Asentra 50

Moc děkuji za odpověď,já beru Asentru 50 a to jednu tabletu ráno,ještě beru Centrum a k tomu vitamín B12.Třeba ta Asentra je málo,ale budu se snažit vydržet,docela by mě zajímalo jestli by mě taky zabral Neurol.Ale třeba dnes jsou ty bolesti minimální a opravdu jen občas a velmi krátké.Jenže jakmile mě někde píchne jsem ihned ve sřehu a to si myslím taky dělá svoje.Mozek-někdy radši bych ho neměla.Moc ti děkuji,že píšeš,moc mi to pomáhá a samozřejmě děkuji i ostatním co se účastní diskuze.Jsou zde zkušenosti a pocity všech ostatních a už když to tady jenom pročítám je to pro mě velká úleva a zároveň opora,že v tom nejsem sama. Lidičky držte se!!! A PAVLE ještě jednou moc děkuji!!!

Ja sem mel neurol 50 dva mesíce a ted sem zvedl tyden na75 a pristí tyden 100.Ta padesatka je fakt malo,je to zaklad.Jsem taky rad ze je ským pokecat o stejných problemech.Tady ti napíšu ICQ jestli chces tak mozem to probrat.473359329(přezdívka fantomas).Tak zatím.

Promiň asenetru 50,upsal sem sa.

Kačko moc děkuji za odpověď.Je to zvláštní, ale ráno mi bývá lépe, než večer.Jakmile se blíží večer, už myslím na to, aby bylo ráno.Jsem teď doma sama a ten strach je šílenej.Včera jsem jela s kamarádem asi 350 km a když jsme se dostali do kolony,plížící se krokem, zase se mi udělalo zle, chtěla jsem vystoupit a utéct pryč.Přemýšlela jsem, jak by se ke mě v tom štrůdlu aut dostala sanitka.Je to fakt hrozný, mít takový myšlenky a pocity.Manžel mě moc nechápe a kamarádka taky ne, tak si o tom nemám s kým povídat, jenom s váma.Moc mi to pomáhá.Díky všem

Ahoj Kajo, tak my jsme ted s prckem na chate, dnes se mi po dlouhe dobe podarilo pripojit...kdyz jsem mezi lidmi a nejsem sama, tak se citim lepe, ale porad to jeste neni ono...uz to pomalu bude 7 tydnu co uzivam AD..100mg tyden a pul...tak asi jeste musim cekat...premyslim stale...ale porad jsem na te houpacce...chvili mam pocit, ze vse bude oki, ze proste ten zivot nesmim brat tak vazne a za chvili zase strach a myslenky jako prase...ted v po jdu k dr. tak jsem zvedava...to je dobre, ze uz se citis lepe,.jak dlouho uz uzivas dohromady Asentru? At to vydrzi, drzim palce a zase napis..

Pavle jsi moc hodný,ale mi doma používáme skype a ICQ bych musela nainstalovat,ale zkusit to můžu.Zítra se na to vrhnu.Dnes jsem byla u kamarádky a nechala jsem se ostříhat,ráno jsem měla takové fofry a zapoměla jsem si vzít prášek a klouby bolí a bolí.Brala jsem ho až kolem 16 hod.tak doufám,že to trochu zabere a uleví se mi.Psal si,že si kůli bolestem nemohl chodit do práce,to asi klouby hodně bolely?!Tolik se snažím myslet na to,že to je psychický,ale mám pořád veliký strach,že jsem na smrt nemocná a to asi taky dělá hodně svý.Zabíraly ti léky na bolest a nebo jsi to nezkoušel?Já jsem si vzala ibalgin,ale moc mi to nepomáhá.Mám toho opravdu už dost.V pondělí jdu k doktorovi a zkusím přejít k té lékařce jak jsem psala a uvidím.Chtěla bych vyzkoušet ten Neurol tak uvidím co mi na to řekne.Dám určitě vědět jak jsem dopadla.

Neurol jsem pravě bral od bolesti a perfektně zabíral,tak semi potvrdilo že jeto psychyka.Ten neurol mi dala obvodní než zabere asenetra.Tak jestli chceš tak skype používám taky jiri 013.tak si to možeš přidat.Tak se drž.

Dobrý den, beru Asentru už tři týdny a chci se zeptat na jednu věc. Postupně se můj stav začal po prvních dvou týdnech zlepšovat. To jsem bral jednu tabletu ráno. Psychiatr mi řekl že po dvou týdnech mám zvednout dávkování na jednu tabletu ráno a jednu tabletu v poledne po obědě. Ale od té doby jako by Asentra přestala působit a přijde mi že se mi psychický stav zase zhoršuje. Nevíte jestli je to tím, že jsem zvednul dávkování? Myslel jsem že se to bude zlepšovat ještě víc. Děkuji za názory

Zdravím všechny lidičky, jsem ráda, že jsem našla tyhle stránky, na kterých se můžu svěřit ostatním "postiženým", jako jsem já.Nikdo z mého okolí nechápe,co se se mnou děje a každý říká, ať se na ty AD vykašlu,že se ze mě stane blázen.Myslím si ale, že to tak není.Jste tady někdo, kdo je bere delší dobu?Já jsem na AD teprve 14 dní a musím říct, že zlepšení nepociťuju.Naopak je mi ještě hůř a navíc jsem teď strašně lítostivá a pořád brečím.Je to normální, máte někdo podobné stavy?Zítra jdu na kontrolu a asi si budu muset vzít neschopenku, protože nemůžu brečet v práci.Děkuji za odpověď a přeju všem, ať je jim lépe.

Zdravim, delsi dobu jsem tu nebyla. Asentra u me zabrala, uz nemam zadne problemy, vratila jsem se do prace. Uz to ale chci vysadit. Po mesici brani asentry 50 ted to snizuju na 3/4 tablety, za tyden planuju prejit na pulku.

ahojky marto..myslím si,že jsi na tom, jako my všichni tady..začátky jsme měli stejné..někdo brečí, já například byla nějaká divná, nic mě nebavilo, ani odpovídat vlastní rodině, nechtěla jsem brát telefon, nechtěla jsem nic-jen seděla, zírala,jen myslela na to, jak je mi hrozně, jak to nevydržím,co mám dělat, jediné, co mě uklidnovali bylo čtení této diskuze, četla jsem vše tam a zpět a jakoby o sobě a doufala jsem, že to bude někdy dobré, jak tady většina nakonec píše.....no a byla to pravda...takže- zkus vydržet,nebo si nech napsat jiná ad, nebo at ti napíše lékař do začátku neurol, ten tě zklidní a pomůže, časem ho vysadíš a budeš brát jenom ad, to už to vše bude dobré...neboj..přeji ti pevné nervy...úplně vidím a vím, čím procházíš..já do práce chodila, ale ti lidé mi vadili a chudáci netušili, jak se přetvařuji a namáhám, abych depku schovala...mně teda bylo nejhůř ráno..po zlepšení jsem ještě měla vnitřní třes,klepaly se mi ruce....když bylo vše o.k., začaly mi úzkosti-ach jo...beru deset dní argofan a musím zaklepat, je mi docela dobře,úzkosti nemám..alew nejásám, vím, že se to časem může vrátit...ale depky byly nejhorší....neboj,bude líp...určitě...papa

