Asentra 50

Ahoj, nejdřív zdravím všechny ostatní. Napsala jsem na tuhle diskusi jen párkrát, Asentru teď beru třetí měsíc a cítím se dobře, tedy někdy líp, někdy hůř, ale v podstatě jsem ráda, že je to takhle. Díky Asentře momentálně obstojně zvládám i situaci, kdy nám hrozí propuštění z práce. A teď k Martinovi. Problémy s močovým měchýřem a deprese spolu úzce souvisí. Já měla problémy od svých osmnácti, chodila jsem hodně často. Občas jsem brala antibiotika, prý na zánět močových cest. Během let se problémy stupňovaly, a já běhala každou půl. pak čtvrt hodinu, jak jsem něco vypila, mohla jsem jít třeba desetkrát za sebou, po pěti minutách. Byla jsem z toho pološílená, protože jsem fungovala jen podle toalety, a v práci jen díky tomu, že pracuju v kanceláři, a mohla jsem běhat. Kolegyním jsem to řekla, protože jinak by mysleli, že jsem cvok. V té době taky začaly moje první příznaky deprese. Pak už se to nedalo zvládat, absolvovala jsem všechna možná uro vyšetření, všechno v normě, žádný zánět, žádná abnormalita, a já přesto pořád musela běhat. Pocit nucení na močení mě vůbec neopouštěl.Pak mě poslali do nemocnice v Českých Budějovicích, kde mi diagnostikovali hyperaktivní močový měchýř a já jsem třikrát /vždy po roce( podstoupila aplikaci botulotoxinu injekcí do tkáně močového měchýře. Je pravda, že pocit nucení i běhání se omezily, jenže jsem se pak vždycky musela pár měsíců sama cévkovat, což taky není žádný med, a i při veškeré hygieně jsou časté záněty. Ale celé tohle léčení mi pomohlo si postupně osvojit pár věcí, hlavně, že musím opravdu pořád pít, i když se tomu člověk vyhýbá, aby nemusel běhat. Vážně to chce alespoň litr a půl denně. K tomu už pár let užívám výtažek z kanadské brusinky a dýňová semena. Naprosto vyloučit kávu, a průběžně popíjet.No a pak je důležité, snažit se moč udržet co nejdýl. Každých pár minut navíc je malé vítězství. Já to po deseti letech léčení (nebo spíš změně návyků) dotáhla až na tři hodiny, což je pro mě úžasný pocit. Ale kdykoliv jsem rozhozená, nebo přijde deprese, nebo jakákoliv nemoc, močový měchýř se zblázní, a dělá si co chce. Stojí to pak zas spoustu času, než se člověk (i měchýř) zklidní. Na mě působí Asentra i v tomhle pozitvně, protože když jsem v klidu, zvládám líp i problémy s močením. Martine, moc ti držím palce, protože vím, co tenhle problém obnáší, a ještě v kombinaci s depresemi a jejich příznaky. Ale zvládneš to, ono ti totiž nic jiného nezbývá, a člověk je v podstatě silnějsí, než si sám uvědomuje. Držím palce všem a všem přeju moře zdraví a pohody. Nela

Moc Vám chci poděkovat, jmenovitě Františkovi,Lence a Nele,každé slovo povzbuzení je jako balzám na duši. Neli konečně někdo kdo mi rozumí... po urologický stránce mi nikdy nebylo nic zjištěno....... jsem už šest měsíců na neschopence takže to mi taky moc nepomáhá. Nad botulotoxinem jsem taky uvažoval,ale nikdo mi neřek,že to má takový vedlejší účinky.Chtěl bych se tě zeptat jak jsi natom byla v noci,já pokud usnu tak žádné problémy s močením celou noc nemám,i proto bych ten můj problém přisuzoval psychice. Pracuji ve firmě na manažerské pozici takže stres stres a opět stres,ze sedmi manažerů co tam jsme jsme tři na AD a jeden je alkoholik. K AD: Asentra mi nepomohla .. proto jsem si nechal změnit AD na Cipralex včera už jsem jej snášel bez vedlejších účinků,a můj problém s močením se rapidně zlepšil vydžel jsem i tři hodiny,dnes už to opět taková sláva není musím popřemýšlet co se změnilo od včerejška. Jinak včerejší den pro mě byly předčasné vánoce,opět věřím že se brzo uzdravím,ostatně to bych přál i všem vám.Martin

Ahoj Martine, jsem ráda, že jsem se mohla podělit o pár zkušeností. Já mám problémy s běháním i v noci, i když oproti době, kdy jsem vstávala třeba patnáctkrát, je dnešní, jedno, či dvě probuzení pohádka. Pokud se chceš na cokoliv okolo našeho problému zeptat, klidně napis na Nela.40@seznam.cz. Nechci unavovat ostatní na téhle diskusi urologickými problémy, i když jsou na psychice přímo závislé. Přeju ti hodně sil a optimismu, a věř, fakt bude líp. Nela

Ahoj Martine,to,že jsi podrážděnej,vadí Ti hluk a pociťuješ vnitřní třes,je na začátku léčby docela normální jev.Braní AD 40 dní není nijak dlouhá doba,chce to minimálně (při velmi lehkém průběhu) půl roku.Teď jsi změnil medikaci a vlastně začínáš znovu od nuly,protože Ti Asentra nezabírala.Co se týče Tvého problému s častým močením,tak v tom Ti bohužel nemohu poradit,protože tyto problémy nemám. Absolvoval jsi spoustu vyšetření,která nic fyzického neodhalila,to bych bral jako pozitivum.Psychika je strašně záludná záležitost,člověk ani nemusí nic dlouhou dobu pociťovat,ale ono se vše načítá,až to jednou bouchne a něčím se to projeví.U někoho je to třeba bušení srdce,pocit,že omdlím,celková slabost atd.Zkus se zamyslet nad tím,co těmto Tvým problémům předcházelo (nějaké stresové situace,které se hromadili,atd.) a nemusí to být jen z poslední doby,to může být třeba i z dětství.Zkrátka radil bych Ti,aby ses ohlédl hluboko do minulosti a třeba odhalíš něco,co mohlo tyto potíže po letech spustit.Kačko,je moc prima,že se cítíš dobře a že se na dovolenou těšíš.Moc Ti to přeju.Je vidět,že to zlepšení bereš s rozumem a určitým nadhledem a hlavně s respektem.A to je velmi pozitivní.Přeji Ti,aby se to už jenom lepšilo a aby jsi si dovolenou se vším všudy užila.Všem ostatním přeji,aby "předvánoční šílenství" absolvovali v co možná největším klidu a pohodě.František.

Ahoj vsem, moc Vas vsechny zdravim...Kacko, to je moc dobre, ze uz se citis oki, uz si preju, aby se to u me taky stabilizovalo, ale ted potom zvyseni zase nic moc, asi si musim zvyknout, citila si po zvyseni taky nejake prechodne zhorseni? opravdu tve prispevky jsou uplne jine...Frantisku, ty umis vzdy moc pekne poradit - peken vse rozeberes a povzbudis, to je uzasna vlastnost, snad se uz taky citis dobre :-) Martine..taky bohuzel nedokazu poradit, ale psychika opravdu dokaze silene veci, ze se nekdy ani nechce verit, to zhorseni urcite souvisi se zmenou leku - telo si musi zvyknout...Kajo, jak je? Mejte se vsichni moc pekne...papa

Lenko,děkuji za Tvé uznání.Je těžké prožívat to,co se s námi děje a tak se snažím předávat své zkušenosti Vám ostatním a když to pomůže,bude to jen dobře.Jinak já se cítím docela dobře (snad jsem to teď nezakřikl), ale podobně jako Kačka k tomu přistupuji s respektem.Stále je ve mne velký kus pokory vůči vlastní psychice a nejistoty,která pramení ze strachu z recidivy.Ale zatím vše zvládám v rámci možností docela dobře.František.

