Asentra 50

Ahoj všichni,Kačko,jsem na tom stejně,jako Ty a Marta.Taky si pomáhám Neurolem a přesně se mi v hlavě honí to,co jsi napsala,totiž že se svět nezboří,protože ta dávka toho léku je opravdu minimální.Nesmíme nad sebou lámat hůl,i když nám třeba není dobře,opravdu to chce trpělivost.Já jsem teď docela v klidu,možná i proto,že mne nic mimořádného nečeká a tak se snažím čerpat síly do budoucna,užívat si ty dny,kdy se mi nic neděje.Nechci to zakřiknout!!!!!Bráním se euforii z toho,že teď funguju,protože vím,že to zase jednou bude jinak,ještě nejsem tak daleko,abych vše zvládal bez potíží.Červíček stále hlodá.....Ale hlavně mám pocit,že se to stále pomaloučku lepší,už dlouho jsem neměl tak silnou panickou poruchu,jako na začátku léčby.Jsem spíš někdy víc nervózní z toho,co mne čeká (úplně stejně jako Marta) a z toho pramení ty pochybnosti o sobě samém.Marto,naše potíže jsou opravdu stejné a po všech zkušennostech,které mám,to opravdu nikomu nepřeju.Ten pocit,že se mi v někde mezi lidmi rozpadne srdce,že tam omdlím a nikdo mi nebude schopen pomoct,že mi najednou všechno vadí,ať už je to hluk,nebo ticho,prostě cokoli,je vskutku šílený.Někdy se klepu mnoho dní před tím,než na tu situaci,ze které mám strach dojde,ale asi nejhorší to bývá vždycky večer před.Mohu si tisíckrát opakovat,že o nic nejde,jenže hlava to prostě odmítá a mozek myslí stále jen na to,jakej to bude trapas,až se tam někde sesypu.Je to prostě těžké,ale já stále věřím,že bude líp.A to také přeji Vám všem.František.

čauky nevíte někdo,jestli není moc brát asentru a k tomu i lexaurin má někdo zkušenost??díky

Ahoj Miky,záleží na dávkování,například brát Asentru a Lexaurin po jedné tabletě denně je běžné,není na tom nic,co by Ti mělo ublížit.LexaurinTi pomůže k lepšímu spánku a celkově Tě uklidní.Pokud by jsi se ale cítil i po takovéto minimální dávce jakkoli unavený,je třeba to konzultovat s lékařem.Každopádně to chce trpělivost,každý začátek léčby je krutý a někdy,než se tělo vyrovná s léky,se mohou stavy depresí,nebo panických poruch i na čas zhoršit.František.

Ahojky Leni, jak ti je? Dlouho jsi tu nepsala. Vůbec se to tady nějak vylidnilo. Asi je všem dobře, to by bylo fajn. Já se taky držím, ale už bych uvítala jaro. Tak papa

Ahoj lidi..diskuze opravdu ustává..škoda..asi je nám opravdu lépe a nepotřebujemes ostatními,,trpět,, a sdělovat si pocity..je dobře, pokud je nám líp, ale i tak by bylo dobré si ,,popovídat,, :o))...mně je lépe, cítím se o moc líp, než před pár měsíci, přesto to není stoprocentní..záchvěvy strachu, úzkosti mě někdy popadnou..zase odejdou, ale je to nepříjemné..stále beru AD a nevím, jak by to bylo, kdybych je nebrala..někdy přemýšlím, co je vysadit..třeba to mám po nich..ale asi je to blbost..doufám, že jaro přinese ještě lepší náladu a ne depky..tak pěkný zbytek neděle!!! ať je všem dobře!!!

ahojky zatím je mi stále zle nevíte jak dlouho se s tím dá marodit?nemůžu vůbec mezi lidi..

Moc Vás všechny zdravím a ráda bych se s Vámi chtěla podělit o můj "příběh". Tyhle stránky už sleduju zhruba měsíc a musím říct, že mi hodně pomohlo to, že "v tom nejsem sama". I když bych nám všem moc ráda přala, abychom v tom vůbec nebyli. Začalo "to" v roce 2006, kdy jsem se se svým přítelem odstěhovala do Londýna. Vše bylo super, on hned začal pracovat a já chodila do jazykové školy. Po pár měsících jsem si našla také práci, která mě bavila, ale zdála se mi po čase dost stresující (dalo by se říct, že spíš šéf mě stresoval, než práce) :))), ale to se bohužel často stáva. Jednou ráno o víkendu jsem se probudila a ztrašně mi bušilo srdce, celý den jsem musela ležet jak mi bylo divně. Myslela jsem, že mám snad infarkt. Po pár hodinách to přestalo, ale přišel takový zvláštní stáv, který do dneška nedokážu přesně popsat (ani mé psychiatričce či psychoterapeutce). Jsou to takové stavy jako bych byla opilá. Nedokážu se na nic soustředit, nic mě nebaví a nic si tak neužívám jako kdyby mi nic nebylo. Prostě mě to celé tak pohltí, že jsem úplně v jiném světě. Ten první rok co to přišlo, jsem tomu nevěnovala takovou pozornost, po týdnu to přestalo a dlouho se neobjevilo. V tom roce 2006 se to objevilo jen 2x. Sla jsem pro jistotu k doktorovi, vzal mi krev a udělat asi miliardu testu, úplně na všechno. Vše bylo ale v pořádu, byla jsem zdravá. Doktor mi řekl, že to může být psychického původu, a jestli chci tak mi dá nějaké léky. Nechtěla jsem, protože jsem mu nevěřila, že to může být něco takového. Prostě jsem si to nepřipustila. Pořád jsem přemýšlela a přemýšlela co by to mohlo být, hledala na internetu různé nemoci atd atd.... Kdybych v tu chvili u toho doktora o tomhle věděla víc, šáhla bych po lékách všemi deseti. Protože člověk se z toho sám těžko dostává. V dalších letech se to stupňovalo a ty stavy byly intenzivnější a intenzivnější. Když jsme se v roce 2009 s přítelem stěhovali zpět do Čech pár měsíců před odjezdem to úplně zmizelo. Byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě, i když jsem byla pořád vystresovaná a srdce mi bušilo pořad, byla jsem i tak ráda, protože ty stavy už tady nebyly. Přikládala jsem to tomu, že jsem začala nosit brýle a že to asi bylo něco z očima. V tu chvili jsem měla vyhráno. Přestěhovali jsme se a já si užívala nového bytu a zařizovaní. Až v říjnu 2009 to začalo znovu. Půl roku to tu nebylo a v říjnu to přišlo zase. Objevilo se to po střevní chřipce. Nesnáším zvracení a všechny jiné nemoci, strašně mě to asi stresuje. A tim to přišlo znovu. Byla jsem z toho hodne špatná, ani jsem neoslavila moje 30té narozeniny. Zrovna na ně mi bylo nejhůř. Už jsem nevěděla co dělat. Chtěla jsem otěhotnět, tak jsem se na to těšila.... Objednala jsem se na neurologii, netušila jsem vůbec co to může být. Doktor se moc se mnou nebavil a dal mi předpis do ruky, říkal, že tyhle prášky mi udělají dobře a že jsem z jeho stránky naprosto zdravá. Prostě nechápu proč jsem si nedokázala připustit, že to může být něco psychického, že to jsem JÁ koho to potkalo???? Když jsem si přečetla co to jsou za prášky (antidepresiva Prothiaden), tak jsem brečela snad půl dne a nebyla k utišení. Když jsem ty léky brala měsíc a žádné zlepšení, šla jsem k né praktické doktorce, že už nevím co mám dělat. Hned zavolala psychiatričce, která mě vzala hned ten den. Řekla, že to jsou úzkosti a že Prothiaden je na deprese. Dala mi Asentru, kterou beru už měsíc a půl a je mi N Á D H E R N Ě !!!!!!!!!!!! Zabrala po třech týdnech, cítím se opět dobře jako před čtyřmi lety. Užívám si ráda života a jen jsem občas smutná z toho že jsem ztratila 4 roky života, který jsem jen tak proležela, nic nedělala, s nikým se skoro nevídala, protože to nešlo, když to tu bylo, neměla jsem prostě chuť. Jen doufám, že už to nepřijde a že mám konečně vyhráno a za půl roku po braní Asentry budu moc mít konečně miminko na které se moc s přítelem těšíme. Přítel, je moc šťastný také za mne, že jsme konečně našli to co to je. Když se mě před Vánoci zeptal co si přeju od Ježíška, řekla jsem mu, že bych chtěla nový mozek :))) Jo to bych asi chtěla :))))) Moc mi pomáhá!!! Chodím také na psychoterapii a už asi poznávám, z čeho to je a proč se to v říjnu objevilo znovu. Paní psychoterapeutka je moc hodná a doufám, že mi pomůže "někde koupit nový mozek" :))))))) Naposledy mi řekla co bych "tomu" dala za jméno, že nějak "tomu" musíme říkat. Nevěděla jsem, říkala ať si vyberu třeba nějaké zvíře. Vybrala jsem si ŽRALOKA, protože ten, když Vás chytne, tak nepustí. Teď už tady ale není, asi se mu u mne už nelíbilo..... PS. Jsem moc ráda, že jste ten dlouhý "příběh" dočetli až dokonce. Moc Vám všem přeju ať ten "Váš žralok" taky brzy odejde a pokud možno ať už se nevrací. Určitě zase napíšu. Mějte se hezky a užívejte si života.

