Asentra 50

Všechny srdečně zdravím.Kačko,přeji Ti,aby výlet do Londýna vyšel,abys tam načerpala další síly a aby jsi se v novém domečku cítila co možná nejlíp.Věřím,že si rychle zvykneš.To co píšeš o udržovacích dávkách,je stoprocentní pravda.Vidím to úplně stejně.Tak šťastnou cestu a opatruj se.Jitko,ono to u mne zdánlivě vypadá,že jsem v pohodě,ale zdaleka to tak není.Není mi nijak extrémně mizerně,můžu celkem běžně fungovat,ale pochybnosti a strach mám stále.Vím,že se toho budu zbavovat ještě dlouho,ale mám vůli bojovat,přeci to po tolika letech nevzdám.Opravdu se snažím držet co to jde,to jsi vystihla velice dobře,ale někdy mně to stojí spousty sil a přemáhání.Ony ty myšlenky na to,že se někde člověk sesype,jsou hodně unavující,navíc se tím obyčejně zabývám pár dní předem a v daný den jsem nervózní,neklidný a pořád se pozoruju a čekám,kdy to na mne přijde.Teď v poslední době vše obyčejně zvládám,ale ty dny a hodiny před,jsou fakt únavné.Nejhorší je vždycky to čekání na hodinu "H" snažím se nějak zabavit,abych vyhnal z hlavy co mně čeká,ale jde to ztuha.Jinak Ti moc děkuji za Tvé milé věty,které se týkají mé osoby.Velmi si toho vážím,věř,že i já čerpám z Vašich příspěvků nové síly a upřímně řečeno,sotva zapnu počítač,je tohle první stránka,kterou otevírám.Myslím,že jsme zde dobrá parta,kterou spojuje jeden veliký problém a je moc fajn,že se dokážeme navzájem povzbudit a podpořit a v neposlední řadě předat své zkušennosti.Tím chci zároveň všem na tomto fóru poděkovat,že nemyslí jen na své problémy,ale snaží se pomoci i druhým.V dnešním uspěchaném světě,je to jedna z věcí,která je čím dál víc vzácnější.Vážím si každého,kdo umí podat pomocnou ruku.To,že nemáš týden Neurol,je veliký pokrok.Myslím,že Tvoje lékařka má pravdu,opravdu nejde nic tak rychle,to léčení je hrozně zdlouhavé.Že Tě nic nebaví,je odvozeno od toho,že Ti není stoprocentně dobře.Pořád,každý den čekáš,že Ti bude líp,než včera,ale ono tak není a proto jsi tak "otrávená." To vylepšování stavu,nesmíš počítat na dny,ale minimálně na týdny.Určitě Ti nebude nyní na počátku léčby den ze dne líp a líp.Máš odvahu bojovat a to se mi moc líbí.To je ta správná cesta k celkovému zlepšení.Ale ta cesta je strašně,strašně dlouhá a trnitá,je to i cesta mezilidskými vztahy,cesta uvědomování si co mi je a jak k tomu přistupuji.Je to cesta vůle,bojovnosti a sebezapření.Všem přeji,aby na těch Vašich cestách,bylo těch trnů co nejméně.František.

Františku,děkuji Ti za věty podpory a hlavně pravdy.vím ,že nic neuspěchám,ale asi je to přesně tak,jak jsi mi napsal.NÉ NA DNY,ALE NA TÝDNY!!! Beru to tak a dál se stím budu smiřovat,někdy hůř a někdy lépe,ale věřím ,že to překonám-my Všichni.Jitka

Krásný podvečer všem :-) to dnešní počasí je hrůza-vůbec to nepřidává na dobré náladě.Mé tělo jakoby hned po probuzení tušilo jak je venku škaredě a tak se taky začalo chovat,od rána žaludek jako na vodě a zase ta bolest svalů..ale i přesto jsem se donutila vyrazit s deštníkem ven a trošku se provětrat..pak trošku "velikonoční" úklid a odpoledne mně přepadly zase takové myšlenky,že je to nespravedlivé,že zrovna já musím prožívat takové nepříjemné stavy..že jiní v mém věku lítají po barech,baví se,užívají mládí...ale po pročítání této diskuze zjišťuji,že jsou i lidi,kteří dovedou pochopit mé pocity,protože prožívají něco obdobného...je to prostě nemoc jako každá jiná..jenže na nemoci duše se lidé dívají jinak než třeba na zlomenou ruku..myslím že pořád ještě v naší společnosti panuje názor,že kdo chodí k psychologovi nebo jí antidepresiva je automaticky blázen...velký omyl-jsme všichni normální lidi,co mají své rodiny,zájmy a koníčky :-)....jen možná trošku emotivnější,citlivější...Jak tady tak pročítám,zjišťuji,že František je tady pro všechny takové sluníčko,ikdyž ani on sám to asi nemá v životě jednoduché..ale moc se mi líbí Tvůj přístup,Františku..moc se mi líbí,jak tady všichni drží při sobě a jeden druhého podporuje!:-) Je to moc hezké a povzbuzující! Pěkný večer všem,Kajka.

Zdravím diskutanty..Františku, jsi takové sluníčko-utěšitel a já jsem si Tě nazvala František DOBROTA :o))- jinak vše při starém.Zítra ráno letím. Počasí je tam špatné, ale jsem na to připravená, věděla jsem to a v Londýně je to víceméně normální.. pak se přesuneme do domečku. Já mám tyto dny mírně zkažené, přicházím na to, že si to dělám sama, myšlenkama. Za chvíli, nejdýl do půl hoďky mám zase klid. Ženský, já to mám takto nejhorší v období menses...nervní, nesvá,zmatkuju. V hlavě bordel, klepačka. Až přejde menses, je to lepší. Zřejmě hormony pracují a my ,,nemocní,, to máme o to horší. No a zrovna teď je to období, nejvíc mě štve, že do toho letím..o nic, nelze to změnit.. Kajko, opravdu i mladí to mají. Zrovna nedávno, když jsem čekala u psych. vylezla známá, já koukám a ona tam byla s holkou, která má teď maturovat. Přestala chodit do školy, mezi lidi, jen leží, někdy se schovala do skříně..ona jí nadávala, že jí lže-bydlí totiž jinde a nechala dceři a synovi byt a je u přítele 100km odtud...zjistila to ve škole..vypravila se sem a našla jí ve skříni..no , ještě , že šly k psych., ale asi víte, že ta máma to vůbec nepochopila, neumí si přesdtavit, že nedodělá školu, že jí lže, že nic neděla, je mladá a flink atd...půjčila jsem jí knížku Deprese a jak ji zvládat, tak nevím, zda ji četla a hlavně ta máma, aby to trochu pochopila...jse zvědavá, jak to vše dopadne a třeba i odmaturuje...koukala jsem, že ji napsal Zoloft a Rivitril...no nic-to jen k tomu, že je opravdu jedno. kolik nám je, že trpí i mladí i starší a staří... mějte se a klid na duši všem přeji!!!

No jo problémy před maturitou,to moc dobře znám...to já jsem byla před maturitou jak hromádka neštěstí,dostala jsem tehdy nějaké léky na uklidnění(díky nim jsem maturitu zvládla),pak jsem se dostala na výšku,chvíli to bylo OK a pak to zase přišlo..když už jsi člověk myslí že je všechno dobré,tak to zaútočí. Já jsem si ted objednala knížku od pana doktora Praška,uz se těším až mi přijde,myslím že to bude zajímavé čtení. Kačko,i já to mám tak že když mám "své dny" tak je to horší,jsem celá nějaká nesvá,špatné myšlenky atd..hormony v těle pracují. Jéé,do Londýna jsem se vždycky chtěla podívat..bohužel mi v tom brání strach z letadla...ale jednou se snad překonám,a podívám se tam:-)!!! Přeji všem krásný den!!!

Přeji všem hezké Velikonoce a hlavně klid a pohodu.František

Nápodobně Františku a Všichni-hlavně ten nej nej klídeček!!!