Ahoj všichni, mám dotaz. stává se vám někomu, že máte občasný závratě? Stalo se mi to párkrát přes den, jen lehounká, občasná, pak to přešlo. na prášcích to píší jaiko vedlejší účinek, bylo to ponavýšení dávky, pak už delší dobu klid.. až jednou v noci mě to vzbudilo, bylo to docela síla, motal se mi ceolý svět a zmizelo to až jsem vstala. máte to taky někdo, že by se vám v noci zatočila hlava tak až vás to probudí? pak jsem měla pár nocí klidných a pak se mji to stalo zase, v menší intenzitě. podotýkám, že jsem měla do toho tu svoji klepavku, takže taková ataka.. je to normální, aby ataka při braní AD byla? myslela jsem, že už od tohoto budu mít pokoj. jinak se cítím celkově o moc lépe, depky přešly, myšlenky mám lepší, akorát pořád ta unava, ale ta může být i z toho RIVOTRILU, ne? Díky za názory. Klárka

Ahoj Klárko, ataka při braní AD je možná.Nikdo nikdy neví,kdy se objeví,i když je mu třeba už delší dobu dobře,to je bohužel právě ta záludnost této nemoci.Alespoň u mne to tak bývá.Co se týká závratí,(ať už slabších,nebo silnějších),tak ty jsou součástí ataky,(anebo strachu byť třeba jen podvědomého) z ní.Taky se mi stává,že se mi občas zamotá hlava,ve chvílích,kdy mi není dobře,ale v noci se mi to zatím nikdy nestalo.Únava po AD je celkem normální,já se někdy cítím "utahanej jak pes" a nejradši bych šel třeba v pět hodin odpoledne spát.Ale to je vyjímečně.Spíš si myslím,že při dnešním životním tempu je únava docela přirozená věc a užíváním léků,které člověka utlumují,(což je náš případ) je ještě umocněna.Důležité je,se z každé ataky co nejvíce poučit a oklepat se a zase jít dál.Vím,že je to moc těžké,ale nic jiného nám nezbývá.Fakt je,že čím delší je doba léčby,tím větší je možnost úplného vyléčení.A pokud se ataky stále vracejí,i když třeba v dlouhodobých intervalech,je třeba se léčit dál,ale zároveň neházet flintu do žita.Opravdu to chce čas - spoustu času.František.

Ahojte vsichni, tak ja porad bojuji s tim navysenim...zvysila se mi uzkost, tak nevim co dal, jestli pokracovat nebo to dat zpatky na tu puvodni silu...jsem z toho celkem zase vykolejena...KACKO...jak se mas? asi dobre, co, ze uz sem skoro nechodis...to jsem rada :-) KAJO..a co ty?

Ahoj všichni,Lenko,já nevím jak to se zvyšováním dávek je,ale asi by bylo dobré se poradit s lékařem.Ale zase z druhé strany,může to trvat opravdu dlouho,než si tělo zvykne na vyšší dávku.Podívej,já jsem se celkem v poslední době cítil obstojně,byl jsem schopen normálně fungovat a před dvěmi hodinami mne zasáhla tak silná ataka,že jsem fakt myslel,že je to moje poslední hodinka.Nevím čím to je,ale možná mám v podvědomí,že mám dnes pracovně velmi náročný den a odpoledne budu mít taky nabité.Jsou dny,kdy si z ničeho nedělám hlavu a nic není problém a pak se to najednou jak mávnutím kouzelného proutku během chvilky změní.Ale my prostě musíme bojovat dál,i když všichni dobře víme,jak moc je to někdy složité.Tak ať je nám všem líp.František.

Frantisku, dekuji Ti za tak rychlou odpoved, no ja nevim, jestli kvuli tomu mam volat dr...celkem se stydim..achjo...To me mrzi, ze zase prisla ataka...snad bude chodit cim dal tim mene a mene az vymizi uplne...ja ataky nemam, ale permanentni uzkost, jsem porad nervozni - je to neprijemne, ale trva to opravdu neco kolem tydnu a to jsem zvedla davku....KAJO...prosim Te jak dlouho ti trvalo nez sis zvykla na zvyseni??? ja jsem zase skoro panicka, silene nervoznia uz to pritom bylo o moc lepsi....

Lenko nestyď se,vždyť jde o Tvé zdraví.Než abys trpěla,to je lepší překousnout tu chvilku studu.Myslím,že Ti doktor hlavu neutrhne a tobě se uleví už proto,že jsi pro sebe něco udělala.Přeji Ti,aby jsi se brzo cítila líp.František.

Ahojky Leničko.Já se cítím po psychické stránce o moc lépe, ale samo beru Ad a k tomu denně Xanax. Teď poslední tři dny jsem měla i dva za den, neboť jsem byla jakoby nervní a nesvá. Já už se prostě nemíním vrátit do těch děsných stavů, proto beru tyto léky, jak mi poradil psych., dokonce mi řekl, že mám brát tři denně, ale nechtěla jsem to přehánět..ty jsou samo doprovodné k AD. Měla jsem v těch špatních stavech nejvyšší dávku, tři prášky, teď beru dva AD. Mám teď menstr.období a to jsem opravdu jiná..třes, nerv, neklid.. Prostě to tak mám každý měsíc -a budu-, kdy se mi zblázní zřejmě hormony a tudíž psychika. Já se snažím na to špatné nemyslet a je fakt, že katastrofické myšlenky mě už naštěstí opustily...Jak dlouho máš to navýšení AD? Mně začalo navýšení zabírat zhruba po týdnu. Ber ale k tomu Xanax, či neurol.atd. Určitě. Bude Ti lépe a nebudeš se trápit. Ta trvalá nervozita a úzkosz a strach-to znám, to je strašně neoříjemné a ničí to život, ale není to nebezpečné!! Neboj, prášky zaberou a když ne, zajdi za doktorkou, ať zkusíte jiné!!! FRANTIŠKU, to je mi líto, že se ti to tak najednou objevilo..jaké pocity při tom máš? Zajímalo by mě to. Víš, já nemám už depky, jen tedy občas strach a úzkost. Je toho na mě teď nějak moc, ale paradoxně jsou to příjemné změny v životě. Letíme na tu dovolenou. Koupili jsme domek a po novém roce se budeme postupně stěhovat. Čeká mě nové zařizování, vždy jsem do domku chtěla, protože z něj pocházíma po 20 letech v paneláku se nám to spnilo,je krásný, zahrada, zeleň , vše a já mám podvědomě strach ze změny,myslím, že už tady někdo něco podobného měl..Ale musím to zvládnout!! A ještě mě čeká víkend v New Yorku, přelom leden-únor. Pak se přestěhujeme úplně a snad začne v práci kšeft a budu žít zase normálně:o))). To jsem se rozepsala,co? Tak já se zase ozvu a vy taky pište. Příští pátek odletím, ale možná tam bude internet a já vás odtamtud pozdravíma dám vědět, jak na tom jsem...papa