Marto,to,co napsala v předchozím příspěvku Kačka,je naprosto můj názor.Pokud máš strach,že to v práci nezvládneš,neschopenku si vezmi.Taky jsem na začátku léčby byl doma - skoro celý měsíc.Jestli Ti někdo říká,že jsou AD k ničemu a abys je nebrala,tak je to člověk,který nikdy naše potíže neměl,nerozumí jim a nikdy v životě je nepochopí.Nedej na řeči,řiď se vlastním úsudkem a radami lékaře.14 dní,je velmi krátká doba na to,aby Ti bylo zase dobře.Vydrž,držím Ti palce.Rudolfe - tři týdny jsou ještě málo na nějaké razantní zlepšení.Jestli ale máš pocit,že Ti vyšší dávka nezabírá,poraď se s doktorem,co dál.Ono se může stát,že tělo si na vyšší dávkování nebude chtít zvyknout a pak je čas na změnu AD.Anno,pokud se na to cítíš,tak léky vysazuj,ale nevím,zda je to dobře.Léčba AD je dlouhodobější záležitost a deprese se může kdykoli objevit znovu.Po zkušenostech které mám já,je nejkratší doba užívání šest měsíců.Vím o čem píšu,protože,když jsem bral AD poprvé v životě,taky mi za měsíc bylo dobře a začal jsem vysazovat s tím,že jsem v pohodě.Jenže za pár týdnů po užití poslední tabletky to u mne propuklo znovu.Já Tě nechci strašit,chci Ti předat svoje zkušenosti,snad Ti to v rozhodování pomůže.Kačko - moc hezky jsi to Martě vysvětlila,velmi se mi to líbilo.To je přesně to,proč debatujeme,abychom nacházeli odezvu,která nás povzbudí a nalije nám krev do žil.Takže díky.Přeji všem dobrou náladu a pochopení druhých.František.

Dekuju za tvuj nazor, ale nemela jsem depresi, nybrz panicke zachvaty. A vadi mi, ze si nemuzu dat u obeda pivko.

Ahojky lidičkové. Tak jdu zítra ráno k zubaři a už od včerejška mám opět záchvaty paniky,ale pořádné. Léky nepomáhají, spát nemůžu, jíst nemůžu. Když už se najím tak to vyzvracím pryč. Já se tak bojím, lidičky pomoooooc co s tím abycg to nějak vydržela!!! Je mi příšerně!!!

Ahojky lidi a hlavně Františku:o). Potěšil jsi mě, že se ti líbila moje odpověď :o)). Oba víme, že píšeme od srdce a z vlastní zkušenosti a kdyby to pomohlo jen třeba jednomu, tak to stojí za to..Vždyť víš, jak já se uklidňovala právě u této diskuze.. Mně je dobře. Nechci to zakřiknout, ale úzkosty zmizely a beru tedy jen jeden prášek na ně denně. Jmenuje se Argofan. Snad to nezakřiknu a nevrátí se to..Snažím se sportovat, hodně se bavit s lidma, vymýšlet vše možné, jen nebýt moc sama a nepřemýšlet nad sebou:o). Karkulko, dnes jsem byla u zubaře, dělal mi dva nové zuby, nasazoval korunky... ZKUS to vydržet !!! NEBOJ!!!! Řekni si, že jsou daleko daleko horší věci na světě!!! A Ty sama to rozhodně víš!!! Budu na tebe myslet a napiš zítra, ju? To přežiješ!!! Papa

Ahojky lidičky,Kačko a Františku oběma vám děkuji za odpověď a povzbuzení, jak jsem již psala moc mi to pomáhá.Dneska jsem byla na kontrole u psych. a řekla jí své pocity.Přidala mi dávkování na 1 a půl tablety Asentry 100 každý den ráno.Bojím se, aby mi pak nebylo ještě hůř.Chtěla jsem, aby mi napsala neschopenku, ale nedoporučila mi jí.Řekla, že se nesmím vyhýbat těm nepříjemným věcem, jako je samota, která mě děsí, že bych se z toho hůř dostávala.Mám prý chodit ven a nebýt sama.To se jí ale řekne , když se bojím sama vyjít.Takže chodím do práce a cpu se neurolem.Chodil jste někdo na psychoterapii?Nevím, jestli by mi pomohla to zvládnout.Mějte se a držím všem palce, ať to zvládneme.Pa pa

Ahoj Kajo, jak se dari? uz je to lepsi? ja mam zatim uzkosti, ale kdyz jsem mezi lidmi tak je mi lepe..cetla jsem, ze nekdy muze trvat plny efekt AD az 90 dni...tak jen tak zkracene..napis..

Ahojky Leni, dneska jsem byla u mého psychouše a přidal mi dávku na 200 mg. ráno 100 a večer 100. Celkově to beru 3 měsíce. Zlepšení cítím, neklid už nemám, ale ještě to potrvá než to zase bude úplně ok. Psychiatr mi řekl, že to je na dlouho, že až tak na jaře nebo v létě se budu cítit super a pak to musím brát tak rok nebo dva. Mam ještě totiž takové stavy, že se jako by nechápu a připadám si někdy jako kdyby můj život se mi jen zdál, prej to patří k depresi a mám se pokoušet nějak zabavovat, abych se nepozorovala. Tak jsem se přihlásila na kurz stříhání psů, což by mě bavilo, tak uvidíme. No řeknu to, je to záhul ta deprese. Zhubla jsem 6 kilo, všechno ze mě padá. Už teda mam celkem chuť k jídlu, tak snad něco naberu. A jak ty, máš ještě depky?