Zdravim vsechny mile lidicky,co tady pisete.....Strasne dlouho jsme tady nebyla,nejdrive jsme cestovali,a pak mi nefungoval internet,malem jsem zesilela,dneska to dali dohromady,a ja jsem hned cela nadsena musela kouknout na vas! Frantisku,Kacko,cetla jsem vase prispevky,a doufam,ze se vam dari dobre.Kacko,uplne te chapu,ze se necitis zcela ve sve kuzi,bylo toho na tebe asi posledni dobou moc.Tatinek,stehovani,stale nekam cestujes,nemas to jednoduche,urcite se to srovna az se trosku zabydlis, a spadne z tebe ten stres :-) ja to znam,stale se nekam honis,a nemas cas si v sobe udelat poradek. Frantisku,a jak se mas ty? vsem tady strasne pomahas svou uzasnou pozitivni energii,a take zkusenostmi ktere mas! me osobne to strasne pomohlo.Je tady spousta novych lidi,moc Vam preju at jste vsichni v pohode! U me se zmenila par veci,pred 1O dny jsme se vratili z Maroka,a dva dny pred tim mi doktorka zvedla davku ze 75 na 1OO sertralin.citila jsem se divne,ospale,ale celkem v norme.Potrebovala jsem to,protoze jsem dostala opet silenou depresi,a nervy z cestovani,ze sveho zivota...prsote hruza..dokazu si to v sobe vzdycky tak vyhrotit,ze jsem na zesileni.:-( po tydnu jsem se zacala citit dobre,rekla bych ze deprese,ani zadne uzkosti nemam,ale zacala jsem se citit posledni dny hrozne divne fyzicky.Nevim jestli mi nekdo poradite,jestli mate zkusenosti,..Nasla jsem si noveho psychologa,ve stredu se uvidime,tak doufam ze mi pomuze....jelikoz jsem antidepresiva dostala na depresi spojenou s bulimii,asi cely zivot budu resit svou vahu.:-( a ja jsem se totalne videsila,kdyz jsem po tom tydnu co jsem byla v pohode,zjistila ze mam o 3 kila vic.a to od zmeny te davky..necitim se dobre,protoze si poradne nezajdu na toaletu,jsem strasne nafoukla jako balon,a probozim se celkove s nateklyma ocima,a tezkym telem.Zase v noci spatne spim,a vyspavam do rana.strasne se to zmenilo od zacatku na tech 5O.byla jsem plna energie,a ted bych jen jedla,a nic nedelala..hlavne tak silenou chut na sladke jsem snad v zivote nemela..hrozne me to vydesilo :-( nevim co s tim. bojim se ze me to vsechno zase vrati k bulimi,protoze strasne resim vahu,a kdyz se najim,uz mam zase ty strasne myslenky,takze se vylozene bojim jist...ach jo. Myslite ze za to muze to zvetseni davky,dneska jsem si rikala ze zkusim 25 ubrat,a byt na 75 treba tak silene nebudu zadrzovat vodu nebo co to je..citim se fakt hrozne... Moc dekuju ze jsem se z toho mohla vypsat,a ze treba nekdo poradite.Vsichni se drzte,preji vam krasny vikend! a hlavne jen usmev na tvari.:-))) Myska

Ahoj Mysko,no bulimie,to je problém.Asi by jsi se měla smířit s tím,že nějaké to kilo půjde nahoru,jinak to dopadne špatně.Nevím jak jsi sportovně založená,možná by stálo za úvahu,trochu víc cvičení,posilovna,ranní běhání,zkrátka tak nějak se fyzicky vyřádit a odvrátit tak myšlenky na to,že přibíráš na váze.S tím zmírněním dávky bych to nedoporučoval,když Ti to doktorka zvedla,asi věděla co dělá,takže myslím,že nějaká samoléčba není na místě.Leda,že by ses s ní o tom poradila.Na ty problémy s vylučováním,které máš existují projímadla,určitě by Ti pomohly k úlevě.Jinak já se cítím docela obstojně,i když mám opravdu velké starosti s tatínkem,je po další operaci výdutě v mozku,je apatický a nehýbe levou nohou.Mluvení ho docela vysiluje,ale okolí vnímá.Takže za ním chodím do nemocnice,krmím ho,umývám ho,no prostě je to jedna velká starost a když vidím,jak mi chřadne před očima,jak jsou ty jeho oči plné zmaru a odevzdanosti,tak je mi z toho hodně smutno.Víc než dělám,dělat nemohu,teď je to otázka jeho schopnosti regenerovat.Ale já se zatím držím a věřím,že on to zvládne,před sedmi lety měl to samé,dokonce byl skoro dva měsíce v umělém spánku a přece se z toho dostal a začal normálně fungovat,tedy se o sebe dokázal všeobecně postarat,jen paměť mu sloužila húř.Tak doufám,že teď se z toho vylíže taky.Tak Vás všechny zdravím a bojujte,stojí to za to.František.

Krásné dopoledne Vám všem. Sluníčko tady v Ostravě krásně svítí,tak snad bude příjemně,zítra má být počasí opět nanic,tak je třeba si ho vychutnat!!! Myško,znám Tvé příspěvky od začátku,četla jsem úplně všechno co tady,kdo,kdy napsal,ale nejsem tak znalá,abych Ti mohla zrova já poradit co se týká Bulimie.Snad jen,že Ti přeji moc pevné a silné rozhodování v tom co podnikneš.Máš to jistě složité,ale zvládneš to uvidíš,tak jako my všichni.Možná ,že zrovna František napsal věty,kterými je třeba se řídit,cvičit,sportovat a smířit se s tím ,že maličko půjdou kila nahoru.Ber to třeba tak,že se uzdravuješ a prostě Ti chutná,třeba i taková čokoláda to je jistě balzám na nervy.Drž se a jistě Ti ještě někdo k tomu něco napíše.Františku je toho opravdu hodně co jsi napsal,máš spoustu starostí a vidíš i tak to zvládáš a přitom jde o tatínka.Děláš toho opravdu hodně ,tak si nemůžeš vůbec nic vyčítat a můžeš být na sebe hrdý.Kolik zdravých lidí kašle na své blízké i přesto ,že mohou pomoci,ale nechtějí,jsou to sobci,kteří myslí jen na sebe,ale právě proto se nemusejí léčit,oni totiž nedokážou pocítít to,co cítíme my.Tu touhu pomoct,mít rád,zodpovědnost.Skoro každý z nás co jsme tady jsme citliví i za cenu toho,že jsme s toho všeho momentálně v hajzlu!!! Musíme to prostě zvládnout.Já se mám trošku líp a jsem za to nesmírně vděčná,že je to alespon tak.Strachy malinko ustupují,nálada není nejhorší, tak co si víc přát.Žijiu s pocitem jako Vy všichni,že může být hůř,ale je třeba odolat a poprat se stím!!!Chtěla jsem se zeptat,poslední dny je mi stále zima,mám husí kůži,pak to přejde a tak dokola,znáte to někdo,prošel si tím někdo z Vás?To asi Asentra nezpůsobuje ,že?Ikdyž manžel mi říká,že to je z nervů,ale proč ,když si myslím,že jsem relativně v klidu,ale asi to tělo tak pracuje,no nevím.K večeru stále musím mít 1 neurol k té Asentře,ale jsem zvědavá,kdy budu bez něj,zatím teda neusnu.Včera jsem to skusila, ale nešlo to.Není to dlouhá doba 30 dní každý večer si ho brát,zbavím se ho potom vůbec?!!! No jinak myslím na Kačku ,jak se asi má,snad je v pohodě!Lidičky,proč je to všechno tak složité?Jasně dokážu si odpovědět,že je to život a trošku možná osud,ale nic moc teda,ale myšlenka nevzdát se a bojovat snad pomůže a zvládne se to-musí.Tak zatím ahoj Vám všem

Ahoj Jitko,Ty máš v sobě tak pozitivní myšlení,že mi to dělá velikou radost a myslím,že jsi na cestu vylepšení vykročila tou správnou nohou.S tím,co jsi napsala o naší citlivosti a vnímavosti plně souhlasím.Taky bych řekl,že tyto potíže,které máme,pociťují spíš citlivější a zodpovědnější lidé.Co se týká toho,že je Ti zima,tak musím říct,že mně občas taky.Ale možná je to dané i tím,že přes zimu je člověk tak nějak citlivější co se termoregulace týče.Až se víc oteplí,bude to asi jinak.Nemusíš se bát,že by jsi se Neurolu nedokázala zbavit.V té dávce,kterou užíváš,není návykový.Ono je to spíš o psychice,jako že se člověk víc pozoruje,když ho nevezma a čeká,jestli to bez něj zvládne.Až si budeš myslet,že by jsi ho mohla pomalu vysazovat,tak začni brát jen půlku na noc.A když Ti to nebude působit potíže tak třeba po čtrnácti dnech zkus brát tu půlku ob den.A takhle postupně vysazuj,až budeš mít pocit,že to bez něj zvládáš,tak vysaď úplně.Ale kdyby se Ti třeba přes den udělalo mizerně,tak ho klidně vezmi,pomůže Ti.Postupně je to o tom,že ho budeš vysazovat a pak si s ním budeš pomáhat jen když přijde krize.Takhle mi to poradila lékařka,takže jsem to začal taky praktikovat.Já tedy když ho vezmu přes den,tak večer už ne,i proto,že se spaním už problémy nemám.Někdy dýl usínám,to jak se mi všechno možné mydlí v hlavě,ale pak když usnu,spím jako nemluvně až do rána.Jinak já taky myslím na Kačku,jak to v tom Londýně zvládá,myslím,že když odjížděla,tak jí moc dobře nebylo,ale zase z druhé strany věřím,že to tam zvládne,podle jejích příspěvků hodně cestuje,takže by to pro ní snad mělo dopadnout dobře.Všem přeji hodně sil a víry v lepší zítřky.František.