Martino, já si to dočetla a myslím, že každý, kdo sem vleze, neboť tady všichni hledáme zklidnění, chceme vědět, že to, jak se cítíme, je v podstatě normální a nejsme v tom sami...hezky jsi se rozepslala a vůbec se ti nedivím!! chápu, že ses chtěla vypovídat nám, kteří toto vše známe a pochopíme, jak Ti bylo!! Moc Ti přeji, ať je Ti už jen dobře, krásně a ať Tě ten tvůj žralok pustí...také miminko, ať vám pak vyjde...bohužel já, asi i ostatní, co sem pravidelněji píší z toho na stopro nejsou...ale cítíme se dobře a o moc lépe, než před léčbou a v začátcích jejich..máš dobré, že ani nemusíš k tomu užívat neurol atd, že Ti Asentra tak dobře sedla..mně třeba vůbec a staršně dlouho jsme s psych.hledali účinné AD pro mě...po Asentře jsem myslela, že umřu..ale dnes se tomu směju...občas sice úzkost a strach mám, zlobí mě takový nepříjemný třes, ale co s tím nadělám..věřím, že postupem času to přejde...tak papa a vy všichni kámoši tady-pište!! :o))..papa

Martino,taky jsem to dočetl a věř mi,že vím o čem píšeš.Víš,nechci Tě srážet k zemi,ale léčba AD je velmi zdlouhavá a naše nemoc je záludná právě v tom,že se mohou stavy úzkosti vracet,třeba i po několika týdnech,kdy se člověk cítí relativně dobře.Já s tím mám už několikaletou zkušenost,cítil jsem se třeba rok dobře a pak najednou,jak blesk z čistého nebe přišlo přesně to,co Ty popisuješ,tedy bušení srdce,stavy úzkosti z toho pramenící,atd.A v takovém momentu,se člověk vlastně vrací zase zpátky na začátek,protože se začne obávat častější recidivy,začne o sobě pochybovat,ztrácí sebevědomí a pořád to,co se tak najednou objevilo nosí v hlavě - mnohem víc,než kdy před tím.Já to tady píšu jen proto,abys byla případně připravená na to,že ještě zdaleka nemáš vyhráno (nikdo z nás) i když se cítíš dobře.Pro příklad uvedu,že jsem se prakticky celý měsíc cítil celkem dobře a včera mne zase bylo od rána zle,musel jsem to řešit Neurolem,ale i přes to,že jsem se díky němu částečně uklidnil,celý den byl v háji,nic mne nebavilo,byl jsem jakoby duchem jinde,vlastně jsem se víceméně pozoroval,jak se cítím a jestli se mi ještě nepřitěžuje.Vyspal jsem se z toho,ale takhle to prostě je,takhle dovede být ta naše nemoc záludná.Je fajn,že je Ti dobře,že Ti Asentra zabrala,taky jí užívám(asi od Září 2009),taky jsem měl po začátku léčby pocit,že je mi ohromně fajn,že mne už nic nemůže srazit k zemi a ejhle,ještě pořád se to tady objevuje.Ale Ty jsi oproti mne mladá a každý organizmus se s léčbou vyrovnává jinak,tak doufám,že u Tebe se podobné recidivy objevovat nebudou.Ještě jednou opakuji,že Tě nechci nijak strašit,naopak,myslím to dobře,ber to jako prevenci.I já,Ti přeji,aby Vám to mimčo vyšlo a aby jsi si mohla užívat života plnými doušky.A jak uvedla Kačka v minulém příspěvku - pište,pište,pište,všichni dobře víme,jak to pomáhá.František.

A ještě pro Mikyho - pokud je Ti mizerně a nemůžeš mezi lidi,nic neuchvátej,zůstaň doma jak to jen půjde.Ber to tak,že se teď budeš znovu zařazovat do společnosti.Tvůj svět je nyní jiný a ten,který je tam někde venku,odmítáš,protože Ti nepřináší pohodu a klid.Musíš si najít systém,jak se pomalu mezi lidi vracet,zkus třeba pro začátek vyjít na chvilku ven,jen na tak malou chvilku,než Ti to začne lézt na nervy a druhý den to zkus znovu a třeba o něco déle.Nemusíš chodit nikam daleko od bydliště,stačí pár metrů,třeba jen deset,prostě musíš najít způsob,jak sám sebe přesvědčovat,že tuto situaci už zvládáš a tak si můžeš zkusit pro příště naložit víc.Píšu to tady téměř pořád,ale znovu to zopakuju - léčba je vždy dlouhodobá (tzn.měsíce a roky) a vyžaduje velikou trpělivost a sebezapření.Vážím si všech,kterým osud teto boj přiřkl,už proto,že je to boj nerovný a ze strany soupeře záludný.František.

Ahojky Františku,Martince jsi to napsal hezky, třeba se ale zlepšila natolik, že bude už dobrá...ale.. no, ona sama to ví nejlépe a kdyžtak se dobře léčí a ví, co se může přihodit a má tady nás:o))....tak ty ses zase necítil dobře..já to mám hodně podobné..ale neurol mi zabere, prostě už to neřeším, že si ho beru k AD , aspoň se netrápím těmi pitomými pocity úzkosti a klepavky..myslím, že je mi docela dobře a opakované stavy se vracejí míň, tak snad někdy vydržím třeba měsíc,pak dva a pak třeba rok:o)) kéž by!!!! Martinko a ostatní, pište, jak vám je a jak se léčíte..Miky, třeba opravdu Asentru nesneseš, jako já..vůbec nechci zpochybňovat její účinky, ale některý orgenismus ji nebere..zkus vydržet a pak kdyžtak změnit AD.....lidičky, já ve čtvrtek letím do N.Y., myslete na mě, věřím, že to zvládnu, třeba i s pomocí neurolu, ale nebudu svůj život podvolovat psychice, pokud mě depka nesrazí na kolena, budu dělat vše, jako dřív, když to zvládám:o))))..vždyť jsem jinak zdravá, beru AD a mám neuroly kdyžtak :o))..tak papa, v pondělí se vracím a pak zase hned napíšu!!!!

Ahojky lidičky, Martino taky jsem četla tvůj příspěvek až do konce a myslím, že po tom, co ti napsala Kačka a František už není co dodat, je to obravdu běh na dlouhou trať. Před 10- ti lety jsem se léčila na panickou úzkost, přišlo to také z ničeho nic. Jednou se mi udělalo špatně v MHD, když jsem jela na pohovor na práci. Nemyslala jsem si, že je to psychická záležitost a proto jsem to ani nijak neřešila, ačkoli se to objevovalo čím dál častěji. Jít k psychiatrovi mi přišlo trapné, protože přeci nejsem blázen !!! říkala jsem si. Takže jsem na doporučení praktické doktorky absolovovala všechna možná vyšetření včetně neurologie, ale vše bylo v pořádku.Nakonec to došlo tak daleko, že jsem nebyla schopná jít ani před dům s odpadkama do popelnice.Nakonec mě moje doktorka přesvědčila, abych šla na psychiatrické vyšetření, že tam nechodí žádní blázni a že to není ostuda. Tenkrát jsem užívala Deprex a lexaurin. Když jsem se po několika měsících cítila dobře a žila zase jako před tím, vysadila jsem léky a k psychiatričce přestala docházet. Nevím po jaké době, se mi začili tyto stavy vracet, ale jen velmi zřídka, takže jsem to zvládala bez léků, ale v říjnu 2009 jsem to nezvládla. Nedokázala jsem sama dojet vlakem do 25 km vzáleného města. Srdce mi bušilo, pocit na omdlení, strach že mi nikdo nepomůže atd... Byla jsem nucena navštívit po letech znova psychiatričku. Nyní beru Asentru asi 3 měsíce a je mi o moc lépe. Začátky byli strašné, jako u většiny z nás, ale tyto vedlejší účinky se musí vydržet. Zatím ještě nejsem úplně v pohodě, ale už vím, že tahle nemoc je opravdu záludná a i když si myslíš, že máš vyhráno, nemusí to být pravda. Tentokrát si prášky rozhodně nevysadím !!! Takže to co napsal František, je pravda. Nechci tě strašit, pouze píšu svoji zkušenost. Kačko tobě přeji pohodový let do N.Y., užij si prodloužený víkend a ve zdraví se zase vrať domů. Budu se těšit, až napíšeš, jaké to bylo. Mějte se všichni fain a držte se...pa pa pa Marta