Ahoj Kajo, no, take myslim, ze je to lepsi, ale nechala jsem si predepsat jeste buspiron na uzkosti, tak jsem zvedava...jeste nejsem stabilizovana, nalada kolisa, ale jsou chvilky, kdy uz se citim relativne normalne...to je dobre, ze je ti lepe, asi to chce opravdu hromadu casu...tak pak napis jak se citis potom zvyseni..ja uz jsem si uvedomila, ze opravdu trpim poporodni depresi...porad jsem to svalovala na vsechno mozne, na leky, na situaci co se mi stala po porodu, ale ted uz vim, ze se muzu snazit byt stastna, ale pokud nevylecim depresi, tak se mi to nepovede...drz se Kajo a to preji vsem tady na diskusi, vsem spolubojovnikum...

ahojky lidi!!!dnes se necítím dobře, musela jsem si vzít neurol a stejně se nějak klepu a má úzkost..ach jo..měla jsem takovou rados, že je mi dobře:o(((..možná je to tím, že jsem včera měla návštěvu a vypila jsem pár střiků s červeným vínem..do té doby jsem se prakticky nedotkla alkoholu už 6 měsíců, krom jednoho, dvou střiků a včera jich bylo víc, necítila jsem se vůbec přiopilá, nic, ale dnešek stál za prd už od rána, už když jsem otevřela oči, tak jsem to věděla..máte někdo s tím zkušenosti? taky mě čeká menzes, tak je to jedno s druhým,... co na to vše vzít? teď jsem si uvařila meduňkový čaj , odpočinu si a navečer půjdu na spinning..snad mi to pomůže!!! Lidi, ať je nám konečně dobře, žejo?!!papa

Ahojky Kačko, nemám sice tolik zkušeností jako ostatní, co zde píšou, ale jen ti chci říct, že ti možná je hůř kvůli tomu alkoholu.Já jsem si nedávno dala dvě skleničky vína a druhý den mi bylo taky zle a musela jsem brát Neurol.Meduňkový čaj je na uklidnění dobrý, alespoň podle mých zkušeností.Držím ti palce, ať je ti zase dobře.Mě taky není nejlíp a od pondělí mi dr. zvedla o půl prášku dávku Asentry 100 a já mám pocit, že je to dost silná dávka, mám častější ataky a bojím se jich.Tady všichni píší, že berou As.50 , tak nevím, jestli na mě není moc silná.Tak se všichni držte pa pa

Marti, děkuji za povzbuzení..také si to myslím, že prostě alkohol na AD nepatří a už to nebudu pokoušet, pokud je budu brát..víš, někdy je to i bez alkoholu, ale čím dál míň..jsem vždy šťastná, že mám klid a je to tu znovu..už ráno poznám, jaký budu mít den..ale bojuji s tím:o))..víš, já neberu Asentru, mně totiž vyloženě nesedla, ale na diskuzi jsem zůstala tady..:o))..bylo mi po ní čím dál hůř..prostě děsně, fuj, už na to nechci ani myslet..to nyní úzkosti sem tam je procházka růžovým sadem:o))...A nemyslíš, že bys mohla zkusit jiná AD? Tak zkus vydržet pár dní, nebo týden,dva a zajdi znovu za psych.Moc Ti držím palce. Meduňka je dobrá, vím, právě ji piju a je mi fajn..vypotila jsem se na spinningu..kéž by mi takhle bylo pořád...je to dlouhatánská léčba..Papa

Ahojky Kačko, co bereš teď za prášky? Já už mam Asentru 200 mg a pořád mi připadá jako kdybych spadla z měsíce. Že se jakoby nechápu, kdo jsem atd. Nevím, jestli ta Asentra je teda pro mě vyhovující. Psychouš mi sice řekl, že dobře mi bude až tak na jaře nebo v létě ale nevim nevim. M+la si po ní taky takový stavy?

Všechny debatníky zdravím.Chci se s Vámi podělit o své zážitky z minulých dnů.Ve středu jsem dorazil domů z práce,nic mi nebylo,cítil jsem se normálně.Něco jsem doma poklidil atd. a těšil se,že se večer natáhnu na gauč a pustím si televizi,anebo nějakou muziku.Z ničeho nic,jsem si začal uvědomovat,že mám nějaký mírný tlak na prsou.Tak jsem to zahnal s tím svým "nepanikař,to je přece normální,už je ti nějaký čas dobře,tak tě to přece neskolí."Nevím proč,už dlouho se mi to nestalo,ale začal jsem být ve střehu a pozoroval jsem se,zda se to nevrací.No a samozřejmě,že to přišlo.Za chvíli jsem již začal pociťovat vnitřní neklid a i když jsem se snažil na to nemyslet,prostě to nešlo a já toho měl čím dál víc plnou hlavu.Tak jsem si vzal neurol (po téměř dvou měsících),s tím že mne uklidní a bude zase dobře.Opravdu jsem asi po hodině začal pociťovat trochu úlevu,nicméně jsem byl docela unavený a tak jsem se rozhodl,že půjdu spát,že to prostě zaspím a ráno bude zase dobře.Ale ouha,sotva jsem vlezl do postele,přišla panická ataka a to v takové síle,že to nikomu nepřeji.Klepal jsem se jako ratlík,srdíčko mi bušilo,až jsem myslel,že mi vyskočí z těla a navíc jsem si začal uvědomovat,že ráno mám jet do 60 km vzdáleného krajského města na školení.V tu ránu jsem dostal strach,že to tam nezvládnu,že se tam sesypu,že tam nemůžu celý den sedět v tomhle stavu a soustředit se na to,co tam někdo přednáší,natož si z toho něco zapamatovat.Trvalo to asi deset minut,potom ataka pominula,ale vnitřní neklid a třes zůstal o pochybnostech co bude ráno nemluvě.Nakonec jsem usnul,ale v noci se několikrát probudil a stále měl v hlavě obavu z toho,co bude ráno.Spánek to byl neklidný a prakticky od půl čtvrté jsem nespal vůbec,jen tak dřímal.Řekl jsem si tedy,že si zkusím vzít okolo páté ráno neurol a uvidím co bude.Tedy jsem tak učinil,v šest jsem vstal s tím,že to prostě musím vydržet,jiné řešení není,na to školení jsem musel,nedalo se to nahradit.Bylo mi mizerně,ani jsem do sebe nedostal nic k jídlu,vypil jsem jen půl hrnku čaje.Stále jsem se třásl,měl jsem sraz s kolegou,jehož autem jsme jeli asi 500 metrů od svého bydliště,ale cítil jsem se po tom všem tak zesláblý,že jsem těch 500 metrů musel jet svým autem,protože bych tam snad ani nedošel.No,když jsem sedl ke kolegovi do auta,řekl jsem mu jak se věci mají(on ví,že beru AD ale jaké stavy prožívám neví).Trochu to tím ze mne spadlo a najednou jsem se začal cítit bezpečněji(nevím jestli Neurol,nebo vypovídání se) a nabýval čím dál víc dojmu,že to zvládnu.Když jsme přijeli na místo,už mi bylo docela dobře,dokonce jsem se i s chutí najedl.Školení jsem absolvoval bez sebemenších problémů,což mne dodalo trochu sebevědomí,cestou domů jsem si chvilku zdříml.Přijel jsem domů a ještě se asi na hodinu natáhl a když jsem se probudil,cítil jsem se skoro normálně.Slovo skoro používám záměrně,protože určité vnitřní napětí mne stále ještě drží.Nevím,jestli to bylo varování ve smyslu " hochu ještě jsem tady,jen se neraduj,ještě tě potrápím,jen tak se mne nezbavíš." Dva měsíce jsem tenhle stav nezažil a teď to přišlo bez příčiny,jak blesk z čistého nebe.Píšu to sem jednak proto,že se z toho potřebuji vymluvit(vypsat) a Vy jste Ti kteří tyto problémy chápou a jednak proto,aby jste věděli,že v našem boji nemáme a nikdy mít nebudeme vyhráno.To neznamená,že jsem pesimista,že už nevěřím,že mi bude trvale dobře,naopak,snažím se hledat pozitiva,ale taky vím,že tahle nemoc je s odpuštěním mrcha,která zákeřně útočí,i když je člověku dobře a nejméně to čeká.Může nás to prostě kdykoli potkat a jen velice těžce,řekl bych s vypětím všech sil,se tomu lze bránit.No,dneska se cítím tak nějak napůl,nic se mi neděje,jen jsem stále na pochybách,jestli se mi to zase nevrací,anebo jestli to byl jen nějaký úlet.Všem Vám přeji,aby se ta "mrcha" už neobjevila a když přece,tak jen velmi sporadicky a ve snesitelné formě.František.