Ahoj Františku,potřebuji poradit!!!Včera jsem si hodně četla různé podoby deprese a všechno kolem nich a jsem s toho nějak rozhozená i dnes.Dokážeš mi popsat co je MANICKÁ fáze,uplně mě to vystrašilo a někdo tady psal,že to měl.Nejsem na tom dnes moc špatně,jen třes,ale to jsem zvyklá,když nemám ten neurol přes den,ale ty myšlenky jsou divné,říkám si ,když jsem si to přečetla a nechodím k tomu psychiatrovi,jestli by to obvodní na mě poznala,že je něco špatně.Pořád něco čtu a zjištuji a ted se divím.Napiš mi prosím-děkuji Jitka

Ahoj Jitko,tohle jsem našel na netu,jinak já osobně s tím zkušennosti nemám.Ale snad je tohle dostačující vysvětlení.Myslím si,že Ty z manické deprese mít strach nemusíš,Tvoje léčba je na dobré cestě,máš čím dál víc sebevědomí a to je pozitivum.Přeji Ti,aby se to stále jen a jen zlepšovalo.František.Manická fáze V tomto období jsou nemocní plní euforie, cítí se jako králové světa a věří, že jsou schopni dosáhnout čehokoliv. Projevuje se i neklidem a příznakem je i vysoká sexuální apetence a promiskuita.. Přehnaná sebedůvěra však může vyústit ve špatné odhady situací a jejich nezvládnutí. Nespavost (spojená s alkoholem drogami a několikadenními flámy) a pádivé myšlenky často vyústí ve zmatenost., Přítomnost tří takových symptomů každý den po dobu jednoho týdne je jasným příznakem manické fáze.

Moc Ti děkuji za odpověd a pocit sklidnění.Moc,moc krásný den Ti přeji a sám se moc drž!!!

Dobrý večer, mohla bych se také zůčastňovat Vaší debaty, mám podobné potíže jako Vy. Děkuji za odpověď Daniela

Jsem na tom podobně jako Vy. Velmi ráda bych se podělila o své trápení, které se velmi podobá trápení vás všech. Velmi mě tato diskuze zaujala a velmi prosím, abyste mě přijali do svých řad. Hodně dlouho jsem bojovala, než jsem se odhodlala k tomuto kroku. Ale můj včerejší a dnešní stav mě doslova dokopal k tomu, abych se o tom s někým zasvěceným mohla pobavit. Děkuji a netrpělivě čekám na reakci. Ivasa

Danko,jistě piš kdy chceš,rádi Tě kdykoliv a sčím koliv poradíme,je tady super debata a ještě víc super kolektiv!!!Krásný den Tobě a samo ,že i všem ostatním.Ještě jednou krásné Velikonoce a hlavně klídek-Jitka

Ahoj Danielo,samozřejmě,že se můžeš naší debaty zůčastnit.Je přece pro každého.Klidně napiš,co tě trápí,jaké máš potíže a my Ti rádi odpovíme a pokud to bude v našich silách i poradíme.Za všechny František.

AHojky vsichni, preji vam krasne Velikonoce!:-) Moc Vam dekuju za rychle odpovedi,musim znovu opakovat,jak uzasne je vas vsechny tady mit,pomahalo mi to na zacatku,a pomaha mi to stale :-) Jitus,mimochodem ja pochazim taky z Ostravy,akorat uz tam dlouho neziju :-) takze zdravim Ostravu a tebe taky!Cetla jsem tve prispevky,a myslim,ze jsi na moc dobre ceste,protoze jsi opravdu skvele pozitivni,a to je hrozne dulezite...co se tyce te tve husi kuze,tak to opravdu muze byt z nervu,a nebo taky podle me asentrou,ale to te muze rychle prejit.Ja jsme na zacatku mela spoustu divnych pocitu.Myslim ze je to opravdu strasne individualni,ale nemela by ses tim trapit,protoze to urcite prejde.:-)zkus to rict svemu doktorovi.Preji ti aby ti bylo jen a jen lepe,hlavne at nemas ty uzkostne myslenky,pamatuju si ze jsem to mela ze zacatku taky,porad dokola jsme nad necim premyslela,dokazala jsem se hrozne vystresovat.opravdu to znam.je lepsi si vzdycky vzit neurol,a opravdu se snazit uklidnit.je to to nejlepsi,porad jsem se neurolu bala,ale pak mi Kacka i Frantisek napsali ze bych opravdu mela,a je pravda,ze mi pomohl prekonat ty strasne zacatky :-) Frantisku,strasne moc ti dekju za tvoje rady a nazory,protoze si myslim,ze jsi clovek znaly! Mas osobni zkusenosti,ktere jsou k nezaplaceni,jeste ze tu jsi! :-)Mas pravdu,ze bych se mela zacit hybat,a zacit sportovat,ale ja jsme tak lina,nebo nevim,stale se citim tezka,opuchla,a hlavne porad jim,takze nemam zkratka vubec chut se hybat..jsem z toho nestastna,protoze opravdu pribiram,vim ze to je ucinek toho vseho,a ze je to lepsi,nez kdybych byla v depresi,a s bulimi,ale me to tak strasne stresuje....cely zivot se snazim byt perfektni,a cokoliv co se vymyka me desi.Vim ze je to spatne.ve stredu mam konecne videt sveho noveho psychiatra,je to hrozne tezke najit nekoho kdo mluvi tady anglicky,tak snad to bude ten pravy! mozna mi bude muset zmenit prasky,ale ja jsem pro vsechno,hlavne at je lip.Co se tyka toho uklizeni,co jste tady vsichni psali,tak se musim pridat!je to sranda,ale ja si myslim ze se jeste vic vymykam:-) jsem cvok,to vim urcite,ale nejde to ovlivnit.Pokud nejsou veci jak maji,nejsem schopna se ani divat na televizi,proste se nemuzu soustredit.dokud to neudelam.Mam serazene tricka ve skrini podle barev!tohle je moje asi nejvetsi uchylka,hruza.plus dalsi jine.....vsem vam rozumim,a verte mi ze ja jsme asi nejvetsi original.Muj pritel byl ze zacatku v soku,ale ted se mi smeje...kdyz me vidi jak silim kdyz neco neladi,nezbyva mu nez se smat! :-)))je fakt ze jsem smesna,ale nemuzu si pomoct,nekdy si sama rikam,ze to zkusim normalne,a pak se pozoruju jak jsem nervozni,kdykoliv otevru skrin.Proste kdyz uz,tak uz! Frantisku,co se tyce tveho tatinka,je mi moc lito,co prozivas,musi to byt strasne tezke.Jsi opravdu silny,protoze me by to nejspis slozilo.Videt nejmilejsi osobu se trapit,to je opravdu strasne tezke.ALe je krasne jak se staras,a stale veris,ze bude vse zase v normalu,urcite to tatinek zvlada taky kvuli tobe.Moc ti preju,aby se to zase obratilo k lepsimu,a mohl jsi ho videt opet v lepsi forme.:-) a verim ze to tak bude! Vsem vam preji krasne svateci pondeli,a drzte se,nejste na to nikdy sami! to je to,co me drzi nad vodou! VSEM MOC DEKUJU.tesim se,az se vrati Kacka,a napise par prispevku!

Ahoj Mysko,děkuji Ti za Tvá uznalá slova.Když jsem si přečetl Tvůj příspěvek,došlo mi,v čem je Tvůj největší problém.Podle mne je to v tom,co jsi o sobě napsala,totiž,že se celý život snažíš být perfektní.Jenže ono to pořád nejde.Člověk musí občas něco "ošulit,"nebo - li hodit za hlavu a říci si že se svět nezboří,když to bude jednou jinak.Samozřejmě,že má každý z nás určité zásady,(jako např.osobní životní filosofie,názory na určité lidské chování atd.),které jsou neměnné,za kterými si stojí.Ale vše ostatní lze svým způsobem měnit,oživovat a to nenáročnou formou sebeuvědomování si,že takhle to sice léta fungovalo,ale teď cítím,že mne to vysává a vysiluje,tak musím udělat nějakou změnu,abych se nedostal do situace,že budu mít pocit,že se z toho svého způsobu života zblázním.Logicky - je přece úplně nepodstatné,jestli mám položenou tužku na stole hrotem k sobě,nebo od sebe,psát s ní budu tak i tak a stejně tak je to i třeba s Tvým rovnáním prádla ve skříni (uvádím to jako příklad,protože těch maličkostí je samozřejmě všeobecně fůra).Je důležité oddělit podstatné od méně podstatného a nepodstatného.Když se to člověku povede,má pocit,jako by žil nový lepší život,ale pozor,to neznamená,že to co jsem změnil,musí být už definitvní.Zase se mi to může po pár měsících nelíbit a zase můžu uvažovat o nějaké změně.Teď samozřejmě nemám na mysli partnerské vztahy,protože já zastávám názor,že pokud s někým jsem a miluji ho a cítím,že on miluje mne,nemám důvod si hledat někoho jiného.Život je o pocitech,kolem nich se všechno točí,pocity řídí naše myšlení,naše životní role.A vůbec,ale vůbec není důležité,jestli jsem přes noc nechal hrníček od kávy neumytý.Jsem sice člověk,který má rád pořádek,ale dneska se mi prostě nechce ho mýt,byť je to jen jeden "blbej" hrneček.Prostě,dneska na to kašlu,umyju ho ráno po snídani,nebo třeba až s nádobím od oběda.A vůbec to neznamená,že jsem bordelář.To vše.co jsem napsal,je míněno všeobecně,doufám,že si to nikdo nebude vztahovat na sebe.Nechci nikoho urazit,jen dávám příklad.Co se týká mého taťky,tak se zdá,že to pomaloučku jde k lepšímu,včera byl docela i hovorný,ale moc dlouho mluvit nevydrží,je pak vyčerpaný.Přinesl jsem mu jogurt a začal ho krmit a když už měl asi dvě třetiny snědeny,tak jsem mu dal lžičku do ruky a že to musí zkusit taky sám.No a on to dokázal.Sice mu to dělalo potíže,ale jakž takž to zvládl.Přiznám se k tomu,že když jsem šel z nemocnice k autu,měl jsem slzy v očích.Ale já se za to nestydím,někdy jsou lidské emoce neovladatelné a já nejsem žádná vyjímka.Jen jsem si při tom krmení vybavil,jak jsem stejně krmil svojí dceru,když byla malá a úplně mne zamrazilo,když jsem si uvědomil,že teď vlastně krmím vlastního tátu,jak kdyby byl malé dítě.Tak Vám všem přeji pohodu a klidný zbytek Velikonoc a Mysko,hlavu vzhůru,věř,že Ti nový lékař porozumí a pomůže.Já vím,že je těžké být daleko od rodné vlasti,myslím si,že v tomhle to máš o moc těžší,než my ostatní.Ale Ty to zvládneš,protože bojovat umíš a stejně tak dobře víš,jak opojný je pocit jakéhokoli vítězství.František.