Ahojky Leničko.Já se cítím po psychické stránce o moc lépe, ale samo beru Ad a k tomu denně Xanax. Teď poslední tři dny jsem měla i dva za den, neboť jsem byla jakoby nervní a nesvá. Já už se prostě nemíním vrátit do těch děsných stavů, proto beru tyto léky, jak mi poradil psych., dokonce mi řekl, že mám brát tři denně, ale nechtěla jsem to přehánět..ty jsou samo doprovodné k AD. Měla jsem v těch špatních stavech nejvyšší dávku, tři prášky, teď beru dva AD. Mám teď menstr.období a to jsem opravdu jiná..třes, nerv, neklid.. Prostě to tak mám každý měsíc -a budu-, kdy se mi zblázní zřejmě hormony a tudíž psychika. Já se snažím na to špatné nemyslet a je fakt, že katastrofické myšlenky mě už naštěstí opustily...Jak dlouho máš to navýšení AD? Mně začalo navýšení zabírat zhruba po týdnu. Ber ale k tomu Xanax, či neurol.atd. Určitě. Bude Ti lépe a nebudeš se trápit. Ta trvalá nervozita a úzkosz a strach-to znám, to je strašně neoříjemné a ničí to život, ale není to nebezpečné!! Neboj, prášky zaberou a když ne, zajdi za doktorkou, ať zkusíte jiné!!! FRANTIŠKU, to je mi líto, že se ti to tak najednou objevilo..jaké pocity při tom máš? Zajímalo by mě to. Víš, já nemám už depky, jen tedy občas strach a úzkost. Je toho na mě teď nějak moc, ale paradoxně jsou to příjemné změny v životě. Letíme na tu dovolenou. Koupili jsme domek a po novém roce se budeme postupně stěhovat. Čeká mě nové zařizování, vždy jsem do domku chtěla, protože z něj pocházíma po 20 letech v paneláku se nám to spnilo,je krásný, zahrada, zeleň , vše a já mám podvědomě strach ze změny,myslím, že už tady někdo něco podobného měl..Ale musím to zvládnout!! A ještě mě čeká víkend v New Yorku, přelom leden-únor. Pak se přestěhujeme úplně a snad začne v práci kšeft a budu žít zase normálně:o))). To jsem se rozepsala,co? Tak já se zase ozvu a vy taky pište. Příští pátek odletím, ale možná tam bude internet a já vás odtamtud pozdravíma dám vědět, jak na tom jsem...papa

Ahoj Lenčí, neboj se, opravdu! Prášky ber dál, nesnižuj. Já to měla taky a občas mě to chytne i teď, tak se snažim klidně dýchat a myslet na něco příjemnýho a začnu uklízet a za chvilku to vymizí. Je to takovej strach, nejistota atd. Je to nepříjemný, ale odezní to. Mě se to zlepšovalo pomaličku, strašně pomaličku ještě pořád z toho nejsem úplně venku, protože mam ještě ten strach, že se to vrátí. Bude to trvat, možná i rok, já nevim, ale už je to skoro super. Jinak se neraduju, protože......... Podívej, neptej se kdy to skončí, každej to má jinak, nebude to tak, že jeden den ti bude zle, pak zlom a bude dobře, to fakt ne. Bude to tak, že to bude strašně pomaličku mizet a měnit se ti stav a myšlenky, a každej ten den bude jinej, možná i jinak hnusnej, ale bude se to zlepšovat. Vždycky si řekneš, že tyhle stavy, co máš teď, jsou lepší, než ty, co jsi měla předtím. A až přijde jaro a léto, bude líp. Vydrž. Věř, že moje kámoška, to měla úplně to samý a řekla mi, že 4 měsíce nejsou nic, že to chce tak rok, že to bude mizet a začneš pak sama myslet na jiný věci a blbý myšlenky budou pryč, neper se s nima, nech je plynout, z toho jsou ty úzkosti, že ti zase napadlo něco strašnýho a ty se toho bojíš. Vydž zlatíčko, fakt to bude dobrý a pěkně papej ty lentilky. Jinak Kačko užij si výlet, jsem ráda, že je ti dobře, Františku taky. Musíme žít a věřit v lepší zítřky. Slunce v duši :-)))

dekuji moooc Kacko a Kajo, jste hodne, ze jste mi tak pekne odpovedely, zase jste mi dodaly odvahu a to je hrozne dulezite - dekuji...asi mate pravdu, porad Kaji cekam na ten zlom, ze se najednou vzbudim a bude vsechno dobry, ale asi to takhle nefunguje...Jsem rada, ze Vam to tady muzu tak napsat a vy mi hezky poradite...me vzdy vydesi jen male zhorseni, uplne me to vykoleji a zacnu zmatkovat...moc bych si prala byt na Vanoce v pohode, i kdyz se mi bude moc styskat po mamci, ale doufam, ze me uzkosti opusti....Kajo, napsala jsi to uplne presne, napadne me neco strasnyho a ja se toho hrozne bojim...dekuji moooc a vsichni se drzte...

ahojky..abych byla úplně upřímná, tak se dvakrát necítím..nemám špatné myšlenky, ale je mi tak nějak psychicky divně..není to ani úzkost..snad strach..já nevím..dnes jsme si připravovala věci do Thaj..už jsem se i těšila a teď nevím..možná se podvědomě bojím, já nevím..musím si vzít xanax..večer máme večírek v Praze, chci to zvládnout, taky jsem se těšila a čím více se to blíží, tím více se mi nikam nechce...překonám se ale a pojedu..musím..přece nebudu doma truchlit a litovat se..vždyď jsem zdravá a není důvod se znepokojovat..lidi pap a pište, zase se ozvu!!