Kájo, já brala po Asentře pár měsíců APO_CITAL, ten zabral...To, co tady popisuješ jsem přesně měla, úplně mimo, jak z jiného světa..A právě při Asentře, třeba Ti taky nesedne a že by zabralo AD až po tolika měsících se mi nezdá..ty jsi měla deprese?! z těma se léčíš? můj doktor brzy usoudil, že mi prášky změní, je jich přece tolik..myslím, že bys ji měla poprosit, aby Ti zkusila jiná AD, že Ti prostě nesedí.....když jsem se dostala z depky-po CITALU, tak jsem teď na podzim začala mít úzkosti, strach....vysadil mi CITAL a nasadil Argofan, tam píší, že je to antidepr., ale serotonin neobsahuje...tak nevím, každopádně je to lepší a když se necítím úplně nejlíp, vezmu si malý neurol:o))..moc Ti držím palce!!

Ahojky Františku, pozorně jsem si přečetla tvůj dlouhý příspěvek. Jako bych četla o sobě, o svých nynějších úzkostech. Já to mám také tak. Víš, myslím, že Tě to přepadlo proto, že jsi ráno měl jet na to školení a naboural jsi tím každodenní rutinu..mám to stejné-v pondělí normálně v práci, oběd se ségrou a kámoškou atd., v úterý jsem jela na výstavu do Prahy, pak ještě něco zařídit a večer znovu do Prahy na Dominikánský večer..už od rána, co jsem se probudila strach, malá úzkost, vzala jsem si radši neurol..pak jsem to tam v pohodě zvládla, pokecala s partnerama a vrátila se do kanceláře..ale stejně..nic moc..no a večer zase-jela jsem autem, pak metrem a docela děs ...teda mé pocity..ten večer jsem si ale užila..zpátky metrem v poho..takže to je psychika..musíme se naučit to zvládat:o)...teď mě čekají velké změny..s rodinou se stěhujeme na ¨jaře do domku, který jsme koupili..takže prodáváme byt..do toho letíme na vánoce a silvestra daleko do Asie..mnoho událostí..které by mi jindy vůbec nevadily..teď mám trochu strach, ale zvládnu to a moc se těším:o))...už jsem se smířila s tím, že se mi tohle stává..není to vůbec příjemné, chtěla bych moc se toho zbavit, ale co nadělám...SNAD aspoň budou méně časté ..jen jsem chtěla ještě napsat, je mi 40, jsem vdaná, mám dceru 18, mám cestovní agenturu a bydlím na Praha-východ:o))) hodně sil

Kačko,díky za Tvůj příspěvek.Naše bydliště od sebe nejsou nijak moc vzdálená.Já bydlím v Jihočeském Táboře.Jinak myslím,že jsi na to kápla,taky mne napadlo,že by to školení mohlo mít na to vliv,přesto,že jsem už absolvoval spoustu akcí,ze kterých bych teoreticky mohl mít strach a nic se mi nedělo.Proto mne to docela zaskočilo,ale jak píšeš Ty,moudrá a citlivá žena,musíme se to naučit zvládat a jak říkám já,prostě se tomu asi občas nevyhneme.Je to v nás a nechce se tomu pryč.Také se spoléhám na to,že budou úzkostné stavy méně časté,jsem smířený s tím,že se prostě objevují.Pořád je lepší si to občas protrpět,než to mít trvale,tak jako to bylo u mne na počátku.Je dobře,že přemýšlíš pozitivně,já to také takhle cítím,těším se na každé setkání s přáteli,dokonce mne baví i domácí práce,vaření,žehlení,uklízení,baví mne moje zaměstnání,vlastně si nemám na co stěžovat,dcera mi dělá jen samou radost,výborně studuje,nikdy jsem s ní neměl nijaké problémy,je jí 23 a má už svůj život,a přesto,že jsem se s její matkou před osmi lety rozvedl, jsou naše vztahy jedním slovem výborné.Takže já vlastně teoreticky žiju spokojeně a přesto mne ta moje psychika trápí.Myslím,že Ty to máš obdobně.Jak už jsem zde napsal,16.Listopadu mi bude 48 a už se těším,jak to se svými přáteli oslavím - při kytaře a písničkách,co hladí na duši.Držím Ti a pochopitelně všem ostatním našim spolutrpitelům palce,aby bylo co možná nejlépe.František.

Kačko, já se napřed začala léčit s panickou atakou, která začínala když se na to zpětně podívám jakoby takovou plačtivostí, asi depresí. Nicméně po tom co jsem začala brát AD, tak jsem šla s psychikou strašně dolů a poznala jsem, co znamená deperese jako taková. Po měsíci jsem byla celkem ok, to jsem brala 50 mg, ale vrátilo se to a to ještě ve větší depce a od tý doby se v tom pořád plácám. Myslim, že to má tendenci se zlepšovat, ale ten stav, když se někam zakoukam a pak najednou se na sebe zaměřim a mam pocit, že nevim kdo vlastně jsem, proč tady jsem, je tak silnej, že nevim jestli se mi ten život, co jsem prožila jenom nezdál. No nevim. Panická ataka se už ale neoběvila, ale tyhle stavy jsou daleko horší. Bojim se jich.