Přeji Vám krásný večer při čtení řádků,které Vám píšu.Snad jste Velikonoce prožili v příjemné pohodě a hlavně v klidu.To dnešní počasí škaredé,ale prázdniny byly a tak jsem prožila svátek s dcerkou,nebyla ve škole ,tak sem byla ráda,že nejsem alespon sama.Manžel byl služebně v Teplicích,ale nevadí,já budu v noci spinkat a on se vrátí a ráno otevřu očka a uvidím,jak pěkně chrupká,no tak to jen takový pocit radosti ani nevím jak mě napadlo to napsat,ale to je jedno ,mazat to nebudu,nikomu to přece neublíží,že jo? Myško,Ty jsi Ostravačka,to je hezké.Děkuji za povzbuzení i mě to moc těší asi tak jako každého tady.Doma taky slyším ,že to zvládnu,že myslím pozitivně,ale to mě naučil život a má bývalá nemoc,ale dostala jsem se stoho.Tenkrát jsem myslela,že nic horšího mě nepotká,a ejhle!!! Ale já budu bojovat dál co to půjde,někdy je sice člověk v koncích,ale právě v té chvíli,je třeba říct,přestan a mazej kupředu.Jsme tady opravdu citliví lidé a právě proto to zvládneme,někdo možná za dlouho ,ALE DOKÁŽEME TO A UKÁŽEME SVĚTU,ŽE NENÍ NIC HORŠÍHO,NEŽ VZDÁT VLASTNÍ BOJ!!! Není mi zrona nejlíp,ale není třeba se znepokojovat,je to prostě tak-kolotoč pocitů a myšlenek se střídá,ale světlé chvilky jsou a za to jsem vděčná!!! Taky mě něco rozhodí a v té chvíli píšu a prosím o radu,většinou,když hodně čtu.A když pak vidím Ty Vaše krásné větičky tak jsem tak štastná,někdo by asi napsal,že ani nevíte jak,ale já si právě myslím,že Vy to moc dobře víte !!! A otom to je ,ta pomoc,podpora jste prostě v té chvíli,jako lék,který je bez vedlejších učinků a 100% zabere.Neznám Vás osobně,nevím co je v kom,ale jedno vím jistě ,že nás spojuje nemoc dušičky a dokážeme si věřit a to je moc krásné.Nejsem přející člověk a zlý,ale našla bych pár lidí,kteří by si zasloužili,alespon pár dnů zažít ty Naše stavy,aby věděli o co jde a hlavně aby přehodnotili svoje Priority.Myško zvládneš to,člověk když si myslí,že je na konci sil,tak zvládne právě ještě opravdu moc a ono je to vlastně moc dobře.Já jsem zatím stále bez denního neurolu,ale někdy to opravdu lehké není,ale nebráním se tomu,jen si vždy řeknu,že bylo hůř a tak si ho nevemu a nějak to uteče je večer,vezmu si ve 20 hodin Asentru a pak neurol at usnu a je ráno a tak nějak pořád dokola.Mám stále vnitřní třes,někdy víc a někdy ticho po pěšině,ale jasně i nervozita je ,ale neumím to popsat,nějak se to dá vydržet,možná ,že dělám chybu,že si ho neberu,ale alespon vím ,co se děje a co tělo dokáže!!! Taky mám chvíle ,kdy mě třeba nebaví vůbec nic,ale vždy se přemůžu a jdu si něco najít, třeba holit nohy at jsem nemocná ale pěkná.nejhorší je ,když není co dělat a vnímat to tělo ,které neposlouchá a tak se raději malinko poškrábu při holení,ale vím ,že jsem zvládla udělat něco pro sebe co mě těší a co jsem zvládla a to je to hlavní.Ale upřímně je to makačka,ale co bude líp musí!!! A Františku Tobě,klobouk dolů,jsi důkaz čistoty, lásky a něžnosti,ohleduplnost a pokora to Tě plně charakterizuje a nám tak moc pomáhá.Některé ženské pohlaví tyhle pocity ani neznají,a jsou tak ochuzeny o to nejkrásnější.Člověk není dobrým člověkem bez citu a že je takových hodně,ale my se na ně můžeme jen povznést a kráčet dál a vlastně i poznávat všechny stránky života,bohužel i těch co prožíváme ted,ale to se nedá nic dělat.Dcerka mi jde dělat masáž zad ,tak se s Váma loučím a pišteJitka

A zase já,no snad Vám to nevadí.Ani jsem nepozdravila,tak to chci napravit,tak tedy ahoj Všem.Lidičky moji zlatí,proč mě tak nic nebaví,já už nevím,do všeho se tak přemáhat i když cítím,že fyzicky je mi fajn,to je hrůza!Nevzdávám se ,ale je to vyčerpávající.Trošku třes,strach ani ne,možná vůbec,ale nevím co by.Aspon to počasí kdyby bylo pěkné,stále hledám něco co by mě alespon nachviličku zabavilo a ono nic,asi se přemůžu a ikdyž je škaredě půjdu na chvíli ven,ale kam?A to je pořád dokola,ale třeba bude za hodinu líp,je to fakt síla.ÁÁÁ manžel stáva,no konečně,alespon nemusím mít obavy,že ho v tom našem malém bytě vzbudím.Vy jste ted asi v práci no a já doma,ještě ,že je ta technika tak daleko a existuje počítač a internet!!! Taky jsem minulý měsíc psala,že mi po prvním prášku ADzmizely měsíčky,tak chci děvčatům napsat,že teda přišly ale docela silné,ale i tak mám radost.Já ani nevím,proč Vás tak zatěžuji a tak často píšu,ale když píšu,je mi líp,nekouřím tolik a jsem tak nějak soustředěná,ale jinak,nic moc.Tak ráda bych se dívala na nějakou pohádku,ale já ji zapnu a nic,jen koukám a zjištuji,že hlavně dopoledne,mě to nebaví,netěší prostě nic,jen pozoruji obraz a to je nepříjemné a tak je to se vším.Asi to ale znáte,tak vidíte i já si postěžovala,ale nebojte,nevzdávám se,jen je to fakt složité.Taky jsem dneska ve stavu ,kdy si říkám,jest-li mi ta Asentra zabere,ale to taky píšete často.Já vím je třeba vydržet,tak já vydržím a zase se ozvu.Krásný den Všem a zatím pá

Ahoju Jitko,dneska je asi nějakej blbej den,mně ráno taky nebylo nic moc,ale vzal jsem si neurol a zklidnil se.To,jak popisuješ Tvoje sledování televize,to moc dobře znám,taky se mně to občas,když se zrovna cítím hůř,stává.Říkám tomu,že "tupě zírám na televizi." To člověka fakt nic nebaví a je otrávený sám ze sebe.Ani knížky mne nebaví a že čtu rád!Prostě to je někdy takovej "den blbec."A ještě je to umocněno našimi problémy,takže má pak člověk pocit,že je všechno na levačku.Ještě,že se člověk z toho může alespoň vypsat tady na této diskuzi.Mně to taky pomáhá,vystihla jsi to správně,i já díky tomu míň kouřím,takže lze říci,že vlastně děláme něco pro své zdraví......Tak Ti přeji hezký zbytek dne a všem ostatním samozřejmě taky.František.

ahojky moji milí diskutanti...včera v noci jsem přiletěla z Londýna..bylo to tam moc pěkné, i počasí na,,Londýn,, dobré, sluníčko svítilo..žádné pochmurno..všude plno lidí, ale mně to vůbec nevadilo..já to nechápu, ale je mi fajn, neurol jsem neměla a i teď je mi dobře..zrovna tak se mi to stalo před dvěma měsíci, kdy jsem přiletěla z N.Y.a i tam mi nic nebylo..já snad budu muset pořád někam létat, haha, ale samo to nejde, musím vydělávat, nebo´t opravdu je to teď na prd, protože lidi nechodí, na účtě skoro nula nula prd..ALE představte si, že když jsem tam byla, tak můj zbytek rodiny vše přestěhoval do baráku a já včera v noci rovnou jela spát do nového..no, když mi to dcera volala do londýna, tak jsem začala mít takový strach, divný pocit, jako, že se vracím jinam domů...bouchli jsme ještě šampaňský, na nové bydlení a já pak koukala do 4 do rána do stropu..no, vyspala jsem se normálně, jen se pořád budila..teď mě čeká zbytek věcí přesunout a začít si dělat ten svůj pořádek a každé věci dát své místo..no, jsem zvědavá, ještě to vidím tak na 14 dní..budu vás informovat:o))..jinak jsem četla, jak jste se tady zase rozepsali, i Myska se opet připojila...to je dobre..musime se podporovat a sdelovat pocity, aby nas pak nic neprekvapilo a jeste vice nesrazilo!!!! papa a snad bude lip!!!!!!