Kačko přeji Ti také klidný let a krásné zážitky z N.Y. a hlavně pohodu a klid.Marto Ty píšeš úplně o tom samém,co se děje mne.Už jsme si to tady společně napsali,ale nedá mi to,musím to znovu opakovat.Když čtu Tvé řádky,je to přesně o mých problémech.Teď se mi často stává,že mám před sebou něco,co mne určitým způsobem zavazuje a třeba dva dny před tím,než to má vypuknout,o tom pořád přemýšlím,jako v tom smyslu,co když se mi tam udělá zle atd.Pak jsem velmi nervózní těsně před odchodem z domova,obyčejně si vezmu Neurol.Pak odejdu a chvíli bojuji sám se sebou,jsem na pochybách,jak to zvládnu,ale většinou to ze mne spadne a já vím,že to bude v pořádku.Já se totiž cítím nejbezpečněji doma.I když se mi může udělat mizerně i tam,přesto tam cítím soukromí a bezpečí,nikdo mne tam nevidí,schovám se sám do sebe a tiše si to protrpím.Je fakt,že díky léčbě to teď jakž takž zvládám,ale na počátku jsem nebyl schopen se těm stavům ubránit a vlastně mi bylo permanentně zle,měl jsem pocit,že vůbec nežiju,jen přežívám.Pocity jsou to hrozné a je nesmírně fajn,že se s nimi můžeme touto formou někomu svěřit,že si dokážeme tímto způsobem pomáhat.Mne to ohromně posiluje,vím,že v tom nejsem sám a že je plno lidí,kteří mají stejné potíže jako já.Zkušenosti Vás ostatních jsou k nezaplacení,člověk z nich může čerpat do budoucna i proto jsem napsal Mikymu a Martině to co jsem napsal.Všem přeji klid a pohodu.František.

Ahojky lidi!! Zítra letíme. Těším se i netěším. Nebojím se, že to nezvládnu, jen mě trápí třes, hlavně vnitřní a bušení srdce. Nemám ty samé stavy, jako vy. Nebojím se jít ven, nedělá se mi nevolno v autě atd. Ale ve finále jsme na tom psychicky stejně. Je tady někdo, kdo se cítí, jako já? Od rána, od probuzení se třesu, jsem jakoby v úzkosti. Pokud jsem s někým, probíráme cokoliv, tak je mi lépe...Pak jsem sama a je to na prd... Na jaře to bude už rok, co jsem do toho vlítla. To mi ale bylo děsně. Když čtu příspěvky lidí, kteří v tom ,,lítají, dlouho, tak jsem z toho nešťastná, co mě ještě čeká...Ale také bohužel zjišťuji, že to mám vlastně dávno, neboť pocit úzkosti a z toho nevolnosti jsem zažívala už před léty a vracelo se to různě, jenže jsem se zklidnila neurolem a bylo po tom...pak zase dlouho nic..takže to mám vlastně hodně let, jen se léčím teprve necelý rok..a nevíte někdo třeba o nějaké terapii, či léčbě, která pomáhá? já bych šla snad do všeho...lidičky , jsem ráda , že vás tady mám!! tak papa, ještě sem kouknu večer!!!mějte se všichni lépe!!!

Ahojky lidi!! Zítra letíme. Těším se i netěším. Nebojím se, že to nezvládnu, jen mě trápí třes, hlavně vnitřní a bušení srdce. Nemám ty samé stavy, jako vy. Nebojím se jít ven, nedělá se mi nevolno v autě atd. Ale ve finále jsme na tom psychicky stejně. Je tady někdo, kdo se cítí, jako já? Od rána, od probuzení se třesu, jsem jakoby v úzkosti. Pokud jsem s někým, probíráme cokoliv, tak je mi lépe...Pak jsem sama a je to na prd... Na jaře to bude už rok, co jsem do toho vlítla. To mi ale bylo děsně. Když čtu příspěvky lidí, kteří v tom ,,lítají, dlouho, tak jsem z toho nešťastná, co mě ještě čeká...Ale také bohužel zjišťuji, že to mám vlastně dávno, neboť pocit úzkosti a z toho nevolnosti jsem zažívala už před léty a vracelo se to různě, jenže jsem se zklidnila neurolem a bylo po tom...pak zase dlouho nic..takže to mám vlastně hodně let, jen se léčím teprve necelý rok..a nevíte někdo třeba o nějaké terapii, či léčbě, která pomáhá? já bych šla snad do všeho...lidičky , jsem ráda , že vás tady mám!! tak papa, ještě sem kouknu večer!!!mějte se všichni lépe!!!

Ahoj Kačko, možná na Tebe dolehla předcestovní nervozita.Je moc dobře,že se nebojíš toho,že bys to nezvládla.Ten vnitřní třes a bušení srdce se mi dnes objevuje taky,možná je to počasím - BIO 3.Ale zatím to zvládám bez Neurolu.Možná jsem i nervózní z toho,že můj otec má jít příští týden konečně na tu operaci té břišní výdutě,rozhodl jsem se,že než se vrátí,tak mu vytapetuji kuchyň,protože už je to potřeba,tak se snad taky nebudu díky pracovnímu vytížení zabývat různými katastrofickými scénáři,jak by to mohlo dopadnout.Člověk si někdy myslí,že teď bude mít pár dnů klid a čas se srovnat,ale obyčejně se pokaždé něco vyvrbí a klid je ten tam.Věřím,že se Ti ten výlet povede a že ten vnitřní neklid ustoupí,nejdéle v momentě,kdy budeš mezi lidmi,se kterými cestuješ.Navíc s sebou bereš dceru a ta Ti bude určitě také oporou.Tak si to tam za tou velkou louží krásně užij,načerpej další síly a hlavně se nám v pořádku vrať. František.

Ahoj Kačko, možná na Tebe dolehla předcestovní nervozita.Je moc dobře,že se nebojíš toho,že bys to nezvládla.Ten vnitřní třes a bušení srdce se mi dnes objevuje taky,možná je to počasím - BIO 3.Ale zatím to zvládám bez Neurolu.Možná jsem i nervózní z toho,že můj otec má jít příští týden konečně na tu operaci té břišní výdutě,rozhodl jsem se,že než se vrátí,tak mu vytapetuji kuchyň,protože už je to potřeba,tak se snad taky nebudu díky pracovnímu vytížení zabývat různými katastrofickými scénáři,jak by to mohlo dopadnout.Člověk si někdy myslí,že teď bude mít pár dnů klid a čas se srovnat,ale obyčejně se pokaždé něco vyvrbí a klid je ten tam.Věřím,že se Ti ten výlet povede a že ten vnitřní neklid ustoupí,nejdéle v momentě,kdy budeš mezi lidmi,se kterými cestuješ.Navíc s sebou bereš dceru a ta Ti bude určitě také oporou.Tak si to tam za tou velkou louží krásně užij,načerpej další síly a hlavně se nám v pořádku vrať. František.

Ahoj Kačko, možná na Tebe dolehla předcestovní nervozita.Je moc dobře,že se nebojíš toho,že bys to nezvládla.Ten vnitřní třes a bušení srdce se mi dnes objevuje taky,možná je to počasím - BIO 3.Ale zatím to zvládám bez Neurolu.Možná jsem i nervózní z toho,že můj otec má jít příští týden konečně na tu operaci té břišní výdutě,rozhodl jsem se,že než se vrátí,tak mu vytapetuji kuchyň,protože už je to potřeba,tak se snad taky nebudu díky pracovnímu vytížení zabývat různými katastrofickými scénáři,jak by to mohlo dopadnout.Člověk si někdy myslí,že teď bude mít pár dnů klid a čas se srovnat,ale obyčejně se pokaždé něco vyvrbí a klid je ten tam.Věřím,že se Ti ten výlet povede a že ten vnitřní neklid ustoupí,nejdéle v momentě,kdy budeš mezi lidmi,se kterými cestuješ.Navíc s sebou bereš dceru a ta Ti bude určitě také oporou.Tak si to tam za tou velkou louží krásně užij,načerpej další síly a hlavně se nám v pořádku vrať. František.

Nějak jsem si nevšiml,že naběhla nová stránka a přidával příspěvek furt dokola......

Františku, díky za několik vzkazů, haha...máš pravdu asi, ale já cestuji poměrně hodně a nikdy jsem cestovní horečku neměla..a že letím s dcerou jsem šťastná!!!! ta mě nenechá přemejšlet a ani ostatní, který jsem valstně sehnala a dala to celé dohromady já..minulý rok jsme tam totiž takhle byli a líbilo se to, tak to opakujeme a chytli se další:o))...představ si, že dnes si u mě kupoval zájezd můj psych.,sice jsme to vyřizovali po telefonu, ale nějak mě zklidnil a říkal, že si ten neurol vzít mám, ať se organismus sklidní a odpočine si..já totiž zjistila, že po něm je mi třeba tři dny dobře..no nic..napíšu, jak bylo a jak jsem zvládala...jinak s tatínkem ti to nezávidím, já s mojím dnes objížděla doktory, rentgen atd., je hodně nemocný, ucpávání cév mozkových a skoro přestává chodit, je to strašné a to je mu 66...nelze si to připouštttttět, to už jsem se trochu naučila a brát takový život, že je to dané..tak držím palce a papa!! dík všem za podporu!!!