Františku, díky za odpověď. Blízko Tábora se narodil-ve Mlýnech můj dědeček-a v Soběslavi je jeho sestra, se kterou se bohužel můj taťka kdysi dávno nepohodl-samp kvůli majetkům-tak už tam nejezdíme. Dokonce mám z Tábora jednu klientku, která se mi tam přestěhovala, ale dovolené kupuje u mě:o). Je tam krásně a vždy ráda vzpomínám na dětství, kdy jsem jezdila do Soběslavi na prázdniny, když tudy projíždíme, většinou do Rakouska:o)). Tak to na okraj. Já vypozorovala, že mě velké změny a narušený všední den prostě nějakým způsobem rozhodí. Ne vždy. A už vůbec jsem to předtím nikdy neměla. Je to od té doby, kdy jsem na jaře začala s depkama. A taky: spokojená, práce, hodná a šikovná holka studentka, manžel také super, vzorně se o nás 20 let stará, žádná nemoc ... a stejně jsem do toho tak spadla..vlastně jsme s mým psych.ani nepřišli na spouštěč, který mě tam dostal-jen , že jsem se hodně bála nemocí, pozorovala jsme se a bála rakoviny a že umřu-z toho to asi bylo..úzkosti jsou ale také na prd..jen aspoň nejsou tak strašné, kdy nevíš, co se děje a že tě nebaví žít.. MOOOC se chci zbavit i jich..prosím boha , ať jsem zase jako dřív!!! papa

Kájo, já taky začala tím, že jsem se bála nemocí, pořád mě bolela záda, nechala jsem si udělat vyšetření, odběry atd. a vše v pořádku..vše bylo psychické..navštívila jsem psych.,bývalý spolužák mé sestřenky a dost dobrá kapacita-no atak jsem se začalá léčit. Asentru mi nejdřív dal a tak to začalo, myslím, že takové depky jsem neměla před začátkem užívání, to bylo fakt děsné...po 3 týdnech mi ji vysadil/jo, taky jsem přidávala mg/ a dal ten Cital.. Pak už to znáš..Trvalo to dýl, ale dostala jsem se z toho. Až teď, v poslední době mě bohužel popadají úzkosti a jakýsi strach. ještě k tomu zlepšování depky-šlo mi to opravdu dost pomalu-rána byla strašná, postupem dne jsem se zlepšovala, pak jsem se klepala nějaký čas, pak jsem byla jakoby mimo, jako ty, myslela jsem, že to na mě každý vidí a pozná, nechtělo se mi mezi lidi a přitom jsme nechtěla být doma a sama už vůbec ne........dodnes jsem nerada sama a pozoruji, že se stejně pozoruji a přemýšlím nad vším..snažím se zabavit..pořád uklízím, pokud jsem sama doma, pak hned vypadnu do práce..tam jsem bohužel taky sama a tak jsem ráda, když přijde klient, nebo ségra, kámošky a drbeme atd..to zapomínám..i se směju...Kájo a kolik je tobě? Co děláš a odkud jsi? papa a hodně sil!!!

Kačko, je mi 27, jsem z Plzně. Panická porucha mi začala už v 18 letech, mam to i trochu dědičný. Depku jsem nikdy nezažila, o život jsem se vždycky bála, nikdy by mě nenapadlo, že život je dlouhej. To co ted prožívam je pro mě šok. Ale věřim,že to časem přejde, i když mam chvilky, kdy mi to připadá nemožný. Dělam ve směnárne, je to taky taková práce pořád stejná. Chtěla bych jednou pracovat se zvířatama, protože lidi mě štvou. Tak snad se mi to jednou povede. Taky se strašně pozoruju a zkoumam jestli jsem to já nebo kdo. Ach jo.

milá Kájo, to je mi líto, že to máš tak dlouhu a jsi tedy proti mě mladá:o), ale ono je to jedno-stará, mladá, pocity prožíváme stejné..já ve tvém věku nic podobného neměla a nepozorovala jsem se ...já bych řekla, že mě to pronásleduje tak tři roky..spouštěč byl kolaps v letadle a už jsem se vezla, přestože mi nic nenašli a ta příhoda byla z vyčerpání..od té doby se mi střídají úzkosti, které mi daly tak na rok pokoj po braní AD a od jara v tom lítám znova a myslím, že je to o hodně horší , než kdysi...ta deprese je taky strašnej pocit a beznaděj..toho jsem se sice zbavila, ale teď mám úzkosti, strach a jakoby jsem vnitřně nervozní..stačí malá myšlenka na třeba nemoci, nebo slyším, nebo vidím v tv o katasrofách, bouračkách,vraždách, úmrtích,nemocích a přenáší se to na mě a mám šílený pocit..ale přece to je prostě život a takto je a vše je tady dané, všichni máme nějakou lajnu tady na Zemi...ale můžu si to myslet tisíckrát a stejně to tak neberu...nevím, zda bych neměla navštívit nějakou terapii, která mě to naučí..moc bych se chtěla úplně uzdravit a proto to zřejmě nejde, když tak moc chci a myslím na to..ve směnárně máš kontek s lidma, vidíš a to bych já chtěla ...stále být s někým a nebát se..já mám cestovku a te´d je málo práce, lidi nechodí..mám čas se v sobě vrtat...ach jo, nemáme to lehké...ale bude to dobré..toto se dá léčit a vyřešit...nám to zřejmě trvá dlouho o((( papa....pište lidi

ahoj , dostala jsem asentru pro depresivní stavy, užívám 4 den a je mi špatně, úzko, přemýšlím a deprimuji se, doufám že to vše vymizí, potřebuji už konečně klid, .............

Ahojte lidi, postupne snizuju savky asentry 50, uz jsem na pulce. Za par tydnu to prestanu brat uplne. Zatim to jde dobre a jsem v pohode, chodim do prace, hrozne me to bavi, takze casto tam zustavam i prescas. Uvidime, jak to pujde dal. Doufam, ze se zase neprepracuju a neskoncim na AD.

Ahoj Lenko, já beru Asentru 21 dní a taky mi bylo první dny špatně.Dokonce hůř, než když jsem nic nebrala.Strašné úskosti, pořád jsem brečela a přemýšlela nad sebou.Byla jsem zoufalá.Ale jak tady všichni píšou, chce to vydržet.Než prášky zaberou trvá to dýl a určitě ti bude líp.Držím tobě i všem ostatním palce.

Ahoj všem, rád bych Vám tady popsal svůj problém i když je trošku choulostivej ............ začal jsem mít problémy s častým močením,chodil jsem každý dvě minuty,po měsíci mi našli ve stěně moč. měchýře zapouzdřenej zánět,ten mi odstarnili chyrurgicky.Dnes po pěti měsících léčení jsem se dostal na frekvenci močení jednou za hodinu. Mýmu urologovi není dodnes jasná příčina tohoto stavu,proto jsem navštívil psychiatra.Psychiatr mi předepsal Asentru,kterou chtěl vyloučit psychickou příčinu.Asentru už beru 34 den vliv na močení to nemá,ale mám plno jinejch příznaků a nevím jestli souvisí s asentrou,mám bolesti hlavy,pořád hlad,chuť na sladký,pálení žáhy..... nevím jestli si Asentrou nepřitěžuji.Rád bych kdyby jste mi sem někdo napsal nějakou radu a nebo jestli neznáte někoho ze své blízkosti s podobnými problémy.Dík a uzdravte se.