Ahoj Kačko,vítej zpátky doma.Já věděl,že to zvládneš,už jednou jsem Ti napsal,že Ty potřebuješ být v jednom kole a pak je Ti dobře.A vidíš,ono to vyšlo i teď.To bylo od Tvé rodiny velmi hezké,že se o všechno tak postarali,je vidět,že máš dobré zázemí a to je moc fajn.Tak ať se Ti v novém domečku dobře spí a vůbec ať je Ti pořád dobře.Hezky a s radostí si to tam všechno uspořádej a raduj se z toho,že máš tak skvělou rodinu.František.

ahojky..děkuji za povzbuzení:o)..zatím vše o.k. , v baráku se mi líbí a věřím, že bude pořád:o)!!! mám jen teď starosti s mojí Markétkou, maturuje a po dvou letech se s ní rozešel kluk, je hrozně citlivá, pořád brečí, nejí, že ho miluje a to má před zkouškou života..nic jí nebaví, učení jí do hlavy neleze,ach jo...je to děs, zrovna v nevhodnou dobu!!! papa

Kačko,vítej zpátky doma.Zvládla jsi to levou zadní a bohužel,zase problém,to je život,co?Já pevně věřím,že to dcera zvládne a zase bude dobře.Jo láska bolí,je to tak ,nějak se to projevit musí,určitě by nebylo v pořádku,kdyby to držela v sobě a navíc Ty nic nevěděla,ale Markétka to zvládne,jistě je taky silná,ale momentálně mají city vyhráno a ono to moc bolí.Neboj spraví se to!!!Tak jako u všeho ,chce to čas a sama víš,že poručit se nedá,je třeba vydržet a Ty jsi jistě Máma na 100% a dcerce jsi ted oporou a vlastně i nejlepší kamarádkou.Přeji hodně štěstí a zdravím všechny ostatní.

Jituško, jsi milá a hodná!! Děkuji za krásná slova!! Máš naprostou pravdu:o)..Víš, hlavně, abychom byli všichni zdraví a v psychické pohodě!! To my tady všichni víme a známe. A jak se cítíš? Já dobře, ale nejásám, jsem však moooc ráda, že je mi dobře, jako když jsem nikdy nic neměla..Krásný den všem!!! Papa

Ahoj všichni,tak dnes teda po psychické stránce uplně v prdeli.Nějak to na mě sedlo,že se mi chce po měsíci léčení i brečet,asi se bojím toho,že ta Asentra není pro mě!!!Nic mě netěší ani nebaví a sluníčko tak krásně svítí,jen pořád čtu a dnes sem poprvé dostala od manžela trošičku vynadáno,že jenom sedím v diskusi,ale když já si nemůžu pomoct,pořád něco hledám,zjištuji,kdy a jak komu co pomáhá a přitom vím,že si zas tak uplně nepomůžu.Já už nevím a to jsem se chtěla pochlubit,že už 2 noc spím jen s půlkou neurolu0,25.Já snad ani nemám nějaké hrozné myšlenky ,chci to zvládnout,tocítím,nebojím se ani nemocí,ani je nevyhledávám,ale nejsem to já a to mě ubíjí.Musí být líp,ale člověk je tak bezradný,to je hrozné.Měsíc užívání Asentry a pořád taková o ničem,zítra jdu k obvodní,tak sem zvědavá co mi řekne.Naposledy mi řekla,že ona mi Asentru stejně nezvedne,ale že si myslí ,že mi bude stačit,jinak ten psychiatr.Já sem neměla čekat,měla sem jít hned aby viděl jak sem na tom byla na začátku a jak ted,bylo by to asi lepší.Ale tak jsem chtěla poslechnout,mám lobvodačku super,ale nevím jest-li na tohle stačí,no budu věřit,že ano.Jak píšu,můj největší problém je momentálně ten,že necítím nic co by mě potěšilo,když něco dělám,vím ,že to tak má být,ale pocit uspokojení není.Tohle nechápu!!!Dokonce mi i sprsou teče trošku mlezivo,ale to mi nějak nevadí i když vím ,že je to v nežadoucích...zítra to řeknu doktorce.Vustech mám taky pořád sucho,chvění už ani neřeším,držím se a přece je mi ouvej,tak zatím pá

A opět já-od 15 hodin změna byla jsem venku ,po obchodech a to sem dopoledne myslela,že se zblázním,je to normální.mějte se moc moc pěkně a držte se všichni moc!!!

Ahoj Jitko.Nejdřív k tomu,jak ses dnes cítila.Víš,nejde to tak rychle,nečekej zlepšení každý den.Nechci Tě srážet k zemi,ale takových dopolední jako to dnešní,prožiješ během léčby ještě plno.Ona je ta naše nemoc zákeřná v tom,že třeba na pár dní ustoupí a když už je človšk natěšený,že je mu líp.tak znovu zaútočí.S tímhle se musíš naučit žít.Ať je Ti dobře,nebo ne,musíš být pořád ve střehu.Co se týká pocitu uspokojení,tak ten jen tak nepřijde,ani s ním v nejbližší době nepočítej.Bude to teď u Tebe jako na houpačce,jednou líp a jednou hůř.Myslím,že by ses k nějakému psychiatrovi objednat měla.A ještě jedna rada - nepočítej dny,kdy bereš,nebo nebereš Neurol.Představ si,že ho nebudeš týden potřebovat a pak se Ti udělá mizerně a vezmeš ho.Co prvního Tě napadne? " A jsem zase tam kde jsem byla,to už přece není možný,vždyť už jsem ten prášek týden neměla."Věř mi,že když si budeš tohle připouštět,srazí Tě to k zemi ještě víc.Zvykni si na to,že prostě bereš Neurol,jestli celý,nebo půlku,to je jedno,prostě ho bereš.Měsíc s Asentrou je opravdu velice krátká doba na jakýkoli hmatatelný pokrok.Musíš být trpělivá,začátky léčení jsou vždycky těžké.Jsi inteligentní,hodně věcí si dokážeš odvodit,takže si myslím,že pokrok u Tebe přijde už brzy.Někdy mnoho informací škodí a Ty píšeš,že pořád hledáš co kdo jak atd.Jenže pak narazíš na něco,co Tě vystraší a zase Ti to bude hlodat v hlavě,zase budeš přemýšlet nad tím,jestli to nemáš,nebo se pozorovat,jestli už to nepřichází.Těchto stavů se raději snaž vyvarovat,protože člověku to opravdu spíš ubližuje.Doufám,že víš,že vše co jsem tady dnes napsal myslím dobře,nechci tady nikomu kázat,ani ubližovat.Jen se snažím přenášet svoje názory a zkušennosti mezi Vás ostatní.Přeji Všem klid a pohodu.František.

Ahoj Františku.Vím moc dobře,že to myslíš dobře,to ani nemusím psát,spíš se pokusím chovat tak ,jak píšeš a neštudovat!!!Já sama vím ,že to není to pravé,co se vtěchto chvílích dá dělat,ale jde to všechno stěží,ale máš naprostou pravdu.Ono to opravdu vyděsí,když si na tom pár dní stejně a najednou prásk a příjde něco jinak,člověk se lekne a je to v prd...!Ale sám to moc dobře znáš.Víš Františku já mám ty rána po probuzení víc klidnější a jak jsem psala,řeším to bez neurolu a právě proto mě zaskočila ta včerejší situace,ale ted už budu připravena opravdu na to,že se to může změnit,během chvilky to mi teda věř!Dneska jsem taky ráno celkem v pohodě,šla jsem na injekc,pak kolem 9 na procházku se psem a přišla jsem domů a mozek ,jako kdyby si řekl,moc klidu škodí,zase mimo,tak jsem si sedla a nevěděla co by ,ale vůbec.Ale rychle jsem vstanula a šla umýt alespon pár kousků nádobí a ono se to v té hlavě sklidnilo a je to lepší.Takže opravdu člověk musí být stále připraven,to jen k tomu co jsi mi odepsal-děkuji Ti.Připadá mi to jako psychická ataka bez fyzických příznaků.Opravdu moc a moc nepříjemné myšlenky a pocity,které se dokážou člověku dostat do hlavy,nad tím rozum stojí,ale cesta ku předu stále je ,tak vzhůru dál,co jiného!A Ty jsi Františku bez třesu a fyzicky v pohodě?Asi ano ,že?A co tatínek,je to lepší?Měj se zatím moc pěkně a opravdu jako po každé jsem si vzala Tvé rady k srdci a pokračuji dál v léčení,které jistě přinese ovoce:D papá Všem

