Ahoj všichni co trpíme úzkostí,
i já jsem se trápila, patnáct let! Úzkost jsem nejdříve prožívala jen ze stresových situací ale postupem času se to stupňovalo a to tak, že jsem už nebyla schopná jít ani nakoupit, telefonovat, vařit, prakticky vše ve mě vyvolávalo panickou úzkost, nakonec přišlo to nejhorší strach ze strachu, nevěděla jsem co si počít a plánovala sebevraždu, paradoxně z ní jsem strach neměla! Až minulý rok v lednu jsem si řekla, že zkusím poslední možnost, navštívit lékaře a říct mu o svých potížích. Samozřejmě, že jsem se opět bála - jak vůbec zvládnu cestu za ním a pak jak mu to říct a také co si řeknou ostatní lídé, jsem blázen, bylo to peklo! Ale s vypětím všech sil jsem se svěřila a udělala jsem dobře!! Byla jsem odeslána na psychiatrické vyšetření, poté na psychoterapii - diagnóza úzkost, deprese a sociální fóbie. Nicméně jsem se nevzdala, začala jsem užívat antidepresiva Sertralin Hexal, chodit na psychoterapii a světe div se já začala opět normálně žít. Velmi se mi ulevilo! Dokonce jsem si udělala ridičský průkaz na který jsem v době svých úzkostí nemohla ani pomyslet!
Jsem opět sama sebou, vyrovnaná a beze strachu, který nás tolik svazuje!! I rodina vše přijala a nikdo mě neodsoudil! Je pravda že " čekání na smrt je horší než smrt samotná !" a zde to platí dvojnásob!!!
Všem kteří bojují a nevzdávají to držím palečky a těm kteří váhají a oddalují boj protože se obávají vzkazuji - NENECHTE SE NIČÍM A NIKÝM ZASTRAŠIT JE TO JEN NA VÁS!!!
Přidat nový komentář