Zdravím všechny.Kačko,to mne těší,že máš tak vřelý vztah k našemu malebnému kraji.Já zase,jako malej kluk a později i pubescent,jsem toužil po životě v Praze.Vždycky jsem všude říkal,že si jednou postavím vilu na Ořechovce.No,nevyšlo to,život mne nasměroval jinam.Co se týká úzkostí,to je i můj problém,občas se obávám toho,co mne čeká,obyčejně je to nějaká konkrétní věc,jako schůzka,nebo setkání s přáteli.Taky pro mne někdy nebývá jednoduché cestování v rámci zaměstnání,protože nesedím pořád jen v kanceláři,ale musím taky vyrazit do terénu.Ten můj obvod je docala obsáhlý,jezdím až na Vysočinu a také do Českých Budějovic,no a někdy,když mám slabší chvilku,tak jsem na pochybách,jestli mne nepřepadne panická ataka.Já vím,že to časem odezní,ale znáš to,jak to začne hlodat v hlavě,je to čím dál neodbytnější.Nejbezpečněji se cítím doma,ve svém bytě,i když je někdy samota zlá,já jsem si na ní už tak zvykl,že mi ani nevadí.Je fakt,že kdyby se se mnou něco stalo,tak mi v ten daný moment nemá ani kdo pomoct,tyhle myšlenky mám vždy,když je mi mizerně.Ale zase jsem rád,že svoje stavy na nikoho nepřenáším,prostě si to protrpím,bez toho,že by okolo mne někdo chodil a vyptával se,co mi je a nevěřícně nademnou kroutil hlavou.Mám přítelkyni,která bydlí o patro výš nad mým bytem,(a pak,že co je v domě,není pro mně),žije taky sama,rozvedená,děti už má dospělé,máme se moc rádi,ale společné soužití už by pro nás asi po těch letech samoty nebylo.Jsme spolu kdykoli se nám zachce,ale oba potřebujeme i svoje soukromí a "svůj klid" a takhle nám to oběma vyhovuje.Dokážeme se navzájem podepřít,jsme oba komunikativní,takže si máme stále co říct.Ale nic to nemění na tom,že když je mi bídně,zavřu se radši doma a "tiše trpím".Jinak mám stejnou zkušenost,jako Ty,pokud se začnu moc pozorovat,raději se snažím nějak zabavit,protože vím,že by to jinak vedlo k další atace.Lenko,každé lidské tělo si na AD musí řádně zvyknout,i když je člověku delší dobu dobře,tělo stále ještě není naladěné na pozitivní notu.Proto se nevyplácí,v momentě,kdy se začnu cítit dobře,začít AD vysazovat,protože to je nejlepší cesta k recidivě.Mně se přesně tohle stalo a ne jednou,ale dvakrát.I proto jsem nedávno radil Anně,aby ještě nějakou dobu dobu s vysazováním AD počkala.4 dny užívání AD nejsou nic.Všichni potřebujeme,aby nám bylo dobře,ale chce to hodně času,nejméně měsíc.Buď trpělivá,i když je Ti zle,úleva se dostaví,ale nebude to určitě hned.Kájo,pozorování a zkoumání se,patří k těm stavům,které prožíváme.Mám přesně ty stavy,jak o nich píše Kačka,nemůžu se někdy ani večer dívat na zprávy v televizi,všechny ty bouračky,(i když se tomu ani nedivím,protože nad tím,co se děje mnohdy na našich silnicích opravdu zůstává rozum stát) vraždy,lidská arogance atd. se na mne podobně jako na Kačku přenášejí.Pak je mi z toho nanic a začnu přemýšlet všeobecně o smyslu života,dostanu vztek z lidské nezodpovědnosti,z toho,jakýma pitomostma se zabývají naši "mocní",zkrátka mnohdy si radči něco přečtu,nebo pustím muziku. Moc Ti přeju,aby se Ti ulevilo,jsi ještě mladá a máš život před sebou.Martine,bolest hlavy jsem ze začátku užívání Asentry pociťoval taky.Asi po měsíci vymizela,ale občas se objeví i nyní.Je to ale ve velmi snesitelné míře,asi tak,že jako víš,že tě pobolívá hlava,ale dá se s tím fungovat,bez toho,že by sis musel vzít něco proti bolesti.Co se týká chuti k jídlu,to je snad dobře,že jí máš,ne?Mnoho pacientů,při užívání AD moc chuť k jídlu nemá,alespoň určitě na začátku,kdy jim není zrovna do zpěvu.Pálení žáhy může souviset s užíváním AD,než si na léky tělo zvykne,nějakým způsobem se jim brání.Ale určitě by bylo nejlepší,kdyby ses o tom poradil s lékařem.František.

Ahoj lidi, je mi v posleních dnech opravdu na ho...., stále mě přepadá úzkost, strach z něčeho, neklid.Nechápu, co se to se mnou najednou děje, vždyť jsem se už z toho dostala!! Depky jsou pryč a teď tohle. Argofan je myslím na prd. Nevím..Znovu jsem mluvila s psych.a asi tam zase půjdu a budeme se bavit o změně.Já už nechci:o(((((:..Docela čassto mě popadají divné myšlenky, soustředím se na sebe a tím pádem mám strach, úzkost a jsem taková neklidná, nervní. Kdy už bude klid?! Prosím pište hodně, ať vím, že nejsem v tom sama. Asi ten děsnej podzim tomu přidává!!! PAPA

Kacko to je mi lito, ze Ti je zase na prd, ale mozna je to zpusobene strachem, ze se uzkosti zase vraceji...ten argofan beres zatim kratce, ne? a jen 75mg, vetsinou se bere 150mg...snad to chce jen navysit davku, kdyz uz si mela pocit, ze zabiraji...ja si nechala napsat ten buspiron a mam pocit, ze urcite trosku na me pusobi, i kdyz ho zatim beru tyden a v malem mnozstvi...vim, ze me lekar rikal, ze na uzkosti je pak jeste velmi ucinny remood...drz se a snad brzy zase bude dobre...psala jsi, ze te cekaji prazdniny v asii - to bude krasa, to urcite na vsechno skarede zapomenes...napis jak si dopadla u dr...papa Lenka

Leni, jsi hodná, žes mi tak rychle odpověděla:o))... ano, beru Argofan 3 týdny..myslela jsem , že by měl už na ty úzkosti zabrat...zapomněla jsem ti napsat, že ten Buspiron mi nedoporučil..každý asi léčí jinak:o))...ano, beru 75mg..až bude mít doktor volno, tak mě snad pozve, já totiž byla včera u něj jen pro recept na Argo a říkal, že se musíme tedy sejít, když se cítím tak blbě..jsem sama zvědavá, co se mnou vymyslí..třeba ten Remood..budu brát cokoliv, hlavně, ať je mi už konečně dobře...za měsíc letím a chtěla bych si to užít, ne se bát , strachovat a mít úzkosti..budeme tam na vánoce i silvestra..sluníčko tam bude..budu ho do sebe prát:O)))...a jak je tobě Leni? papa a děkuji!!!!