Preji krasny den vsem, Kacko,vitam te zpatky doma! jsme moc rada,ze sis to v Londyne tak krasne uzila :-) a taky jsem rada,ze je ti moc dobre.to je proste k nezaplaceni. Jinak je mi moc lito tvoji Marketky,co proziva...vim,ze to neni lehke a kazdy rozchod vzdycky moc boli,jeste kdyz ma clovek pred sebou maturitu a mel by mit hlavu plnou jinych veci,ale ver me,ze urcite ma v tobe tak velkou oporu,ze to v spolu zvladnete,jak psala jitka.....ja jsem zazila neco podobneho,akorat,ze mi pritel pred maturitou zlomil nos,ale to je na jinou diskuzi,proste hruza,a ja bych to obdobi asi neprekonala diky rodine a kamaradek...je moc dobre ze jsi tam pro ni,a ze ji rozumis...urcite to zvladne,a az z ni spadne maturita,treba ani ten rozchod nebude uz tolik bolet,protoze po maturite se opravdu sposta veci zmeni,clovek ma pocit,ze najednou dospel :-) Kacko,drzim palce! Jitusko,musim ti napsat,ze to co jsi psala je naprosto normalni.teda az na tu laktaci,myslim ze je to dost vazny vedlejsi ucinek...treba ti asentra opravdu nesedla,nemyslim kvuli zmenam nalady,ale prave kvuli tomu vedlejsimu ucinku...ono ty prvni tydny,jsou vzdycky takove nestale...mela jsem to uplne stejne.....to by se melo srovnat,jak psal Frantisek,ale opravdu zkus zajit k vetsimu odbornikovi,neboj se,a najdi nejakeho psychiatra...neverim moc obvodakum,co se tyce tehle veci....drzim ti palecky at je ti lip.....ja jsme byla dva dny zpatky u noveho psychiatra....a zmenil mi sertralin na coaxil....v zivote jsem o tom leku neslysela...ale pan doktor me neshledal v depresi,nybrz vice neurotickou...coz jsme teda vubec nepochopila...ale po trech mesicich brani sertralinu jsem usoudila,ze zmenu asi fkat potrebuju....nejak mi to nesedlo,mela jsem strasne kolisavou naladu,a vetsne nafoukle bricho a hlad....take jsme ted druhy den na novych lecich a chce se mi porad spat...:-( ale nemam depky ani zachvaty smutku...ale to bude zase trvat,nez budou nejake vysledky...kazdopadne aspon nemam to bricho jako balon.:-) jinak jsem pry neuroticka,zazila jsem spoustu trapeni a spatnych veci,ale nic co by se nedalo zvladnout.....a jdu po porve v zivote ke specialistovi na jidlo,pac pan dokrot rekl,ze jsem za ta leta stratila pojem o normalnim stravovani......cili neumim normalne jist...coz je pravda.....ja vlastne dietarim,a nejim,a nebo se prjidam....takze bych rekla ze pan doktor ma pravdu.....:-) mela jsem z neho celkem dobry pocit,a ta anglictina co mel.byla excelentni... frantisku! jak to ze ti nebylo dobre?nejake zmeny?douram ze ne! ono to ten neurol nekdy spravi.....jeste ze jo obcas mame k ruce! jsem moc rada,ze jsi psal,ze se to u tatinka zlepsuje.....to je opravdu moc dobre...hlavne ti preji hodne sily,at to jde jen k lepsimu..... preji vam vsem krasny den,a jsem moc rada,ze tady jste!!!!!drzte se!

Ahoj, jsem tu novej. Asentru beru 50 každé ráno na generalizovanou uzkostnou poruchu. Beru ji 17 dní a zatím je to spíš horší. Když přijde ataka dám si kapky rivotril, protože nastupují rychleji než xanax. Jinak beru xanax. Oxazepam nezabírá a lexaurin jsem nezkoušel. Snažím se to zvládat i bez BDZ ale někdy to nejde. Nejhorší je to večer a brzo ráno. Je mi 31 let a způsobil jsem si to asi stresem v práci a alkoholem(každý večer pár piv). Moje okolí tomu nerozumí a o to je to horší. Snad bude líp...

Ahoj Michale.Vítám Tě mezi námi!Iistě jsi tady něco málo četl,tak jistě víš,že stavy ,které prožíváš po ránu,jsou uplně normální a zcela běžné.Je třeba se stím poprat,není to jednoduché,ale nic jiného Ti a vlastně i nám nezbývá,tak se toho neboj a zažen co se dá pozitivním myšlením a uvidíš,že postupem času bude líp.Já sama jsem na začátku léčby a je to opravdu jako na kolotočI.Dnes jsem měla moc pěkné odpoledne,až sem se lekla,jest-li se vůbec můžu tak dobře cítit.Měla jsem i usměv na rtu,zak jsem si to s rodinkou náležitě vychutnala,zacvičila si i autogenní trénink jsem si vychutnala a je večer a zakázala jsem si říkat co zas bude ráno?!Je to prostě tak a musí se to tak brát a naučit se žít život s nadhledem ,že není vyhráno a hned tak brzy nebude.Jsou tady daleko silnější jedinci,kteří Ti jistě napíšou,jak je to složité,ale neboj se,bude líp.A to ,že Ti nerozumí okolí,je smutné,ale taky běžné,kdo by porozuměl,když nezažil s toho nic co právě prožíváš Ty?Na to nemysli stejně to nezměníš a dávat to lidem za vinu nemá vůbes smysl.Michale musíš ted myslet na sebe at se stoho dostaneš to je ted tvá priorita.A půjde to neboj.Myško Tebe taky zdravím a děkuji za podporu,jsi hodná,že jsi zareagovala.Docela jsi mě překvapila,že jak píšeš netrpíš depresema,no vídíš to,tak to si vlastně hodně citlivá,tak at se Ti v léčbě daří a je Ti stále jen líp a líp.Mi vedlejší učinek zmizel,tak uvidím co bude dál.Lidičky všichni se držte a zase se ozvěte,jak pokračujete-hodně sil Vám všem a klidné noci!!! Jitka

Ahoj Michale,také já Tě vítám na tomto fóru.Předně - každý začátek léčby je velice těžký,člověk se cítí prachmizerně a psychikou spíš padá k zemi,než se zvedá.Musíš to vydržet,prášky Ti zaberou až tak po dvou až třech měsících.Pozorně si projdi toto fórum,najdeš zde spoustu rad a zkušenností od ostatních.Připrav se na to,že se budeš muset naučit žít jiný život,že budeš touto nemocí omezován,že nebudeš zvládat ani banální maličkosti.To vše se na začátku léčby stává a je to běžná věc.Tvoje okolí Ti nevěří přesně proto,co Ti napsala Jitka.Oni nikdy nic podobného neprožili,nemohou to pochopit ani při nejlepší vůli.Je na Tobě,aby ses snažil jim to podrobně vysvětlit,musíš o tom s někým mluvit.Neuzavírej se sám do sebe,to je cesta do pekla.Najdi si nějakého psychiatra,není to žádná ostuda,většina z nás k němu taky chodí.On Ti poradí jak se chovat v případě ataky,jak přistupovat k okolí.Hlavně měj na mysli,že musíš bojovat a nevzdávej to ani když budeš mít pocit,že se Ti Tvé stavy nelepší.Chce to čas,spoustu času a velkou dávku trpělivosti.Nezatracuj sám sebe,snaž se žít skromě,budeš muset teď hodně slevit ze svých aktivit a hlavně pozor na alkohol.Jedno pivko po obědě,nebo večer sklenka vína,Ti neublíží,ale jakékoli větší množství je z hlediska léčby nežádoucí,léčba se tím dost výrazně znehodnocuje.Přeji Ti,aby jsi se co nejdříve cítíl líp a srdnatě bojoval s naším společným soupeřem.Kdykoli budeš na pochybách,zapni počítač a napiš sem,každý z nás Ti rád odpoví.František.

