví a ono se to nějak vytříbí..a všechno zlé je pro něco dobré a posílí nás to..moje holka je v jádru moc citlivá duše..je strašně hodná,krásná a já ji miluju, ikdyž bude maturovat až v září..nakonec když nejde půlka třídy skoro, tak je to i vizitka školy:o))...jinak na vízo mívala dvojky, trojky..no nic, já se s tím smířila, spíš se o ni bojím, po tom, co udělala, kvůli klukovi..už je to ale lepší a myslím, že den ode dne na něj myslí míň...půjde normálně na zkoušky na vysokou a uvidíme, prý není problém dodat maturitní vysvědčení v září..teď je večer a já se cíítím úplně skvěle..asi máš Jituško podobné zkušenosti, ne? večery jsou nejlepší..a co Myška a ostatní? napište, jak se máte...tak zatím papa!!! a děkuji vám!!!!

Ahoj kamarádi!!! Tak jsem po další návštěvě pana psychiatra.Vše nasvědčuje,že léčba probíhá správně a pevně věřím,že to tak půjde i nadále.Lékař byl spokojený a já taky,sice se mi zdá,že je trošku zaskočený,jak jsem odhodlaná bojovat,ale já si myslím,že to tak má být.Nejvíc si přece pomůžeme vždy jen sami,přesto pomoc ostatních je k nezaplacení to jistě! Říkal,že je v mém případě víc,než spokojen,tak jsem ráda.Další návštěvu mám až v červenci.Upravil mi dávkování léku Prosulpinu,budu brát jen půlku večer a ráno vůbec,zase se mi spustilo mléko s prsou,tak ho budu vysazovat.Říkal,že je to časté,ale myslel si ,že v mé malé dávce k tomu nedojde,ale stalo se.Asentru mi nechal stejně-100 ráno a půl neurolu na večer.Tak asi takhle jsem dnes dopadla.Co se týká diagnozy,tak mám pravděpodobně uzkosti,které se neprojevují ani tak psychicky,jako spíš vnitřně a fyzicky,ale to je jedno,hlavně ,že se léčím a časem to bude lepší.I ta zimnice,kterou mívám každý den po ránu je asi ta uzkost,tak uvidím,jak se stím poperu do další kontroly:) Jinak třes a brnění stále,ale nevadí,hlavně že hlavička bere!!! Nic se nedá uspěchat a v našich případech to platí dvojnásobně.Počasí nic moc,ale zase ,když jsem se dneska procházela ,cítila jsem,jak ta mokrá tráva a stromy nádherně voní,tak jsem se zhluboka nadechla a řekla ,že bude dobře,že se stoho všichni dostanem,vzpoměla jsem si na Vás dva i venku,vidíte jak dobrý je internet i k užitečným věcem.A to jsou lidé co ho tak zavrhují,no jo nesmí koukat na porno,že"":))) Zrovna piju kávu a říkám si,že by bylo fajn znát Vás dva osobně,sedět ,popíjet a pokecat,to sou nápady co?Škoda,že jste s takové dálky,ale třeba by jste ani neměli zájem se setkat,ale tomu moc nevěřím,co kamarádi?? No ale musíme to nechat tak jak to je,ale zase z druhé strany se říká,že svět je malý,co víte co když někdy jednou...? Tak já se s Váma loučím,snad jste se trošku pousmáli a zase napíšete.Pá Jitka

jíťo, máš pravdu-pousmála jsem se!!! moc hezky a pravdivě jsi to napsala:o))..také jsem někdy přemýšlela nad tím, jak asi vypadáte, jak bychom si povídali...ale asi to gfakt nejde..necháme to, jak to je...to je fajn, že Tě lékař pochválil!! jsi rozumná a víš, že se vše zlepší, jen si musíš počkat a nic neuspěchat... já mám pořád klepačky, ale naštěstí jen občas, tak ani neurol neberu, protože se to dá vydržet:o)..tak holka dnes obhajovala praktickou zkoušku a dostala dvojku-no a z češtiny 2,2 a vidíte, k maturitě teď nejde..já už na to peču, věřím, že to udělá na podzim...zítra tedy končí školu..jinak se mi dnes přiznala, že si píše s tím klukem, kvůli kterému spolykala ty prášky..já se snad po....., věřím, že už to nebude tak žhavé a ona přijde na to, že se nikdo nezmění...jo a k těm hovorům osobním- já mám to štěstí, že mám ve svém okolí kamarádku, která to měla také a tak si vždy spolu popovídáme a víme, že jedině my víme, jak se cítíme.. no, tak já dnes končím, jdu sázet kytky:o))..pěkné dny!!!