Ahoj lidicky, tak se hlasim po dlouhe odmlce, pomalinku, polehounku se to zlepsuje, i kdyz zrovna dneska nic moc, ale prisuzuji to zenskym dnum...jinak vsechny moooc pozdravuji, prubezne jsem si vse precetla, je dobre, ze si muzeme nekde vylit srdce a navzajem si rozumime...zitra jdu na kontrolu, tak jsem z toho nervozni ; mozna i proto se to zhorsilo, ze se zase zacinam pozorovat, ale snazim se...Kaci-podle Tvych prispevku bych rekla, ze jsi o moooc lepsi, ted jsi asi nekde v N.Y.-jeee, jednou se tam taky chci podivat, pak napis jak si to zvladla :-] uz se moc tesim na jaro, snad bude zase o kus lepe...mejte se vsichni moc pekne..papa

Ahoj lidičky moje!! Jsem doma a vše jsem zvládla úplně v pohodě!! S dcerou jsme si to užily moc , včetnš nákupů, což zajímá hlavně ženský:o)). Leni, máš pravdu, jsem o dost lepší a mám to jako ty, v okolí ženských dnů je to prostě horší a asi pracují hormony. Pokud do N.Y. poletíš, nebudeš nikdy litovat. Je to mumraj, ale krásný a padne na tebe taková atmosféra, kterou známe z filmů a seriálů, kde N.Y. je vidět:o)). Tak a teď už se připravuji pomalu na stěhování, začínám se i těšit, tak to je dobré znamení!!! Františku, doufám, že jsi v pořádku a tatínek taky!!!! Mějte se všichni jen dobře a pište!!! Papa

Ahoj Kačko,to jsem rád,že jsi to tak pěkně užila.Je fajn,že to bylo bez problémů,člověka to posílí.Jinak já se cítím celkem dobře,teď jsem dva dny tapetoval u taťky kuchyň,takže jsem si pěkně mákl a na nějaké černé myšlenky nebyl ani čas.Operovat ho budou dnes,tak mu budu držet palce,přeci jen už není žádný mladík a navíc má nemocné srdíčko.Ale věřím,že to dobře dopadne.Tak se mějte všichni fajn,František.

Ahojky vsichni...zacala jsme pred 14 dny brat zoloft 5o,coz by mel byt stejny lek jako asentra...prvni dny mi bylo docela zle,ale zase na druhou stranu jsem se citila lip,ze se budu brzo citit lip....dostala jsem tyto leky na depresi kterou jsem mela asi rok,a bulimi v ktere plavu uz 1o let....pry to jde ruku v ruce spolu,takze jsem nejspis celych deset let mela depresi,ale ten posledni rok,uz jsem to nemohla vydrzet...Jsme strasne stastna ze se konecne neco zmeni a ze mi treba ty leky pomuzou,a na druhe strane se strasne bojim bribirani na vaze...mate nekdo zkusenost? a kdy u vas zacali leky zabirat...u me je to zatim jako na houpacce....moc dekuju za odpoved,a vsem drzim palecky,at se citite lip :-))))

Ahojky vsichni...Myska, ja po zoloftu(ktery jsem brala 150mg) nic nepribrala - teda trosku jo, ale protoze po silenych nervech mi zase zaclo chutnat, ale neni to nic dramatickeho :-) brala jsem to tak, ze kdyz mi konecne chutna, tak toho radne vyuziju, no ted uz se citim silna i na to, ze se pokousim trosku zhubnout - a zatim se dari...me teda dost dlouho trvalo nez se to zaclo zlepsovat, musela jsem jit az na 150mg a rekla bych, ze az tak po 4 mesicich... Kacko..tak se hlasim do tve skupiny, dr. se rozhodla, ze jeste zkusime Argofan, takze dnes jsem si poprve vzala tabletku, tak uvidime - rekla, ze bud zkusime zvednout na 200mg nebo ten argofan, tak jsem rekla, ze zkusime argofan...jeste se ji moc nelibily ty vykyvy okolo menzes... Frantisku..to je fajn, ze se citis dobre, preji moc stesti tatinkovi, at vse dobre dopadne a at se drzis, tatka te bude urcite potrebovat nez se zotavi, tak at to vse dobre dopadne...drz se mejte se vsichni pekne..papa

Myska - Léčba antidepresivy je vždy dlouhodobá, (řádově měsíce až roky) léky zabírají po třech až osmi týdnech léčby.Léčba je postupná,někdy se mohou objevovat depresivní nálady i v jejím průběhu.Chce to velkou dávku sebezapření,síly bojovat a hlavně trpělivosti.Přeji Ti,aby léky zabraly co nejdřív.A s případným přibíráním si nelámej hlavu,teď je hlavní,aby ses začala cítit lépe psychicky,na to se soustřeď,vše ostatní jde stranou. Děkuji všem za podporu,taťka je po operaci,jeho stav je zatím adekvátní zákroku.Já se zatím také cítím celkem dobře.Přeji Vám všem klid a pohodu.František.

ahoj všichni,je mi stále stejně hnusně v práci mi dal výpověď,že dlouho marodím,ještě to není ani měsíc,ale nebyl na to u mě zvyklej amě se stále motá hlava nespím hučí mi v uších,nemůžu mezi lidi natož pak do práce,jako prodavačka to vážně nejde zdá se mi,že už to nikdy nepřejde nevim jak z toho ven je mi 38 let a jsem neschopná žít normálně jak dlouho se s tímto dá marodit?vždyť mi nemusí věřit ani má obvodní doktorka...

moc vam vsem dekuju za odpovedi....:-) byla jsem ted na 3 mesice v Asii,kde jsem vyhledala psychologa,protoze jsem mela takove deprese,ze jsem myslela ze to nevydrzim...ted jsem zpatky v Parizi,kde ziju a prozatim se mi nepodarilo najit zadneho doktora,tak jsem moc rada,ze jsem nasla tohle forum a muzu se s nekym podelit o sve pocity...je to moc fajn.... Frantisku,ja mam hruzu z toho ze to proste nezabira,protoze je to 14 dni,ze zacatku jsem si rikala,ze asi jo,ale ted mam pocit ze jsem tam kde jsem byla....zase jsem sklesla a porad myslim na to jestli ty prasky zaberou,nebo jestli je treba zvednout davku...takze hledam nejakeho doktora s kterym bych to mohla probrat v anglictine,ve francouzstine bych to prozatim asi nezvladla :-( ale moc ti dekuju co jsi mi napsal,protoze ted vim,ze to asi nejspis chce jeste cas..s tou vahou se trapim nejak cely zivot,ale vim ze je to hodne taky v moji hlave..proste se tocim v tom kruhu jidla a diet,a tak je to pro me strasak,protoze jsem se docetla ze po antidepresivech se pribira,coz se bojim ze by me odradilo je brat...ale na druhou stranu,bych uz konecne potrebovala zacit normalne zit....ja vim :-( nejdulezitejsi je se citit dobre :-))))kez by to bylo uz brzo.... Preji vam vsem krasny vikend a moc dekuji za odpoved.:-)

Mysko, jak tady ctu tvuj prispevek, tak si myslim, ze jsi na tom podobne, jako ja tehdy...mne to zabralo opravdu az po 4-6 tydnech, myslim, ze je to normalni, ze se nemusis bat. Bylo by ale u tebe asi dobre , jako podpurnou lecbu vzit Neurol, ci Xanax. Nevim, zda to muzes napsat, ale ty se pohybujes v oblasti mody? Myslim proto, ze cestujes a zijes v Parizi, taky mas problemy s vahou.. Snad se neurazis, kdyz napisu, ze ja nastesti tento problem nemam, ale s depresi a uzkosti zkusenosti mam..Nemohla bys odjet na par mesicu zpet sem a lecit se? Takto hledas v neznamych vodach a u nas, ale ty potrebujes dohled psychiatra.Nebo ti poradim na www.psychoporadna.cz si najdi prislusne nabidky, pis si s nima a oni ti mohou radit i po Skypu, po zaplaceni...Moc bych Ti prala,abys zila normalne..My tady si to taky prejeme, porad se povzbuzujeme:o))..pis, radi ti poradime a povzbudime, ale zkus aspon odbornika po internetu, jak jsem ti napsala...Frantisku, tak jak je to s tatinkem? vubec nepises....a co ty Lenco? Ja se ted citim dobre, nechapu, ale jsem mooooc rada..ale take vim, ze se to zase objevi...ale urcite v mensi mire!! musi!!! protoze jsem bojovnice a vy vsichni taky!!! Peknou nedeli!!!