Ahoj Kačko,taky se v těchto pošmourných dnech necítím dvakrát dobře,přičítám to počasí,které je vždy v tomhle období nenáladové a taky starostem,které teď mám s otcem.Jak jsem už psal,čeká ho operace té břišní výduti,stále nevíme termín kdy nastoupí,může to kdykoli prasknout.Do toho mám dlouhodobě nemocného švagra mé přítelkyně,ke kterému mám velmi přátelský vztah a bohužel to s ním vypadá moc zle.Myslím,že letošní Vánoce už s námi nebude.....Jde to strašně rychle.....Zatím se s tím peru jak se dá,občas pociťuju nejistotu a mírný vnitřní neklid,takže jsem si zase "naordinoval" Neurol na noc.Ale zatím nemám (až na případ z minulého týdne,o kterém jsem tady psal) žádné panické ataky a to beru jako pozitivum.I když je ta nejistota jestli se to vrátí,nebo to ustojím strašná,stále si myslím,že mám sílu s tím bojovat.Vím,že to potrvá ještě spoustu dní,snažím se tomu předcházet nějakou činností,kdy se odreaguji,hraju si třeba doma na kytaru,někdy píšu písničky,jen tak sám pro sebe,pro svoji potěchu.Je to jakési sdělování mých pocitů papíru,vždycky,když se mi něco podobného povede,přehrávám si to pořád dokola a mám z toho radost.Pak to někde jednou,dvakrát přehraju před přáteli a tím to skončí,ale mně to nevadí,já se k tomu mohu kdykoli vrátit a potěšit se vlastní tvorbou.I když je to vše na velmi amatérské bázi,přesto jsem si vloni dovolil nahrát dvacet písní na CD.Rozdal jsem je svým nejlepším přátelům,splnil jsem si tím jeden z životních snů a ohromě mě to tehdy nabilo.Myslím,že to co Ti napsala Lenka je pravda,totiž,že máš strach z toho,že se to vrátí.Je to jakýsi podvědomý strach,který pořád hlodá a hlodá.A teprve když se člověku na pár dní udělá obstojně,je schopen se s tím porvat.Já mám podobné pocity,ale fakt nám nezbývá nic jiného,než se držet a bojovat.Přeji Ti,abys byla brzo zase veselá a aby jsi se své daleké Vánoční cesty nemusela obávat.František.

Ahoj všem, Kačko dnes jsem si přečetla tvůj příspěvěk a musím říct, že jsme na tom stejně.Začínala jsem se radovat, jak mi je fain a že prášky konečně zabrali, ale včera mi bylo zase strašně zle.Myslela jsem ,že sebou seknu, cítila jsem slabost a už jsem se v tom zase vezla.I když je mi dneska líp, stejně se nedovedu zbavit strachu, že to zase příde.Už se opět bojím jít ven sama.Potřebuji dojít nakoupit, ale čekám na syna, až příjde a půjde se mnou.Mám vztek sama na sebe, že jsem tak neschopná!!!!Pořád se to opakuje, chvíli je mi dobře a i když jsem v klidu a pohodě, z ničeho nic se mi udělá špatně.Nechápu to???Takhle to bude celý život?Asi bych měla chodit někam na terapie.Kačko přeji ti, aby jsi byla v pohodě a mohla sis ty "prázdniny" v daleké zemi v klidu a bez obav užít .Měj se a zase napiš, jak ti je.Ahoj Marta

Františku, děkuji za reakci. Máš to taky pěkně složitý a to se docela držíš!!! Fakt. Já nemám nic podobného a jsem vyloženě na sračky. To počasí mi také šíleně vadí, šíleně!! Podívám se z okna a je mi hrozně:o(((. Dnes jsem šla do banky, najednou jakoby mi vše kolem vadilo, lidi, auta, třes, strach..vnitřní neklid..mám toho dost, ale nic s tím neudělám..Písničky jsou pěkná zábava a odreagování:o).Jsi šikovnej..já mám doma zpěvačku, taky skládá, ale hlavně zpívá , má kapelu a vystupuje:o)) Marti, tobě je kolik? Přesně, jak píšeš, já mám teď také nějaký strach i z lidí a přitom je vyhledávám, protože sama doma bych se zbláznila..asi z lidí na velkém prostranství..třeba teď, za chvíli jedu sama autem do Prahy na třídní schůzi a mám z toho strach..předtím jsem ho nikdy neměla... Já chci být zdravá na duši!!!:o(((((( už nevím, co mám pro to udělat!! Papa a pište

Leni držím palce, abys na tu schůzi dojela v pohodě.Mě je 39 let a bydlím v Pardubicích.Autem bych sama nejela ani náhodou!!!Jednou když byli moje děti malé, asi před 7 lety, jsem s nimi jela autem k našim na vysočinu a když jsem byla téměř u cíle, najednou se mi udělalo špatně, musela jsem zastavit a vystoupit.Měla jsem šílený strach, že se vybouráme a stane se něco mým dětem.Od té doby vždycky když nasednu sama do auta, po pár metrech se mi vybaví ty nejhorší vzpomínky a byla bych schopná vystoupit ve frontě aut a utéct!Nikdy jsem to s nikým nijak neřešila, ale pak jsem se začala bát ve frontě, v autobuse a prostě všude mezi lidma, bojím se být doma sama a nejde se toho strachu zbavit.Když jsem pak začala mít z toho všeho deprese, zašla jsem si za psychiatričkou, aby mě pomohla.Chvíli to je dobrý a pak "umírám" strachy .Teď když musím sama vyjít ven, beru si před tím Neurol, jinak bych nedokázala jít nikam.Ty stavy, které prožívám bych nikomu nepřála, je to strašný,,mám pocit že umírám,ale přitom vím, že to není nic , co by mě ohrožilo na životě, jsou to jen ty hrozné myšlenky, které to vše vyvolávají.Jsem zoufalá a neumím s tím nic dělat.Potřebovala bych kamarádku,která by mě někam vytáhla a přišla bych na jiný myšlenky.Taková mi ale chybí.Mám jenom známé, ale ne kamarádku.Kačko držím ti moc palečky, ať to zvládneš.Pa pa