Ahoj kamarádi,přeji pěkný den i přesto.že počasí je šílené.Ani se nedá jít na procházku,počasí je tak akorát na spaní,ale tak alespon se dá pěkně relaxovat,když už nic lepšího.Říkám si co asi lidi, kteří mají obavy ze záplav,to musí být strašně vyčerpávající,nechtěla bych to zažít!!!V tomhle směru zlatý panelák o)) A co Vy,jak se daří,jste v pohodě? Františku asi jsi zase v jednom kole co? Ctěla jsem Vás vlastně jen tak pozdravit v těch nevlídných dnech,které asi hned tak brzy nezmizí,alespon podle předpovědi,no jo no! Ne že by mi to počasí nějak zvlášt vadilo,ale sluníčko je lepší a povzbuzující,tak snad brzy příjde a bude nám Všem líp.No tak snad se zase brzy ozvete,budu se moc těšit.Zatím páá

Obě Vás zdravím.Vypadá to,že jsme tu opravdu zůstali jen my tři.Já jsem byl dnes za taťkou v nemocnici,je to zase o něco lepší.V pátek jsem byl na kontrole u psych. říkal,že se mu jevím o něco líp,než minule.No,je fakt,že se teď cítím tak nějak klidnější.Přes všechny ty starosti,které nyní mám,se dá říct,že se držím docela obstojně.Včera jsem si naordinoval odpočinkový den,vůbec nic jsem celý den nedělal,ani počítač jsem nezapnul.Jen jsem četl,nebo koukal na televizi.Myslím,že jsem si opravdu odpočinul,zjistil jsem,že musím občas takhle vypnout,všechno hodit za hlavu a jeden den si prostě zalenošit.Pokud je to možné,radím Vám,aby jste to občas taky zkusily.Četl jsem tady Jitčin příspěvek,ve kterém píše,že by nás všechny ráda poznala i fyzicky.Je to dobrá myšlenka,ale myslím,že to ani není realizovatelné a kor při našich potížích.Samozřejmě,že i mně mockrát napadlo,jak asi vypadáte.Ale na tom vůbec nezáleží,důležité je,co má člověk v sobě,uvnitř svojí duše.A já si myslím,že Vaše a moje duše jsou si blízké a to je pro mne rozhodující.Mějte se co možná nejlépe.František.

Zdravím Vás i přes nepřízen počasí,které tady v Ostravě vládne-hrůza.!!! Františku je moc dobře ,že tatínek je stále v lepším stavu,moc Ti to přeji a věřím ,že to půjde takhle stále dál.A,že je lépe i Tobě samotnému,tak to je fantastické,co víc si přát,jsi určitě moc rád.Tvůj odpočinkový den,který jsi prožil moc dobře znám,taky jsem to kdysi takhle prožívala,je super po celodením shonu uplně vypnout a najít si čas jen na sebe.Taky se snažím relaxovat a cvičit a myslím ,že je to fajn.Jinak dnes jsem spala až do 6 hodin,tak jsem moc ráda ani jsem tomu nevěřila,myslela jsem,že mi nejde budík o))) Manžel se smál,že mě čeká u kávy a já si chrupkám,nechal mě spát a prý jest-li se to bude opakovat,tak mě bude budit,abych ted já seděla v kuchyni s ním) No snad to půjde stále k lepšímu ve všech směrech,stále je co zdokonalovat,ale chce to čas,tak asi ani nemá smysl rozepisovat stále dokola,jak mi je.Jsem štastná i za tyhle okamžiky,které jsou nesrovnatelné ze začátkem léčby.Kačenko a co Ty,jak zvládáš rodinku a domeček?Jistě jsi si už zvykla na 100% a je Ti fajn.A co v práci nového,chodí víc lidí nebo se nudíš?Já dnes nudu neměla,měla jsem co dělat a dokonce jsem i upekla tvarohový koláš s margotkou,sama jsem si zašla i nakoupit,no prostě pěkný den,včera mi bylo celý den divně,tak jsem si to dnes oto víc vychutnala!!! Tak se oět rozloučím a dle chuti a nálady pište-pá!!! Jitka