Kacko,moc dekuji za odpoved...jsi zlaticko..mas uplnou pravdu,musim nejspis zkusit ten internet,to bude pro zacatek asi nejlepsi volba...a mas pravdu,delala jsem od 18 modeling,pak jsem s tim sekla hlavne kvuli neustalemu stresu kv.vaze,ale bohuzel ten uz mi zustal az do ted.Ted se spise pohybuji kolem make upu,prehlidek,foceni atd...delam styling,dost kolem mody,ale proste asi je to na me prilis...s Pritelem jsem odjeli pracovne do Asie,a tam to na me vsechno dolehlo.Taky mam za sebou pred rokem interupci,a to mi proste nepridelo....:-( vask to znas Kacko...co jsem cetla vase prispevky,tak to mame vsichni podobne..je to hrozne..ja jsem strasne dlouho nevedela co mi je...proste jsem jen nemela chut zit....ted je to takove porad nahoru a dolu, a ja se nemuzu dockat az se to trosku ustali...pripadam si jako blazen..takove vykyvy nalad,to snad ani neni mozne....:-( nekdy si rikam jestli jsem jeste vubec normalni,protoze to co se mi honi hlavou,nekdy vubec nedava smysl...a jeste k tomu se mi pridal neskutecny strach z litani,coz jsem vubec nikdy nemela...ted sednu do letadla,a cvakam zubama,a celych 13 hodin z Asie jsme se trepala,a myslela jsem si ze mam asi infarkt...no proste silenstvi....:-( potrebuju cestovat,a mam pocit ze proste nemuzu....uz to neni jako driv..:-( xanax jsem dostala od doktora na uklidneni prave k tomu zoloftu,ale chtela jsem se mu vyhnout,nechtela jsem brat tolik prasku,ale asi si ho budu muset obcas vzit..mas pravdu,ze mi to nejspise dal kv.tomu abych porad nestresovala... Kacko,moc dekuju za nasani,opravdu moc mi to pomaha..citim se o moc lip,kdyz vim ze v tom nejsem sama...:-) Moc vam vsem preju aby se vam jen a jen darilo se citit fajn..:-)))) preji krasnou nedeli....

Ahojky Mysko, tak jsi uz cetla muj vzkaz!:o))..no vubec neni zac dekovat, moc rada se s tebou podelim o poznatky nasi zkurvene nemoci, kdyz Ti to aspon trosicku pomuze:o)).. Kdyz jsem si precetla , co delas a jak jsi zila a zijes, tak to je stejne, jako u nas ostatnich, jen kazdy delame neco jineho..neboj, vse bude dobre, jen to chce opravdu cas..a ver , ze klidne i rok..i dyl..take jsem vubec nevedela, proc mam takove myslenky, co se mi to vubec honi hlavou za katastrofy..bala jsem si priznat, ze myslim na to, ze jsem tak nestastna, ze bych skocila z okna..zaplatbuh jsem to nikdy nezkusila, jen ta myslenka me parkrat pronasledovala..vim, ze nejhorsi je, kdyz te nic neboli a pritom je ti hrozne..asi se ti to kupilo od mladi, kdyz jsi delala modelku, s tim jidlem, take interupce atd....doufam, ze mas hodneho a chapajiciho pritele, ktery musi pochopit, ze mas nemoc dusicky a ze to bude chvili trvat, nez se to zlepsi..s cestovanim to znam, take hodne letam..nebojim se , ze spadneme, ale od te doby, co jsem omdlela v letadle, tak ze omdlim..nikdy se mi to uz nastesti nestalo a je to 4 roky..nedavno jsem byla v Thaj a ted v N.Y., proste si vezmu neurol a jsem v poho..vubec ted, po skoro roce je mi docela fajn..ty jsi vsak na zacatku lecby a bude trvat dyl, nez se budes zase citit dobre..urcite!!! si ber prosim ty Xanaxy, v tvem pripade 2-3 denne..neboj, musis je prozatim mit, uklidni mozek a nech ho si odpocinout od te zateze, kterou mu davas premyslenim, ze je ti zle a ze uz to nebude dobry!!! bude , neboj!! urcute se spoj aspon internetem s tou psychoporadnou-s odbornikem:o))..mej se hezky a pis a vy ostatni take!!! papa

Mikky,máš - li rozumného lékaře,Tvé potíže nemůže nechat jen tak.Musí Ti věřit.Vyžádej si doporučení k psychiatrovi,nějakého si vyhledej a objednej se k němu.Nikdo a to opakuji - nikdo z Tvého okolí Ti nebude Tvoje stavy věřit,protože je nikdy sám neprožil.Pochopit to může jen ten,kdo s tím má zkušennost a samozřejmě lékař.Léčba je opravdu dlouhodobá za měsíc se Ti neuleví,trvá to opravdu dlouho,než začneš pozorovat změny k lepšímu.Chce to trpělivost,začátky jsou vždy a u každého strašné.Je mi líto,že Tě zrovna v této pro Tebe těžké době propustili z práce,chápu,že je to velmi nepříjemné,ale nesmíš to vzdávat,musíš prostě zatnout zuby a rvát se s nepřízní osudu.Zkus si o tom všem promluvit s rodinou,hledej podporu u toho,komu důvěřuješ,piš sem na toto fórum,pomáhá to a každý z nás,Tě tady rád podrží a podpoří,protože my jsme Ti,co prožili,nebo prožívají to co Ty.Přeji Ti,aby jsi se z toho dostala co nejdřív.Mysce - neměj hrůzu z toho,že ty léky nezabírají.Je to ještě velmi krátká doba,vyčkej alespoň dva měsíce a uvidíš,jestli přijde nějaké zlepšení.Jinak se plně ztotožňuji s tím,co Ti napsala Kačka.Kačko - František nepsal,protože v pátek a posléze i v sobotu dlouho do noci hrál a tudíž přes den odpočíval a kloktal,neboť hlasivky dostaly pořádně zabrat.Též na bříškách prsrů zanechaly struny své stopy a to ve formě puchýřů,které obyčejně tak jeden až dva dny pálí.Prostě byl to náročný víkend.Jinak s taťkou je to docela dobré,dnes by ho měli přeložit na pokoj intermediální péče,už může i dietní jídlo,akorát ho už od toho dlouhého ležení pobolívají záda.Ale to se nedá nic dělat.Pokud to všechno půjde bez problémů,tak by ho možná koncem týdne propustili domů.Klidnej nejsem,pořád se mi to mydlí v hlavě,ale doufám,že to dopadne dobře.JInak včera jsem se moc dobře necítil,nebylo mi nijak extra zle,ale byl jsem takový neklidný,dneska je to trochu lepší,ale já to přičítám té únavě z víkendového hraní a starost o taťku.Všem Vám přeji,aby bylo líp.František.

moc vas vsechny opet zdravim....Kacko,moc dekuji za napsani,mame to opravdu podobne.Zkousim na tvou radu ty xanaxy,a mas pravdu je to lepsi.Pred 3 dny mi ale umrela babicka a od te doby jsem opet spatna.Uz pred tim jsem se necitila nic moc,a tohle k tomu jeste pridalo.Vcera mi bylo tak zle,ze jsem napsala svemu doktorovi ze Singaporu,jestli je to normalni,a jestli treba nepotrebuji ty leky zmenit....mela jsme zase strasnou depresi,nemohla jse ven,nic nemelo smysl,jen jsme sedela cely den doma a koukala do zdi...strasne...Napsal mi,ze bych mohla po tech 14 dnech zoloft 5O zvednout o pulku tabletky,takze nebo o jednu.Trosku se toho bojim,protoz zitra odjizdim do ceska na pohreb,a nevim co to se mnou udela...ale psal mi,ze zoloft se bere minimalne stovka....je to asi to mnozstvi,ktere obvykle zabira...ale zacina se na mensi davce..nevim..jsem z toho jelen..je to hrozne to takhle resit na dalku...jeste k tomu se citim fakt hrozne..ten poci uvnitr,ze nic nema cenu,a ze bych tady radci nebyla:-( nechapu co mi to je....moc dekuju ze existujete,a ze to mam komu napsat...hlavne at je nam vsem lip..preji hezky den vsem .-)

Ahojky Frantisku, jsem moc rada, ze s tatkou je to v mezich normalu. Je mi lito, ze Ti bylo zase hur, ale vzdyt to znas!!! My si nemusime nic vysvetlovat, zase bude lip!! Mne je ted dobre, sama nechapu, ale jsem moc rada, to asi tady kazdy pochopi, ze to je u nas k nezaplaceni. Vsak ale take vim, ze nesmim jasat, ze jsem ze vseho venku, jsem tomu rada, ale .....Vis, take mi mozna pomohla rec s pani, kterou jsem driv neznala a byla s nami v New Yorku. Prodala jsem ji to pres zname, takze jsme se videly poprve na letisti. Ona sama mela sve problemy, rozesel se s ni pritel, brecela ta, tak jsem ji utesovala a dosla rec i na me. Pracuje ve farmacii , ale to neni podstatne. Tak krasne jsme si o vsem povidaly. Rikala, ze to zna, ze to mam proste dane, ze mam malo serotoninu, ktery potrebuji dodavat, ze si musim vzdy rict, ze mi to bylo dane do vinku. Budu s tim zit a smirovat se s tim, az se mozek smiri a treba me bude zlobit zase, ale min a min:o)). Asi to neumim uplne popsat, co vse mi rekla, ale mam to v mozku, ktery me ted nezlobi a posloucha:o)). Je zajimave, ze mi to rikal i psych., treba trochu jinak, ale rikal a je si to teprve ted umim vysvetlit.... Mysko, uplne presne vim, o cem pises. Lide takto nemocni nechteji ven, nechteji zit a nic je nebavi. Pokud jedes sem na pohreb/je mi to moc lito, ze nemas lepsi duvod sem jet/, tak si zkus sehnat knihu ,,Deprese a jak ji zvladat,, a zkus se tady spojit s nejakym psychiatrem. Ja bych ti poradila, ale nevim, do jakeho mesta jedes.. Pokud do Prahy a okoli, myslim, ze by Te muj psych. vzal. Horsi je asi, jak se spojit spolu, protoze sem psat telefonni cisla je nesmysl.. :o((. Tvuj lekar ze Singap.Ti to napsal dobre, zvys si davku. Jsi na tom opravdu blbe ted a potrebujes vyssi davku, nebo mozna neco jineho...Kazdopadne ber Xanaxy!! Ulevi se Ti, aspon momentalne.. Drzim palce a piste!!! Papapa