Tak co lidi,jak je?Máte se dobře?Já jsem stále vyznavačkou kolotoče,ale držím se co to jde.Taky Vám chci napsat,že jsem požádala o léčbu na psychiatrii,tak mám termín 27.4.Docela jsem i ráda ,že jsem k tomuto rozhodnutí dospěla sama a jsem i zvědavá,jak bude první sezení probíhat,třeba se postupem času dozvím věci,které už ani nemám v paměti.No uvidím co bude.Pořád se mi neupravilo to spaní,vlastně usínám poměrně hned, ale to buzení je stále brzy ráno.Dokázala jsem ted spát skoro do půl páté asi týden a včera a dnes 3.15 a nezabrala jsem,ale tak budu doufat,že se to změní.Odpoledne mě bere spaní poměrně brzy a já se snažím,se posteli vyhýbat,ale vlastně ani nevím jest-li dělám dobře,nebo si v 17 lehnout a skusit se prospat na hodinku,vlastně ani nevím zda bych usla,ale oči mě štípou a spinkat se mi chce to jo.A tak zkouším vydržet do půl desáté a pak spinkat.Snažím se chodit spát pravidelně.Dnes ráno po probuzení v posteli,jsem poprvé cítila pocit strachu nebo uzkosti,já ani nevím co to bylo,chtěla jsem ještě usnout alespon na chviličku a v hlavě se to začalo nějak mydlit,tak jsem vylezla rozsvítila a snažila se neplašit,pak ty myšlenky přešly a fyzicky nic moc,ale zvládla jsem to.No tak asi tak jsem strávila dnešní den.Tak zase příště naviděnou a pište

PROSÍM ,KDYŽ SI ZJISTÍŠ,ŽE JSI NACHLAZENY,NEBO ŽE MÁŠ CHŘIPKU,JAK SE LÉČÍŠ? JE LÉČBA STEJNÁ,NEBO SE LIŠÍ U NÁS ,KDYŽ BEREM ANTIDEPRESIVA? Děkuji ti

Všechny zdravím a přeju vám, ať se vám vede čím dál líp. Po dlouhé době jsem se rozhodl sem opět něco napsat a to konkrétně to, jak hodnotím půlroční užívání Asentry a taky proto, že jsem se ocitl na konci cesty, respektive na rozcestí a chtěl bych pokud možno vědět, jaký na to máte názor. Tak nejdřív k té Asentře. Začal jsem ji brát v říjnu minulého roku, předepsala mi ji neuroložka, když jsem si stěžoval na velkou každodenní únavu, otupělost a čím dál častější neschopnost řešit běžné věci. První den, co jsem si A. vzal, jsem byl strašně nervózní (nevím jestli to bylo z ní nebo nějaký "placebo" efekt...), ale druhý a další dny už to bylo poměrně v pohodě. Čekal jsem tedy, kdy se dostaví nějaký ten pozitivní efekt A. Po měsíci užívání jsem doktorce na kontrole řekl, že nastalo mírné zlepšení, teda kromě únavy, ta byla pořád. Řekla, že ji mám brát dál a uvidím. Souběžně jsem bral další léky a vitaminy (např. Benfogammu, Magnosolv, Gingio, Magne...) a chodil na různá vyšetření (EEG, VEP, magn. rezonance, perimetr...) a na poslední kontrole jsem se dozvěděl, že jsem úplně zdravý a že už mně nemá co nabídnout, až na jednu věc, ke které se dostanu později. Přestal jsem tedy brát všechny léky a přemýšlím, co dál. Mám v podstatě 2 možnosti, první je ta, že nebudu dělat nic a budu se dál přemáhat ráno vstát, jít do práce, přijít z práce a lehnout nebo vzít zavděk doporučením doktorky a objednat se k psychiatrovi. Teď si asi řeknete, co vlastně řeším, že to je vlastně jenom další druh lékaře, ale já mám prostě k tomuto typu doktorů trochu blok a nedůvěru a úpřímně se taky stydím k němu jít. Váhám, jestli ještě zkusit udělat něco svépomocí - zlepšit a důsledně dodržovat správnou životosprávu (zdravě a pravidelně jíst, často a pravidelně cvičit, hodně spát, nějak relaxovat...), i když pochybuju, že by to mělo valný účinek (už jsem to několikrát zkoušel... ) a nebo opravdu zajít hned k tomu psychiatrovi a nechat to na něm, co vymyslí. Chtěl bych se proto zeptat, jak často se tak běžně chodí k psychiatrovi, jak to tam probíhá, na co se ptá nebo jestli se dělají nějaká duševní cvičení nebo testy, prostě nevím co od toho čekat. Navíc si myslím, že můj problém nejspíš není psych. rázu, nemám žádné větší problémy v rodině, v práci a tak všeobecně. No každopádně si teď připadám jako simulant :-/

Ahoj Jitko,pokud máš chřipku,je léčba naprosto standartní.Před nedávnem jsem jí zrovna prodělal,měl jsem vysoké horečky a doktorka mi napsala normálně paralen po pěti hodinách jeden,hodně pít a napsala mi neschopenku.Ještě mi poradila,abych si při vysokých teplotách dal vlažnou sprchu,opravdu vlažnou,ne ledovou a pak si vzal paralen a zalezl do postele.Opravdu mi asi za dvě hodiny teplota výrazně klesla.Takhle jsem to udělal dvakrát za den a za dva dny bylo po horečkách.Taky jsem byl na pochybách,jestli se můžu při našich potížích léčit klasicky,ale doktorka mně řekla,že to na to nemá vliv.A měla pravdu.Takže jestli jsi nachlazená,můžeš se léčit klasicky a ničeho se neboj.A teď pro Inko Gnito.První věc,kterou bych Ti poradil,je překonání Tvého bloku k psychiatrům.Jít k psychiatrovi není žádná ostuda,věř,že Ti pomůže.Je to stejný lékař,jako kterýkoli jiný a navíc,on je ten,kdo Tvým problémům porozumí.Bez něj,budeš svoje stavy zvládat jen velice těžko.Co se týká návštěv u psychiatra,tak to záleží na něm,jak zhodnotí Tvůj stav.Určitě se připrav na nějaký "přijímací" pohovor,další léčba může být různorodá.Co se týká Tvé svépomoci,jsem jednoznačně pro sport a takovou formu relaxu,která Tě bude naplňovat a uklidňovat,třeba hudba,nebo četba,či aktivně zahrádka atd.Každopádně je nejhorší,když člověk nic nedělá,protože se tím víc zabývá sám sebou.Věř,že Tvůj problém je psychického rázu.Nemusíš mít žádné vědomé potíže,přesto je psychika narušená.Někdy se stává,že lidé,kteří žijí relativně spokojeně a nic jim nechybí,zničeho nic spadnou do depersí.Tohle by Ti jistě vysvětlil psychiatr a věř,že příčinu Tvých problémů najde.Za simulanta se rozhodně nepovažuj,léčba takovýchto potíží je dlouhodobá a zlepšení přichází postupně a po malých krůčcích.Snad Ti mé rady pomohou v rozhodování co dál.Ale věř mi,že pokud v tom něco nepodnikneš,budeš se trápit čím dál víc,až Tě to stejně dožene k odborníkovi.Čím dřív se rozhodneš pro plnohodnotnou léčbu,tím líp pro Tebe a samozřejmě i pro Tvoje okolí.Lidé,kteří rohle neprožili,jen těžko pochopí,co se v Tobě děje,takže je docela na místě snaha o komunikaci se svými nejbližšími,nebo - li vysvětlit jim o co jde a požádat o trpělivost,pochopení a toleranci z jejich strany.Přeji Ti,aby jsi se co možná nejdřív začal cítit líp a nabýval tak ztracené sebevědomí.František.

ahojky z noveho bydleni, baracku:o))..dnes jen v rychlosti, prispevky ctu, ale najak nestihim psat..mozna nastesti..do prace mi konecne chodi lidi a ja mam jine myslenky...v baraku jsme tyden...je to tu moc pekne..priznavam se, ze jsem malinko denne jakoby rozklepana..dnes jsem si rano rekla, ze si vezmu neurol, at mam klid..hlave, ze druhym radim , at se neboji si ho brat a sama trpim a myslim,jak to prejde...pomohl mi...klidek,pohoda, zadny vnitrni tres:o)..mozna je to zmenou prostredi, do toho ta moje Marketka s klukem a maturita..atd...za tim klukem stejne chodi, aspon na kafe ..ale, co mam delat, bude ji devatenact a rekla mi, ze ji do lasky nemam mluvit..prijde na vse sama..ted je prvorade, aby se ucila a odmaturovala...zitra pise cestinu...zdravim moc frantiska, jitku, mysku a nove ostatni cleny...mne asentra nepomohla, nezabrala, tak jak ma...takze beru jina AD..ale jak pise frantisek, fakt je to snaseni asentry clovek od cloveka jine!!!! mejte se vsichni moc pekne a preji dny bez stresu!!!! papa

Ahoj Kačko,neboj,dcera se srovná,všichni jsme si prožili to první velké zklamání a dnes už na to vzpomínáme jen s úsměvem na tváři.No,Neurolu se fakt nebraň,vždyť víš,jak to je.Je lepší si ho vzít a být relativně klidná,než se trápit.Ale já jsem na tom podobně,taky jsem občas na vážkách.Budu držet Tvé dceři palce,ať se jí maturita povede.Když před lety maturovala moje dcera,taky jsem z toho byl vyklepanej,dokonce možná víc než ona.A nekonec z toho byly samé jedničky....Myslím,že tahle mladá generace si uvědomuje mnohem víc naž třeba ta moje,jak moc důležité,je do budoucna vzdělání,vždyť za pár let,možná budou chtít středoškolské vzdělání i u popelářů.....Tím samozřejmě nechci znevažovat jejich práci,byl to jen příklad.Uvidíš,že to dcerka nakonec zvládne a celá Tvá rodina bude moct slavit.Přeji Ti,aby jsi se cítila co možná nejlíp a všem ostatním pochopitelně taky.Jinak s mým taťkou to je teď o něco lepší,pomalu začíná rehabilitovat,tak to snad bude jednou alespoň nějak pohybově únosné.Jsem už hrozně utahanej z toho věčného lítání po špitálu,ale z druhé strany mne dobíjí,že vidím nějaký,byť sebemenší pokrok.Takže se zatím snažím držet,co nejlíp to jde.František