Ahoj všichni.Kačko moje stavy se dají popsat tak,že mi z ničeho nic začne být tak,jako když máš velikou trému třeba jako před nějakou zkouškou.Začne mi bít srdce jak o závod,cítim slabost v nohou,hůře se mi dýchá.K tomu se přidá absolutní odpor k jakékoli činnosti a myšlenka na to,že nejsem schopen nic zvládnout,ani si třeba dojít pro chleba do krámu,strach z toho že to se mnou sekne a nikdo mi nepomůže.Stane - li se mi to někde mezi lidmi,přidá se ještě obava z ostudy.Najednou mi všechno leze na nervy,nesnesu ticho,nesnesu jakýkoli zvuk,hlavu mám těžkou,cítím se zmatený,protivný sám sobě.Abych se z toho co nejdřív dostal,musím pomalu a pravidelně dýchat,lehnout si a zkusit se chvilku prospat.Potom to obyčejně pomine a já se začnu postupně uklidňovat.Ale další zbytek dne,nebo ještě jeden až dva dny potom,jsem stále jakoby ve střehu a čekám,jestli se to nezačne opakovat.Spouštěcím motorem je pravděpodobně nějaká očekávaná situace,kterou má můj mozeček zakódovanou jako pro mne hůře zvládnutelnou.Stále to v té hlavě vrtá a můžeš si tisíckrát říkat,že je to blbost,že o nic nejde,ale to podvědomí je už tak nahlodané,že to stejně tu ataku přivede.Nemám to takhle pořád,jsou dny,kdy mi vše jde normálně,cítím se dobře a nemám žádný problém.Ale někdy to prostě vystrčí růžky a těžko se tomu bráníˇ.Obyčejně to začíná jakýmsi vnitřním třesem,neklidem,z čehož pramení určitá podrážděnost,ale to je podrážděnost vůči sobě samému,ne vůči okolí,protože cítím,že se mi zase dělá mizerně a jakoby se snažím to od sebe odehnat.Vezmu si Neurol,ale někdy je prostě ta akaka rychlejší,než lék.Naopak,když pak takovou očekávanou situaci zvládnu bez potíží,dokážu si jí neuvěřitelně užít a obrovsky mne to nabije do budoucna.Někdy mám pocit,že už zdaleka nezvládám takové životní tempo jako před pár lety a říkám si,jak jsem vůbec mohl být v minulosti tak aktivní,protože dnes nemám těch aktivit ani polovinu jako dřív a zmáhá mne to mnohem víc.No,léta prostě zastavit nejdou a čím je člověk starší,tím víc si to uvědomuje.Když jsou děti malé,člověk se těší,že až vyletí z hnízda,bude mít čas sám pro sebe,ale ono je to úplně jinak,protože mít děti,to je celoživotní poslání,člověk dokud může,tak pomáhá,pak se do toho objeví starosti s vlastními rodiči,kteří jsou už v pokročilejším věku a člověk se začne najednou cítit strašně unavený a vyždímaný.A do toho ještě přichází osobní zdravotní potíže a to už mám pocit,že nežiju,že jenom přežívám.Ale život je i tak krásný a já se snažím nacházet v něm co nejvíce pozitivního.Mám dobré přátele,hodnou dceru,milující přítelkyni a to je v mém věku opravdu veliké štěstí.Nepříjemnostem se žádný z nás v životě nevyhne,někdo to prostě dokáže překousat jednodušeji,jiného to vše stojí spousty sil.Ale jinak je krásné žít a radovat se i třeba z maličkostí,které dle mého názoru dávají životu ten správný náboj.Jak jsem zde už jednou napsal,život má chuť,barvu a vůni.Přeji Vám všem klidný den.

Ahojky Františku..děkuji, žes nám popsal tvou ,,nemoc,,:o))..každý to máme trochu jinak, ale umíme se vžít do situace těch druhých, protože ve finále je nám stejně a máme dost podoné pocity..Napsal jsi to na konci hezky..život má prostě smysl a na světě je krásně..ale i díky lidem kolem nás- rodině, přátelům, kamarádům a třeba i nám tady-chápajícím naši situaci, kteří se podporujeme:o))...všichni bereme AD a ta nám z toho pomáhají a věříme jim:o))....já jsem tady ještě do pátku, pak večer už letíme..červíček strachu tam je, ale zvládnu to, třeba i s neurolem, ale zvládnu,musím!!!:O) .....celý dosavadní život cestuji po světě..tak to nesmí bát jinak:O) papa

lOw7uv fajfkfaazfxt, [url=http://rjystbzjgvvg.com/]rjystbzjgvvg[/url], [link=http://noghqanksoxt.com/]noghqanksoxt[/link], http://fblepyktblth.com/

lOw7uv fajfkfaazfxt, [url=http://rjystbzjgvvg.com/]rjystbzjgvvg[/url], [link=http://noghqanksoxt.com/]noghqanksoxt[/link], http://fblepyktblth.com/

Ahoj Kačko,moc Ti přeju,aby jsi si svou exotickou dovolenou opravdu v klidu užila,načerpala nové síly do budoucna a hlavně Ti držím palce,abys to vše zvládla bez "našich" potíží.Tak pohodovou cestu,klidný let krásné Vánoce a šťastný návrat domů.František.

Ahojky Leni, tak jak? Je ti líp? Už máš nakoupený dárky :-))

Ahoj Kajo, tak uz me celkem ty uzkosti snad presly, tak uz jsem si asi na to zvyseni zvykla, ale porad to jeste neni ono, jeden den mam pocit, ze jsem to zase ja a vecer se neco pokazi a jsem porad jakoby nastvana a zase zacnu premyslet dokola, no, asi pan doktor vedel o cem mluvil, ze az v lete mame ocekavat nejake zlepseni...a jak se mas ty? darky uz mam skoro vsechny :-) Kacko, preji Ti krasnou dovolenou, uzij si to, kasli na vsechno spatne a relaxuj, urcite bude vse ok :-) jinak zdravim vsechny, at se dari...

Zdravím vás všechny, Františku to jak jsi psal o svých problémech, bylo jako bych to psala já. Naprosto stejné pocity a k tomu strach z ostudy atd...Při poslední kontrole mi doktorka zvýšila dávku, což už jsou 3 týdny a tento týden se cítím zase tak mizerně, jako bych byla na začátku léčby.Mám strach vyjít ven , abych nezkolabovala.Navíc mám odedneška dovolenou a jsem sama doma, takže se pozoruji a každá malá změna mě vyděsí.Je to fakt hrůza!!! Kačko tobě přeji, abys tu dovolenou v klidu a pohodě zvládla a užila si krásné vánoce v Thajsku.Až se vrátíš, tak se ozvy, jak bylo.Jinak vám všem také přeji klidné a pohodové vánoční svátky.Hlavně ať to všichni zvládnem psychicky.Zatím pa pa

Milí moji přátelé z internetu!!! Mockrát vám děkuji za přání k pěkné dovolené!!! Zítra odlétáme. Mám vše připravené, doma také vše o.k. Dcera s námi totiž neletí, je už dospělá a radši tady zůstává se svým klukem a samo na vánoce u mojich rodičů. Bude mi chybět, ale vím, že se bude mít také dobře a že si budeme volat a budeme tak pořád spolu.Včera jsem ještě byla u psych., říkal, že jsem o moc lepší a že to zvládnu. Chci mu věřit. Nicméně dnes jsem trochu rozklepaná..Vzala jsem si Xanax a je to dobrý. S sebou samo všechny léky, AD a Xanaxy a Neuroly. Ale kéž bych ty uklidňující prášky nepotřebovala.. Těším se moc, ale všichni to tady znáte, že tomu se nedá poručit. Neletím do neznáma, několikrát jsme tam byli, tak vím, co mě čeká.:o)). Máme 2 dny v Bangkoku a pak odletíme na zbytek dovolené na dva ostrovy. Určitě vám napíši, pokud se dostanu na internet, nebo pak, až se vrátíme. Držte mi palce!! A já vám všem přeji krásné, klidné vánoce a do nového roku jen to nej a hlavně zdraví a klid na duši!!! Děkuji všem . Papa!!!!!!!