Kacko mooooc dekuju..ty jsi naprosto uzasna,vzdycky hned tak pohotova :-) Mas pravdu,je to ted tak strasne,ze mam nekdy pocit ze se to neda vydrzet.Doktor mi psal,ze to mam zvednout,trosku se bojim jestli to neni po14 dnech brzy,ale udelam vsechno aby mi bylo lip,jen se bojim vedlejsich ucinku,Konecne jsme tady v Parizi objevila doktorku psychiatra,ktera me bude moci vzit 23.takze musim vydrzet,a pak to s ni konecne budu moct probrat.Jedeme na pohreb na Moravu,a zustaneme tam celkem 1o dni.Je mi strasne lito,ze uvidim celou rodinu zrovna pri tehle prilezitosti.Strasne se mi po nich styskalo,a babicka ta mi bude strasne chybet.Hruza :-( Kacko moc dekuju za nabidnuti kontaktu na tveho doctora,kdybych byla v Praze,tak bych ho urcite zkusila.Jsem moc rada,ze je ti dobre.Pises,ze se citis fajn,moc bych ti prala aby to tak zustalo uz naporad.Je to opravdu k nezaplaceni.:-)Urcite je strasne fajn si popovidat s nekym,kdo ti rozumi.Nemam tady moc pratel,porad cestuju,takze celou rodinu a nejlepsi pratele mam v CR,a nebo po svete...takze za dobre popovidani bych kolikrat dala nevim co:-( Kazdopadne Kako knizku si koupim.Jeste jednou ti moc dekuju za napsani.Jsi opravdu zlata.Moc mi to pomaha.Drz se a moc ti preji at se uz citis jen tak dobre jako ted!:-))papa

Mysko, jsem pohotova, protoze jsem cely den na PC v kancelari. Mam cestovku a ted neni prace, tak brouzdam po internetu , Skypu, FB a sem pres den take koukam, asi nejbic, ze vsech..:o))...To je dobre, zes nasla psychiatra. Ten muj tady taky dela cizince, protoze se domluvi nekolika recma, tak verim, ze i v Parizi je nekdo s dobrou anglictinou:o)).Neboj, ja zvedala davku take po 14 dnech.. Preji Ti, abys vse zvladala!!! Zase nekdy napis!! papa

Ahoj všichni,Mysko,je mi také líto,že se do vlasti vracíš za tak dramatických okolností.Já Ti moc držím palce,abys našeho společného trýznitele udolávala s úspěchem.Víš,neděs se těch myšlenek,které teď máš,je to ve stavu,v jakém se nyní nacházíš přirozené,člověk se v těch chvílích,kdy se necítí dobře,v podstatě bojí sám sebe,zavrhuje svou osobnost,je sám sobě protivný,prostě neumí myslet pozitivně.Jenomže ono to pozitivní myšlení,je prakticky v těchto stavech nerealizovatelné.Možná je to směšný příklad - ale je to vlastně stejné,jako když máš obyčejnou chřipku,to se Ti taky nic nechce,nemáš náladu a bolí Tě celé tělo.Ten rozdíl je pouze v tom,že při depresi Tě bolí duše a já zastávám názor,že fyzická bolest se dá překonat mnohem snáz,než ta duševní.Nám všem tedy nezbývá,než bojovat,Někdy si říkám,že kašlu na všechno okolo sebe,protože potřebuji klid a odpočinek a to si myslím,že je při našich problémech důležité.Léčení je dlouhé a na začátku vždy velmi unavující.Já Ti ze srdce přeju,abys babiččin pohřeb zvládla,aby ses s její ztrátou co nejlépe vyrovnala a abys našla lékaře,který Ti poradí a pomůže.Kačko,moje přítelkyně je také farmaceutka a v podstatě mi řekla to samé,jako Tobě Tvá spolucestující, když jsem s AD před lety začínal.Takže se holt budeme muset s těmi našemi mozečky nějak dohodnout na únosné míře a já doufám,že to půjde k lepšímu.Všechny zdraví František.

Kacko,jeste jednou moc dekuji..:-)dneska jsem mluvila s tou cdoctorkou pres telefon,jsem moc rada,ze jsem konecne nekoho nasla :-) Vim ze kdybych byla v Praze bylo by to urcite jednodusi..Kdyz jsi Kacko zvedala davku,tak ses citila dobre?poznala jsi to na sobe? mela jsi nejake vedlejsi ucinky? a na kolika jsi zustala,jestli se muzu zeptat? Dekuju moc.je skvele slyset,ze se citis dobre.:-) Frantisku,moc ti dekuji za napsani...je to moc povzbudive a strasne mi to pomaha.cist,ze v tom nejsem sama,a taky to ze nekdo mi rozumi,protoze kolikrat i pred sebou samotnou si prijdu jako cvok.Ty urcite vis co myslim.Jak se dari tobe se s tim vsim vyrovnavat...ja jsme si dlouho v tom shonu ani neuvedomovala ze mi neco je..jen jsem si rikala,ze veci ktere se mi staly,muzou za to ze jsme smutna..ze to bude dobry...no ale neni....a nakonec jsme se proste sesypala..nechtelo se mi zit....a ted ty prasky...ale na druhou stranu verim ze se to musi zlepsit...dneska zvysuji o pulku prasku,a trosku se bojim...ale vsem vam moc preji aby jste se citili fajn,a moc dekuji,ze pisete....je to skvele...:-) Franticku a jak dlouho beres AD? nebojis se to pak vysadit? drzte se vsichni....preji krasny podvecer :-) myska

Mysko, to zvyseni pocitis klidne az za tyden, dva, nedes se toho, ze to neni hned!! Je dobre, ze budes pod odbornym dohledem , doufam ,ze je to psychiatr, ne psycholog?! Byla jsem na tom uplne stejne, porad jsem lezla na tyto stranky a cetla prispevky a utesovala se, ze nejsem jedina a ze to maji vsichni tady, jako pres kopirak stejne..Mozna nekdy az moc jsem badala a pak mela dalsi priznaky, ktere jsem jeste nemela:o). Muj doktor mi to nedoporucil, ale ja jsem stejne resila a cetla tady ty prispevky..Taky jsem se tady povzbuzovala a vzdy se citila lip..Predstav si, ze to bude ted na jare uz rok!! Tak to leti a ja teprve ted mohu rict, ze mam takovy jakoby klid . Vis,ja zacala depresi,jako ty..Tak za dva mesice jsem se z ni dostala a vlitla jsem do uzkostí, strachu...to je take neprijemne, hodne, ale s depresi se to neda srovnat!! Myslim, ze to mam ja, Frantisek a ostatni, co sem v poslednich tydnech prispivaji... mame z neceho strach, uzkost a kolikrat to vubec nedokazeme popsat!! No a ja ted nemam ani to.Jak ja jsem stastna....ale porad vim, ze se to muze vratit!! Prave ted se mi tady snori moje jedina dcera na maturitni ples...trochu zjednodusim tve starosti a povim Ti, ze bys koukala:o))...je krasna, jako princezna, krásné vlasy, liceni..no super:o))..jsem na ni pysna:o))... tak ja se jdu pomalu taky pripravit a verim, ze si jeji vecer uzijeme vsichni...ona se na to tesi uz od zari:o))...preji pekny a klidny vecer!!!!