Marti, dojela jsem v pohodě a ještě jsem nakoupila nějaké dárky v Makru. Ale vzala jsem si neurol. Udělala jsem přesně to, co ty. .. Neberu ho však pravidelně, zvládám to i bez něj. Auto řídím také ráda. Bohužel ty strachy a úzkosti jsou teď debilní. Víš, mně je 40, takže jsme skoro stejně staré..Nemáš tttyto stavy více před a při menzes? Já to pozoruji, že ano. Možná moje tělo blbne s hormony..docela si to pěkně vysvětluji, co? o)). Kamarádky mám, dvě dobré a super ségru, takže tři. Skoro denně se vidíme, dáváme přes oběd kafčo a kecáme. Někdy je mi hůř, ale většinou na vše zapomenu a nasměju se s nima..Ale jak ty píšeš, jako bych se slyšela a viděla, do toho mozku to prostě najednou přijde a nutí mě to přemýšlet, vymýšlet nemoci, katASROFY, strach, úzkost, hnus...ach jo..nemáme to vůbec jednoduché...no a do toho koukám na zprávy a dnes skočil pod vlak brankář Německa, který prý trpěl depresemi....doufám a ne ,věřím!!, že my se léčíme a nikdy nás to ani nenapadne!!papa

Milé dámy,srdečně Vás zdravím.Musím podotknout,že moje stavy se naprosto shodují s Vašimi.Přesně jak to popisujete to cítím i já.Když je mi obstojně,nebo - li snesitelně,jsem veselej a plnej elánu a energie.Snažím se tu euforii brzdit,protože stále čekám,že mne něco zase srazí k zemi.Stále žiju v nejistotě,že se mi úzkosti mohou kdykoli objevit.Řízení auta mi sice nevadí,ani bych se bez něj,hlavně v práci neobešel,ale to,co popisuje Marta,se mi jednou stalo taky.Jak už jsem uvedl nedávno,samota mne nevadí,ale jet třeba ke známým na chajdu,už pro mne znamená dlouhé hodiny přemýšlení a představ o tom,že se tam určitě sesypu a nikdo mi nepomůže.A takhle je to pokaždé,kdy bych se měl vzdálit z bezpečí svého bytu.Jsou situace,kdy mi to nevadí,ale víceméně se mi tyto pochybnosti nastěhují do hlavy a jen těžko je lze odehnat.Takže si stále pomáhám Neurolem.Asentra mi jistě první dva měsíce léčby výrazně pomohla,teď se to nějak ustálilo na jednom bodě a zatím to dál,k lepšímu nejde,ale já stále věřím,že zase bude líp.Určitě našim stavům nepomáhá tohle počasí,až zase vyjde sluníčko a den nebude tak krátký,věřím,že i my budeme vše vidět líp,s určitým nadhledem a mnohem větší vírou v uzdravení.František.

TAk jak vas tady ctu, tak myslim, ze se na nas opravdu dost podepsalo pocasi...ja uz minuly tyden citila znacne zlepseni, mela jsem ze vseho radost a verila jsem, ze vsechno bude dobre...no, a zniceho nic ted 2 dny zase uzkosti- cetla jsem, ze uzkosti se leci dele nez deprese, tak asi musime byt vsichni trpelivy... kacko...nakonec jsem buspiron prestala brat - hodne me z toho bolela hlava... frantisku...presne jak to popisujes to mam i ja, nekdy se az bojim, ze mam takovou radost, ze me zase neco srazi...asi by na tom taky chtelo pracovat - naucit se, ze nas proste nic na zem nesrazi, ze si to delame sami nasim strachem...

Ahoj Lenko,přesně jsi to vystihla ve Tvém příspěvku.Děláme si to sami naším strachem.Je obtížné se tomu ubránit a to rozčarování po dnech,kdy se cítíme dobře a najednou přijde zase "den blbec" je veliké.Takže - bojovat,bojovat,bojovat.František.

Lidičky, dnes je sice sluníčko, ale že bych se cítila super, tak to není pravda. Dokonce jsem si vzala neurol, abych byla ve větší pohodě. Leni , ode dneška jsem začala brát Argofänu 150 mg. Kdy myslíš, že by to mohlo zabrat? Psala jsi, že to maminka brala. Těším se moc, až to zabere. Přesně máte pravdu, my si to prostě udržujeme sami a jsme jako ten křeček v tom kolotoči.Dokola stále dobrý, špatný. Úzkosti jsou na delší dobu léčby? Asi si dojdu do knihovny a půjčím si nějakou literaturu o tom. Doma mám knihu o depresích, ale ty nemám. Tak něco o úzkostech..člověk pro to dělá vše. Možná je to ale špatně,dokonce mi doktor nedoporučil chodit na tuto diskuzi, že pak budu mít i to, co jsme ještě neměla, ale mě to nedá a myslím, že sem patřím a že se tady potřebujeme a povzbuzujeme. Dnes se jdu vybouřit na spinning. Trochu se odreagovat. Za měsíc letíme a já bych moc chtěla už být v poho..Papa

Zdravím Kačku, Františka, Lenku a všechny ostatní.Tahle diskuse mi taky moc pomáhá zvládnout tyhle stavy , ačkoliv mi ostatní říkají, abych to nečetla a vůbec sem nechodila, že z toho zblbnu ještě víc, ale já vím, že mi to pomáhá.Kačko když jsem slyšela o tom brankáři, napadla mě ta samá věc, jako tebe.Co když mi taky přeskočí v hlavě a budu se chtít zabít? Strašně se té myšlenky bojím.Nemůžou to způsobit ty AD, které užívám?Také mám dny, kdy Neurol vůbec neberu a zvládám to, ale poslední 3 dny bez něj nefunguju.Včera jsem psala, že čekám na syna a půjdeme nakoupit,bylo to strašné´!Než jsem vyšla ven, musela jsem si vzít Neurol a než zabral, trvalo to dlouho a já měla chuť utéct z obchodu.Zase ty stavy na omdlení atd. a představa, že mě tolik lidí uvidí jak ležím na zemi, no hrůza....Stejně jsem nekoupila vše, co bylo potřeba, už jsem chtěla být venku.Závidím všem lidem, kteří mohou jít kdykoliv kamkoliv.Teď když se blíží vánoce, mám z nich strach.Všichni ostatní se těší, že sejde celá rodina, ale u mě to tak není.Mamka bydlí na vysočině , sestra žije v Londýně a bratr s rodinou se mnou nemluví už 2 roky, kvůli strašné blbosti.Starší syn žije se svým otcem, s kterým jsem se rozvedla a já mám u sebe 12 letého syna.Ten je teď v lázních a vrátí se 9.12.Nevím,jestli si dokážete představit, jak se cítím sama.Každou chvíli brečím a lituju se, což je to nejhorší, co mě mohlo potkat.Františku moc obdivu, že to zvládáš sám, já jsem troska.Ty Kačko to určitě taky zvládneš, máš manžela, který je ti oporou a za měsíc si budeš užívat sluníčka.Určitě budeš v pohodě. Držím ti palce a všem ostatním taky.Pa pa