Dobrý den lidičky,jsem tady nováček. Před 10 dny mi doktorka na úzkost a panickou poruchu(strach z velkých obchodů,jízdy v autě apod.) nasadila Asentru 50-vždy ráno jednu.Po fyzické stránce celkem vše o.k. ale bohužel psychika na bodě nula. Tak mi to po třech dnech snížili dávku na půlků tabletky.Opravdu nevím co se to se mnou děje, najednou mám před očima hrůzostrašné příběhy,je to jako film ve kterém hraji hlavní roli Psychiatrička mi řekla,že bohužel na začátku léčby tento lék může zvýšit úzkost,tak ještě mi doporučila psychoterapii. Podotýkám,že nikdy předtím jsem takové hrozné myšlenky neměla. Panická porucha je podle toho procházka růžovým sadem. Doufám,že to všechno jednou přejde a budem všichni zase jen vysmátí.Mějte se hezky

Ahojky Soňi, měla jsem úplně stejné pocity jako ty, všem jsem tvrdila, že jsem tohle před braním prášků neměla. Popravdě si myslím, že bych do tohoto stavu došla časem taky i bez prášků. Nevim. Nikdy jsem netrpěla depresí, měla jsem život ráda. Pak jsem začala mít období, kdy se panika stupňovala, až začala přecházet v depku, pak jsem šla pro prášky a začalo to být strašný. Takový stavy jsem nikdy neměla. Peru se s tim 4 měsíce a začínám se dostávat do normálu, ale někde je to tam pořád a tomu už dávam čas, možná rok, nevim, ale snad to bude jednou úplně ok. Teď beru dávku 200 mg, Ale já trpěla panikou 9 let, tak u mě to asi potrvá dýl. Leničko a co ty? Už jsi v poho?

Ahojky Soňi, měla jsem úplně stejné pocity jako ty, všem jsem tvrdila, že jsem tohle před braním prášků neměla. Popravdě si myslím, že bych do tohoto stavu došla časem taky i bez prášků. Nevim. Nikdy jsem netrpěla depresí, měla jsem život ráda. Pak jsem začala mít období, kdy se panika stupňovala, až začala přecházet v depku, pak jsem šla pro prášky a začalo to být strašný. Takový stavy jsem nikdy neměla. Peru se s tim 4 měsíce a začínám se dostávat do normálu, ale někde je to tam pořád a tomu už dávam čas, možná rok, nevim, ale snad to bude jednou úplně ok. Teď beru dávku 200 mg, Ale já trpěla panikou 9 let, tak u mě to asi potrvá dýl. Leničko a co ty? Už jsi v poho?

Děkuji za odpověd.Zítra už najíždím na celou tabletu Asentry,tak doufám že se z toho úplně nezblázním. Jinač jak se tak pozoruji,tak asi je mi třeba přidat více práce... a pak na ty blbosti nějak ani nemyslím.Tak se mějte fajn,pokud možno co nejlíp

Vážení a milí debatníci,přeji Vám všem co možná nejklidnější Vánoce,plné pohody a lásky a do příštího roku,jen samé pozitivní myšlení,mnoho štěstí,osobní i rodinné pohody ale ze všeho nejvíc pevné zdraví.František.

Zdravím všechny, něco málo jsem dočetla, ale napsali jste toho hrozně moc, tak nestíhám. na net mám vždy jen malou chviličku, pak musím rychle mizet.. Snad se to po novém roce zlepší až budeme mít net konečně už i doma. mám jeden dotaz. beru Remood 1/2-1/2-1/2 a k tomu jsem brala 1/4 -1/4-1/4 Rivotrilu. Tuto kombinaci cca 6týdnů. nyní mi dr. řekla, že mám pomalu vysazovat Rivotril, brát jen tu první dávku ráno. Už to tak beru týden a je mi docela mizerně. myslíte, že to souvisí s abstinenčními příznaky z vysazení Rivotrilu? Po ránu jsem rozklepaná, točí se mi hlava, občas závrať.. Nejlépe je mi když usnu a spím, jsem zase hrozně unavená. Na letáku jsem se dočetla, že abstinenční příznaky můžou být, popisují tam ale spíš jen třes a nervozitu, ale ty závratě a ospalost ne... Ale je možný, že na to prostě reaguju tak. bolí mě celý tělo, svaly.. Nálada relativně v klidu, to mě drží nejspíš ten Remood, ale občas mě popadne panika, jestli nemám nějakou vážnou nemoc a že se nikdy neuzdravím, přijd emi to nekonečný... Máte někdo podobnou zkušenost při vysazení Rivotrilu, Neurolu atd??? Po svátcích zavolám asi dr a zkonzultuju to s ní, ted ji nechci otravovat. říkala, že ted je první cíl snížit a vysadit postupne Rivotril a pak pohnem třeba i tou dávkou Remoodu. cítím se totiž taková citově otupělá.. necítím tu správnou radost ze života, jsem taková nad věcí. po stránce depek je to super, aole chtěla bych si života užívat víc naplno. díky za reakce. hezké svátky a držte se.

Ahoj Klarko, ja si myslim, ze to nemuze byt z toho vysazovani Rivotrilu jsou to velmi nizoucke davky, pokud jsi teda 1/4 tbl z Rivotrilu 0,5mg, protoze pak jeste existuje Rivotril 2mg a pokud jsi uzivala 1/4 z 2mg, tak pak by to mohlo byt z vysazeni...urcite si pridej 1/4 odpoledne a vysad tu vecerni nebo opacne,ale zkus vysadit aspon jednu davku a pak bych pomalicku postupala s dalsim vysazovanim...ale pokud jsi uzivala 1/4 z 0,5mg, tak to je strasne nizoucka davka...drz se a zase brzy napis, aspon je pozitivni, ze uz nejsou depky - pomalu to urcite pujde stale k lepsimu a lepsimu... Ahoj Kajo, ja potom zvyseni jsem nejak moc nepocitila zlepseni - nevim, jsem urcite o dost lepsi nez na zacatku, ale porad to jeste nejsem uplne ja...a jak si prozila svatky, snad dobre :-) napis jak se mas???papa JInak pozdravuji vsechny debatniky Frantiska, Kacku do Asie,Martu a Sonu...

Leni, brala jsem ten 0,5mg, doktorka říkala, že je to opravdu nizoučká dávka. brala jsem 3x denně čtvrtku, ale když mi bylo mizerně tak třeba i polovinu . nárazově. uvidíme co bude dál, dneska byla noc dobrá. myslíte, že bych mohla mít závrtatě z toho Remoodu, když beru 1,5 tablety? Běžná dávka je 1tbl, ale může se nadávkovat samozřejmě i víc. já jsem drobné postavy, vážím 53kg, tak třeba je to na mě silný, nevím.

Nikde nikdo, tak snad aspon čtete... Ještě mě napadlo, že ty noční ataky mám třeba i z blbých snů. nA některých AD je ve vedlejších účincích psané špatné sny nebo noční můry. Je možný,že se mi něco blbého zdá, třeba nějaká blbá situace, konfliikt, hádka, pak se probudím a nepamatuju si to a chytí mě ta ataka. párkrát jsem se probudila zlým snem. když se mi zdá něco pěkného a ráno si to pamatuju tak spím celou noc jak špalek bez ataky. co na to říkáte? nebo je to blbost? Někde jsem četla, že sen se zdá člověku každý den, ale málokdy o tom ráno ví a pamatuje si ho.