Mysko, to zvyseni pocitis klidne az za tyden, dva, nedes se toho, ze to neni hned!! Je dobre, ze budes pod odbornym dohledem , doufam ,ze je to psychiatr, ne psycholog?! Byla jsem na tom uplne stejne, porad jsem lezla na tyto stranky a cetla prispevky a utesovala se, ze nejsem jedina a ze to maji vsichni tady, jako pres kopirak stejne..Mozna nekdy az moc jsem badala a pak mela dalsi priznaky, ktere jsem jeste nemela:o). Muj doktor mi to nedoporucil, ale ja jsem stejne resila a cetla tady ty prispevky..Taky jsem se tady povzbuzovala a vzdy se citila lip..Predstav si, ze to bude ted na jare uz rok!! Tak to leti a ja teprve ted mohu rict, ze mam takovy jakoby klid . Vis,ja zacala depresi,jako ty..Tak za dva mesice jsem se z ni dostala a vlitla jsem do uzkostí, strachu...to je take neprijemne, hodne, ale s depresi se to neda srovnat!! Myslim, ze to mam ja, Frantisek a ostatni, co sem v poslednich tydnech prispivaji... mame z neceho strach, uzkost a kolikrat to vubec nedokazeme popsat!! No a ja ted nemam ani to.Jak ja jsem stastna....ale porad vim, ze se to muze vratit!! Prave ted se mi tady snori moje jedina dcera na maturitni ples...trochu zjednodusim tve starosti a povim Ti, ze bys koukala:o))...je krasna, jako princezna, krásné vlasy, liceni..no super:o))..jsem na ni pysna:o))... tak ja se jdu pomalu taky pripravit a verim, ze si jeji vecer uzijeme vsichni...ona se na to tesi uz od zari:o))...preji pekny a klidny vecer!!!!

Všechny Vás zdravím.Mysko,já beru AD už asi osm let s nějakou tou přestávkou.Byl jsem totiž nepoučitelný a podvakráte jsem AD vysadil,když jsem se cítil dobře.Jenže právě to mi uškodilo a panické depresivní poruchy se po čase zase vrátily.Takže nyní jsem pevně rozhodnutý nevysazovat i když se budu cítit sebelíp.Prostě jsem se smířil s tím,že moje léčba bude trvat několik let.Ale to neznamená,že u Tebe to musí být také tak,každý organizmus reaguje jinak,každopádně je dobré být trpělivý a nepropadat euforii při zlepšování stavu.Kačko,věřím,že jste si dceřin maturitní ples užili,vzpomínám si,na ten mojí dcery,bylo to tehdy moc hezké,člověk si sice uvědomí,že už to není to malé děťátko,které nosil na rukou,ale krásná téměř dospělá žena (i když pro mne bude moje dcera vždycky mojí malou holčičkou),Dneska se necítím zrovna nejlíp,jsem nějaký nachlazený,mám hlavu jak pátrací balón a smrkám a kýchám.....psychicky taky nic moc,ale já to zase nějak překoušu a pak bude líp.Klid a pohodu všem přeje František.

Díky za pár slov,která teť zvlášť potěší,doma to nemůžu probírat s nikým nevěří mi to,myslí si,že to prostě hraju já se už nezmáhám na odpor tak jsem ráda,že se mnou debatuješ občas aspoˇ'n ty děkuji měj se...

Ahoj Mikky,no,to je právě ten problém,že Ti okolí nevěří.Člověk s tím zůstane sám a neví kudy kam,cítí se osamocený,všichni se od nás odtahují.Taky jsem neměl sílu to pořád dokola vysvětlovat svým přátelům,někteří to pochopili,jiní dodnes ne.Je to těžké,moc těžké a není - li podpora od těch nebližších,bolí to mnohem více.Ale nevěš hlavu,uvidíš,že se nakonec najdou lidé,kteří Ti porozumí,už jen tyto debaty jsou balzámem na naše bolavé duše.Věř,že bude zase líp,moc Ti držím palce,ačkoli se v současné době taky necítím moc OK.Ale vím,že to zase přejde a bude veseleji.Moji milí,na tři dny se nyní odmlčím,zítra mi pustí taťku z nemocnice a tak se budu muset postarat o vše nezbytné,a protože on doma internet nemá,podívám se na tyto stránky až v pondělí.Všechny Vás zdraví František.

Ahojte vsichni, vidim, ze jste se tady slusne rozepsali - to je dobre, moc rada si Vase prispevky ctu...Mysko, mas to težke s tou francii a s tim najit si dobreho lekare - obdivuji te, ja kdyz jsem byla na tom spatne, tak jsem letela k doktorovi snad hned druhy den, protoze jsem myslela, ze snad asi umru - chvilku jsem hledala dr. ktery se mi libil, ale snad uz jsem nasla...mam doktorku s kterou si dobrepopovidame, dokonce mi rikala, ze ty stavy moc dobre zna, ze i ona musela uzivat leky (pak se clovek citi jako mensi blazen :-)) ten pocit, ze jsem cvok jsem mela hrozne dlouho i jeste sem tam mam ten pocit, ja teda spise trpela neuveritelnyma uzkostma v kombinaci s depresi - dr. me vede pod poporodni depresi, ale myslim, ze je to jedno - rikala, ze proste po stavech vycerpanosti dusevni i fyzicke se muze stat, ze v mozku zacne schazet serotonin a priznaky jako panika, uzkosti, deprese i ocd jdou ruku v ruce, jen u kazdeho se to projevi jinak...drz se, brzy uz bude lepe, ale opravdu ty leky na uzkost uzivej, ja nemohla, protoze jsem kojila a proto si myslim, ze to u me tak dlouho trvalo - jak uz jsem psala minule, tak jsem musela zvednout davku zoloftu az na 150mg, ted po konzultaci s doktorkou jsme jeste zkusili Argofan - tak ho ted beru deset dni, zase si telo musi na to vsechno zvyknout, ale nastesti tak nepanikarim - doufam, ze to vydrzi :-) jinak po zvyseni davky jsem pocitovala zhorseni uzkosti - proto taky radsi na zacatku uzivej xanax - zhruba po mesici az dvou se zacne pomalu vysazovat a zustanou jen antidepresiva... Frantisku...to je mi lito, ze mas ted pocit mensiho zhorseni, ale zase toho bylo na tebe moc, tak se to mozna takhle projevilo...tatinek, ted i dost nehezke pocasi...drz se, at brzy tu bestii zase dostanes pod kontrolu :-) Kacko...to je dobre, ze uz se citis lepe, z tvych prispevku to jde videt...ja uzivam ted 10. den argofan 75mg za mesic jdu na kontrolu, tak uvidim...zatim se to da, sem tam me jeste prepadne uzkost, ale uz mam pocit, ze dokazu racionalneji uvazovat :-) jinak se taky budeme stehovat do vetsiho bytu, takze je kolem toho dost vyrizovani, za co jsem rada, ze se aspon nemuzu pozorovat... Mejte se vsichni moc pekne a drzte se...

Beru Asentru už asi půl roku ale mám strašnou chut na cigaretu a v příbalovém letáku píšou že se nesmí požívat alkohol ale co cigarety a nikotin a cigarety celkově ???? Můžou se požívat když beru asentru ???? Za každou radu či doměnku děkuji moc ...

Ahojky debatníci moji. Františku, jak je? Co tatínek? A co Myska? Ples se nam vydařil a i já jsem si to užila. Poslední dny psycho v poho. Jen řádí chřipka, která se nevyhla ani mně. Za 14 dní se stěhujeme, už se i moc těším:))). AD ale beru dál, bojím se, že by se to mohlo vrátit a asi vrátí:o(( a nechci to proto vynechat. Marku, já si pamatuji, že když jsem ji brala.beru totiž už jiné AD, tak jsem také měla extrémní chuť kouřit, ale také jsem na tom byla dost blbě, deprese v te době byla děsná a tak vím, že pokud jsem kouřila, tak jsem se víc uklidnila...Nevím, proč ty ji bereš, co ti vlastně je. Ale ke kouření celkově při braní AD-samo to škodí zdraví-a jinak to nevadí, jako třeba alkohol a kofein. Já kouřím u kávy a u pokeců :o)) již dlouho. Léčbu to neovlinuje. Ptala jsem se svého psychiatra. Snad jsme ti trochu pomohla. Hlavu vzhůru, ať je vám všem lépe a lépe!! A pište!!