Ahoj, tak jsem byl včera u psychiatra a ten mi zvedl asenru z 50 na 100, protože jsem pořád na xanaxu. Zároveň mi ale řekl, že až vysadím xanax problémy se pravděpodobně rátí, že má tu zkušenost.Docela mě to vyděsilo. On mi navrhl, aby začal chodid do deního stacionáře na terapii, ale to já nemůžu. Živím rodinu-jsem podnikatel. Tak teď nějak nevím co s tím... ps. xanax beru 4 roky občas a tři měsíce pravidelně

Ahoj Michale.Nemám zkušennosti s Xanaxem,ale jedno bych Ti poradil.Pokud Ti psychiatr nabídl nějakou formu léčby,která je na Tvé volbě,měl bys to ve vlastním zájmu vyzkoušet.Já vím,že je to složité,živíš rodinu,podnikáš,volného časo je málo.To všechno chápu.Ale co zkusit najít nějaký kompromis?Podívej,co je na světě nejvzácnější?Pro mne jednoznačně zdraví.Pokud u Tebe taky,tak si zkus nějak jinak uspořádat život,třeba nějak postupně ubírat plyn,možná,že Tvoje potíže pramení z přepracování,ze stresu co by bylo s rodinou,kdybys je nedokázal uživit.Neznám Tvou rodinnou situaci,takže nemohu posoudit,jak dalece jsou Tvoji blízcí závislí na Tvých příjmech,ale jedno vím jistě.Pokud věříš svému lékaři,tak na něj dej.Možná,by stálo i za pokus změnit antidepresiva.Přeji Ti hodně síly.František.

ahojky františku..jak je? četla jsem , že s tatínkem se to pomalinku lepší..to je dobře..i můj taťka je teď jakoby lepší, aspoň mi to tak připadá..já jsem dneska taková jetá, unavená, ospalá..asi, že se udělalo zase pěkně:o))...na mě to působí asi opačně..jinak mě spíš trápí ten třes, spíš vnitřní, někdy viditelný na rukou..nemám už debilní myšlenky, vše skoro jako dřív, ale klepačka..nechci si kvůli tomu brát neurol ale.....znáš to..všem radíme a pak se sami trápíme, aspoň tedy já...už jsem jeden tento týden měla, tak si říkám, že mám vybráno, ale nemám, jsem pitomá, vždyť je to ten nejslabší a je mi po něm opravdu zase dobře..asi si ho slupnu, ale jsem jetá, tak nechci být ještě víc :o))...až se zabavím, tak to bude snad lepší..příští pátek jdu na kontrolu k psych., těším se...:o))..on mě vždy tak uklidní...já bych snad měla chodit na nějaké terapie..nemáte tady někdo s tím zkušenosti, že by to pomáhalo jakoby na vyrovnanost atd... jinak holka písemku zvládla, měla téma vyprávění a můj zážitek z cestování..tak měla z čeho vybírat, protže je to stará cestovatelka:o))..s námi toho viděla:o))...no ale neučí se, ach jo..ústní je důležitější..pořád řeší kluka a na ostatní jí nezbývá čas..doufám, že aspoň o svaťáku zabere!!! ..tak papa všichni!!! krásný víkend bez stresů!!!

Ahoj Kačko,neboj ona to dcerka zvládne.Je nepříjemný,že to přišlo v takhle nevhodnou dobu,ale já věřím,že to dopadne dobře.Jinak já se cítím docela obstojně,včera jsem byl u psych. a on mi navrhl,že by mi napsal jiné léky,protože jsem ustrnul na mrtvém bodě a stále se občas potíže objevují.Takže mi napsal lék ARKETIS 20mg.Je to prý přímo na moje potíže,tak uvidím,co to se mnou udělá.Necítím se zle,ale ty pochybnosti tam pořád jsou,když někam jdu,vždycky se tím zabývám,jak to bude,jestli to zvládnu atd.A psych.mi řekl,že je na čase,abych se i těchto myšlenek začal zbavovat a že když mi doposud na to Asentra nezabrala,tak že zkusíme tohle.Já se tomu nebráním,věřím odborníkovi,takže uvidíme.S taťkou je to po psychické stránce den ode dne lepší,jen ta pohyblivost levé nohy je pořád téměř nulová.Ale rehabilituje a rehabilitační sestra tvrdí,že tam nějaká odezva při cvičení je,takže by se to časem mělo rozhýbat.Lítám pořád do špitálu,nosím mu nějaké pamlsky a tak,občas taky vynechám,protože to je hrozně vysilující a musím si taky odpočinout.Přeji všem klid a pohodu v co největší možné míře.František.

Františku. To je dobře, že dáš na psych., jasně, zkus to. Já se stále nemohu zbavit vnitřního třesu. Ale je fakt, že nemilé myšlenky mě opustily. Ale třes je dost nepříjemný, pozoruji na sobě, že to je hlavně dopoledne. Během odpoledne to zmizí a večer je v poho. Trochu mi to připomíná loňský rok, kdy jsem měla do toho ty deprese a staršné úzkosti. Ale ty teď zaplaťbůh nemám. V domku je to nádherné, okolo na zahrádce také. Jsem však taková nemastná, neslaná a jakobych se z toho neuměla radovat. V pátek jdu k tomu psych., vše s ním proberu, zda beru správně léky...Minule mi říkal, že ano a v podstatě už neví, co jiného by mi dal.... A co vy ostatní? Co ty Jitko? Nějak ses odmlčela a vy ostatní taky...snad je vám dobře!!! Přeji dny bez stresů!! Papa

Tak jsem o výkendu začal vysazovat xanax a není to tak hrozný. Už beru jen 0,25 ráno a večer. Zvednutní asentry na 100 mi začíná trochu zabírat, akorád mi nechutná a klepu se jak ratlík-proto ten xanax. Držím všem palce.Věřte si...

Moji milí,krásný den.Trošku jsem se odmlčela,četla jsem příspěvky,ale nešlo mi nějak psát,já ani nevím proč,když jsem chtěla k večeru něco napsat,bolela mě hlava a tak jsem si řekla ,že napíšu další den a zas nic,ale to je jedno.Píši Vám ted a moc Vás zdravím!!!A jak postupuji s léčbou?Necelých 50 dní užívám stále Asentru 50,jistě jsou určité pokroky,ale stejná fráze-nejsem to já.Spánek se mi upravil tak,že se vnoci moc nebudím,ale spím stále jen do 4 a pak už nezaberu,no nevadí,vyrovnala jsem se stím.Probouzím se stále s nervozitou a třesem těla,ale je to méně ,než před 3 týdny ,to byla hrůza.Jako skoro u Všech tady,ty rána a dopoledne,jsou asi nejhorší a stále jiné.Ale zvládnout se to musí,co jiného a já tak strašně chci,že to přeci musí mít dobrý konec!!!Jsem ted v takovém stavu,že to ani nedokážu popsat,mám tak nějak zvláštní pocity ,snad takové utlumené myšlení,nevím.Tak jako píše Kačka,nemám snad pocity strachu,že někde spadnu nebo tak,ale dělám všechno jako robot,prostě s tím,že vím,že to tak má být v danou chvíli,nebo v určitých situacích.Bez radosti,bez prožitku.Včera jsem byla v ZOO,krásné počasí,bezvětří,no opravdu nádherý den,byla jsem poměrně dost v klidu,ale prostě ten prožitek toho dne a ta běžná radost není,ani ted to necítím-nerozumím tomu!!!Necítím ani potřebu jíst,když už si kousnu samozřejmě to sním,ale chystám si jídlo tak,že vím,že přišel ten čas a jíst se přece musí!Stále sucho v puse nekdy víc a někdy mín,no asi tak to vypadá v mé léčbě.Jak už jsem psala,k psychiatrovi jdu 27.4 ale já se fakt těším.Vím,že nemůžu čekat žádné zázraky,ale jistě mi pomůže a malinko přiblíží moji situaci,alespon pevně věřím,je to poprvé.Sem i zvědavá,jaký ortel vynese,zda jde o deprese,paniku,nebo uzkosti,ale ono je to vlastně jedno ,protože vyléčit se chci a musím.Co se týká toho panického strachu,to si myslím z mého pohledu,že se výrazně změnilo.Na začátku léčby jsem to měla v hlavě pořád,že spadnu ,omdlím.Co krok to myšlenka a bylo uplně jedno jest-li jsem byla doma nebo venku,ještě si vzpomenu,ale jde to pryč a je klid.Hodně s myšlenkama bojuji a něco se opravdu dá ovlivnit,tak se snažím co to jde.Jen ty pocity,to mě mrzí,ale snad se to upraví.Františku Tobě přeji,at léčba zabere a Ty budeš konečně uplně v klídku,je dobře ,že jsi dal na názor lékaře,ale to víš,protože jsi rozumný.A to ,že je tatínek lepší,je naprosto užasné a Tobě to nesmírně pomůže a jistě se Ti už ted ulevilo,když Ti to sestřička zdělila.Kačenko,jak vidím léčíš se už dlouho a třes máš stále ,tak si říkám ,co já bych vlastně chtěla po tak krátké době,no je to na dlouho.Je třeba hodně trpělivosti a síly do dalších dní a tak to přeji Vám všem a taky sobě!Mějte se moooc pěkně a zase napište!JITKA

Hodně štěstí!!!