Zdravím všechny v Novém roce.Klárko,nemám zkušenost s Rivotrilem,ale po AD jsem nikdy nijaké noční můry,ani ataky neměl.Sny se opravdu zdávají každému z nás a každou noc,ale málokdy si je pamatujeme.Taky jsem se dočetl,že sen trvá přibližně asi jednu minutu,ačkoli my máme dojem,že se nám zdál celou noc.Nevím jak je to u Remondu,ale mně se občas stává (užívám ASENTRU 50mg), že se mi lehce zatočí hlava.Ale u mne to může být i věkem.....Jinak ještě k tomu spánku,já spím docela dobře,občas se v noci probudím,ale hned zase usnu.Někdy hůř usínám,hlavně,když mám před sebou nějaký pracovní,či osobní problém,ale to si myslím,že je normální.A jak jste se všichni cítili o Vánocích?Já jsem to vše zvládal poměrně dobře,až na jednu ataku,která mne překvapila 27.12. na návštěvě u otce.Bylo mi sice ouvej,ale dokázal jsem to nějak ustát.Od toho dne,jsem byl ale na pochybách,stále jsem se pozoroval,jestli se mi to zase nevrací.Po ránu mi bylo vždy dobře,ale odpoledne okolo čtvrté hodiny,jsem začal vždy pociťovat mírný neklid a tak jsem si vzal Neurol a ten mi pomohl.Silvestra jsem s přítelkyní proseděl doma u televize,ale i tak to bylo příjemné.No,zatím se držím a doufám,že i Vy ostatní.Všem držím palce,aby byl tento rok lepší,než ten minulý.František.

ahojky vsichni..vcera rano jsme se vratili z Thajska..bylo to uzasne, pekne, bylo vedro, slunicko,plno novych zazitku, pratel...vanoce jsem sice prolezela, mela jsem asi upal,ale i psychicky jsem se necitila, prvni vanoce jsme byli bez dcery, tak to na me padlo..ze vseho jsem mela horecku,zimnici..pak uz ale poho..vyspala jsem se z toho a uzivala si dal, na jinem ostrove jsme slavili silvestra..take mensi ukost, ale vzala jsem si neuroly..prisla jsem proste na to, ze pokud jsem nepremyslela o blbostech, tak mi vubec nic nebylo...pak se neco odehralo v mozku a bylo to, ale to tady kazdy zna...rekla bych ve finale, ze se nam to moc vydarilo a s Neurolem jsem to zvladla-tedy obcas s neurolem..jako Frantisek..ale myslela jsem si, ze o bude des a ze si to neuziju..nastesti dobry..ted jsem doma, zatim bez neurolu, jen na ad...tak uvidime, jak to bude pokracovat...i ja vsem preji zdravi a lepsi rok, nez ten minuly...papa

Dobrý den, mám, prosím,dotaz, týkající se těchto antidepresiv ASENTRA. Dcera (15let) se léčí na mentální anorexii a na zmírnění depresivních stavů dostala nejprve Mirtazapin a nyní užívá asi 3 týdny Asentra50. První týden probíhal celkem dramaticky, nechutenství, třes, nevolnost atd, po nějaké době to přešlo, ale před pár dny jsem si všimla, že má rozšířené zornice, ne vždy, ale mívá to. Paní doktorka mi řekla, že je málo pravděpodobné, že by to bylo z těchto léků. Dcera mě ujišťovala, že nic jiného nebrala, ale já mám přesto strach, aby neudělala nějakou hloupost, je ve stavu, kdy pro to, aby byla hubená ( což samozřejmě je i tak, ale ona si to bohužel nemyslí) udělala cokoliv. Proto bych ráda věděla, zda se rozšířené zornice cca po 3 týdnech užívání objevili i u někoho jiného. Budu moc vděčná za odpověď, jsem už celkově z její nemoci vyčerpaná a zoufalá, proto možná vidím další problémy tam kde nejsou. Děkuji.....Marcela

Zdravím Marcelu a všechny ostatní.Marcelo,užívám Asentru již "nějaký týden,"ale rozšířené zornice na sobě nepozoruji.Je ale fakt,že na každého působí léky jinak,ale ani v příbalovém letáku nic o rozšířených zornicích jako možném vedlejším účinku není.Možná by pomohl odběr krve na nějaké toxikologické vyšetření(myslím to v dobrém,nechci Tě zraňovat) aby se ukázala pravda.Jinak třes a nechutenství jsou v počátcích léčby normální jevy,tělo si na léky teprve zvyká a v podstatě se jim brání.Přeji Tobě i Tvé dcerce,aby bylo co nejdříve vše v pořádku.Kačko - vítej doma,to je prima,že jsi to tak dobře zvládala,mám z Tebe radost.Ono je to někdy tak,že si ty "krizové" situace člověk představuje různě negativně,stále nad tím přemýšlí,jak to bude a aby se mu tam neudělalo zle,atd.To vše se děje ještě než na to dojde,(alespoň u mne to tak je) ale pak,když vidím,že to zvládám,obyčejně všechny obavy zmizí a vše je v pořádku.Pravda,někdy si musíme pomoci "berličkou" v podobě Neurolu,ale já to neberu jako slabost,nebo ústupek vůči nemoci,prostě se začínám cítit mizerně,tak si vezmu lék,k tomu je přeci mám.A přátelé - debatujte,debatujte,debatujte,každému z nás to pomáhá.František.

Ahoj Františku. Budu skoro týden doma. Aklimatizace proběhla,,zatím,, bez vážnějších následků:o)), nastydlá nejsem, psychicky taky ,,celkem,, dobrý. Dávám do úvozovek, protože to není stoprocentní..Mám do tooho své dny:o), tak je ta min.úzkost a klepavka asi spojená s tím.To ty Františku nemáš, haha. Za týden jdu na prohlídku k psych., řeknu mu to. Beru tedy jen AD, neurol,nebo xanax nechci.Když však ne¨ní východisko, tak si ho spolknu. A teď většinou, když jdeme do nového domku, kam se budeme na jaře stěhovat. Představ si, že jsem to chtěla, celých 20 let, co jsme s manželem spolu se těšíme do svého a teď, když ho máme, blířží se stěhování a já tam přijdu, popadne mě taková úzkost, strach. Jsem z toho nešťastná!! Zůstáváme v našem městě.Je to kousek od nynějšího bydliště. Je krásný, má zahradu,plánujeme nábytek na míru, vše..A já se dostatečně neraduji..Navíc tam mám blbý pocit..co mám dělat? Popsala bych to , jako mírnou úzkost, třes... I teď, když o tom píši, tak se ncítím dobře. Jsem z toho nešťastná!! Papapa..snad mi něco , nebo někdo pomůže!!!!