Zdravím všechny, kteří bojují jak se dá...čtu si Vaše příspěvky a vidím, že nejsem jedinná, která má takový problém. Je mi líto, že se tak moc lidí musí trápit, vím jaké to je, protože jsem to už několikrát zažila. Doktoři mi zjistili neurogenní tetanii. Všechno začlo tím, že jsem se bavila s kamarádkami v jedné restauraci a z ničeho nic mi stoupal šílený tlak do hlavy, strašně jsem se začala potit, třást se a bylo mi na omdlení, můj přítel mě okamžitě vezl na pohotovost, už jsem ani nemohla dýchat a trnuly mi ruce,měla jsem strašně sucho v ústech, byla jsem v té chvíli úplně bezbranná a zoufalá a myslela jsem si, že umírám. Byla jsem strašně slabá. Na pohotovosti mě zachránili, podali mi nějaké utišující léky, dostala jsem kapák Magnesium, taky Neurol, protože i po kapáku jsem se stále třásla a byla jsem z toho hodně vyplašená. Nedávno jsem byla poprvé na neurologii, doktorka mě posílá ještě na EEG a EMG a uvidíme, co bude dál. Každopádně vím, že to mám čistě psychického původu, prožívala jsem hodně těžké období, v mých 18.letech jsem otěhotněla přes antikoncepci, v 19.letech jsem porodila a musela jsem odmaturovat, maturitu jsem zvládla s 3. měsíčním miminkem, krátce na to jsem se dozvěděla o přítelově nevěře a všechno šlo z kopce dolů, já jsem svůj život zahodila jako kus hadru, pro mě všechno skončilo, no a moji dceři ted rostly zoubky, a to bylo něco děsného, jenom se vztekala, nic nechtěla papat, pít, hrát si, jenom plakala, plakala a plakala :( A já jsem s ní byla celé dny sama, protože přítel je celé dny v práci. Na neurologii mi rovnou doktorka napsala Asentru 50 a taky Neurol, který si mám brát jen dle potřeby, pokud mi opět začne být špatně. Asentru beru 3 dny a je mi moc dobře zatím, cítím se svěžejší a silnější, dříve jsem byla dost unavená, nic se mi nechtělo. Jen nemám moc chut na jídlo a to je dost velký problém, protože vážím 50 kg a taky večer špatně usínám, i když jsem dost unavená. Ale jinak jsem s Asentrou moc spokojená, je to můj zachránce. Bývávala jsem strašný nervák, pořád mi všechno vadilo, a ted jsem se dost uklidnila i díky nemoci, kterou jsem dostala, protože ta mě aspon nutí být v pohodě, i když se mi třeba něco nelíbí. Na jednu stranu je to velké plus, že jsem dostala tuto nemoc, protože konečně o sebe pečuji, beru vitamíny, jím ovoce a zeleninu a piju hodně tekutin, dříve jsem si myslela, že to není podstatné...a ted už vím, ře zdraví je na světě nejcennější, člověk může mít miliony, ale zdraví si nikdy v životě za to nekoupí!!! Jsem moc štastná, že už je mi lépe, protože se konečně mohu radovat ze života a naplno si ho užívat. A pro všechny nemocné, nebojte se, bude dobře, jen tomu musíte dát volný průběh a hlavně se nehroutit a nepřipouštět si, že Vám něco je, protože pak je to akorát horší. Užívejte si život plnými doušky a zapomente na nějakou nemoc. Já mám tady dceru a partnera, který mě sice moc zklamal, ale v této chvíli mě drží nad vodou a moc mi pomáhá. A uvědomila jsem si také, že miluji svůj život a lidi, kteří jsou v něm a nechci o to všechno nejcennější přijít!!! Držím Vám všem palce a opatrujte se!!! S pozdravem Dáša

Ahoj všem, jsem moc ráda, že jste tu a že nejsem sama koho úzkosti pronásledují. Kačko četla jsem tvoje příspěvky a myslím, že mám to samé co ty. Nemám strach jezdit MHD, autem, nebo být mezi lidma. Právě naopak, když jsem mezi lidma tak mi je úplnfě nejlíp, při sportu je mi také fajn jen když jsem sama. Teď jsem byla třeba na víkend u rodičů a cítla jsem se opravdu nádherně. Vždycky se to objeví jen když jsem sama. Třesu se a cítim se jako opilá. Už to mám tak 3 roky ale teprve před 4 měcíci jsem šla k mé doktorce, která mě poslala na psychiatrii. Netušila jsem že to může být psychického původu. Beru Asentru jednu rano a pulku v poledne už 3 měsíce. Spím moc dobře, ale že by se to nějak hodně zlepšilo nevím nevím.... Koupila jsem si rotoped a vždycky když to na mě přijde tak jdu na něm jezdit. Tam to vždycky přestane, jenže slezu, a za pár minut to začne znoru. Musím hodně sportovat to jediný mi asi pomůže. Jenže další věc je že bych chtěla miminko a má psychiatrička řekla, že Asentru musím v prvním trimetru vysadit a že když budu trpět těmi úzkostmi tak nemusím miminko donosit, můj gynekolog říká, že to zatím nikdo nezkoumal, jestli Asentra dokáže ublízit nějak plodu, ale že jsou to antidepresiva nějaké třetí generace a že spousta žen je bere i v prvním trimetru. Vůbec nevím co mám dělat. Ale myslím, že by mě z toho miminko dostalo. Jenže se bojím o jeho zdraví. Je to všechno začarovaný kruh. Mějte se hezky a já vaše přízpěvky budu číst i dál.

Ahojky Máťo. Děkuji za vzkaz. Vím, o čem píšeš. Zkus vydržet, až Ti bude úplně dobře pořád, jako teď mně. Já mám klid skoro po roce. Asentru ale neberu, mám Argofan, ale to je asi úplně jedno. Mám teď klid, ikdyž jsem sama.Jsem moc ráda, ale také vím, že to je zrádné a může mě to kdykoliv přepadnout. V té chvíli musím být silná, vědět, že to je součást mého života a přijmout to. Pak to rychleji zmizí:o)). S tím miminkem Tě chápu . Toto mám za sebou, naštěstí jsem v té době byla,,normální,, ale mám kamarádku, která bere AD dýl a teď otěhotněla a vůbec to prý nevadí. A myslím, že miminku to také neublíží, to by jí to doktor řekl. Nebo zkus vydržet, až Ti bude dobře úplně, abys vysadila.. Také je mi dobře u sportu:o)). Každé ráno šlapu na rotopedu a chodím hrát tenis. Ale byly časy, kdy se mi ty stavy po sportu také vrátily..to chce opravdu čas, u nás delší, kdy to vše zmizí a musíme se s tím smířit!!!! pak to mozek nebude tak zlý!!! držím Ti moc palce!! A co vy ostatní? Františku, dlouho ses neozval. A Myska taky. Snad uz jsi byla u psych.v Parizi azvladla jsi navstevu doma v Cechach v mezich moznosti. Asi pomoci Xanaxu.. Papa a držte se!!!

Ahojky!Vsechny vas moc zdravim.Kacko,Frantisku,Lenco,a ostatni! Ted po strasne dlouhe dobe tady ctu vase prispevky. Kacko,moc ti preju aby ses takhle skvele citila porad,a uzkosti se ti uz nevratily.Je to beh na dlouhou trat,ale znis tak pozitivne,az ti to zavidim.Drzim ti pesti at je jen dobre.Kazdopadne tvoje dcera musela byt nadherna,je jasne ze tyhle okamziky v zivote jsou ty nejkrasnejsi,kdyz vidis svoji dceru stastnou,jak ji to moc slusi a ma pred sebou vecer na ktery se nezapomina....mas pravdu,ze tohle je proste skvely okamzik jak pro ni,tak pro tebe :-) musela jsi byt mooooc pysna. Jinak Frantisku,a Leni moc vam dekuju za podporu a par slov,ktere me vzdycky strasne moc uklidni..protoze v mem okoli si o tom s nikym nemuzu popovidat.ROdicum jsme to nerekla,protoze jsem jim nechtela nijak ublizovat a hlavne je stresovat...Teprve vcera jsme se vratila z Cech a bylo to strasne moc narocne...nastesi me prasky zabraly uz celkem fajn,myslim ze ted po mesici a pul je to o neco lepsi,a plus xanas,ten mi ted moc pomohl,protoze kdyz jsem videla tatku zlomeneho a uplakaneho na pohrbu,malem mi prasklo srdce...bylo to strasne tezke.....:( Kdyz jsem se vratila zpatky tady,zase mi zacalo byt divne..dneska jsme byla u doctora.Je to psychiatr zena,mluvi anglicky,coz bylo hrozne tezke najit...ale bylo mi s ni divne...:-( stravila jsem tam hodinu,jen jsem mluvila a mluvila..ona se neusmala,ani nic nerekla,jen si zapisovala.Pak mi napsala recept na dalsi prasky,ze mam zustat zatim na stejne davce a ze se uvidime 8 brezna....nevim..necitila jsme z ni nic.nebylo mi ani lepe ani hure.V singaporu to bylo jine...doktori byli milejsi,veselejsi...nevim...jen mi rekla ze jsem toho hodne zleho prozila...coz jsme vlastne vedela :-( jinak nic noveho nevim .Asi jsem fakt cvok. nevim jestli se nemam kouknout po nekom jinem...:-( leni jak se citis po tom Agrofanu,je to lepsi....?ja uzkosti nemam,ale za to mam ted porad hlad.a jelikoz se lecim na depresi a bulimi,tak mam strach abych se nezacala zase prezirat a nespadla do toho znova :( Jak ses citila na tom zoloftu? Mato,slysela jsem ze AD by miminku skodit nemela..vzdycky pry tam nejake riziko trosku je,ale je spousta zen ktere porodily zdrave miminka,a braly AD.Je to urcite trosku risk,ale tvuj doktor ti urcite dobre poradi:-) Jinak se zase chystam do letadla.Tentokrat do Maroka na tyden...takze opet balim kufry,ale tetokrat snim ty xanaxy asi 2,protoze bych to asi jinak nemusela prezit..mam z toho opravdu hruzu :-( Moc vam vsem drzim palecky,at je lip,a moooc vsem dekuji za to,ze jste tady! Preji pekny vecer! drzte se!