Ahoj Kačko.Myslím si,že Tvoje úzkost pramení z toho všeho nového,co Tě čeká v souvislosti se stěhováním.Věřím tomu,že až to vypukne a Ty se prvně rozhlédneš po nově zařízeném bydlení,až si tam s manželem vytvoříte takové to "domácí teplíčko,"až za Vámi bude vidět kus poctivé práce,až pominou všechny ty starosti se stěhováním a zařizováním všeho souvisejícího,tak že se Ti tam bude líbit a budeš z toho mít radost a potěšení.Myslím si,že v takovémto případu,by byl asi nervózní každý,trvalá změna prostředí,nové zvyklosti,sousedské vztahy,to všechno má na psychiku člověka jako jsme my velký vliv,mnohem větší,než na lidi,kteří naše problémy nemají.Nedělej si hlavu z toho,že se zatím nedokážeš radovat. ČekajíTě starosti a i když rozumově víš,že budeš žít v lepším prostředí než dosud,nedovedeš si to zatím představit,máš v sobě jakýsi blok,který se tomu všemu brání.Je to při našich problémech normální a pokud je člověk založením konzervativní,podvědomě se všem závažným změnám brání,i když ví,že mu přinesou užitek.Třeba až se začnete stěhovat,budeš mít tolik starostí,že na úzkost a třes nebudeš mít ani čas a hned se to všechno začne obracet k lepšímu.Já mám tu zkušenost,že pokud se dokážu nějak zaměstnat,nemám čas se zabývat sám sebou a až si teprve "lehnu na gauč"tak se to ve mne někdy začne mydlit.Pokaždé to sice nefunguje tak,jak jsem popsal,ale víceméně ano a to beru jako pozitivum.Taky mám stavy třesu,vnitřní nervozity,ta naše léčba je opravdu během na dlouhé trati,zrovna dnes mám jít zahrát ke známým na narozeniny a od rána se bojím,že mi tam nebude dobře,stále to od sebe odháním a snažím se být v klidu.Zatím se mi to celkem daří,ale chybí mi ta jistota,po které všichni tolik toužíme,totiž,že si to tam užiju bez potíží.Je to prostě přesně tak,jak jsem se zmiňoval v minulém příspěvku.Jednou jsi se tady zmínila o tom,že máš hodného muže,tak věřím,že Ti pomůže a že Tě podrží.Já osobně Ti věřím,věřím,že to dokážeš,zvládla jsi dovolenou,zvládáš práci,tak proč bys neměla zvládnout stěhování.Určitě jsi duševně silná a citlivá žena,jsi inteligentní,umíš nad problémy přemýšlet a rozebírat je a to ber jako pozitivní dar,protože to mnoho lidí nedokáže.Zkus si třeba na kus papíru napsat,co všechno pozitivního Tě v novém domě čeká a každý den se k tomu vracej a uvidíš,že to zvládneš.Vždycky,když mám nějaké obavy z toho co přijde,tak když to pak prožiju,říkám si:"Jo,měl jsem z toho strašnej strach,prožil jsem si před tím díky své nemoci svoje,ale nakonec jsem to zvládl,byť třeba s nějakými mírnými problémy,ale zvládl jsem to a to je pro mne motor do budoucna.My se prostě musíme dobíjet i takovými maličkostmi,které by zdravému člověku přišly směšné.Musíme si uspořádat své vlastní já tak,aby jsme měli sami ze sebe dobrý pocit,abychom se dokázali pochválit i za úplnou pitomost.Musíme se učit střádat v sobě zdravé sebevědomí,kterým budeme postupně ničit to,co ničí nás.Upřímně Ti přeji,abys vše zvládla s pozitivní myslí.František.

Zdravím Marcelu a ostatní, beru Asentru 50 5 týdnů na PP a opravdu mám po tom větší zorninčky,takže na každého to působí trochu jinak. Mějte se hezky a všem hodně zdraví a pohody v Novém roce

Milý Františku..hezky jsi to napsal a máš úplnou pravdu!!! Děkuji Ti!! Já taky, když jsem něčím zaměstnaná, ať svou prací, či se bavím s jinými o něčem jiném, než jsem já, tak je mi dobře a nic se nedeje. Pak jsem sama a nebo i v přítomnosti někoho, když se začne mluvit o něčem, co mi nesedí a vadí, tak se mi objeví úzkost..Asi by to bylo nejlepší, jak píšeš, že až to vypukne, tak to snad přestane. Máš pravdu, že je to tak se vším, se všema změnama, které se mi nyní v životě objevují..Nikdy před tím jsem to takhle nezměla..Ještě mě čeká 28.1.cesta do N.Y., na prodl.vikend.Dala jsem dohromady 13 lidi a letíme. Už tam letím podruhé, moc se mi tam líbilo a tentokrát letíme s mojí holkou. Těším se , ale... znáš to...je to na pár chvil,jsem moc ráda, že budu mít s sebou moje sluníčko, protože v Thaj.jsme byli jen s manželem, dlouho a chyběla mi/ikdyž je jí 18 a ta byla ráda, že je tady sama s klukem, haha/ Máš velikou pravdu s tím spřádáním myšlenek pozitivních. Bohužel náš mozeček si pamatuje ty negativní a zlobí nás jimi..časem-delším časem u nás:o))-je vyženeme, nebo aspoň potlačíme tak, aby jsme je jen přešli..A co ty? Jak jsi zahrál včera? Vše v pohodě? Při nejhorším jsi měl Neurol připravený, ne? Už tady koukám debatujeme jen my dva...Holkyyyyy!!! Kde jste? Jak se máte? Asi dobře!! To je dobře!!! Přeji Všem jen to nej!! Hlavně zdravíčko a nám klid na duši!! Papa lidi!!!Františku!! Jo a Marcelko, chápu tvé trápení, to musí být nápor na vás na všechny!!! Myslím, že s těmi zornicemi to sem kdysi dávno někdo psal, takže se to stát může asi!! Držím pěstí!!!!

Ahoj Kačko,v pátek jsem si hraní moc užil,dokonce jsem ani v noci nejel domů,zůstali jsme s přítelkyní spát u známých.Bylo to velmi příjemné posezení,hrál jsem od nějakých 19.00 až do tří do rána.....Ráno jsme se rozhýbali díky prohrnování sněhu okolo jejich domku,pak jsme si dali snídani a okolo jedenácté jeli domů.Zvládl jsem to bez sebemenších potíží,ještě dnes z toho žiju.Zítra mne čeká další hraní,tak doufám,že to bude také tak bezproblémové,i když stíny pochybností tu stále jsou.Znáš to,někdy se to prostě spustí i přes to,že se člověk cítí dobře.Nezbývá,než doufat,že to dopadne OK.Pak mám ještě jednu akci zase v pátek,takže mám před sebou celkem náročný program,to víš léta nezastavíš a já se vždy po takovém hraní cítím unavený.Ale je to moje volba,kytara a zpívání mne baví,je to pro mne i určitý relax,byť,jak už jsem uvedl,bývám po hraní unavený.Tak doufám,že to zvládnu,moc si to přeju.Věřím,že si Váš prodloužený víkend i s dcerou hezky a hlavně v klidu užijete.Tobě i všem ostatním přeji v těchto zasněžených dnech co nejvíce klidu a pohody.František.

Ahojky..kde jste všichni a hlavně všechny ženský? Jak se máte? Co děláte? Jak se cítíte? Pište!!!

Moc zdravím všechny!Dlouho jsem nepsala,ale diskusi sleduju.Asentru užívám i nadále.Můj stav se výrazně zlepšil.''Trpěla jsem'' panickou poruchou,strachem z nemocí,bolestmi kloubů se kterými si nikdo nevěděl rady.Pak jsem vyzkoušela Neurol,pouze při bolestech,a bylo po bolestech.Teď mám problémy s krkem.Dnes mi na krčním pan doktor oznámil,že jsem naprosto zdravá.Veškeré krevní výsledky jsou v pořádku a v krku nemám nic co by tam nemělo být.Vyhrkly mi slzy a pronesla jsem větu''tak jsem asi blázen''.Pan doktor mě ubezpečil,že blázen nejsem a můžu kdykoliv přijít na kontrolu.Nemám se tak moc pozorovat,což má určitě pravdu.Mám novou práci,takže na nějaké kontrolování a prohlížení nemám čas.Když jsem dnes přišla do práce tak se mi udělalo špatně od žaludku a začala jsem se třást.Naštěstí si nikdo ničeho nevšiml a asi za 10 minut to přešlo.Občas se mi udělá ještě trošku špatně,ale není to nic hrozného až na ten třes rukou. Lidičky vydržte s léky ač někdy máte pocit,že nepomáhají a nebo je Vám ze začátku ještě hůř.Byla jsem na tom stejně.Když si vzpomenu jak mě na začátku bylo zle.Asentra zabrala az tak po 4 měsících.Už jsem chtěla AD vyměnit,ale pak jsem od toho ustoupila a vydržela.Můj stav není úplně ideální,ale někdy mám pocit,že to nebude nikdy jako dřív.Zase mě baví život,už se dokážu radovat a těšit se na něco hezkého.I třeba do kina,na výlet,na jaro. Moc zdravím všechny co mají ať už tyto problémy nebo jiné a všechny kterým je už lépe. Lidičky držte se!!!!!!!!

Ahojky lidi, Denčo, Františku, prostě všichni, kteří sem nahlédnete!! Denča má naprostou pravdu. Denčo, jako bych četla o sobě, jen s tím pozorováním sama sebe jsem už přestala. Výsledky mám též v pořádku, tak jsem ráda a nepitvám. Mně spíš vadí okolo téma, třeba deprese, nemocí, stačí něco vyslechnout, přečíst a mám takévý strach. S tím třesem jsem na tom stejně. Už ani nedokážu říct, kdy, nebo spíš po jaké myšlence se mi to spustí. I já jsem na tom o hodně lépe, nelze to srovnat se začátky.. Přesně já přemýšlím, že nebudu asi nikdy taková, jako dřív. Ale nemůžeme asi chtít vše. Včera jsem byla u svého psych. I on je se mnou spokojený a prostě se musím prý smířit s tím, že něco takového přijde a zase odejde. A čím více se smiřuji , tím jsem lepší a ten stav trvá méně.\Neuroly se snažím brát opravdu v kritickém stavu a jsem na sebe pyšná, že jsem ho skoro týden neměla. Také se směju, vtipkuju, plánuju. Teď se budu stěhovat a toho se bojím, ale už nějak míň. Tak snad , až to vypukne, tak se toho zbavíma budu mít jiné starosti a myšlenky. Já beru Argofan, 2 tablety denně. Myslela jsem si, že mi to vymění, ale říkal, že to nemá cenu, neboť se to lepší. Sice hodně, hodně pomalu, ale jo. Tak lidi, pište, držte se a bude dobře!! Určitě!! papa.

Ahojky Kačko, Františku a ostatní debatující...už jsem delší dobu nic nenapsala.Dnes jsem si přečetla "nové" příspěvky. Kačko to je super, že jsi vše v pohodě zvládla. Nevím proč, ale když mi bylo mizerně, tak jsem na tebe myslela, jak to tam zvládáš. Já jsem svátky zvládala taky dá se říct v klidu, měla jsem doma manžela , děti a mamču, takže mi nedali možnost, abych se pozorovala a přemýšlela o sobě. Horší je to teď, když všichni odjeli a začal zase "normální" život. Františku jsem jako ty, už dopředu mám strach, když mě něco čeká, myslím na to, jak to zvládnu, jestli mi nebude špatně, abych se neztrapnila, kdybych třeba omdlela apod. Jsem z toho vykolejená a musím sáhnout po Neurolu.Jednou jsem venku zjistila, že jsem zapoměla prášky doma a začala z toho panikařit, takže se pochopitelně dostavila úzkost a panika. Neberu ho sice často, tak 2 krát do týdne, ale stačí mi, když vím, že mám "první pomoc " v kabelce a je mi dobře. Mám pocit, že mi prášky přestali zabírat, bylo to už o moc lepší a teď jako by se to vracelo. Nejraději jsem v práci, tam jsem v kontaktu s lidma , prohodíme pár slov, zasmějeme se a nemám důvod ani čas přemýšlet o sobě a své nemoci. Zítra jsem objednaná k psychologovi na terapii a protože to je na druhém konci města, tak už týden myslím na to, jak zvládnu cestu MHD a vypadá to, že půjdu pěšky. Sama jsem naposledy jela dopravou před půl rokem a od té doby jsem nenašla odvahu.Ostatní věci sama zvládám, jako třeba nákupy, fronty u pokladny, ale dopravní prostředky ne!!! Přeji vám všem do nového roku hlavně hodně zdraví, štestí a pohody, a hlavně ať je nám už konečně dobře.

Ahoj Marti..moc Ti děkuji za podporu a že sis na mě vzpomněla:o). Ještě mě čeká příští týden let do N.Y. a víkend tam, snad to zvládnu a i s pomocí neurolu. Jsem , jako ty. Mám tak jeden,dva neuroly týdně. Také mi připadá, že AD už nezabírá, ale asi si to jen myslíme. Je pravda, že nemám už katastrofické myšlenky, depky. Je tu úzkost. Já se od rána klepu. Je to strašně nepříjemné. Dnes jsem si spolkla neurol a jsem úplně v klidu... Tak holt budeme mít sem tam neuroly. Svět se nezboří, na tak malou dávku si nenavykneme... Zase napiš!! papa a drž se, neboj, vše zvládneme!!!

Ahoj všichni,Kačko,jsem na tom stejně,jako Ty a Marta.Taky si pomáhám Neurolem a přesně se mi v hlavě honí to,co jsi napsala,totiž že se svět nezboří,protože ta dávka toho léku je opravdu minimální.Nesmíme nad sebou lámat hůl,i když nám třeba není dobře,opravdu to chce trpělivost.Já jsem teď docela v klidu,možná i proto,že mne nic mimořádného nečeká a tak se snažím čerpat síly do budoucna,užívat si ty dny,kdy se mi nic neděje.Nechci to zakřiknout!!!!!Bráním se euforii z toho,že teď funguju,protože vím,že to zase jednou bude jinak,ještě nejsem tak daleko,abych vše zvládal bez potíží.Červíček stále hlodá.....Ale hlavně mám pocit,že se to stále pomaloučku lepší,už dlouho jsem neměl tak silnou panickou poruchu,jako na začátku léčby.Jsem spíš někdy víc nervózní z toho,co mne čeká (úplně stejně jako Marta) a z toho pramení ty pochybnosti o sobě samém.Marto,naše potíže jsou opravdu stejné a po všech zkušennostech,které mám,to opravdu nikomu nepřeju.Ten pocit,že se mi v někde mezi lidmi rozpadne srdce,že tam omdlím a nikdo mi nebude schopen pomoct,že mi najednou všechno vadí,ať už je to hluk,nebo ticho,prostě cokoli,je vskutku šílený.Někdy se klepu mnoho dní před tím,než na tu situaci,ze které mám strach dojde,ale asi nejhorší to bývá vždycky večer před.Mohu si tisíckrát opakovat,že o nic nejde,jenže hlava to prostě odmítá a mozek myslí stále jen na to,jakej to bude trapas,až se tam někde sesypu.Je to prostě těžké,ale já stále věřím,že bude líp.A to také přeji Vám všem.František.